A proto spousta provozovatelů zimních výběhů vyhlásila bahnu nelítostný boj. Napříč republikou se zpevňuje jako o život, aby pro venkovně chované koně nebyl podzim náročným obdobím plným podlomů, hnilob a hnědě zamaskovaných bílých odznaků. Staví se prostorné přístřešky, aby věčně promáčená záda jezdeckých koní, náhle citlivá a prohýbající se při čištění, byla minulostí. Po všech letech pokusů a omylů se již definitivně prokázalo, že žádná menší plocha nevydrží pevná pod kopyty nesoucími masu pěti šesti metráků, pokud ji uměle neodvodníme a nezpevníme. Až takto pořešenou plochu osadíme pečlivě promyšlenými krmnými místy držícími seno ve vymezeném prostoru, s přívětivě navazujícím krytým zázemím, máme vystaráno...

A tak většina svědomitých chovatelů, kterým kupodivu nevychází pět hektarů na jednoho koně, ale spíše jeden na tři, buduje základní (využívané celoročně, například na noc) nebo zimní (využívané pouze v mokré části roku) paddocky a výběhy.

Původně byla tato plocha zpevněná pouze štěrkem. Po zimním provozu a pracném sběru trusu z kamení se majitelé rozhodli doplnit povrch o silnostěnné dlaždice. Ve výsledku se paddock zpevněný betonovou dlažbou osvědčil výrazně lépe. V deštivé dny se skvěle uklízí, na rozdíl od ploch pouze vysypaných kamením… (Pokud vybíráte dlažbu, berte v potaz protiskluzovost – povrchy, které ve vlhku kloužou, nepatří pod koně!)

Minulý díl miniseriálu „Když se paddock upraví“ jsem končila slibem, že si v díle třetím povíme, jak se majitelé kamenitých povrchů perou s vysbíráváním kobyláků. Dnes se tedy mrkneme na zpevňování pomocí kameniva podrobněji.

Má tento směr vůbec nějaké výhody a přednosti, oproti jiným, sice finančně náročnějším, ale pohodlněji udržovatelným typům zpevnění?

Má.

Kámen coby přírodní prvek, který do krajiny bezesporu patří, nevnímá kriticky ani oko přísně smýšlejících zastánců nenarušování ekologie, rozhořčených z různých syntetických materiálů používaných jako povrchy pod koně (zátěžové koberce a umělé trávníky, recyklované geotextilie určené k promísení s pískem na povrchy paddocků a jízdáren, PVC dlažby do přístřešků a boxů, venkovní plastové rastry a desky, …). Kámen ani pod kopyty hodně těžkých nakutých koní totiž nevytváří mikro-odpad trávící planetu. Což již není tolik jisté u různých pryžových a gumových desek, vyráběných z recyklovaných koberců, PET lahví, ojetých pneumatik a jiných na trhu dostupných vytříděných plastů.

Nikdo ve skutečnosti netuší, jak se časem bude chovat půda a voda přesycená těmito otěry, jaké dopady na životní prostředí se mohou desetiletími nakumulovat. (Ovšem jaké dopady má plast v oceánech na život nejen vodních tvorů již tušíme dost přesně, bohužel…) Otěr z nášlapného reliéfu desek v podobě nekonečného proudu mikročásteček každodenně shrabujeme spolu s kobyláky do hnoje, odkud se tento mikroplast dostává do zemědělské půdy a jistě i do podpovrchových vod. Například mému muži toto pomyšlení výrazně vadí a natolik se mu „ekluje“, že radost z našeho zpevněného výběhu mi svými (vůbec ne hloupými) poznámkami dokáže často notně pokazit… Jenže mu vadí, i když sypu na výběh kamení vysbírané z našich polí :-) – sedlácký rod se silným vztahem k čisté půdě můj drahý prostě nezapře…

Kámen je kus přírody. Jenže i on má, jako každý materiál, i stinné stránky – sice je ekologicky přívětivý na stanovišti samém, tedy ve výběhu, ale přívětivost se již nekoná na hnojišti, kdy mnoho zemědělců na kameny v hnoji mračí čela. Je pravda, že pole se odjakživa od kamení pečlivě vysbírávala, aby plodiny mohly nerušeně růst a ne zápolit o místo na slunci. Z tohoto pohledu chápu nenadšení poctivých sedláků, že mají do svých milovaných polí zaorávat „štěrkový“ hnůj. Srážky se totiž v kamenitých půdách drží významně kratší dobu – drenážní funkce kamene má smysl v těžkých, nepropustných jílovitých půdách, ale nikoli v kvalitní černo- a hnědozemi nebo v jakékoli půdě písčité (ta naopak potřebuje vodu pozdržet, než proteče do podloží). Navíc vysoký obsah kamení v horkých dnech nadměrně zahřívá horní vrstvu zeminy a významně zrychluje odpar, takže taková pole až příliš rychle osychají. Což je vítané na základních výbězích, které chceme co nejsušší, ale nikoli na zemědělském pozemku, který má přinášet zdravou nechřadnoucí úrodu, která je srážkami a jejich rozumným pozdržením se v půdním profilu podmíněna…

Rozlišení zrn a frakcí (ČSN 72 1001):

Pokud jsou v sesbíraných kobylácích jen malé frakce štěrku a kamínků (písčitá frakce), může jít naopak o vítané obohacení půdy přírodním minerálem a o žádané vylehčení hutných půd. I do trávníků se cíleně, v rámci provzdušňování (a tedy lepších podmínek pro růst travin), přidává písek.

Shrňme si tedy fakt, že pro zemědělce je větší kamení v hnoji nežádoucí, kdežto jemný štěrk, drobné oblázky a písek v rozumném množství nevadí.

A co samotný akt sběru bobků? Jak to v kamení jde?

Špatně. :-) Sebrat hromádku ze štěrkové cesty tak, aby jí třetina nezůstala ležet v šutrech a zároveň tak, abyste v kolečku nevezli na hnojiště půl na půl kobyláky a kamení, to má věru do pohodlnosti daleko! Jistě, pokud jste zvyklí na rozblácenou plochu, kde se boříte po kolena do matlavé hlíno-kobylákové kaše, bude vám ta samá plocha zpevněná kamením připadat při úklidu jako ráj. Jenže co když jste naopak zvyklí na pohodlný sběr trusu na zpevněných částech výběhů? Co když doma již nějaký ten rok chodíte celoročně uklízet základní výběh v pantoflích nebo botaskách, bez potřeby gumáků? Potom jste zmlsaní, uvyklí shrnovat bobky z poměrně rovných nezáludných ploch, kdy vám lopata klouže po rovince jako po másle… tehdy může být nově navezený hrbolatý povrch tvořený kamením různých velikostí výrazně nemilým překvapením. Nepočítejte, že ho uklidíte stejným fofrem, jako hladkou pryžovou dlažbu! Nezapomenutelný výrok mé kamarádky, když sledovala, v jak obrovském nepoměru oproti jiným místům se zdržuji v kamenitých úsecích záklaďáku, byl vskutku více než přiléhavý: „Ty ta h…a vysbíráváš z těch šutrů pinzetou, nebo s čím se tam tak dlouho crcáš?“ /… pravda, to poslední slovo znělo v reálu kapku pádněji :-)…/

Kopyta a kamení

Kdo má v terénech hodně kamenitých cest, po kterých se na vyjížďkách s bosými koňmi celoročně pohybuje, ocení kamenité úseky na základních výbězích i z pohledu bosonožství: kamení je abrazivní materiál, který umí skvěle udržovat koňská kopyta nepřerostlá a fit. Posiluje pevnost rohoviny a uvyká koně na bezbolestný pohyb kamenitými úseky vyjížděk. Doporučení starověkého odborníka na jezdectví Xenofóna utužovat kopyta koní tím, že je necháme žít na takovém povrchu, po jakém se budou s jezdcem na hřbetě při jízdě krajem pohybovat, mělo velmi reálný, moudrý základ, pramenící ze zkušenosti.

Samozřejmě nechat stádo pouze na kamení by nebylo v pořádku ani z pohledu současného vnímání welfare, ani z pohledu koní samých: místa, kde se dá při odpočinku uložit do měkkého, jsou koňmi preferována a lehají při dosažitelnosti takovýchto zón mnohem častěji, než když mají k dispozici pouze tvrdý podklad. Nakombinujete-li plochy základního výběhu (tedy netravnaté), zjistíte, že přes kamenité úseky stádo bez problémů chodí, ale zdržuje se raději na plochách sice pevných, ale poměrně rovných (u nás na celé čáře vede pryžová dlažba). Což jasně vypovídá o koňské potřebě komfortu – resp. umění užít si ho, je-li ta možnost.

Povrchy základních výběhů zpevňujeme různorodě

Ani v terénu nepotkáme na vyjížďkách pouze kamenné plochy a pevné povrchy, budeme jezdit po velmi různorodých podkladech – po lesních listnatých i jehličnatých cestičkách, polních cestách, po trávě i po moderně upravených komunikacích. Proč by tedy základní výběh neměl být stejně různorodý? Rozhodně nedoporučuji budovat záklaďák pouze coby kamenitou jednolitou plochu o větší frakci jednotlivých kusů.

Samozřejmě úplně jiná situace nastává v případě použití rastrů a zásypu jejich mřížky jemným štěrkem či pískem, kdy je výsledkem velmi příjemně pochozí, dobře se udržující plocha…

… Také při použití hrubého štěrku coby podkladu, který je zasypán pískem nebo jemným štěrkem či kamenným prachem coby finální pochozí vrstvou, je výsledek uživatelsky příjemný.

Při budování štěrkového lože pod zátěžové desky nastává opět situace, kdy na velkých úsecích používáme kamenivo. Zbyde-li nám, je škoda nezužitkovat nadbytky i jinde na výběhu – nebojte se dosypat i nejbližší okolí. Mají-li desky zámky, zásypem kamením zajistíte, že kdykoli v budoucnu po očištění okrajů napojíte další navazující desky – bez ukončení obrubníkem nebo právě kamenivem vám po čase koně zámky z koncových okrajů posledních desek ušlapou, takže při rozšiřování plochy již nenavážete novou deskou do zámkového žlábku staré – ochudíte se v místě spoje o větší stabilitu a minimalizaci rizika, že se při podmáčení místo dotyku sousedních desek prošlápne…

Nutit žít koně pouze na hrubém kamení, bez možnosti volby jiných povrchů, není rozhodně v pořádku!

Hlína nasycená oblázky bez jakýchkoli úprav

Zajímavá varianta, která se ne každému osvědčuje. Zásadní pro úspěch je vhodné podloží (písčitá hlína se zasycuje výborně, ovšem zasytit hluboký jíl bude fuška, ne-li nemožnost, nechceme-li s plochou vystoupat do závratných výšin nad okolní terén). Pokud sypete na povrch zpevňované půdy průběžně dle potřeby jemné oblázky (nebo štěrk), vydrží vám plocha suchá, bez prostupujícího bláta, postupně déle a déle.

U známé takto dosypávají již několik let trek vedoucí zahradou na pastviny, který mají koně celoročně přístupný (na rozdíl od travnaté části). Začínali sypat prachsprostě do bláta, bez shrnování horní vrstvy, bez vysušování, bez pokládky odvodňovacích trubek – prostě „jen tak rovnou“. A kupodivu, přes počáteční skepticismus okolí, se jim tento postup pro tři mohutné dospělé koně velmi osvědčil. Zpočátku bylo nutné dosypávat kamínky dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Jak se půda jemnými oblázky zapracovávanými vahou koní do země postupně dosycovala a ani po dlouhých deštích již nepropouštěla nahoru blátíčko, stačilo časem dosypávat exponovanější místa jedenkrát ročně.

Takto se postupně, za pochodu, dá vytvořit funkční plocha, na které se ani hodně těžká zvířata neboří. Důležité je, aby koně volně necourali v bahnitá období mimo zpevnění – jakmile natahají na takto pěknou cestu bahno z okolí, je nejen po nádheře, ale i po funkčnosti. Další předpoklad úspěchu je neustálá průběžná dodávka kameniva přesně podle potřeby – těch pár lidí, co takto zpevňuje a jejich hezká ustájení znám, takže mohu stvrdit jejich slova, říká, že úspěch spočívá v důslednosti údržby – tedy včasný dosyp dle potřeby a poctivý denní sběr bobků. Pokud dosypávat přestanete a odklízení koblížků nebude dokonalé, postupně se kamení ukryje pod nánosem prostupujícího blátíčka a ve zbytcích trusu. Koně se sice nebudou vyloženě bořit, ale v pantoflích se na podzim po takové ploše již neprojdete. :-) Pokud navíc necháte zvířata courat sem a tam do ostatních částí pozemku, kde máte bahna na rozdávání, ukryjí vám jeho štědré nánosy, dovlečené courajícími kopyty, hezoučké oblázky zcela dokonale – a tak budete brzy čvachtat, i když ne tragicky, i na zpevněném…

Ještě upozornění: Mnozí zpevňovači si neuvědomí, že finanční náročnost sycení půd kamenivem je v součtu po létech pomalu vyšší a vyšší, až přesáhne cenu jednorázového, ale kvalitního zpevnění zátěžovou dlažbou nebo plnými (bez otvorů) deskami. Proto si k ceně kamínkového povrchu připočtěte při rozvaze nad kalkulací i dopravu materiálu a jeho nákup nejen na začátku budování, ale průběžně ještě několikrát v dalších letech…

Oblázkové či štěrkové výběhy a cesty pro koně rozhodně nejsou bezúdržbové, jak se často zpočátku myslí. Nejen, že bez odvodnění a podkladu tvořeném buď textilií nebo štěrkovým hlubokým ložem propouští nahoru blátíčko, ale jsou soustavně kontaminovány i zhora: bahno z kopyt a hnůj z trusu (+ následný rozšlap) do těchto ploch nanáší a „hezky“ zapracovávají i koně samotní – a to velmi svědomitě! Čím větší stádo, tím rychlejší devastace oblázkové plochy. Oproti ploše pevné a hladké, kterou lze bez ohledu na počty koní uklízet vždy velmi snadno prostým shrnutím znečištění…

Větší kusový kámen

Využít na určitých místech výrazně větší kamení nejen coby plošné zpevnění, ale i estetický a funkční prvek má řadu opodstatnění:

• plochy pod svodem okapů přístřešků, v těsné blízkosti hrazení nebo kolem stromů se dají díky několika větším kusům valounů rozmístěným okolo udržet nerozšlapané a podstatně méně koňmi navštěvované…
• přechodové zóny do pastvin se díky většímu pásu kamení dají opticky viditelněji označit, takže si koně zvyknou být v těchto místech ve střehu. Včas tedy zaregistrují situace, kdy mají stabilně otevřený vchod náhle uzavřen (například vodivé gumy nebo lanko nemusí koně v rychlých chodech zaregistrovat, ale jsou-li uvyklí v místech velkých kusů kamení zpomalit, je pravděpodobné, že si nataženého předělu včas všimnou)…
• úseky, kde potřebujeme, aby rozevláté stádo cestou domů přibrzďovalo (například před ostrou zatáčkou nebo před zúženou částí koridoru), jsou přesně ta místa, kde má větší kámen své opodstatnění.

A nebojte se, kumulace trusu je ve všech těchto úsecích vždy podstatně menší, než na frekventovaných stanovištích v okolí krmišť a pod střechami, takže nebudete vysbírávat z oblázků tolik hromádek jako v případě, že si kámen nasypete do okolí krmelců.

Kobyláky se z hrubého kameniva špatně vysbírávají – myslete na to při rozvržení ploch, které chcete mít hrubokamenité.

Štěrk (hrubší na spodní vrstvu a jemnější na vrstvu horní – finální) se hojně využívá i ke zpevnění treků v systémech Paddock Paradise – tedy na cestičkách vedoucích odněkud někam. I v „normálním“ ustájení se systémem celodenně využívaných pastvin (vyznavači PP pasení koní příliš neholdují) nám cesty vysypané pískem či štěrkem dobře poslouží, ať už coby okruh kolem travní plochy na mokrá období, kdy pastvinu samotnou pošetříme, nebo koridor spojující základní výběh s pastvinami – a tedy velmi využívaný a dusaný, v mokrá období bez zpevnění nepěkně rozbředlý… Zásyp štěrkem nebo pískem pomůže tyto úseky udržet v lepším stavu.

Příliš velké kusy kamene nejsou vhodné jako celistvá plocha - koně by vždy měli mít možnost nalézt mezi nimi pohodlnou cestičku, kudy lze bezpečně projít, bez rizika stoupnutí na vratký vyšší kus balvanu, který způsobí zvrtnutí nohy s následným zraněním. Pokud velké kusy kamení chceme plošně v určitých místech použít, vždy by měly být spíše ploché a stabilní než vysoké, kulaté a pod došlapující končetinou nebezpečně vratké.

Zákon:

Zpevněné plochy – Mgr. Martina Pavelková

„K realizaci zpevněných ploch pro nejrůznější účely a nejrůznějšími způsoby dochází v praxi často, a vzhledem k poměrně roztříštěné úpravě stavebního zákona je mnohdy problematické určit, jakému povolovacímu režimu taková plocha podléhá, či zda mu vůbec podléhá. Při určování zákonného režimu zpevněné plochy (což je pojem, který praxe užívá, nicméně stavební zákon jej nikde nedefinuje) je třeba vždy nejprve rozlišit, jakým druhem činnosti k vytvoření plochy dojde.

Pokud má zpevněná plocha vzniknout stavební nebo montážní technologií, bude se pravděpodobně jednat o stavbu podle ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona.

Dalším druhem zpevněných ploch, které regulaci stavebního zákona obecně podléhají, jsou terénní úpravy, ovšem s podmínkou, že je jimi podstatně měněn vzhled prostředí nebo odtokové poměry lokality (ust. § 3 odst. 1 stavebního zákona).

Posledním druhem zpevněných ploch, jež stavební zákon reguluje, jsou zpevněné plochy vzniklé pouhou změnou využití území.

Teprve, jakmile určíme, zda se tedy jedná o stavbu nebo terénní úpravu dle ust. § 3 odst. 1 stavebního zákona, můžeme se zabývat tím, jakému režimu realizace plochy podléhá. Pokud se jedná o stavbu, je rozhodující její velikost (300 m2, 300 – 1000 m2 nebo nad 1000 m2). Největší zpevněné plochy, které jsou stavbou, vyžadují vždy územní rozhodnutí i stavební povolení. U těch středních a menších však nastupuje další kritérium, a to zda se nejedná o odstavnou, manipulační, prodejní, skladovou nebo výstavní plochu, které slouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí. To má vliv, zda pro plochu postačí územní souhlas anebo musí být vydáno územní rozhodnutí (§ 96 odst. písm. a) a g)), a zda plocha vyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu, případně stavební povolení (§ 103 odst. 1 písm. e) bod 17, § 104 odst. 1 písm. b), c) a f)).

Co se týče terénních úprav, u těch je způsob určování zákonného režimu obdobný. Poté, co je tedy konstatováno, že jimi může být významně ovlivněn vzhled nebo odtokové poměry, je třeba je rozlišit podle velikosti stejným způsobem, jako u staveb. Poté nastupuje posouzení kritérií ust. § 80 odst. 3 písm. a) a 96 odst. 2 písm. f), a to zda má terénní úprava společnou hranici s pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím, nebo zda má docházet k nakládání s odpady. Pokud nikoliv, je třeba ještě opět vyhodnotit, zda se nejedná o odstavnou, manipulační, prodejní, skladovou nebo výstavní plochu, které slouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí. Terénní úprava nejmenšího rozsahu tak např. nemusí vyžadovat žádný úkon stavebního úřadu, anebo je pro její realizaci nutné vydání rozhodnutí o změně využití území, případně je třeba ji také ohlásit (§ 80 odst. 3 písm. a) a b), § 80 odst. 2 písm. a), § 96 odst. 2 písm. f) a g), § 103 odst. 1 písm. b), § 104 odst. 1 písm. i), příp. § 106).

U „pouhé“ změny využití území je situace nejjednodušší. Postačí určení, zda se jedná o plochu do 300 m2. Pokud ano a neslouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí, nevyžaduje žádné rozhodnutí. V opačném případě, nebo u ploch větších, je nutné vydání rozhodnutí o změně využití území (§ 80 odst. 2 písm. c).

Hrubý štěrk se zásypem kamenným prachem, v exponovaných místech u krmišť použito překrytí pásy zátěžového umělého trávníku.

Takže, milovníci estetiky a funkčnosti, nechcete-li trpět při pohledu na povrchy rozšlapané do kašovité, hluboko se propadající bažiny, která nelítostně pohlcuje každou stopu dobrého rozpoložení jak lidí, tak koní, vybudujte koním zpevněný základní výběh – a nebojte se použít v rozumné míře a zrnitosti i nejrůznější kamení...