Odpovědět na tuto otázku bohužel nelze jednoduše. Jestliže producent lisoval seno do balíků při obsahu vlhkosti 12 % nebo méně, je možné seno zkrmovat přímo z louky. Pokud ale bylo seno lisováno v době, kdy ještě obsahovalo vyšší podíl vody, pak jej zkrmovat nelze, protože v něm budou ještě několik dnů až týdnů probíhat enzymatické a mikrobiální procesy. Ty ale závisejí nejen na obsahu sušiny, ale i botanické skladbě porostu, jeho vegetačním stádiu nebo i použité sklizňové technice (míra utažení balíků). Fermentačně nevyzrálé seno způsobuje dietetické poruchy. Z tohoto důvodu vám většina starých koňáků řekne, že seno se musí potit jeden až dva měsíce, než ho můžete začít bezpečně krmit.

Pro zjištění vlhkosti sena (obsahu sušiny) lze dnes již ale použít speciální měřiče - zemědělské vlhkoměry. Ty umožňují stanovit obsah sušiny v balících a poskytnou tak odpověď na otázku, zda už krmit seno můžeme nebo ještě ne. Pokud tedy nemáte důvěru ve svého dodavatele sena, použitím vlhkoměru snadno zjistíte, zda je seno dostatečně suché a tedy vhodné pro zkrmování a i skladování nebo jestli potřebuje ještě dosušit.

Obsah vody a skladování sena

Když má seno vysoký obsah vody (nízký obsah sušiny), produkuje teplo, které je důsledek probíhající fermentace. Ta nemůže probíhat, jak jsme již zmínili, pokud je seno baleno při obsahu vlhkosti 12 % nebo méně; seno slisované za těchto podmínek by proto mělo být bezpečné pro okamžité krmení. Jak velký problém je, když je vlhkost vyšší? Seno by se nikdy nemělo balit, pokud je obsah vlhkosti vyšší než 18 %. Už proto, že seno, které po slisování tvoří teplo, nemusí být bezpečné krmit ani po dokončení posklizňové fermentace, protože vysoký obsah vlhkosti je ideální prostředí pro vznik a rozvoj plísní. Seno, které má po slisování vyšší obsah vody se může i samovznítit a způsobit požár. Buďte proto velmi opatrní, pokud jsou vnitřky vašich balíků teplé na dotek. Při každém tepelném poškození (samozáhřev – teplota nad 33 až 60 °C) také dochází ke snížení nutriční hodnoty sena a poklesu jeho stravitelnosti a to o 10 až 100 %.

Vždy se tedy ujistěte, že dodavatel, od kterého kupujete seno, má dostatek zkušeností s konzervací pícnin sušením.

Kvalita sena

Sklizeň a lisování sena vhodného pro koně je technologicky náročný proces a může být těžké dosáhnout ideální kvality, obzvláště pokud jsou brány v úvahu faktory, které souvisejí s počasím. Déšť může posunout termín seče a píce následně není sklizena v optimální vegetační zralosti, což významně ovlivňuje nutriční hodnotu sena. Z přestárlého porostu už nelze žádným konzervačním postupem vyrobit kvalitní seno s požadovanou koncentrací energie, obsahem kvalitních bílkovin a s příznivým obsahem beta-karotenu. Seno může po posečení také zmoknout, což prodlužuje dobu potřebnou k dosažení optimální vlhkosti. Na výslednou kvalitu má vliv i to, jak se s rostlinami zachází při sušení. Seno se v průběhu výroby opakovaně hrabe a obrací, aby lépe uschlo. Pokud se však obracení a hrabání provádí při nesprávném obsahu vlhkosti nebo příliš agresivně, může dojít ke ztrátě nebo poškození listového materiálu.

S kvalitou sena úzce souvisí i druhová skladba porostu. Zachování druhově bohatého společenstva je ovšem závislé na způsobu zemědělského hospodaření. Výrazné snížení pestrosti původních květnatých luk v nedávné době přineslo používání minerálních hnojiv a přesévání luk intenzivnějšími odrůdami trav a jetelovin. Počet bylinných druhů, které lze záměrně v pícních travních směsích použít, se často podstatně liší od počtu druhů, které se v lučních porostech skutečně vyskytují. Druhové složení víceletých porostů se také dynamicky přizpůsobuje agroekologickým podmínkám stanoviště a pícní kvalita je proto často snižována výskytem naprosto nežádoucích bylinných druhů jako je například pryskyřník prudký (Ranunculus acris), přeslička bahenní (Equisetum palustre) a ocún jesenní (Colchicum autumnale). Díky moderním technologiím se dnes produkce píce sice zvýšila, ale rozmanitost rostlinného společenství se zmenšila. Správná volba složení travních směsí pro koně může být příležitostí, jak při zachování všech výživových požadavků na kvalitu píce zvýšit druhovou pestrost lučních porostů.

Problémem v chovu koní je dnes i obezita a s ní související zdravotní problémy. Předcházení nepříznivým následkům z překrmování vyžaduje vysévání travních směsí, které odpovídají potřebám koní, ať už se jedná o běžně dostupné čistě travní směsi bez jetelovin nebo pastevní travní směsi složené z travních druhů, které obsahují nízký podíl fruktanů. Tyto speciální pastevní travní směsi  je ale nutné vytvářet tzv. „na míru“ specializovanými firmami. 

Závěr

Výroba sena je tak trochu věda. Zkušený producent musí mít nejen techniku potřebnou k výrobě kvalitního produktu, ale i odpovídající míru znalostí. Jak o agrotechnologických postupech, tak i druhové skladbě porostu, z kterého se zelená hmota sklízí. A nejde jen druhovou pestrost jako takovou. Pokud je obsah toxických a antinutričních rostlin ve zpracovávané surovině vyšší než ~2 %, může i z tohoto důvodu dojít negativnímu ovlivnění bezpečnosti krmivového řetězce. Vědět, jak a kdy travní hmotu sekat, obracet a balit a které rostliny jsou pro koně vhodné a které mohou být problematické, má tedy při výrobě sena zásadní význam.