Můj drezurní kůň Franziskus skáče s nadšením

Je pro mě velmi důležité, aby všichni moji koně získali základní vzdělání, které je bohaté na rozmanitost, bez ohledu na to, na co se budou později specializovat – drezuru, skoky nebo všestrannost. Příliš brzká specializace koním fyzicky i psychicky škodí. 

Pokud je mladý kůň ježděn pouze jedním způsobem, nerozvíjí se u něj vyvážené osvalení. V takovém případě jsou na některé svalové skupiny kladeny příliš vysoké nároky, což poškozuje stále ještě rostoucí tělo. Při všestranném základním tréninkovém plánu, který zahrnuje ježdění v terénu, práci na kavaletách a skokovou gymnastiku, jsou nároky na svaly, šlachy a klouby rovnoměrněji rozloženy. Místo nadměrného zatěžování jednotlivých částí těla je cílem záměrně budovat celkové osvalení, které kůň potřebuje. Kůň se učí chodit v různém terénu, rozvíjí smysl pro rovnováhu a seznamuje se s různými podněty, což mu pomáhá budovat uvolněnost a posilovat odvahu. 

                                            Drezurní výcvik v terénu pomáhá mladému koni různými způsoby. Rozvíjí jeho jistotu a koncentraci, zatímco pohyb a vznos získávám zásluhou prostředí jako bonus

Všichni moji mladí koně projdou tímto tréninkem. Teprve poté, co mají základní vzdělání za sebou, začnou být trénováni v konkrétní disciplíně, což ale neznamená, že by se bohaté spektrum gymnastických aktivit nějak zmenšilo. 

Aby se mladý kůň dobře vyvíjel, musí čerpat z mnoha pozitivních zkušeností. I v tomto případě dosahuji optimálních výsledků, když zajistím rozmanitost výcviku. Rychle tak zjistím, k čemu je mladý kůň obzvlášť nadaný a které úkoly se učí rád. To mi umožňuje usnadnit mu cílený pocit úspěchu. 

Mladý kůň by měl být vždy trénován podle výcvikové škály. To znamená, že by měl být krok za krokem rozvíjen rytmus, uvolnění, přilnutí, kmih, narovnání a shromáždění. Jednotlivé stupně škály se vzájemně překrývají, ovlivňují a nelze je učit izolovaně.

Od začátku pracuji na rovnováze a prostupnosti, což znamená, že kůň ochotně spolupracuje, přijímá mé pokyny a nechává je projít svým tělem. Každou fázi výcviku je třeba provádět pečlivě a upevňovat ji, než je možné začít s další. Jinak mi budou chybět základy, na kterých mohu stavět. 

Jak by řekl legendární drezurní trenér Paul Stecken: „V určitém okamžiku se bude kůň nacházet vysoko na pomyslném žebříku, tomu ale bohužel bude chybět několik příček.“ Z dlouhodobého hlediska to nemůže dopadnout dobře. Nejpozději ve chvíli, kdy budou do tréninku zařazeny cviky zahrnující shromáždění, začne mít takový kůň problémy. 

U hotových koní, kteří je mně přijdou, nikdy nevím, jak probíhal základní výcvik. To je další důvod, proč dávám přednost tomu koně od začátku trénovat sama.

Všestranný trénink těla

Stejně jako výcvik koně, i výcvik jezdce musí zahrnovat rozmanitost. V době, kdy můj otec závodil, obsahovaly drezurní úlohy malý skok, který testoval poslušnost. Byl součástí úlohy a protože byl velmi nízký, očekávalo se, že dvojice by měla být schopna malý skok zvládnout. Dnes se bohužel tento skok k testování poslušnosti už nezařazuje, a proto mnoho drezurních jezdců nikdy nezažije pocit vzrušení ze skoku byť přes malinký skok. 

                                                       Skákání rozvíjí cit jezdce pro rovnováhu

Podle mého názoru je nerozumné, že někteří jezdci vynechávají jeden z nejdůležitějších stavebních kamenů svého fyzického tréninku. Každý dobrý jezdec musí být v rovnováze a mít sed nezávislý na ruce. To je zásadní součást umění jezdit. Když si jezdec na začátku hraje s malými skoky nebo kavaletami bez jakéhokoli tlaku, jak jsem to dělala v mládí já a jak to nyní dělají mé dcery, automaticky si rozvíjí dobré uvědomění svého těla a vyvážený sed. 

Totéž platí pro získávání zkušeností při jízdě v terénu nebo na dráze. Můj otec měl kolem své drezurní jízdárny cvalovou dráhu a používal ji k uvolnění koní i práci na rovných liniích.

Bylo samozřejmé, že jezdec současně trénuje vnímání svého těla. Ani jsme o tom nepřemýšleli – prostě to tak bylo. Různá délka třmenů potřebná pro drezurní práci, skákání nebo jízdu v terénu sama o sobě poskytuje jezdci různé fyzické zkušenosti, které vedou k rozvoji vyváženého, bezpečného a uvolněného sedu. 

Získávání znalostí

Už zmíněný Paul Stecken říkával: „Nejdřív musíš pochopit, co chceš jet – ve své mysli“.

Cvičení mohu provádět skutečně správně pouze tehdy, když plně rozumím teorii – počínaje tím proč a jak dané cvičení jezdím. K tomu potřebuji příslušné znalosti, které mi buď předá můj trenér, nebo je získám četbou knih, poslechem odborných přednášek, sledováním DVD nebo účastí na soustředěních. 

Kromě toho je důležitá základní znalost anatomie koně, pokud chci pochopit, jak mohu jezdit na svém koni tak, aby byl dlouhodobě zdravý. Musím dokonale pochopit obecné potřeby, které koně mají. V každém případě se musím vzdělávat, klást otázky a pozorovat, jak to dělají ostatní dobří jezdci. Především se musím naučit samostatně přemýšlet a mít stále bdělou a pozornou mysl. 

Dobře si pamatuji na teoretickou výuku, kterou otec dával mně, mému bratrovi a ostatním mladým jezdcům. Museli jsme mu vysvětlovat, jak provést poloviční zádrž nebo jak jet určitý cvik. Tehdy mi otec radil: „Jdi na jízdárnu a pozorně sleduj, jak dobří jezdci pracují se svými koňmi. Můžeš se hodně naučit a odpozorovat spoustu věcí.“ Když jsem jezdila, často toho opravdu moc nenamluvil. „Když nic neříkám, je to dobré znamení,“ říkával. Tímto způsobem mě chtěl vést k samostatnosti. Potřebovala jsem sama zjistit, jestli jde kůň dobře, tak jsem se plně soustředila na koně a ne na tátu. Opravoval mě, jen když se mu něco nezdálo. Po povedené úloze mě vždy pochválil. 

Poté jsme společně prošli jednotlivé prvky úlohy nebo se podívali na video a analyzovali ho. Oba jsme si odnášeli uspokojení ze dobrých a správně provedených cviků a já se pak při tréninku zaměřila na práci na případných vypozorovaných slabinách. Při další úloze jsem se pak snažila tyto už opravené a zlepšené prvky zdůraznit. Můj otec byl myslitel a skutečně se se mnou podělil o to, co znamená mít bdělou mysl. Jasně mi řekl, že je sice důležité mít poradce a trenéra, ale ze všeho nejdůležitější je při ježdění samostatně myslet a cítit. 

                                                             Abych dávala správné pomůcky, musím nejprve rozumět, jak a proč daný cvik jezdím

Budování dobrého vztahu

Pokud si chci s koněm vybudovat souhru, musím mu opravdu hluboce naslouchat a naladit se s ním na stejnou vlnu. K vybudování pozitivního vztahu je zapotřebí určitý vnitřní postoj. Síla pozitivního myšlení se přenese na koně, stejně jako síla negativního myšlení. Blízký vztah s koněm si mohu vybudovat pouze tehdy, pokud ho mám ráda a dávám mu to najevo. 

 

                                                                     Moje klisna SAP Escada FRH má pevný charakter a je velmi ušlechtilá a citlivá

Každý kůň je zcela individuální osobnost. Po letech už jako jezdec vím, který typ koní mám raději a který méně. Přesto mi chvíli trvá, než charakter koně skutečně poznám. Někdy se musím smířit s některými vlastnostmi, které nemusím preferovat. Vždy se však snažím pozitivně ovlivnit osobnost koně. 

Cílevědomým tréninkem se mohou špatné návyky zmírnit, ale nikdy nesmím věřit, že se mi podaří změnit základní charakter koně. 

Posilujte osobnost svého koně

Vědomě rozvíjet osobnost koně v rámci jeho potenciálu znamená všímat si jí, chápat ji a oceňovat ji, vnímat, jaké zvíře je – se svými silnými i slabými stránkami. Proto nesmím jeho osobnost z žádného důvodu potlačovat. I tuto radu mi předal můj otec. Musím od koně zcela přijímat, co se mi snaží sdělit, pečlivě mu naslouchat a zůstat velmi otevřená tomu, co od něj přichází.

                                                                            Nejvyšší soustředění v polovičním překroku

Plachému koni může chvilku trvat, než vám začne důvěřovat natolik, aby se ukázal. V tomto případě musím být trpělivá a netlačit na něj příliš velkým očekáváním. Musím zjistit, co mu dělá radost a které činnosti a úkoly mu umožňují uvolnit se. Tím, že toho dosáhnu, jsem už získala hodně. Naproti tomu u sebevědomého koně spočívá výzva v udržení a rozvíjení jeho výrazné motivace a zároveň ve vytvoření vědomé základní poslušnosti.

Dobrý příklad je moje klisna Escada. Je opravdu ambiciózní s velkou dávkou odvahy a sebevědomí, ale zároveň má tendenci (zejména v drezuře) být na mně příliš nezávislá. Protože už většinou ví, jak jdou v úloze cviky po sobě, vůbec nečeká na nějaké moje pomůcky a nejraději by sama sebevědomě předvídala každý následující cvik. Trvalo dlouho, než se konečně naučila na mé pomůcky čekat, a nadále na tom trpělivě pracujeme. Rovnováha spočívá v tom, že chci v koních pěstovat samostatnost a nechci potlačovat jejich ochotu k výkonu, ale zároveň nemohu být jen někdo, kdo se veze na hřbetě. Kůň mi musí věnovat plnou pozornost, abychom se v určitém okamžiku sladili a soustředili se na stejnou věc. 

                                                      SAP Escada FRH se učí, jak při zastavení čekat

S Escadou jsem se k tomu dostala tak, že jsem ji často brala na drezurní závody, aby se seznámila s tím, co se tam očekává. Ukázalo se také, že je pro ni dobré získat zkušenost s absolvováním drezurní úlohy, aniž by druhý den automaticky následovala terénní zkouška. To jí pomohlo se víc uvolnit a rozvinout vnitřní klid. Při ježdění drezurní úlohy směřuji své myšlení a pomůcky velmi silně na cvik, který v danou chvíli děláme. Zároveň však musím být připravena přemýšlet o správném provedení dalšího cviku pět až šest sekund dopředu. To znamená, že další pohyb už mám vždy v hlavě. To může potenciálně způsobit, že empatický kůň začne předvídat. Měla bych ho trestat za samostatné přemýšlení? Ne! Musím ho ale důsledně a s potřebným klidem korigovat a mít trpělivost. Koně se také učí pravidelným opakováním a vytrvalým procvičováním. Důležité je vždy skončit s pozitivním pocitem.

Úryvek z knihy je převzatý se souhlasem nakladatelství Trafalgar Square. Knihu Training Horses the Ingrid Klimke Way můžete zakoupit (v anglickém jazyce) například na www.konskeknihy.cz.