Může mi můj kůň číst myšlenky?

Autorka původního textu: Robin Foster, PhD, CAAB, IAABC - Certifikovaný koňský etolog

Někdo se mě nedávno ptal, jestli koně umějí číst lidské myšlenky. Tento člověk mi popsal neobyčejné pouto, které má se svým arabským koněm, a věřil, že ten kůň ví, jak se cítí a kam chce jít i bez použití pobídky.

To, co se zdá být telepatickým spojením, vychází ze zkušenosti a citlivosti a objevuje se, když jezdec a kůň pracují společně v harmonii se společnou myslí a cílem. I když se u některých jedinců zdá, že jsou schopni číst myšlenky, nemáme žádné vědecké důkazy ani u lidí ani u koní, že by tomu tak skutečně mohlo být.

Jezdcovy myšlenky vytvářejí podvědomé a automatické pohyby svalů

Záměr, který se zrodí v jezdcově hlavě, je realizován svaly, k nimiž je informace o něm dopravována nervovými vlákny. Toto je velmi rychlé a vůbec si to neuvědomujeme. Už ve chvíli, kdy jezdcův mozek teprve pomyslí na změnu rychlosti nebo směru, je tato zpráva automaticky předána pomocí nervového systému do svalů, aby se připravily na akci.1 (Ještě dříve, než uděláme jakýkoli vědomý pohyb, nebo i v případě, že se pro něj nakonec nerozhodneme - pozn. KL). Malé změny v postavení a napětí jezdcových svalů kdekoliv v těle - nohy, ruce, paže, sed, rytmus a dýchání - může upoutat pozornost koně a nastínit konkrétní akci. Čím je jezdec zkušenější, tím budou podvědomé pohyby automatičtější.

Intuitivní spojení s koněm je lepší, když jezdec má klidný sed a ruce, protože tím spíš kůň zaregistruje jemné podvědomé pohyby a může se naučit předvídat jezdcovu pobídku otěží nebo holení. Pokud jezdec klidnou ruku a sed nemá, podvědomé pohyby zůstanou nepovšimnuty mezi všemi náhodnými a nesmyslnými pohyby - šumem, který vytváří, a kůň se je naučí ignorovat.

Koně jsou natolik citliví na dotek, že zaznamenají i ty nejmenší pohyby jezdce

Jako lovená zvířata, kterými v přírodě jsou, mají koně velmi citlivé smysly2, což zahrnuje i vysoce citlivé receptory tlaku a bolesti v srsti a kůži. Většina jezdců používá hmatové signály pro komunikaci s koněm, ať už přes napětí otěží, pohyby sedu nebo tlak a pozici nohou.

Koně mohou cítit mouchu na svých slabinách, takže jsou určitě schopni zachytit malé změny v napětí svalů způsobené podvědomými pohyby jezdce, které předcházejí a předpovídají úmyslnou pobídku otěží nebo nohou. Zkušený, pozorný a ochotný kůň rozpozná tyto jemné podvědomé pohyby a naučí se na ně odpovědět ještě před tím, než jezdec dá vědomý signál, což vyvolá dojem, že kůň umí číst jezdcovy myšlenky.

Koně se naučí předvídat známé trasy a rutinu

Koně mají působivou schopnost se naučit vyřešit problém a toto řešení si zapamatovat. Vzhledem k tomu, že mají pouze omezený počet možností, bude mnoho koní snadno předvídat nejpravděpodobnější průběh akce. Co vypadá jako čtení myšlenek, je v některých případech jen skutečnost, že kůň vybere nejpravděpodobnější řešení ještě před tím, než mu jezdec dá signál. Toto může být ještě umocněno, pokud je cesta nebo rutina známá a předvídatelná.

Závěrem

Koně pravděpodobně neumějí číst lidské myšlenky pomocí telepatie, ale u některých koní to tak může vypadat díky tomu, že se naučili reagovat na jemné podvědomé pohyby, které předcházejí jezdcovy vědomé pobídky. Tento stupeň citlivosti a vnímavosti je u koní neobvyklý a obyčejně se objeví, když jsou jezdec i kůň k sobě navzájem pozorní, nadaní v dané oblasti a vzájemně se doplňují.

Zdroje:

• 1. Zschorlich, V. & Köhling, R. (2013) How thoughts give rise to action-conscious motor intention increases the excitability of target-specific motor circuits. PLOS One 18(12): e83845. doi:10.1371/journal.pone.0083845
• 2. Saslow, C.A. (2002) Understanding the perceptual world of horses. Applied Animal Behaviour Science 78, 209-224.

Co si z toho můžeme vzít pro praxi

Autorka: Katka Lipinská

Podobné téma jsem chtěla zpracovat už dlouho, proto bych ráda doplnila několik dalších myšlenek, možná méně vědeckých, ale o to více praktických. Pocit „čtení myšlenek" totiž zažívá mnoho jezdců především senzitivních koní. Dlužno říct, že to je krásný pocit naprostého spojení a porozumění se svým koněm a komu se to někdy povedlo, touží si ho zopakovat, což se ne vždy daří. Ve článku výše bylo uvedeno několik podmínek, aby k tomuto spojení došlo. Tedy kůň musí být pozorný, ochotný a citlivý. A jezdec musí být pro koně srozumitelný a nesmí mu ničím vadit, rušit a rozptylovat ho. Já bych na prvním místě zdůraznila právě vzájemnou pozornost - základní podmínkou je nejen koňova, ale především vaše plná pozornost. Tedy zcela vyčištěná hlava a stav velmi podobný meditaci - plné soustředění a hluboké zaujetí tím, co děláte, a tím, co se chystáte udělat.

Před několika lety jsem měla možnost vidět soustředění s německou drezurní hvězdou Martinou Hannover-Sternberg, kde mým nejsilnějším dojmem bylo právě neuvěřitelné soustředění této jezdkyně na koně, přičemž kůň jí oplácel stejným. Ocituji zde úryvek z reportáže, kterou celou najdete zde: Martina Hannover-Sternberg: Dívám se na svět koňskýma očima:

„Ať to byl kterýkoli kůň a choval se předtím jakkoli, jakmile nasedla, okolní svět pro něj přestal existovat. Naprosto se poddal své jezdkyni, uvolnil výraz i uši a snad by si nevšiml, ani kdyby spadla hala. Je jasné, že jedna z mých prvních otázek směřovala k tomuto.

Když jsem vás viděla jezdit, nadchlo mě, jakým způsobem jsou na vás koně koncentrovaní - neexistovalo pro ně nic jiného. Připadá mi to úžasné, jak jste to dokázala?

O tom je ježdění.:-) Když nasednete na koně, musíte se na něj okamžitě stoprocentně soustředit, zapomenout na všechno ostatní. Já když jezdím, nevidím, neslyším. Pokud jezdíte koní víc a přesedáte z jednoho na druhého, vždycky musíte vytěsnit toho předcházejícího a přepnout se na koně, na kterém sedíte. Já mám velice dobrou paměť - jestli sem přijedu za rok, budu si pořád pamatovat všechno a všechny koně. To mi koncentraci velmi ulehčuje.

A pak se snažíte své plné soustředění přenést i na koně?

Snažím se ho přesvědčit, přimět vůlí, aby pracoval společně se mnou. V tu chvíli neexistuje nic, jsme jen my dva. A já se dívám na svět koňskýma očima. Proto můžu na podněty reagovat o pár vteřin dříve než kůň. A tím dosáhnu toho, aby se stále koncentroval na mě i v situaci, kdy se objeví něco, co by ho mohlo vyrušit nebo stresovat. Předejdu ho a zasáhnu dřív, než ho něco rozruší. On mi potom věří, kůň jezdci musí především důvěřovat a cítit se dobře."

Toto soustředění se musí učit kůň, stejně jako jezdec. Někomu to jde lépe, někomu hůř, někdo je toho schopný i v hale plné ostatních koní, někdo potřebuje úplný klid a nejlépe lesní ticho. Spousta jezdců (včetně třeba mé dcery) říká, že se soustředí a přece se jim to nedaří. Důvodem u ní je, že jí mysl sama vypíná, vždycky se chvíli perfektně soustředí a najednou si uvědomí „hele letí letadlo". Někdy si výpadek ani neuvědomí, ale kůň to vnímá a narušuje to vzájemné pouto. Dokáže skvěle odjet drezurní úlohu na závodech (na rozdíl ode mě, já se v závodním prostředí soustředit nejsem schopná), ale nedokáže ani doma v klidu vydržet jezdit třeba půl hodiny v plném soustředění. Nejde se k němu donutit, spíš je potřeba se mentálně uvolnit a soustředit se pouze na pocity svého těla a pocity koně pod sebou.

To správné soustředění

Dalším důvodem, proč se to nemusí dařit, je, že se soustředíte „špatně". Třeba myslíte v negativech. Náš mozek a nervová soustava ale nepracují s negativy. Vy si říkáte „hlavně ať se v tom rohu nelekne", ale nevědomý signál vysílaný k vašim svalům je, že se kůň v rohu lekne a vaše tělo reaguje právě tak. Logicky, kůň napojený na vás, se lekne. Nebo se soustředíte na jednotlivosti, což je hodně věcí najednou a vaše mysl je roztříštěná.

Ono je toho skutečně hodně, na co se člověk na koni musí soustředit - svůj sed (což samo o sobě obsahuje asi sto tisíc věcí), jít pružně s pohybem koně, udržet stálé klidné přilnutí, dělat cviky (nebo zkrátka někam jet) a dávat k tomu správné pomůcky, reagovat na reakce koně a někdy ještě vnímat trenéra. Jediná šance, jak udržet takové soustředění, jaké potřebujeme pro souznění s koněm, je spojit všechny tyto věci do jednoho celku. Vytvořit si v mysli mentální představu, obraz toho, jak to má vypadat a také a hlavně, jak to chceme cítit. A při ježdění se potom nesoustředit na jednotlivosti, ale na tuto představu jako celek (kterou si můžete shrnout do jednoho výrazu, např. „seď hrdě"). Náš mozek potom vnímá tuto představu jako jednu věc (a nikoli dvacet) a už sám automaticky do celého těla vysílá signály, aby se jí přizpůsobil. Samozřejmě, že realizace asi nebude úplně taková, jakou si představujeme, protože narazíme na své fyzické limity, ale dostaneme se k ní tak blízko, jak jsme jen v danou chvíli schopni.

Tyto mentální představy si můžeme vytvářet skoro pro cokoli - nejprve pro správný sed, pak pro jednotlivé pomůcky (představuji si, jak moje tělo nacválává) a pak pro celé cviky. Ve finále se dostanete k tomu, že se vám tam vejde všechno - správný sed a pomůcky budou samozřejmostí, i jednotlivé cviky a vaše tělo bude fungovat zcela automaticky. V jedné holandské knize o drezurním ježdění jsem právě toto našla popsané jako tzv. ježdění na autopilota. K tomu, abychom se do této fáze dostali, samozřejmě musíme projít nejprve fází poznávací (kde poznáváme, co vlastně je správně a co máme cítit) a pak fází vědomou, kdy se musíme vědomě soustředit na jednotlivosti, abychom mohli dát dohromady celek.

Je to stejné jako řízení auta - nepřemýšlíme nad tím, že sešlápneme spojku, když chceme zařadit, ani jakou rychlost tam dáme, děláme to zcela podvědomě a můžeme se plně soustředit na to, co se děje kolem. Výhodou ježdění na autopilota je, že ve standardních věcech neděláme často chyby a především, reagujeme mnohem rychleji, než když naše reakce musí projít přes vědomí. A umět na koně rychle a správně reagovat je základem k tomu, co bylo psáno výše - být pro koně srozumitelný a nevadit mu.

Takže pokud chcete, aby vám kůň četl myšlenky, toto je návod, jak k tomu dospět. Ovšem není to snadné a je to zábava na pár let :-)