Dobrá lekce

Každý cvičitel touží po tom, dosáhnout se svým koněm co možná nejlepších výsledků. Jak ale trénovat tak, aby výcvikový progres byl výrazný a kůň se udržel na vlně převážně pozitivních emocí? Ve své podstatě je odpověď vlastně docela jednoduchá. Výcvikový proces nesmí být pro koně příliš náročný. Pokud náročný je, rychle klesá míra motivace a lekci začne dominovat stres, který je úzce svázaný se sníženou pozorností a schopností učit se. Každý efektivní výcvik by proto měla provázet klidná a přátelská atmosféra a plnění úkolů by mělo být svázané s odměnou. Myšlenka, že odměnou je ukončení lekce – tedy procesu učení – je nesmyslná. Pokud má být motivací celé to jen „přežít“, nejsme na parketu, ale uprostřed bojiště. Když je výcvik pro koně dlouhou řadou nepříjemných stimulů, začne se zákonitě více soustředit na to, aby se averzivním situacím vyhnul, než na to, aby zadaný úkol úspěšně splnil. Koneckonců – byli bychom my, lidé, v podobné situaci jiní? Pracovali bychom bez trestu a bez odměny? A pracovali bychom za takové situace rádi? Jistě že ne. Pokud tedy nechceme, aby výcviku dominoval málo produktivní trest, o to víc musíme koně motivovat a využívat odměny. Ladění koně odměnou je ale, především pro začínající, skutečně velké téma…

Odměny ve formě potravy a efektivita výcviku

Používání primárních odměn neboli primárních posilovačů ve formě pamlsků ve výcviku koní je téma, které má právě tolik zatvrzelých odpůrců jako příznivců. Vyhranění kritici primárních odměn ve formě potravy obvykle argumentují tím, že tento typ odměn je pouhopouhým úplatkářstvím a podávání odměn vede u koní k rozvoji nevhodného chování – dloubavému vynucování, šacování, oštipování, kousání a hrabání… Pamlsky – primární odměny/posilovače – samozřejmě snadno můžeme rozšafně hodit do kategorie „zapovězené/ nevhodné/nebezpečné“… Jenomže výhody primárních odměn – pokud to s nimi umíme – jednoznačně převažují nad jejich nevýhodami. Jde totiž o mimořádně efektivní výcvikovou strategii, kterou je těžké něčím jiným nahradit.

Nabídka potravy, cenné komodity, je snadno čitelné, srozumitelné a jasné gesto dobré vůle. Korelaci mezi nabídkou potravy a motivací zvířete ke kontaktu člověk jistě záhy zaznamenal a začal využívat jak k vytváření a prohlubování pozitivních vazeb, tak i k formování žádoucího chování. Potrava stojí u prvopočátků všech domestikačních procesů a člověk ji od nepaměti cíleně využíval jako motivaci pro navázání kontaktu – zmínky o formování chování zvířat za pomoci potravy obsahuje antická literatura i Starý zákon. Z tohoto hlediska tedy hlasují dějiny pro pamlsky.

Dějinami prošly tisíce mimořádných trenérů a cvičitelů, kteří primární odměny ve výcviku koní úspěšně využívali, a jisté je, že další je budou následovat. Krmivo jako odměna zkrátka a dobře není žádný zbrusu nový koncept a metoda je zřejmě stará jako lidstvo samo. Za pomoci pamlsků trénujeme lidoopy, psy, kočky, myši, papoušky i delfíny. Za pomoci primárních odměn se koneckonců učil i Chytrý Hans nebo slavný Beautiful Jim (trenér dr. William Key), který uměl nejen počítat, ale také rozlišovat mezi mincemi, psát písmena a své jméno na tabuli, identifikovat hrací karty či reagovat na politické dotazy. Nehlasujme tedy striktně proti odměnám. Pamlsky jsou volba, ne nepřítel. A jejich pozitivní vliv na chování koní dokládají desítky uskutečněných výzkumů.    

Dnes se proto nebudeme věnovat protiargumentům, které se kolem využívání primárních odměn rojí, a zaměříme se na to, jak primární odměny využívat tak, aby měly skutečně pozitivní vliv jak na motivaci, tak i proces učení.

Proč s pamlsky pracovat?

Ten, kdo s primárními posilovači ve formě pamlsků pracovat umí, je schopen maximalizovat kvalitu a rychlost výcviku a je velmi efektivní. Problém je, že práce s odměnami je náročná kapitola a rády se v ní kupí později těžko odbouratelné chyby. Právě proto pamlsky tolik lidí odmítá. Kdo s nimi neumí pracovat, brzy se se zlou potáže. Metoda pokus/omyl se nám totiž může při práci s odměnami těžce vymstít a pokud tedy máme o svých schopnostech pochybnosti, je skutečně asi vhodnější si s nimi raději vůbec nic nezačínat. Nikdy ale není dobré vylévat s vaničkou i dítě. Metoda sama o sobě problém není, jde jen o to, zda s ní dokážeme vhodně pracovat.

Kdy pamlsky nepoužívat

Zavedení primárních odměn do výcviku by nemělo být řešení poslední instance. Když vše ostatní selhalo, sáhneme po pamlscích? Chyba. Představte si, že hodinu neúspěšně nakládáte koně, nervy už tečou proudem. Dojde vám trpělivost a jde se pro kyblíček s odměnami? Špatně. V tuto chvíli již nelze s primárními odměnami efektivně pracovat. Začít podávat odměny ve chvíli, kdy již dominuje vysoká míra stresu, kůň je excitovaný a předvádí celý repertoár vyhýbavého chování, je neúčelné – spojení, které vytvoříme, nemůže být funkční. Fixujeme všechno možné, jen ne vhodné, žádoucí chování. S odměnami – a s učením novému chování – musíme začínat v době, kdy je organismus v klidu a u koně (i u nás) je aktivovaný parasympatický nervový systém. Pokud dojde k aktivování sympatického nervového systému, který je vázaný na stres a stimuluje primárně reakci „uteč nebo bojuj“, svou šanci na přínosnou lekci jsme propásli.

Co jsou primární a sekundární posilovače?

Zjednodušeně řečeno jsou posilovače nástroje odměňování, které motivují subjekt ke změně chování. Primárním posilovačem je to, co má subjekt přirozeně rád – patří sem potrava, projevy náklonnosti, určité druhy dotyků nebo i přestávky. Sekundární posilovače jsou věci a akce, které se subjekt v průběhu výcviku naučí mít rád, protože sekundární posilovače vytváří „mosty“, spojnice, které vedou k primárním posilovačům, tedy odměnám. Mezi sekundární posilovače tedy patří slova, v pozitivce kliknutí a další signály, které koni oznamují, že primární posilovač už už přichází, odměna je do slova a do písmene na cestě. 

Proč potřebujeme nejen primární, ale i sekundární posilovače?

Při práci s primárními a sekundárními posilovači nejde o nic víc než o zvýšení motivace k výkonu. Sekundární posilovač – tedy signální slovo/povel, které předchází primárnímu posilovači – potřebujeme především proto, abychom se jednou pro vždy vyhnuli tomu, že si koně začnou pamlsky vynucovat nevhodným chováním, kupříkladu tolik oblíbeným šacováním kapes. Pokud koně naučíme signální povel, například „Výborně! Na!“, vytvoříme spojení, které koně informuje o tom, že splnil zadání a odměna bude brzy následovat. Kůň brzy pochopí, že „Výborně! Na!“ je spojeno se splněním určitého úkolu a bez tohoto slovního spojení nikdy žádná odměna nedorazí. Pokud jsme důslední, vytvoří se takové spojení velmi rychle a funguje bezchybně. To, že bez „Výborně! Na!“ nikdy pšenka nepokvete, totiž pochopí po pár lekcích skutečně i beznadějný osel. :) Tímto způsobem – používáním sekundárního posilovače/signálního slova – jsme schopni z dlouhodobého hlediska zamezit snahám o získání „nezasloužené“ odměny. Samozřejmě ale platí, že se spojení splněný úkol/signální slovo/odměna musíme vždy a bez výjimek jednou pro vždy držet.

Každý pokus o vymámení odměny bez toho, že zazní signální povel „Výborně! Na!“ musíme „odměnit“ rezolutním odmítnutím nabízeného chování. Zazní „Ne!“ a „Ne!“ sdělí i mimika obličeje (zamračíme se) a intonace hlasu. I energie, která z nás vytryskne, by měla být také negativní – koně jsou totiž skvělí čtenáři všech našich verbálních a neverbálních projevů! Obsahu slov koně samozřejmě nerozumí, obsahu sdělení ale ano…

Pokud chceme využívat primární odměny i při práci v sedle, jsou sekundární posilovače de facto nezbytné. Zabraňují totiž tomu, že odměna přijde pozdě a my tak neúmyslně odměníme to, co jsme odměnit nechtěli. Jak to? Pokud požadované chování odměníme s příliš velkým zpožděním, je velká pravděpodobnost, že kůň si primární odměnu nespojí s chováním, které jsme chtěli odměnit, ale s chováním, které právě provádí. Při zpoždění totiž kůň snadno získá dojem, že odměňujeme přestávku, při níž podáváme odměnu, a ne konkrétní žádoucí chování, které zastavení a podání odměny předcházelo. V sedle tedy slovní signál „Výborně! Na!“ skutečně nabývá na významu – charakteristický zvuk, který spolehlivě předchází odměně, se stává sekundárním posilovačem a umožňuje nám fixovat vhodný moment. Spárování primárního a sekundárního posilovače musí být, aby skutečně fungovalo, perfektní, a to chce nejen přesnost, čas, ale do jisté míry i cvik a talent. Načasování je totiž v této souvislosti mimořádně důležité.

Načasování primárních posilovačů – pamlsků

Právě v načasování se rádo a často chybuje. Vždy odměňujeme přesně to chování, které chceme, aby kůň prováděl. Nikdy neodměňujeme chování, které nechceme, aby kůň prováděl. Jasné. Pochopitelné. Ale uprostřed výcvikového shonu snadno zaměnitelné. Když z jakéhokoliv důvodu zaspíme a neodměníme ve vhodnou chvíli (nezazní sekundární posilovač), snadno se stane, že zafixujeme chování, které jsme fixovat nechtěli. Cvičitel se tedy musí skutečně soustředit. Pokud chválíme pozdě nebo ve špatnou chvíli (např. přestávka, kterou jsme udělali po chybě), může se kůň naučit, že nemá smysl se snažit soustředit nebo že chyba je to dobré. Vaše načasování opravdu musí být správné! 

Zdokonalení načasování vyžaduje praxi. Základní pravidla jsou:

• Nikdy nenabízejte pamlsky, aniž byste svého koně nejprve o něco požádali. Stačí požádat o maličkost – například krok vzad. Žádné odměny, pokud kůň o odměnu „prosí“. Odměňujeme výhradně žádoucí chování (splnění úkolu) nebo náznak žádoucího chování. Nelze si myslet, že dáme koni jen tak odměnu a ta – sama o sobě – bude koně motivovat k výkonu. Tak to nefunguje! Systém „já ti dám odměnu a ty mi za ni pak dáš chování“ je všechno možné, jen ne funkční výcviková metoda. Odměna tedy přichází po splnění úkolu a opravdu nikdy ne před ním. Jde tedy o model – tys to skvěle udělal, já tě za báječný výkon odměním. 
• Než nabídnete odměnu, vždy použijte signální slovo, například „Výborně! Na!“ nebo jiný vámi zvolený sekundární posilovač.
• Sekundární posilovač musí být použit ihned poté, co kůň předvede požadované chování, primární posilovač musí kůň dostat několik sekund po zaznění sekundárního posilovače.
• Buďte trpěliví! Pokud budete příliš důsledně trvat na tom, aby kůň předvedl žádoucí chování, může se stát, že pozitivní posílení přeměníte v negativní posílení (příliš mnoho tlaku), což významně zpomalí proces učení. Dobrým pravidlem je požádat třikrát a pak přejít k něčemu jinému. Pokud kůň nerozumí nebo prostě nechce udělat to, oč ho žádáme, nesmíme trvat na požadavku příliš dlouho. Motivace rychle klesá a karta se obrací. Nikdy bychom neměli být až tak nadšení z plnění svého cíle, že ztratíme ze zřetele emoce našeho koně. Takže nejde to? Ani napotřetí? Jdeme od toho a později se k tomu vrátíme.

Pozice těla a pamlsky

Ne každý kůň je pažravec, který by si pro odměnu utrhl krk. Pokud ale váš kůň pažravec je, je nutné od prvopočátku skutečně striktně dodržovat pravidla. Významným pravidlem je v souvislosti s odměnami nejen výše uvedené, ale i pozice našeho těla vůči koni. Odměny podávejte vždy v osobním prostoru koně, v jeho komfortní zóně, nikoliv v té vaší. Hranice osobního prostoru je obvykle jeden metr (jedná se o průměrný údaj – malý pony může mít osobní bublinu poměrně menší než shire horse, ale ani tento předpoklad nemusí být závazný, každý jedinec má individuální požadavky a ty s jeho fyziologií nemusí korelovat, sledujte tedy chování koně).

Podání odměny, když stojíme ke koni čelem: Odměnu vždy dávejte koni do jeho osobního prostoru a nikdy nepouštějte koně do toho svého. Pokud stojíte před koněm, udržujte mezi vámi a hlavou koně vzdálenost přibližně jeden metr. Odměnu si po zaznění sekundárního posilovače – kůň splnil nebo naznačil splnění zadaného úkolu – dejte do ruky a rukou sáhněte pod hlavu koně blíže k jeho plecím tak, aby kůň musel sklonit hlavu a nemohl se za odměnou významně natahovat vaším směrem. Pamlsek vždy nabídneme z plně otevřené dlaně, aby kůň omylem nezachytil prsty.

Podávání odměny na vodítku, na lonži: Pokud koně vedete, pracujete na ruce nebo je váš kůň na dlouhé otěži, měl by kůň na povel zastavit a zůstat stát hlavou ve směru pohybu. Nesmí se otočit nebo směrovat hlavu k vám. Stojíme ve směru pohybu na úrovni plece. Odměňujeme tak, že ruku natáhneme před prsa pod hlavu koně. Je-li kůň na lonži, necháme ho na kruhu zastavit a přistoupíme k němu. Nechceme, aby si kůň šel pro odměnu k nám. Dál postupujeme jako na vodítku. Kůň by se k nám tedy neměl točit, neměl by naším směrem vykročit, tedy jít si po zaznění sekundárního posilovače pro odměnu.

Atraktivita primárního posilovače – odměny 

Odměna, kterou koni nabízíme, musí být dostatečně atraktivní (vyjma ne příliš častých případů, kdy kůň je v rámci výcviku hyperaktivní). Primárním posilovačem, jak jsme již uvedli, nemusí být jen pamlsek. Každý kůň preferuje něco jiného. I podrbání na správné části těla, slovní pochvala nebo přestávka mohou představovat účelnou primární odměnu. Jsou tedy i jiné možnosti, jak koně odměnit za „dobrý pokus“. Je to ale skutečně velmi individuální. Tam, kde je podrbání nebo pauza tou nejlepší možnou odměnou pro jednoho koně, může jít jinde, u jiného koně, spíše o trest. Možná kůň nemá dotyky rád nebo se raději pohybuje, nežli stojí – nabízejte tedy jako odměnu jen to, co váš kůň skutečně ocení. Pozor na tolik oblíbené poplácání po krku – tento typ odměny také nemá pro všechny koně stejnou přitažlivost. Některé výzkumy dokonce doložily, že poplácání po krku vede při práci pod sedlem u vysokého procenta koní k většímu samovolnému pohybu a chování svědčícímu o neklidu, než když jezdec koně podrbe. Vždy tedy musíme hledat zpětnou vazbu, sledovat, co pro koně odměna je a co není. A to bez ohledu na tradice. V této souvislosti může být pamlsek snazším řešením, protože ten – pokud ho kůň přijme a nevyplivne – je jednoznačnou odpovědí. Je dobrou odměnou. O poplácání nebo podrbání totéž s takovou jistotou říci obvykle nemůžeme. A pak se efektivita primární odměny ztrácí.

Ale i s pamlsky se můžeme dostat do úzkých. Komerčně vyráběné odměny někdy vypadají lákavě, ale koně se po nich nepřetrhnou a větší potěšení najdou v kousku mrkve. Jindy je to naopak a po určité konkrétní odměně doslova blahem šílí. Je tedy potřeba vysledovat, co ten který kůň preferuje a není od věci si připravit odměny, které mají různou míru atraktivity. Běžný výkon – běžná odměna, mimořádný výkon – mimořádná odměna. Ale i tady pozor, opět tenký led – jakmile kůň začne v daném kontextu očekávat velké posilovače, mohou malé posilovače ztrácet svou účinnost. I pamlsek je tedy něco, co je flexibilní – jisté ale je, že čím větší atraktivitu pamlsek má, tím více je pro jeho dosažení kůň ochoten udělat. To samozřejmě platí za předpokladu, že kůň chápe, co má udělat, aby pamlsek získal.

Všimněte si, že v průběhu výcviku koně často přestává přitahovat odměna a začne si více cenit vaší upřímné radosti z jeho úspěchu. Koně jsou neuvěřitelně rádi, když nás lidi potěší a jsou námi postaveni na piedestal. Pokud se dostanete až sem, dostali jste se ve využívání primárních odměn na vrchol – koně v této fázi pracují proto, aby zažili co nejvíce „úspěšných momentů“ a byli více a více oslavováni. To není antropomorfizace, ale realita – koně opravdu jsou schopni si své úspěchy užívat. Radovat se ze svých schopností a radosti svého cvičitele. Pokud tedy trénujete dobře, váš kůň pozná, že si jeho úspěchů ceníte a vaše radost je jeho odměnou. Zde ale pozor, pochvalu a emoce s ní spojené musíte vždy prožívat naplno. Nejde chválit jen tak napůl. Emoce nelze „hrát“ a faleš je v této souvislosti dobře čitelná napříč druhy. Naučte se tedy plýtvat emocemi a být otevření. Koně to ocení.

Jak za pomocí odměn trénovat?

Úspěšný výcvik, to je především investovaný čas a trpělivost. K úspěchu ale potřebujete i trochu víc – míra uplatněného tlaku souvisí s citlivostí a empatií, schopnost načasování je o instinktu a důslednosti, pochvala o lekci herectví a dramatu, projevené emoce o schopnosti se emociálně uvolnit a přesto mít vše pod kontrolou. Vždy musíme investovat právě tolik, kolik je v dané chvíli nutné, ale ne víc – nabídnete tak svému koni příležitost, aby příště reagoval na ještě jemnější signály, než tomu bylo teď a tady. Co to znamená? Na koně nikdy neútočíme přímým a jednoznačným povelem, ale vždy pomalu zvyšujeme intenzitu svých signálů. Kůň tak může příště zareagovat o něco málo dřív, může být rychlejší. Pokud ale naopak máte dojem, že signálu potřebujete stále víc a víc, není vše tak, jak by mělo být a ve vašem signálu nemusí být dostatek energie. Obvykle platí – pokud probudíme sami sebe, probudíme koně. Nelze koně do každého kroku tlačit, musí se mu chtít. I vaše energie je tedy o motivaci.

Někdy má jezdec tendenci vokální pochvalu přehánět a zasypává koně nadbytečným vodopádem slov – investuje tedy víc, než je v dané chvíli nutné. To může, ale nemusí být v pořádku. Pokud je sekundární posilovač použit přesně, odměna přijde včas a sekundární posilovač a slovní záplava jsou striktně odděleny, můžeme svým přehnaným nadšením koně ještě o něco víc motivovat. To je ale, jak jistě sami cítíte, velmi individuální. Některé koně takové chování cvičitele může mást, jiné děsit nebo i rozčilovat. Pokud tedy chceme uspět, musíme znát preference koně a mít své chování plně pod kontrolou – nejprve musí kůň zaznamenat sekundární posilovač, pak přijde odměna, transparentní pauza a teprve pak může dorazit emocionálně laděný příval dalších slov.

Chyby?

Naučit se musíme nejen chválit, ale i kárat. Jde o misky jedné váhy, základ komunikace. Rozdíl mezi dobrým a špatným musí být jednoznačný. Vždy musí být naší prioritou čitelnost a srozumitelnost povelů a předvídatelnost situací. Koně bychom nikdy neměli hrubě zaskočit neznámým požadavkem nebo ho zahltit verbálním vodopádem. Plynně česky kůň nikdy rozumět nebude. Pokud ale důsledně dodržujeme pracovní postup a eliminujeme chyby, kůň rychle pochopí, podle jakých pravidel se hraje. Problém je, když pravidla z libovůle měníme, hranice různě dle potřeby posouváme, měníme intonaci, frekvenci odměňování nebo i postup práce. To je zákonitě cesta do výcvikového hrobu.

Častou příčinou stagnace ve výcviku je skutečnost, že chceme všechno hned teď – chceme příliš mnoho. Buďte ve svých očekáváních umírnění, ale o to víc buďte vytrvalí. Nikdy nechtějte příliš! Z dlouhodobého hlediska to vede pouze k frustraci, a to na všech frontách. Požadavky je nutné zvyšovat pomalu. Žádný kůň v první lekci nenabídne kompletní a perfektní španělský krok! Nejprve tedy odměňujeme náznak žádoucího chování, myšlení správným směrem, a pak čekáme, až to celé kůň zpracuje a pochopí. Po pár lekcích už náznak neodměníme, ale jen pochválíme. Další primární odměnu kůň dostane, až když předvede z žádoucího chování o malý chloupek víc. Progres je ale důležitý. Nemůžeme pouhý náznak žádoucího chování odměňovat donekonečna. To, že kůň ochotně položí jednu nohu na rampu vleku, ho k cestě přepravníkem nijak významně neposouvá. Myslíme tedy i na progres – dvakrát, třikrát odměníme „dobrou vůli“, později ale odměna přijde, až když kůň nabídne o něco málo víc.

Takže. Je důležité každý cvik budovat za pomoci opravdu malých krůčků a každý impuls správným směrem, každý dobrý moment spravedlivě odměnit. Přesto ale lehce tlačíme a chceme také progres. Pokud kroky budou dostatečně malé a vy je budete efektivně odměňovat, získáte vysokou míru motivace u každého koně – protože kůň bude vědět, že to, co přijde, za vynaložené úsilí opravdu stojí. Odpírání odměny ve chvíli, kdy si kůň odměnu „zaslouží“, je cesta zpátky, vede to ke stresu a frustraci, která brání učení. Nesmíte se tedy nechat „přečůrat“, ztratit trpělivost, významně měnit zaběhlé postupy, ale musíte být spravedliví. Takže – jedna noha v přepravníku jako týdenní progres nestačí, nastoupit při první lekci může být moc.

Stagnace? 

Pokud výcvik skutečně stagnuje, něco není dobře v motivaci. Pozor ale s předčasnými závěry. Někdy skutečně nesnesitelně dlouho trvá, než kůň pochopí, co po něm cvičitel žádá. To by pro nás ale nemělo být překvapení. Představte si sami sebe v pozici, ve které je kůň. Těžko byste dokázali uhodnout, co tak asi od vás cvičitel chce, když vysloví nějaký vám zcela neznámý povel a bude u toho kroutit rukama nohama. Je proto potřeba obrnit se trpělivostí, vytrvat, citlivě hledat náznaky a každé dobré „přihořívá“, které se blíží žádanému „hoří“, řádně ocenit a odměnit.

Obzvláště v úvodních lekcích musíme být skutečně maximálně soustředění. Když kůň nabídne náznak vhodného chování, a přesto není odměněn, rychle ztratí zájem, motivace je ta tam. Je to tak časté! Důležité je také dobře odhadnout schopnosti koně. Někteří koně jsou horliví a nadšeně raz dva nabídnou deset i víc variant chování, jiní jsou flegmatičtí a nebudou kromě zívání zkoušet zhola nic. Pokud se ale plně soustředíme, jsou naše energie, reakce a aktivita schopny koně uspat anebo probudit, usměrnit a zaujmout. Za pomoci odměn tedy není až tak těžké dovést koně krůček za krůčkem až k cílové pásce, kterou je požadované chování, jen musíme být dobrými učiteli.

Postupně můžeme množství odměn snižovat, ale snižovat nelze donekonečna. Část primárních odměn nikdy nebude možné zcela nahradit a to ani živou a emociálně plnou slovní odměnou. Jedna odměna na konci lekce je prakticky vždy málo, rozhodně pak, pokud lekce obsahují zcela nové prvky. Ubírání odměn a navyšování požadavků musí proto probíhat velmi citlivě. Každý kůň se jinak učí, cvičitel tedy musí být nejen skvělý pozorovatel, ale i psycholog. V tom je často zakopaný pes. Odměna je motivace, kolem odměn se tedy točí svět. Citlivé vyvážení míry odměny rozhodně není žádná legrace. Musíme si uvědomit, že každá odměna, kterou kůň v průběhu tréninku dostane, upevňuje jeho víru v to, že dobré chování vede k odměnám. Na odměnách tedy není možné šetřit a zprvu musíme být opravdu štědří, aby kůň uvěřil, že odměna je na dosah a není kdovíjak náročné ji získat. Přemýšlet musíme i o intenzitě odměny – standardní výkon odměňujeme stále stejným způsobem – jedna odměna, radostná pochvala, zářivá intonace hlasu, nadstandardní výkon odměníme více odměnami, radostnější pochvalou, zářivější intonací hlasu. 

Závěr

Pokud udržíte sebe a svého koně v průběhu výcviku v klidu a budete dodržovat a rozvíjet strategie, které vedou ke snížení stresu, vytvoříte pro svého koně ty nejlepší možné podmínky k tomu, aby se rychle učil a naučené si i pamatoval. Odměny v lekcích – jsou-li správně dávkovány – mohou být efektivní a funkční. Pamatujte, že dobře vedený trénink definuje použití správných pomůcek ve správný okamžik a kontrola a omezování míry stresu. Výcvik je spojená nádoba plná všech možných ingrediencí a drobků! Buďte tedy pokorní, mějte otevřenou mysl, přemýšlejte a učte se… pořád a pořád bude co! :)