Manolo Méndez Parejo – Principy výcviku krokové piruety

11. 5. 2018 Manolo Méndez Parejo Autor fotek: Archiv Kip Mistral, wikipedia.com Překladatel: Gabriela Rotová

Dlouze jsem přemýšlela, zda článek pana Manola Méndeze, věnovaný problematice výcviku piruety, není příliš odborný, určený pro příliš úzkou čtenářskou základnu. Rozhodnutí, zda se do překladu pustit, mi viselo nad hlavou poměrně dlouho. 

Nakonec mi pomohl střet s realitou. Když člověk hovoří se studenty posledních ročníků specializovaného oboru Jezdec – ošetřovatel a zjistí, že pro budoucí „profesionální jezdce“ je tabu nejen pirueta, ale i cvik dovnitř plec, řekla bych, že jeden článek věnovaný něčemu takovému, svým způsobem základnímu a přitom tak opomíjenému, jako je pirueta v kroku, až tak úplně od věci být nemusí. I kdyby jen jeden z těchto studentů či  jeden jediný hobby jezdec sebral odvahu a pustil se se svým koněm „o krok dál“, než si standardně dovoluje či troufá, byl by to sice malý, ale přece jen úspěch.

Jen mizivé procento koní je dnes kvalitně a smysluplně vzděláváno, a totéž se, bohužel, týká i jezdců. Koně neumí základy a jezdci se základům neučí. Buď proto, že nemají vhodné koně, nebo vhodné učitele nebo mají přemrštěné obavy, že práci na dvou stopách sami nikdy neovládnou nebo ještě hůř, že ji k ničemu nepotřebují. A přitom by tomu tak být nemuselo.

Právě práce na dvou stopách, k níž pirueta patří, je ve výcviku koně nenahraditelná. Učí nejen koně, ale i jezdce porozumět pomůckám, pomáhá jezdci pochopit principy, které je třeba uplatňovat při každodenní práci. Jedná se o nenahraditelnou metodu gymnastikování koně, která zlepšuje nejen uvolněnost a prostupnost koně, ale i koordinaci, rovnováhu, schopnost shromáždit se a aktivně, lehce, reagovat na pomůcky jezdce. Práce na dvou stopách je bez nadsázky nedílnou součástí dobrého ježdění, je to základní gymnastika, kterou nelze nahradit ani gymnastikou skokovou, ani drezúrní prací, která laterální práci neobsahuje.

Tento článek věnovaný krokové piruetě nemá za cíl vás zahltit a nechat vás hned v úvodu ztratit se v textu. Nebojte se neznámého! :) Pokud neporozumíte, neházejte všechno při prvním zadrhnutí ihned za hlavu.

Práce na dvou stopách je v mnoha stájích opomíjena. Není to ale práce jen pro drezúrní olympioniky. Laterální práce není tak složitá a těžká, jak se může na první pohled zdát. Tedy, není tak těžká... Každá složka výcviku jezdce i koně, od prvních lekcí až ke cvikům nejtěžším, je náročná. Nic nelze obejít. Nepřeskočíte to, co vám nejde. Ale to není nic, co by nám mělo brát odvahu a snížit sebevědomí. Je to stejné jako s matematikou, bez znalosti násobilky nevypočítáte kvadratické rovnice. Pokud k nim ale dojdete, s odhodláním a dobrým učitelem, krok za krokem, vypočítají je i takoví matematičtí blbouni, jako jsem já. Jde o to chtít a věřit, nepodceňovat se, sebrat odvahu vykročit novým směrem a tak dojít o kus dál. Zkrátka, neházejme flintu do žita ještě před tím, než vyrazíme na hon.

Než se pustíme do překladu článku představíme si alespoň krátce jeho autora.

Manolo Méndez Parejo

Manuel (Manolo) Méndez Parejo se narodil v roce 1953 jako jedno ze čtrnácti dětí na venkovské farmě Los Palacios, v jižním Španělsku, kde se život točil kolem koní a dobytka. Jeho jezdecká kariéra začala ve věku 14 let, kdy začal trénovat koně pro známou rodinu Domecq.

Když španělský král rodinu Domecq požádal, aby vytvořila školu, která bude napomáhat uchování španělské kultury a klasických tradic barokního jezdeckého umění, stal se právě Manolo Méndez prvním ředitelem této nově založené instituce, hlavním jezdcem a tak i jedním se šestice zakládajících členů dnes již proslulé Královské andaluzské školy jezdeckého umění (Fundación Real Escuela Andaluza del Arte Ecuestre). Tato jezdecká škola je součástí historického palácového komplexu Palacio Duque de Abrantes (nebo Palacio de las Cadenas) a nachází se v Jerezu.

Královská andaluzská škola jezdeckého umění je jednou ze čtyř klasických jezdeckých škol, mezi něž patří také Cadre Noir ve francouzském Saumuru, Španělská jezdecká škola ve Vídni a Portugalská škola jezdeckého umění sídlící v Lisabonu.

Manolo Méndez je profesorem jezdectví, kterého nevyhledávají pouze jezdci, ale i veterináři a specializovaní osteopati, protože jeho holistický přístup zahrnuje nejen výcvik koní pod sedlem a na ruce klasickými metodami, ale i rehabilitaci koní s problémy jak fyzického, tak psychického rázu.

Manolo Méndez je celosvětově známý svým citlivým přístupem ke koním a mimořádně šetrnými, ohleduplnými, metodami výcviku, které zohledňují fyziologické možnosti jednotlivých zvířat a jejich schopnosti.

"Manolo Mendez on Pirouette (Part I of III): Principles of Training the Walk Pirouette" – Manolo Méndez o piruetě (část I ze III): Principy výcviku krokové piruety

(Článek byl poprvé publikován v časopise Baroque Horse Magazine dne 31. července 2013, poděkování za možnost použít fotodokumentaci patří panu Manolo Méndezovi a paní Caroline Larrouilh) 

Správně provedená pirueta je věc krásy, dokonalá bouře shromáždění, kmihu, pružnosti, síly a rovnováhy. Pokud je provedena ve cvalu, je to jeden z fyzicky nejnáročnějších cviků, o který můžeme koně požádat. Je to zkouška schopností jezdce a koně, který musí být naprosto pozorný, dokonale schopný reagovat na pomůcky... kůň musí být naplněný energií, silou, výrazem, a přesto naprosto soustředěný a prostý napětí.

Před tím, než koně požádáme o piruetu ve cvalu, musíme ale akceptovat principy posloupnosti výcviku a nejprve ho naučit piruetu v kroku. Začneme 1/4, 1/2, 3/4 a posléze plnou piruetou v kroku.

Dobrá pirueta je lehká, plynulá a harmonická, vyžaduje pružnost, sílu a rovnováhu.

Pirueta (poloviční pirueta) je obrat o 360° (180°) provedený na dvou stopách, jehož poloměrem je ideálně délka těla koně. Přičemž přední končetiny se pohybují okolo končetin zadních.

Aby náš kůň dosáhl této definice, musí být splněno několik podmínek: musí být pružný a rovný, musí mít dostatek síly, být v rovnováze a mít pravidelný a čistý rytmus (takt). Důležitá je i geometrická přesnost při provedení tohoto cviku.

Nejdříve si ale musíme uvědomit, co přesně pirueta je. Pirueta je jedním z prvků, které patří k práci na dvou stopách. Řadíme ji tedy do stejné skupiny cviků, jako je dovnitř plec, dovnitř záď, poloviční a plný překrok.

Všechny tyto cviky mají jedno společné – jedná se o prvky, které umožňují jezdci fyzicky rozvíjet, formovat a posilovat koně. Shromáždění, uvolnění a narovnání koně, které se dostaví při tréninku piruety, zásadně zlepšuje pravidelnost a kvalitu mechaniky pohybu i celkové držení těla a schopnost koně se podsadit.

Laterální práce nám umožňuje koně specificky formovat, ovlivňovat aktivitu konkrétních končetin, jejich svaly a klouby. Například můžeme díky ní koně požádat, aby jedna končetina byla ohebnější, pružnější a angažovaněji nesla váhu. A právě to se podílí na zlepšení kvality pohybu a pravidelnosti chodů. Můžeme tak uvolnit ztuhlé nebo zablokované lumbosakrální (pánevní) a koxofemorální (kyčelní) klouby, což koni umožní, aby se lépe "nesl". Tímto způsobem formujeme celou horní linii, kůň je v důsledku této práce schopen se snížit (spodní linie těla klesá), záda a zadní končetiny se stávají flexibilnějšími, zapojují se břišní svaly, kůň se v oblasti krku vzpřimuje a jeho přední část se v plecích stává lehčí. Kůň se snáze "zvedne" a lépe se nese.

Nezanedbatelný je i vliv laterální práce na uvolnění a posílení svalstva břišní stěny, které se přímo podílí na schopnosti koně uvolnit se a následně tak i zlepšit rozsah pohybu lopatky. Což umožňuje, aby se kůň mohl v oblasti kohoutku vzpřímit a uvolnil se v žebrech, místo aby zůstal "zablokovaný" mezi zaseknutými, nedostatečně uvolněnými lopatkami. Laterální práce také nabízí možnost, jak posunout těžiště křivého koně zpět mezi lopatky a zlepšit tak práci diagonálních párů končetin.

Já osobně každý den pracuji na dvou stopách, a to právě proto, abych své koně posunul o kus dál. A 1/4 pirueta je základní cvik, který od koně žádám, abych si ověřil jeho prostupnost, reakci na pomůcky, pružnost, rovnováhu a jeho schopnost sám se nezávisle nést. Pokud o 1/4 piruetu žádáme v pomalém tempu, může tento cvik pomoci "znovu propojit" mozek koně s jeho zadními kopyty. Pokud zde zaznamenám problém, je to pro mě upozornění, že může existovat neurologický problém.

S prací na dvou stopách nikdy nejsme hotovi, práce na dvou stopách a piruety budou vždy důležitou součástí všech lekcí.

Pružnost a pravidelnost

V průběhu krokové piruety by tělo koně mělo být ohnuté ve směru pohybu, od uší až k ocasu v harmonické, plynulé křivce. Toto ohnutí by nemělo být přehnané a kůň by neměl být přistavený tak, že krk koně "jede" jedním směrem a zbytek těla druhým. Jestliže má být toto umožněno, musí být kůň jemný, lehký, jeho svaly musí být dostatečně elastické tak, aby se bylo schopné přizpůsobit požadavkům. Tedy akceptovat napětí na vnější straně těla a uvolnění svalů na straně vnitřní. Pokud je kůň tuhý, neuvolněný a jeho svaly nejsou pružné, naruší se celý spinální (páteřní) řetězec a omezí se tak i hybnost všech kloubů v těle. Když jsou svaly a šlachy stažené, nemůže se kůň dobře ohýbat. Klouby vnitřní zadní končetiny pak neumožní koni kráčet až pod těžiště a nenabízí tělu dostatečnou oporu, klouby vnější zadní končetiny také nemají takovou flexibilitu, aby koni umožnily dostatečný posun vnější zadní končetiny přes končetinu vnitřní.

Pokud bude jezdec vyžadovat piruetu od neuvolněného koně, nejen že koně naučí vnímat piruety negativně, jako nepříjemnou nutnost, ale riskuje i zranění - šlach zadních končetin, kolenních šlach, struktur velkých stehenních svalů, břišní stěny, prsních svalů, včetně možnosti rozvoje problémů se symetrií pánve.

Než tedy koně požádáme o piruety, musíme chtít, aby náš kůň byl v těle souměrný a rovný. Jen tak bude kůň schopen nést svou váhu rovnoměrně na všech čtyřech končetinách a bude schopen se podsadit a shromáždit. Abychom uchovali koně v plném zdraví, musí být naším cílem, aby kůň byl schopen sám sebe nést, byl schopen se rovnoměrně ohýbat a jeho krok byl pravidelný.

Právě tyto požadavky (rovný kůň, schopnost se ohýbat, pravidelný takt) jsou důvodem, proč krokovou piruetu od koně požadujeme, až když ovládá práci na dvou stopách (dovnitř plec, dovnitř záď, traverzály – překroky).

Síla a rovnováha

Přestože se to tak jevit nemusí, vyžaduje i kroková pirueta od koně značnou fyzickou zdatnost.

Když se přední končetiny a vnější zadní končetina pohybují kolem vnitřní zadní končetiny koně, vnitřní zadní končetina musí fungovat jako čep. Čep, který ale není zakotvený v zemi, kůň se kolem něj neotáčí. Už sám název tohoto cviku naznačuje, že se jedná o piruetu v kroku, tedy pohyb musí být zachován a vnitřní zadní noha musí zůstat aktivní, musí se zvedat a klesat ve stejném bodě a se stejným rytmem (krokový takt), jako by kůň kráčel přímo. Zadní končetiny by se měly pohybovat na nejmenším možném kruhu, zatímco přední pak po vnějším okraji poloměru kruhu, piruety.

To znamená, že kůň musí být sestaven, schopen uskutečnit maximální stranový pohyb a přesto zůstat v dokonalé rovnováze. Jeho lopatka a plece se musí zvednout, záď maximálně snížit a vnitřní zadní noha, okolo které se kůň otáčí, se musí podsadit a převzít nejen hmotnost koně, ale i jezdce.

Kůň musí mít fyzickou sílu a dostatečně rozvinutou muskulaturu, aby jeho krok zůstal pravidelný a nohosled čistý, aby byl schopen zůstat v rovnováze, byl po celou dobu shromážděný a zároveň zachoval jemné přilnutí, s nosem lehce před kolmicí a týlem jakožto nejvyšším bodem těla.

Přesnost a geometrie

Rovnováha, síla a schopnost koně se sám nést je nezbytná pro to, aby pirueta byla přesná a její provedení (průměr) bylo možné kontrolovat. Kůň musí být schopen do piruety vstoupit a také z ní vystoupit na shodné linii, ve stejném bodě. Přechod z rovné linie k ohnutí by měl být maximálně plynulý a pokud možno by vše mělo proběhnout bez ztráty rytmu (taktu). Počet kroků v piruetě je průměrně šest až osm a tyto kroky musí být přesné a pravidelné.

Dobrý a jasný rytmus

Už v úvodních lekcích, ať již cvičím 1/4, 1/2, 3/4 nebo plnou piruetu, věnuji vždy mimořádnou pozornost rytmu mého koně a sleduji, zda má pravidelný, čtyřdobý takt. V drezúře je nejdůležitější čistota chodů, takže jsem velmi opatrný, abych nezničil chody svého koně tím, že po něm žádám práci, na kterou není připraven.

Soustředění a pozornost

Dobře provedená, přínosná pirueta vyžaduje nejen pružného a fyzicky vyspělého koně, ale také koně, který je schopen se soustředit, koncentrovat a reagovat i na ty nejjemnější pomůcky. A to vše plně platí i pro piruetu v kroku.

Musíme od koně požadovat, aby byl s námi, aby byl přítomen, aby při každém svém kroku, který vykonává, spolupracoval, a to právě proto, aby jeho piruety mohly být lehké a plynulé, spíše než vynucené, napjaté a strnulé.

Jezdec musí, ještě předtím než koně požádá, aby piruetu provedl, porozumět pohybu, který od koně požaduje. Musí být vyvážený, schopný kontrolovat své pomůcky a sedět v sedle v rovnováze. Nesmí být křivý, nesmí se naklánět při svém úsilí přivést koně do piruety. Musí být schopen koně ohýbat, umístit jeho tělo mezi jeho lopatky, ovládat jeho boky, stejně tak jako musí být schopen zpomalit či zrychlit bez toho, aby koně zablokoval, donutil ho "vypadnout" lopatkou, či ho svým požadavkem překvapil a zmátl.

Kdy začít učit krokovou piruetu?

Já začínám učit koně piruetu v kroku, jakmile plně ovládá práci na dvou stopách. Začínám tedy piruetou v kroku a na tu stranu, na kterou je kůň celkově lepší, na kterou se lépe ohýbá.

Věnuji pozornost celkovému držení těla a fyzickému a psychickému stavu koně. Je napjatý, uvolněný, nervózní, je dobře na pomůckách?

Jezdím svého koně s hlavou lehce před kolmicí, na dvou lehkých otěžích. Dávám velký pozor na to, jak kůň reaguje, když ho žádám o 1/4, 1/2 nebo i plnou piruetu. Sleduji, jak reaguje jeho hrudní koš (žebra), snažím se vnímat jeho srdeční tep a pod stehny cítit jeho dech. Jak nese krk a hlavu, co cítím v rukou? Jde jistě a plynule kupředu, nebo ne? Dokáže se "nést" a zůstat shromážděný v průběhu celé piruety?

Pokud cítím, že kůň tuhne, mění rytmus, snaží se příliš ohnout a není schopen se sám nést, upravím svůj trénink. Nechci od koně dril.

Jestliže se kůň potýká s výše uvedenými problémy, vím, že musím udělat krok zpět a přehodnotit, zda je skutečně rovný, dostatečně flexibilní a fit a nemá problém při práci na dvou stopách. Musím mít jistotu, že kůň je schopen plnit požadavky, které na něj provedení piruety klade.

Sleduji, zda:

  • ztrácí rovnováhu nebo kadenci, padá na lopatku, zůstává "stát" na místě nebo se naopak do piruety vrhá, ztrácí akci a impuls
  • je křivý nebo přenáší více hmotnosti na jednu lopatku (plec)
  • má tendenci jít vzadu "ze široka"
  • vnitřní zadní noha, která má nést hmotnost, zaostává nebo zůstává přilepená k zemi
  • jeho přední část zamrzne, kůň se nemůže dostat ven z piruety a "přetáčí se"
  • má tendenci (jako zajíček) skákat piruetu oběma zadníma nohama současně, byť by šlo o jeden či dva kroky
  • ztrácí v piruetě sílu, případně se úplně zastaví
  • pirueta je křivá
  • pirueta se mění ve velký kruh

Toto všechno jsou příznaky, že můj kůň buď není na tuto práci připraven nebo já sám ho nejezdím tak, jak bych měl.

Pokud bych přehlížel zpětnou vazbu, kterou mi můj kůň nabízí, a neustále s ním pracoval stejným způsobem, bez odstranění chyb, bude kůň jen víc a víc zmatený. Ztratí nejen svůj zájem a důvěru, ale stane se kyselým a nevrlým. Piruety zůstanou nekorektní, nebudou mít výraz, expresi a nebudou krásné.

Přestože Manolo Méndez ve svém článku opakovaně zdůrazňuje požadavky, které je třeba splnit, pokud se má kůň krokové piruetě korektně naučit, neměli bychom mít zásadní obavy se do výcviku laterální práce a piruety v kroku pustit. Nejen, že pokusy o práci na dvou stopách a snaha o provedení poloviční nebo i plné piruety v kroku vám rychle odhalí problémy, které vy a váš kůň máte, ale v kroku příliš nehrozí, že nekorektně provedeným cvikem napácháte na svém koni nenávratné škody. To se týká spíše práce ve vyšších chodech. Budete-li věnovat pozornost psychické pohodě koně a budete-li se snažit pracovat metodicky a systematicky, nebezpečí snížíte na minimum.

Nebojte se tedy cviku dovnitř plec, nebojte se ustupování na holeň a překroků. Pokud si nevěříte, najděte si učitele, který vás základy této práce provede, vezměte si lekce na zkušeném koni a vzhůru do toho! Kdo nic nedělá, nic nezkazí opravdu není cesta, která vede do jezdeckých výšin.

Velmi mnoho informací o výcvikových metodách a filosofii práce pana Manolo Méndeze získáte na webových stránkách Manolo Mendez Dressage: Training for Wellness nebo na jeho facebookových stránkách.

Zde lze také objednat výuková videa a zjistit termíny konání jím vedených jezdeckých klinik, které se budou konat v Evropě. (V pozici diváka je reálné navštívit kliniky, které se uskuteční v Německu a Polsku.)

Díky navázání spolupráce s vedoucí marketingové komunikace pana Manola Méndeze, paní Caroline Larrouilhovou, se můžete v dohledné době těšit na několik dalších článků z pera tohoto dnes již legendárního mistra klasického jezdectví.

Podobné články

Valach jménem Savigny při práci často ztuhne. Bolí ho hřbet, nebo je to v hlavě? S drezurní trenérkou Sabine Ellinger odhalíme jádro problému.

Existuje spousta článků o tom, jak pracovat s mladými koňmi. A také spousta těch, které se zabývají vznešenějšími drezurními cíli a cviky. Jen…