A tak nějak začala naše éra řádného jezdeckého vzdělávání. Vstoupili jsme do klubu, dostali sedlo, uzdečku a začali se učit, jak být dobrým jezdcem. Ve snaze o progres jsme v rámci organizovaných tréninků na své první jízdy – ty jen tak na holém koňském hřbetě – dříve nebo později úplně zapomněli. A to je velká převeliká škoda. Není totiž lepší školy sedu, než jakou je jízda na koni bez sedla.

Rovnováha - základ úspěchu

Proč škoda? Pokud se posadíte na koně bez sedla, a je jedno, jestli jste již "hotový" aktivní jezdec anebo stále ještě zelený začátečník, dozvíte se o kvalitě svého sedu bez nadsázky skoro vše. Velmi záhy totiž narazíte na všechny svoje chyby. Jestliže vaše tělo nepůjde „s pohybem“ koně – nebudete schopni udržovat rovnováhu – dlouho se tam nahoře vyhřívat nebudete. Jízda na koni bez sedla je skutečně prvotřídní test našich jezdeckých schopností, potažmo tedy naší rovnováhy. Přičemž platí, že schopnost udržet se na hřbetě neosedlaného koně nedostáváne jako dar do vínku jen tak, jako od Boha – není to neměnná proměnná, není nám shůry dána. Můžeme a musíme ji trénovat.

Abychom pochopili, jak náš organismus – v tak náročné situaci, jakou je pobyt na volném hřbetě koně –, funguje, musíme se prokousat alespoň malou kapkou trochu nudné teorie.

Schopnost udržovat rovnováhu je závislá na stálé aferentaci (přenos informací z periferie do centra) ze somatosensorického, vestibulárního a zrakového aparátu, na zpracování těchto informací v mozkovém kmeni, mozečku, bazálních gangliích a některých částech kortexu. Kromě toho se na této naší schopnosti významně podílí i takzvaná propriocepce – hluboká citlivost, kterou v našem organismu zajišťují mechanoreceptory – Golgiho tělíska a takzvaná svalová vřeténka. Jde o tak zvaný polohocit, schopnost nervového systému zaznamenat změny (vznikající ve svalech a uvnitř těla v důsledku pohybu a svalové činnosti) a vhodným způsobem na ně reagovat – propriocepce je zcela nepostradatelná pro správnou koordinaci pohybu, k registraci změn polohy těla, adekvátní svalový tonus i průběh některých reflexů.

Platí tedy, že souhra a součinnost mnoha jednotlivých dílků rozhoduje o kvalitě naší rovnováhy a tato kompletní funkční jednotka určuje, zda jezdec bude vhodným způsobem reagovat na pohyb koně pod sebou, zda je a bude schopen následovat jeho pohyb.

A jak to funguje? V náročných situacích nám již zmiňované proprioceptory poskytují až dvě třetiny informací důležitých pro udržení optimální rovnovážné pozice. Proprioceptory informují mozek, v jakém postavení jsou klouby, jak právě teď pracují svaly, případně jaký pohyb daný kloub vykonává. Mozek následně – po vyhodnocení získaných informací – vydá povel svalům, aby obnovily stabilitu nebo provedly žádoucí druh pohybu.

Jenomže o tom, jak rychle a účinně bude požadovaná reakce provedena, nerozhodují jen základní "biologické" parametry našeho organismu, ale i neuromotorický trénink, který naše tělo postoupilo. Rovnováha totiž není proměnná neměnná – cíleným a dlouhodobým tréninkem lze naši schopnost udržovat polohu těla a jeho částí v prostoru – tedy schopnost cítit vlastní tělo – významně "vylepšit", lze ji systematicky posilovat a posílit. Abychom tedy získali vysokou citlivost, musíme systémy zodpovědné za náš polohocit namáhat a trénovat. Pro dobrou rovnováhu potřebujeme jak funkční koordinaci celého systému a dobrou propriocepci, tak i efektivně pracující neuromuskulární systém, dostatek svalové síly a koordinace. Je to tedy velká a pevně provázaná hromada! :)

Nezbytný trénink mozku a svalů

Při každém tréninku, při každém našem pobytu "nahoře" se naše tělo vlastně snaží o jedno jediné – o zvýšení rychlosti přenosu informací z receptorů, rychlosti reakce mozku a o zvýšení přesnosti funkcí a koordinace svalů. Trénujeme tedy co nejrychlejší a nejideálnější odpověď těla na očekávané i neočekávané podněty, které s jízdou na koni souvisí.

Rozdíl v trénovanosti je vždy dobře patrný, když se v nějaké konkrétní disciplíně setká zkušený sportovec a začátečník. Pokud má sportovec kvalitní a dobře rozvinutou senzomotorickou reakci – tedy tréninkem rozvinul některé specifické schopnosti (například svou reakci na vyhazování bujného koně) – jeho trénovaný mozek mnohem rychleji a efektivněji vyhodnotí situaci než mozek osoby netrénované. Reakce netrénované a trénované osoby je proto vždy ve shodné situaci odlišná – odpověď osoby netrénované bude nepřesná, nebo dokonce zcela chybná, osoby trénované precizní a rychlá.

Určitě to znáte všichni. Kůň pod začátečníkem začne vyhazovat. Ten zvedne ruce vzhůru k bradě nebo úplně pustí otěže, ztuhne, vykloní se, předkloní se a záhy padá dolů. Zkušeného jezdce pár radostných kozlů nerozhodí, spíše mu vykouzlí úsměv na rtech, usedět to je přece legrace.

Většina aktivních sportovců si myslí, že nejdůležitější pro výkon je svalová síla. Tak tomu ale ve většině sportů není a už vůbec se tato premisa netýká jezdectví. K čemu je nám silný svalový tonus, když se zapojí pozdě nebo nevhodně? Naše svaly potřebují především vysokou adaptabilitu a schopnost rychlé a přesné reakce. K tomu, abychom se udrželi na koni bez sedla, tedy nepotřebujeme být silní, potřebujeme být šikovní! Právě „šikovnost“ je, spíše nežli síla, při jízdě na koni moc a moc důležitá!

Význam jízdy na koni bez sedla

Tréninkem jízdy bez sedla, která klade mimořádně vysoké nároky na rovnováhu a kvalitu jezdcova sedu, velmi rychle a efektivně zlepšíte svou adaptabilitu, reaktivitu, i kvalitu provedení svých pohybů, a tak posunete kupředu nejen svůj výkon, ale i schopnost ideálně sladit pohyb a reakce celé dvojice člověk&kůň. Dobré reakce samozřejmě také minimalizují riziko zranění vyplývajících z důsledku pádu.

A nejde jen o nás, ale i koně. Jen kvalitní, dobře vyvážený sed jezdce umožní koni kráčet v dobré rovnováze bez nutnosti vyvažovat nerovnováhu, kterou nevhodnými změnami svého těžiště vytváří jezdec. Jen kůň s dobře sedícím jezdcem proto může nerušeně a uvolněně kráčet kupředu. Z toho důvodu bychom měli maximálně využívat každou možnost, která posiluje nejen svaly, ale i náš mozek a měli bychom tedy jezdit i bez sedla. Proč bez sedla?

Jezdec, který nemá žádnou oporu v podobě třmenů a sedla, je nucen se svou rovnováhou pracovat velmi, velmi  dobře. Schopnost zůstat „nahoře“ nikterak nesouvisí s naší fyzickou silou, není možné se „udržet“ koleny a stehny – jedná se beze zbytku o důsledek cíleného a systematického tréninku naší rovnováhy.

Pokud naše tělo ještě není schopno svým těžištěm plynule následovat těžiště koně, raz dva začneme ztrácet rovnováhu a s největší pravděpodobností za prvním rohem spadneme. Vyhraje gravitace. Důležitými pojmy tedy jsou: těžiště – hmotný střed našeho těla – a trénink rovnováhy trupu – zlepšení jeho kontroly.

Právě rovnováha je tedy jeden ze základních předpokladů kvalitního sedu. Jezdec musí sedět na obou sedacích kostech, hluboko (žaludek směřuje ke kohoutku koně) a musí být stabilní ve svém hmotném středu. V zásadě platí – nikdy nemůžete mít kontrolu nad rovnováhou svého koně, pokud nemáme pod kontrolou svou vlastní rovnováhu! Proto nevyvážený jezdec není schopen jezdit koně v rovnováze.

Rovnováha významně souvisí i s rytmem neboli taktem koně. Pokud rovnováha jezdci v sedle chybí, na místo harmonického tance se jeho kůň bude muset plně soustředit na vyvažování svého jezdce. Nebude schopen chodit v dobrém taktu. Jezdec se proto opravdu musí naučit udržovat rovnováhu – ve všech chodech, a to jak vertikálně, tak i horizontálně. Jinak jsou uvolnění, prostupnost, kmih a takt koně nedosažitelné, je to všechno nadobro pryč. Že se vás to netýká? Že vy už chodíte L? Zahoďte sedlo a prověřte se! Zvládnete to, co v sedle, bez zaváhání i bez sedla?

Těžiště lidského těla

Těžiště lidského těla se nachází ve středu hmotnosti těla – v základním anatomickém postavení to je v malé pánvi, ve výšce druhého nebo třetího křížového obratle. Při změně vzájemného postavení částí těla se s přesunutím části hmotnosti lidského těla mění i poloha centrálního těžiště – těžiště tak může při některých polohách ležet i mimo tělo. Ženy se stejnou tělesnou výškou mají těžiště těla níže než muži.

Rovnováha

Rovnováha je stav systému, kdy je působení sil všemi směry vzájemně vyrovnáno. Těleso je v klidu. Rovnováha ve fyziologickém slova smyslu vyjadřuje schopnost udržovat vzpřímenou polohu těla.

Jízda bez sedla

Jestliže chceme být úspěšnými jezdci, měli bychom proto pokud možno pravidelně – nebo alespoň sem tam? :) – jezdit bez sedla. A to jak do terénu, tak i do „hodin“. Standardem by mělo být skákání nízkých překážek, ježdění kavalet i všech jízdárenských cviků. Jsme-li schopni toto vše zvládat bez zaváhání, je jisté, že jsme dobří jezdci. Při jízdě bez sedla ale obvykle raz dva jasně vyplave na povrch nějaký nepatřičný detail – tendence předklánět se, zaklánět, bortit se v bocích, nadbytečný či nepatřičný svalový tonus dolních i horních končetin... a problém s rovnováhou je hnedle na světě! :)

V drezurním ježdění by měl být tento typ tréninku zcela samozřejmý – umožňuje nám totiž verifikaci toho, zda svým sedem působíme tak, jak působit máme, což se nejlépe ukáže právě při ježdění obratů, přechodů a při práci na dvou stopách bez sedla. Kdo zvládne tyto cviky ve všech chodech bez sedla, má jistotu, že jeho sed mnoho závažných nedostatků nemá. Jízdu bez sedla lze tedy bez nadsázky velmi dobře využívat jako jakýsi kontrolní mechanismus kvality našeho sedu.

V čem často spočívá kámen úrazu

Důležitý je v této souvislosti i pojem dobré držení těla. V běžném životě o držení těla často slyšíme – ovšem na koni bez sedla se rady typu "narovnej se a nedívej se dolů" rychle zhmotní v odpověď otázku „být na koni či nebýt“. Problém je, že schopnosti udržet rovnováhu nelze docílit tak, že se o dosažení rovnováhy budeme pilně snažit, že budeme danou problematiku racionálně analyzovat a aktivně řešit. Což je – mimochodem – něco, co velmi často doprovází začátky v sedle především u trochu starších jezdců. Jak to mám udělat? Co a kde mám jak a proč držet a udržet? Bohužel tady instruktor jízdy obvykle žádnou extra dobrou radu nenabízí. Racionalita a ani přesný návod nám totiž moc nepomohou.

Problémem bývá i v asymetrii jezdce. Pokud je jezdec asymetrický, což je velmi časté – bude jezdcova hmotnost odlišným způsobem působit na pravé a levé straně koně, což následně ovlivní jak jeho rovnováhu, tak i rovnováhu koně. Jezdec by proto měl o nedostatcích ve svém držení těla – a z nich plynoucích asymetrií – vědět co možná nejvíce, protože jen vada, o které víme, může být systematicky opravována a cíleně kompenzována.

Odpovědí je důsledný kontinuální trénink svalů a nervů, zdokonalení reakcí našeho mozku – je nutné vybudovat funkční (nevědomé) pohybové vzorce, vnímat své vlastní tělo. Celý proces jízdy na koni je nutné zautomatizovat tak, aby naše reakce byly rychlejší než naše myšlenky. A to chce úsilí a čas. Dobrá rada tedy zní – v sedle a ani bez něj s výukou nikam nespěchejte! Čím více lekcí odjezdíte, a to ideálně i bez sedla, tím lépe to vašemu mozku – a tak i tělu – do budoucna půjde. Rozum s tím vším moc nesouvisí! :) Jen důsledný trénink zamezí neshodám a pádům plynoucím z nečekaných a rychlých reakcí našich koní. Přestože asi nikdy nebudeme mít tak rychlé reakce jako naši koně, musíme se alespoň pokusit rychlosti jejich reakcí přiblížit, potřebujeme dobře vyškoleného "autopilota".

Celý proces samozřejmě není vůbec snadný. Vysedět pohyb koně v sedle je pro jezdce úkol náročný, bez sedla je ještě náročnější. A to především v klusu, kdy je akce vytvářena diagonálním párem končetin. Hřbet koně v klusu střídavě klesá doleva a doprava – hmotnost jezdce je tedy přesouvána nejen dopředu – s přítomným zrychlením a následným zpomalením – a také nahoru a dolů. Pro jezdce stav skutečně velmi obtížný!

Tipy, jak jezdit bez sedla

1. Nikdy nezapomínáme na bezpečnost. Vždy používáme bezpečnostní helmu. Pokud běžně používáte ostruhy, neberte si je na tento typ lekce. Jestliže není váš kůň na jízdu bez sedla zvyklý a vy nemáte s jízdou na koni mnoho zkušeností, půjčte si zkušeného koně.

2. První lekce vždy absolvujte v ohraničeném prostoru – jízdárna, kruhová ohrada. Ideální je, pokud můžete využít bonusu v podobě lonžéra. Není vhodné, když při prvních lekcích bez sedla musíte řešit cokoliv navíc. Využijte dopomoc v podobě nákrčního řemene, přidržovat se můžete ale také za hřívu. 

3. Primárně se zaměřujte na osvojení rovnováhy, ostatní věci hoďte za hlavu. Ve snaze zůstat sedět zapomeňte na své dolní končetiny. Ty nepotřebujete, totéž se týká rukou, pokud jste stále ještě na lonži. Všechny své síly koncentrujte na svou schopnost následovat pohyb koně. Přestože tento požadavek vyznívá jednoduše, vyžaduje to jisté know-how a skutečně značnou míru praxe!

Jak začít?

Udržujte na hřbetě koně vzpřímenou pozici, pokuste se eliminovat přirozenou tendenci se předklánět. Vaše pozice na koni bez sedla by měla být identická se správnou pozicí jezdce v sedle. Tedy: rameno, kyčel, pata jezdce by měly tvořit přímku, hlava je rovněž vzpřímená. 

Pokud máme na hřbetě koně zaujmout rovnovážnou pozici, musíme nechat nohy volné, prosté svalového napětí. Nepřidržujeme se lýtky, nesvíráme kolena a stehna. Dolní končetiny skutečně musí být zcela uvolněné, co možná nejvíce "dlouhé" – tak střed těla posuneme více dolů, směrem k těžišti, prsty na nohou by měly být spíše mírně vzpřímené, ideálně nad úrovní naší paty – tedy nepropínat špičky, jen je lehce "přidržet". Nohy nám opravdu nikterak neposlouží k tomu, abychom se s jejich pomocí udrželi, zapomeňte na ně, spoléhejte se výhradně na udržování rovnováhy trupu!

V ideální situaci absolvujeme první lekce na lonži v kroku, jakmile získáme pocit jistoty, zkusíme zařadit velmi krátké pasáže v klusu. Nikdy v úvodu nezkoušejte jezdit na lonži dlouhé pasáže v klusu, působí na vás odstředivá síla, která aktivně pracuje proti vám, proti dobré pozici jezdce v sedle. Jakmile je to tedy jen trochu možné, přejděte brzy k samostatné jízdě po rovných liniích. Sedíme vzpřímeně, nohy dlouhé a volné. Rovné linie jezdíme tak dlouho, dokud nezískáme dostatek sebevědomí – pokud ztratíme rovnováhu, přidržíme se hřívy nebo nákrčního řemene, nikdy se nesnažíme držet nohama. 

S příchodem jistoty na hřbetě a vyšším sebevědomím zařadíme do lekcí jak klus, tak i cval. Jezdíme velké a malé kruhy v klusu a ve cvalu, později obraty a nakonec i prodloužený klus. Nespěchejte. Rovnováhu je nutné zlepšovat pozvolna. Aktivní snaha a vysoká míra úsilí nejsou přínosem, potřebujeme zcela uvolnit nohy a střed těla, spodní část páteře musí být natolik nezpevněná a pružná, aby dokázala plně následovat – kopírovat – pohyb koně. To není jednoduché! Soustřeďte se proto dlouhodobě právě na to, nic moc víc netřeba. 

Tak co, zkusíte to? Věřte mi, že si při kontrolních jízdách bez sedla užijete kupu zábavy! Snadné to nebude, ale kdovíjak tragické nejspíš také ne. Alespoň v rámci mých výcviků o výbuchy smíchu nikdy není nouze! :) A mimoto – jízda bez sedla prověří nejen kvalitu vašeho sedu, ale i vztah, který se svým koněm máme. Jezdec je bez sedla vždy o trochu více nejistý, než když je v sedle. Lze proto očekávat i nejistotu na straně koně, kterou lze zneužít. Pokud ale máme s koněm kvalitní a důvěrný vztah, kůň našeho váhání nezneužije a pomůže nám. Je totiž odrazem kvality výcviku, kvality svého jezdce! :)

Nebojte se tedy a vzhůru do sedla i bez sedla! Čím dříve začnete, tím dřív to budete mít v krvi! :)