Konečně jsem se odhodlala kousnout do kyselého jablka problematiky pamlskování. Chvíli mi to trvalo, protože je to téma dost nevděčné, jako ostatně každé, na které existují tak vyhraněné názory. Jeden tábor koně zásadně nepamlskuje, protože „koně pak loudí, chňapou, nesoustředí se na práci a nemají v hlavě nic jiného, než ty pamlsky". A navíc, „já přeci chci, aby měl rád mě a ne ty pamlsky, co mám v kapse. A aby pracoval kvůli mně." A ještě také „v přírodě koně také nikdo neodměňuje a pro koně, který je zvyklý mít potravu všude kolem sebe, není jedno sousto nic významného."

Druhý tábor pro změnu odmítá vše, co by mohlo zavánět jakýmkoli tlakem nebo nátlakem na koně, protože „nemáme právo po koních něco chtít, musejí pracovat pouze dobrovolně, pracujeme tedy pouze pozitivní motivací. A pamlsky motivují nejlépe, odměna klidem a bezpečím není odměna." A někde mezi těmito extrémy se pohybuje většina ostatních, pro které je tento článek primárně určen (ti výše uvedení mají jednak jasno a za druhé jsem je teď právě asi naštvala). Jsem tedy smířena s tím, že se zkrátka nezavděčím, a můžeme se vesele podívat na to, jak a proč koni pamlsky dávat, abychom si skutečně nezadělali na problém. Protože pamlskování a vůbec krmení z ruky skutečně může být nebezpečné a může vyvolávat všechny výše uvedené problémy.

Je tedy lepší pamlsky nekrmit? Osobně se domnívám, že pro někoho určitě ano. Pamlsek je pro žravého koně (každý kůň je jinak žravý) veliká motivace a ne každý dokáže zvládnout chování, které může vyvolat. A ne každý nad tím vůbec chce přemýšlet, což je ale nutné, pokud se pamlsky nemají vymstít. Ostatně, kůň vám dá velmi rychle najevo, jestli jste člověk, který si může dovolit pamlskovat, a děláte to intuitivně dobře bez většího přemýšlení, nebo ne. Pokud loudí, hrabe, nebo se po pamlsku vrhá tak, že nevíte, jestli vám nesní i prsty, děláte něco špatně. A jestliže to rychle nezměníte (skutečně rychle, protože když je ve hře krmení, koně se učí někdy už po jednom úspěšném pokusu), můžete si nejen vypěstovat u koně pěkný zlozvyk, ale také třeba přijít o prsty, kůň opravdu dokáže stisknout zuby pořádně. Nejjednodušší cestou je pak koně z ruky vůbec nekrmit. Rozhodně to neznamená, že s koněm nemůžete smysluplně pracovat, nebo vás nebude mít rád, jen se asi budete muset o trochu víc snažit. Můžete mu při příchodu přichystat něco dobrého do žlabu, nebo mu to přinést v kyblíku po ježdění. Krmení z kyblíku je vhodnější i při aktivitách, které jsou pro koně spojené se vzrušením, například pokud skáčete ve volnosti. Tam je kůň rozjetý a riziko, že vám vezme s pamlskem i prst, je vyšší.

Anebo můžete koně braní pamlsků naučit

Budete ale muset být důslední. Jaké to bude mít výhody? Chování, vhodně zpevněné pamlskem (nemám teď na mysli propracovanou metodiku tzv. učení pozitivní motivací, ale skutečně jen zpevnění chování pamlskem) je zapamatováno mnohem rychleji a koně si ho pamatují déle. To je ověřeno několika výzkumy, například dr. Robert Miller říká, že „odměna pamlskem je jednou z nejrychlejších cest, jak naučit nebo změnit chování u zvířat včetně koně." Dodává ale také, že je potřeba nejprve koně naučit si pamlsek brát, má-li to být bezpečné. A pokračuje: „Protože jsem ale zjistil, že většina lidí není schopných odměňovat správně, pamlsky nedoporučuji. Znám člověka, který svého koně běžně pamlskoval a přišel o dva prostřední prsty - lidé si často neuvědomují, jak moc kůň dokáže kousnout."

I výzkum Céline Rochais a kol. z univerzity v Rennes potvrdil, že učení, při němž se odměňuje pamlskem, je efektivnější než pochvala, pohlazení, nebo poškrábání na kohoutku. Vědci to dávají do spojitosti s tím, že pokud je ve hře možnost pamlsku, koně věnují svému cvičiteli více pozornosti a nenechají se tolik rozptýlit okolím, proto rychleji chápou a snáze si zapamatují. A co víc, o osobu svého trenéra jeví celkově větší zájem, než koně, kteří odměňováni pamlsky nejsou. To kromě výše uvedeného výzkumu potvrzuje i další výzkum z této univerzity (Carol Sankey a kol.). Naopak, když nebudete používat pamlsky, posílíte nevšímavost koně vůči lidem (což je u některých „vtěrek" žádoucí). Mnoho trenérů dokonce i klasického ježdění proto koním pamlsky dává, všimla jsem si toho i ve Vídeňské jezdecké škole.

Jak tedy na to učení braní si pamlsků?

Dr. Miller nabízí ten nejjednodušší návod: „Jeden z bezpečných způsobů pamlskování, který jsem úspěšně používal při práci ze země, je naučit nejprve koně otočit se nosem ode mě, NEŽ jsem mu dal pamlsek. Pokud vždycky před odměněním počkáte, než se otočí, naučí se to velmi rychle."

Zásada, kterou musíte mít neustále na paměti, zní: Odměna posiluje vždy to chování (ať už jeho nebo vaše), které jí bezprostředně předcházelo. Kůň si zpravidla nespojí úkony, které proběhly ještě dřív a mezi kterými následovalo jiné chování. Perfektně si proto spojí, že jste zašátrali do kapsy a pak dostal pamlsek. A zkusí to samozřejmě také, protože funguje i nápodoba. Pokud toto chování necháte projít (buď si nevšimnete, nebo vám to přijde jako milý projev pozornosti) a koně odměníte (možná i domněle za to, co udělal předtím), posílíte právě šacování kapes. Můžete vzít jed, že to kůň zkusí znovu a postupně čímdál důrazněji. Stejné je to i s hrabáním. Odměníte hrabajícího koně (a dáte mu to co nejrychleji, aby už přestal) a tím mu jednoznačně říkáte „když budeš hrabat, přijde odměna". Správný postup je takový, že se zatváříte nezúčastněně, počkáte na chviličku, kdy kůň s nežádoucím chováním na moment přestane, a v tu chvíli odměníte. Odborně řečeno, nežádoucí chování neposílíte, ale naopak ho budete ignorovat a počkáte si na žádoucí a to odměníte. Tím docílíte toho, že nežádoucí chování postupně vyhasne. Musíte být ale opatrní, abyste ho, byť nevědomky, neposílili.

Pokud máte koně opravdu žravého, dotěrného nebo poněkud „tankoidního" a přesto chcete s pamlsky pracovat, je lepší začít výuku braní pamlsků přes hrazení jízdárny nebo výběhu. Tak vás nebude moci válcovat a nebudete ho muset zbytečně korigovat. Když budete ukáznění a pozorní, po pár pokusech se váš kůň naučí při podávání pamlsku v klidu stát a čekat. Někteří koně mají sklony po pamlsku chňapat zuby a ne si ho brát pysky. Toto bývá spojené s rozrušením a pocitem, že jestliže si pamlsek honem rychle nechytí, uteče jim. V takovém případě musíte být o to důslednější v tom, aby kůň skutečně stál klidně a hlavně, hýbat se pomalu! Nesmíte v něm vzbuzovat pocit, že mu s pamlskem utečete ani že on ho chytí. Pracujete potom s centimetry, protože pamlsek musíte přibližovat pomalu, nesmíte ucuknout, ale zároveň, pokud po něm kůň vystartuje, nesmí ho dostat. Musíte tedy perfektně vědět, kam až dosáhne. Upozorňuji ale znovu, že to může být poměrně nebezpečná hra a doporučila bych ji hrát pod dohledem a po ukázání někým zkušeným.

Měla bych ještě zdůraznit, že i poté, co si kůň již umí bezpečně brát pamlsky, nesmíme tohle chování pouštět ze zřetele, protože možnost, že se „pokazí", stále existuje, byť se s věkem a „správnými" zkušenostmi snižuje. Je to totéž jako s jakýmkoli jiným chováním. Můžeme koně precizně naučit třeba vyjíždět rohy na jízdárně a jestliže poté zhodnotíme, že „už to máme hotové" a přestaneme na to dávat pozor (případně koně dostane jiný jezdec, který není dostatečně zkušený, aby to uhlídal), kůň se postupně vrátí k chování, které je mu bližší. Úplně hotovo tedy nemáme nikdy.

Pamlsek jako odměna

Dobrá, takto jsme tedy dosáhli toho, že svému koni můžeme bezpečně podat pamlsek „jen tak". Z radosti, že ho vidíme. Proto, že k nám přišel ve výběhu. Proto, že se nám líbila vyjížďka. A co když chceme, aby si pamlsek spojil s něčím, co udělal? Abychom jím zpevnili nějaké chování? Pořád ještě není, resp. nemusí být řeč o tzv. pozitivce, jak ji chápou ortodoxní pozitivkáři, ale pouze chceme posílit chování, které právě proběhlo. Pokud máme pamlsek připravený v ruce a jsme dost pohotoví, podle zásady výše (tedy odměna posiluje vždy to chování, které jí bezprostředně předchází), zkrátka podáme odměnu ve správnou chvíli. Nemůžeme ale mezi chování a odměnu vložit ještě šátrání v kapse a lovení pamlsku, nebo třeba zastavování koně z pohybu (ať už na lonži, na ruce nebo ze sedla). Respektive můžeme, ale pouze za podmínky, že koni dokážeme srozumitelně sdělit, které chování odměňujeme.

K tomu, abychom koni dokázali přesně a ve správný moment označit, které chování je odměněno, používá „pozitivka" tzv. bridge. Je to signál, který je asociován s pamlskem tak silně, že kůň už při tomto signálu ví, že odměna je na cestě. Právě zašátrání v kapse, nebo naklonění v sedle se často a nezáměrně stává tímto „mostem" k odměně. Lepší je ale použít bridge chtěný a to je právě klikání nebo klíčové slovo. Nedávno jsem na Facebooku opět narazila na jakousi debatu, kde se někdo podivoval „co furt mají lidi s tím klikrem". Nu, je to nástroj, signál, který zvířeti řekne „tohle jsi udělal správně". Jeho výhodou je, že kliká pořád stejně, zatímco hlas nebo gesto může být vždy trochu jiné. Nicméně já stejně radši používám hlas, protože klikr mi v ruce překáží.

Většina koní je tak inteligentní, že si dokáží spojit odměnu skoro s čímkoli. Pokud je „mostem" zašátrání v kapse, zpravidla neřeší, jestli šátráte pravou nebo levou, jestli přitom stojíte rovně nebo nakřivo a jestli máte nebo nemáte rukavice. U slov se ale řídí víc intonací, případně kontextem, než tím, co říkáte, velmi pravděpodobně mají koně na slova nižší rozlišovací schopnost. Proto fungují pochvaly, které jsou vyslovovány pochvalnou intonací, což se kůň naučí dobře rozlišovat. Budete-li při každé pochvale pamlskovat, může být bridge i pochvala. Nicméně mnohem snazší bude, když si zvolíte jedno krátké, nezaměnitelné slovo, které budete vyslovovat stále stejně. Je jedno, jestli je to „ano", „jo" nebo „dobře", důležité je, abyste ho nepoužívali se stejnou intonací i v jiném kontextu. Pokud vždy po tomto klíčovém slově přijde odměna, samo toto slovo se stává odměnou a zároveň signálem, který koni říká „tohle bylo dobře, pojď si pro odměnu."

Jeden praktický tip pro práci ze země, abyste nemuseli lovit pamlsky z kapes - existují pamlskovníky a jsou k dostání i v jezdeckých potřebách. Nicméně, já mám ještě lepší vychytávku, vejde se do ní víc a má kapes víc a větších. Kapsář, zakoupený původně pro výcvik se psy, našel své uplatnění i u koní. Kromě toho, že se tam vejde hodně pamlsků, tam v klidu dáte i mobil, kapesník, vodítko... a pokud byste měli i tak málo kapes, existují i výcvikové vesty nebo bundy, kde je kapes ještě mnohem víc.:-)

Na příkladu z praxe se pokusím ukázat, jaký rozdíl je, zda koně pamlskujete s bridge nebo bez. Předem podotýkám, že nejsem skokan a rozhodně to neberte jako návod, jak učit koně skákat. Před mnoha lety (kdy ještě „pozitivka", která dovedla odměňování k dokonalosti, nebyla v kurzu) jsem začínala s mladým plnokrevníkem skákat. Protože jsem na něj chtěla být „hodná" a „jít po dobrém", měla jsem tehdy nápad, že ho za každý překonaný skok odměním pamlskem. Coby kuře nezkušené jsem netušila nic o té jednoduché zásadě, že kůň si s pamlskem spojí chování, které předchází bezprostředně. Naučila jsem ho nezáměrně právě to, že si spojil odměnu se změnou těžiště v sedle a šátráním v kapse. Několikrát mi to přišlo docela draho, když jsem třeba v terénu sáhla pro kapesník a kůň stál na fleku, protože to byl jasný signál „přijde pamlsek". Na druhou stranu se to nakonec neukázalo jako špatná věc, protože koník byl hodně utíkavý a ne vždy ovladatelný a jelikož byl i hodně žravý, tohle byl způsob, jak ho spolehlivě zastavit, aniž bych se s ním musela tahat. Nicméně, jak asi tušíte, rozhodně jsem nedosáhla svého cíle, tedy pamlsky posílit skákání.

Když jsem se o mnoho let později dozvěděla víc, k téhle myšlence jsem se vrátila. Opět jsem měla mladého temperamentního koně a ne moc zkušeného jezdce (tentokrát dceru) a opět bylo cílem posílit odměnou překonání překážky. Jako další pozitivní efekt a argument pro použití pamlsků, který jsem ocenila už u výše zmíněného plnokrevníka, byl fakt, že kůň, který je po skoku odměňován, nikam neutíká, ale čeká, zda přijde odměna. Skákání zrovna není věc, kterou byste mohli odměnit přesně v okamžiku, kdy probíhá a většinou ani těsně po (chvíli trvá, než kůň zastaví) a to ani když máte pamlsek v ruce. Je to tedy přesně ta věc, kde potřebujete signál, označující právě to chování, za které odměňujete. Klisnu jsem učila skákat nejprve ve volnosti. Myslím, že stačilo překonání překážky posílit signálem asi tak dvakrát (klisna samozřejmě znala mé klíčové slovo a velmi dobře na něj reagovala), a nejen že okamžitě po signálu zamířila nejkratší cestou ke mně pro pamlsek, ale poté už zcela bez jakéhokoli navádění sama zamířila ke skoku, který překonala, aby dostala odměnu. Což pro mě byl poměrně hmatatelný důkaz, že si odměnu s překonáním skoku dobře spojila. Nevím, jestli mám ještě dodávat, že krátce poté dvakrát sama od sebe vyskočila z výběhu - vždy v přítomnosti ošetřovatele, od kterého nepochybně čekala odměnu. Asi je jasné, že tahle její vlastní iniciativa nás úplně nepotěšila.

Proto bych zakončila naposledy opakovaným varováním - odměny jsou skvělá věc a u některých koní opravdu velmi mocný nástroj (u jiných zase nemusejí představovat skoro žádnou významnou motivaci), dávejte proto velký pozor, co zpevníte. Může to být použito proti vám... jako koneckonců skoro všechno, co koně naučíte. :-)