Kniha, u nás vydaná nakladatelstvím KokoProductionsservice s.r.o. v roce 2010, má 7 kapitol na 154 stranách.

V úvodu Kerstin Diacont shrnuje výhody toho, když si svého mladého koně obsednete sami. Klade důraz na pochopení pohybu koně i jezdce a kontrolu emocí. Trochu mi zde chybí zásadní předpoklad a tím je jezdecká úroveň jezdce, který má učit koně nejen ze země, ale i v sedle. Spokojím se s tím, že např. nezávislý sed autorka zřejmě považuje za samozřejmost.

První kapitola se nazývá Nenásilný výcvik? a otazník na konci nám napovídá, že autorka nemá černobílé vidění a uvědomuje si jisté rozpětí významu tohoto slova. Vysvětluje pojmy nenásilný, přirozený, šetrný a lehký, které máme možná spojené s metodikou některých trenérů.

Druhá kapitola Příprava koně ze země se týká tří neoddělitelných pojmů kontrola-respekt-důvěra, které se mohou točit v začarovaném kruhu, pokud jeden z těchto aspektů selže, nebo v pozitivním kruhu, kdy jistota a autorita cvičitele přinášejí důvěru a respekt koně a tedy možnost ho kontrolovat. Co se týče autority, tam se útlocitné majitelky koní mohou uklidnit, že by koni ublížily pořádným šťuchancem (kopnutím) do žeber, což je mezi koňmi normální gesto nadřízeného koně, pokud podřízený neposlechne. Trestání koní však vyžaduje načasování a emocionální stabilitu (a to je mnohem těžší než samotný akt trestu). Výchova koně začíná voděním a podrobnými návody, jak koně této „disciplíně" naučit a „co dělat, když". Svou autoritu (a jde o uhýbání) radí vyzkoušet si v praxi tak, že půjdete na pastvinu a zkusíte svého koně vyhnat z jeho místa. Přestože následuje odstavec o tom, jak to dělat bezpečně, trochu tu chybí dodatek o tom, že tímto způsobem zkoušet, zda mám u koně autoritu, si může dovolit jen člověk, který na to má dostatek sebevědomí. Důležité je totiž tuhle lekci vyhrát. Dále se dočteme o 6 možných pohybech koně a jak získáme kontrolu nad pohybem zádi, předku, jak koně vysílat dopředu, couvat.

Třetí kapitola Ovládání strachu koně i jezdce - teorie a praxe je klíčovou záležitostí, která s tématem obsedání souvisí. Důvod ke strachu je na obou stranách. Nejprve si ujasníme, co to vlastně strach je a dále jak ho zvládat. Pokud jste v roli alfa zvířete, máte nad koněm větší kontrolu, protože tím, že vám věří, ovládáte i jeho strach. Práce ze země tedy není jen o poslušnosti a gymnastice, ale usnadníte si i první kroky pod sedlem, protože budete mít důvěru koně. Ve druhé části této kapitoly autorka nabízí konkrétní cvičení na překonávání strachu.

V kapitole Gymnastika a budování kondice, práce na lonži se dostáváme od nácviku poslušnosti a ovládání strachu k vybudování správných svalů na to, abychom si na koně mohli sednout. Autorka se nebrání různým způsobům lonžování s přihlédnutím k charakteru koně, jen zdůrazňuje věkovou hranici (min. 2,5 až tři roky), od které lze s koněm na lonži pracovat. Nezkušený jezdec zde najde rady, co dělat, když kůň nedává pozor, utíká z kruhu nebo se tlačí dovnitř. Další alternativou je kruhovka, kde můžeme provádět změny směru. Tady už se o nějakých ohledech na pohybový aparát nepíše a usměrňovat energii koně změnami směru (a tedy „roll-backy") se provádí tak dlouho, dokud se to pro koně nestane příliš namáhavým. Otázkou je, jak na tyto prudké brzdy s obraty o 180 stupňů reaguje nezralý pohybový aparát. Mezi „smrtelné hříchy" při lonžování patří vyvazování a připínání lonže do kroužku udidla.

Koordinace ze země je kapitola, kterou sice z hlediska obsedání můžete přeskočit, ale hodí se pro toho, kdo si chce s koněm ještě pohrát a dát mu více času. Nakonec i v průběhu obsedání je vhodné krátkou práci v sedle zpestřovat jinými aktivitami ze země. Tato cvičení jsou již třešničkou na dortu práce ze země a potřebujete jen delší vodítko, ohlávku a bičík (tušírku). Jde o trailové cviky, kavalety, labyrinty z bariér i skákání ve volnosti.

První nasednutí a první kroky pod sedlem - než se opatrně usadíte na hřbetě svého koně, autorka doporučuje nejprve projít lekcí náručního a podsedního koně, kdy koně vedete vedle jiného, na kterém sedíte. Tím si navyká na vaši pozici „nahoře". Je to způsob obvyklý u amerických trenérů stejně jako zvládání strachu pomocí „pytlování". Teprve poté vás kniha vede jednotlivými krůčky až do sedla. Pokud jste při práci ze země koně dobře naučili poddat se tahu ohlávky do strany, máte šanci ho stočit a zastavit. Otázkou Jak získat kontrolu ze sedla se zabývá druhá část kapitoly a najdete zde praktické odpovědi na obvyklé problémy, které tuto fázi doprovázejí.

V sedmé kapitole První rok pod sedlem autorka shrnuje vše, co se dá s koněm v průběhu prvního roku zvládnout. Jestliže jste do této doby nepodcenili žádný krok výcviku, pak dojdete až ke korektnímu nacválání a to jste mezitím s koněm prováděli dovnitř plec nebo poloviční překrok v kroku. První rok práce zahrnuje i práci na kavaletách a skocích do 70 cm.

Kniha Výcvik mladého koně je užitečnou pomůckou pro každého, kdo si chce obsednout svého koně a dopřát mu tolik času, kolik potřebuje a kolik by mu nebyl schopen dát profesionál (toto dělení na citlivé amatéry a uspěchané profesionály mi v podobných publikacích vadí. Profesionál má více zkušeností a obvykle přesnější načasování, takže je schopen koni rychleji a srozumitelněji vysvětlit, co od něj požaduje. Výcvik koně tedy není otázkou času, pokud jde o reakci na pomůcky, je otázkou času, pokud jde o postupné budování kondice jezdeckého koně v psychologických a fyziologických souvislostech).

Výcvik mladého koně autorky Kerstin Diacont je výborná kniha, logicky a přehledně sestavená tak, že lze podle ní s koněm pracovat. Co už však není v moci žádného autora, je míra při provádění jednotlivých kroků a dohled nad jezdeckými schopnostmi čtenáře, který se do sedla svého mladého koně posadí. To však knize neubírá roli vynikajícího „manuálu", který může proces výcviku mladého koně usnadnit.

Tuto německou knihu do češtiny přeložila MVDr. Dominika Švehlová a koupit ji můžete například na stránkách nakladatelství Koko Productionsservice za 495,- Kč.