P.S.: Než se pustíte do čtení: jeden můj známý, jehož si vážím značnou měrou, mi jednou řekl "Pokud v knize najdu jen jednu větu, která má co do sebe, tak ta kniha stojí za to, i když je zbytek na ***** ." Níže jsou pouze mé názory, kupujte knihy tedy podle sebe.

P.S. 2: Já si kupuju všechny knihy o koních. I ty vyloženě mizerné. Ale já jsem na knihy úchyl ;-).

Duch koní. Jane Swinneyová, Bob Langrish. Slovart. 699,- Kč

Tato publikace je velkoformátová v každém smyslu tohoto slova. Její úctyhodné rozměry, 31 cm x 25 cm, ukrývají fotografie, které vás minimálně potěší, pokud vás rovnou nenadchnou. Slovart pravda vsadil na zahraniční kartu, neboť jde o překlad z angličtiny, ale ruku měl šťastnou. Většina plemen v ní fotografovaných má sice svůj notorický prostor v kterékoli jiné publikaci o koních, ale... je to prostě jiné. Možná je to dáno ojediněle kvalitním textem, který je doprovází. Možná je to dáno tím, alespoň si to myslím, že je třeba se na ně dívat skoro jako na obraz – ne jen jako na fotku koně: „Jé hele, koně z Camarque, ty znám, ty jsem viděla už v Koních od Edwardse. A tady, Arabi, takového mám doma na pohlednici.“ Ne. Čím častěji se do knihy dívám, tím více se utvrzuji v pocitu, že za těmito fotografiemi je člověk; a já mám možnost se dívat jeho očima.

„V této knize neuvidíte obrázek koně pod jezdcem ani v postroji,“ píše v úvodu spoluautorka Nicola Jane Swinneyová. Jak ona, tak Bob Langrish se vyznávají ze svého obdivu k charakteru zvířete, a možná i proto doprovodný text působí dojmem, že si o tom co vidíte, s někým povídáte venku, přímo mezi stádem. U každého plemene se dozvíte něco z jeho historie a zajímavosti, ale na stručné a zároveň obsažné snahy, jaké najdete ve většině encyklopedií či obecných knihách o koních, byť fotografických, zapomeňte. Autoři snad v duchu se čtenářem vedli dialog, když na textu pracovali. Výborný překlad Kláry Ježkové jen podtrhuje českou kvalitu tohoto vydání. Jojo, tohle je povedená kniha.

Koně nikdy nelžou, Mark Rashid. Montanex. 169,- Kč

Na trhu je spousta knih, které vysvětlují, jak koně trénovat, jak koně cvičit či vycvičit, několik, které vysvětlují jak s koňmi zacházet a přiblížit se jim, no a pak je několik autorů, kteří se věnují tomu, jak koním porozumět. Těmto lidem se dle módy ze západu říká „zaříkávači“, i když anglické slovo je spíš „zašeptávači“. Jsou to prostě lidé, kteří si s koňmi stále jakoby něco šuškali. Pravda je taková, že tito lidé koním nejvíce naopak naslouchají. Pozorují je. Do ničeho je nenutí. Rozhodnutí nechávají na koních – nakonec, je to jejich (koní) život, ne? Chtějí-li s koněm pracovat, postupují podobně: koně o práci požádají způsobem, který vyplývá z toho, že kůň pro vás pracovat chce. Dobrovolně, ze své vlastní volby. Nikoli z donucení. Pravda, náš způsob života, který koním nabízíme, není úplně ideální, jak by si jej koně asi představovali, ale v rámci těchto omezení – je to jen a jen na nich. Podstatou tohoto přístupu není role „alfa vůdce“, tedy vůdce, který si svou roli vybuduje aktivně a aktivně ji i udržuje či vyžaduje, ale role „pasivního vůdce“. Nenechte se mýlit, s pasivitou to nemá nic společného. Jde jen o to, že pasivního vůdce si stádo vybírá samo. Je to kůň klidný, spolehlivý a dá se mu věřit. Stane-li se takovým pasivním vůdcem člověk, koně za ním půjdou sami, a sami pro něj budou pracovat. Jak Mark Rashid vtipně v této knize poznamenal: „ […] a myslím tím opravdu pochopíme, můžeme přemostit propast mezi námi. Koneckonců, jen oni nám můžou ukázat jak ten most postavit. Jistě, my máme možná nástroje, kterými ho postavíme, ale plány k němu mají koně.“

Mark Rashid knih napsal více a všechny se díky jeho lehkému vypravěčskému umění čtou jedním dechem. Jejich cena se skrývá v moudru, které čtenáři za úsměvným vyprávěním předkládá tak jednoduše, že je až neuvěřitelné, že jsme na to už dávno nepřišli sami. Koně nikdy nelžou je první z nich na českém trhu, v tradičně dobrém překladu Silvie Lečíkové.

P.S.: Uznávám dopředu jednu věc – kdo nechce či (má pocit, že) nepotřebuje znát jiný přístup, kniha pro něj bude jen souborem báječného povídání o životě mezi koňmi. Přesto si myslím, že i v tom případě splní svůj úkol. Já jsem prostě optimista.

Velká etologie koní, Michael Duruttya, 750,- Kč

Druhé rozšířené (a to značnou měrou!) vydání tehdy jediné knihy zaměřené výhradně na etologii koní (Etológia koní, M. Duruttya, Košice 1993), čítá 450 kapitol na 584 stránkách takřka A4kového formátu a je doplněné nejen barevnými fotografiemi, ale je obohacené i dosud nepublikovanými perokresbami bavorského akademického malíře Lduwiga Kocha (autor sám zmiňuje, že některé originály Kochových obrazů visí v Hofburgu, ve Španělské jezdecké škole – tak věrně zobrazují koně v pohybu). Ráda bych odcitovala kousek z úvodu, kterým autor knihu představuje: „[…] je zcela přirozené, zapochybuje-li člověk občas o skutečné hodnotě toho, co právě dělá. Předesílám, e studium chování koní pokládám v jejich přirozeném, optimálním prostředí za fascinující zálibu. Člověk při tom pobývá venku, pod širým nebem, volně je pozoruje a přemítá; často přijde na něco nového. I zcela jednoduchý objev mu způsobí velkou radost. […] K čemu to všechno? […] Začnu tedy o tom přemýšlet, vážit různá pro a proti – a obvykle se rozhodnu, že to vše skutečně za to stojí. […] Největší zisk, který nám přináší studium etologie je, že si stale více uvědomujeme, jak nesmírně rozmanitý je život, jak nekonečně proměnlivé jsou způsoby, které živým organismům umožňují vyrovnat se s nepříznivými vnějšími podmínkami.[…].”

První kniha měla neoddiskutovatelný úspěch. Tato druhá se hádám stane nejen povinnou literaturou jako ta první, ale zařadí se po bok Duškových textů jako nejčastěji citovaný zdroj informací. A až se někdo budete zase ptát kdy, proč a jak dlouho koně co dělají, zkuste nejdřív otevřít Duruttyovu Etologii. Autor ji posílá na dobírku. (Mimochodem, i jeho ostatní vědecké tituly jsou skvělé, i když prakticky nesehnatelné…).

Koně. Helena Kholova, Jan Hošek. 199,- Kč

Čas od času se v Jezdectví objevoval obrazový seriál, představující plemena koní. Jeho autorkou byla Helena Kholová, ilustrace byly pana Hoška. Seriál byl pro časopis tak typický, že jsem si říkala, že tato jeho encyklopedie byla psána a kreslena výhradně pro něj. V údivu jsem potom z pultu jednoho knihkupectví vzala a prohlížela si žlutavou knížku s typickými kresbami a podstatě už důvěrným textem. Ještě větší překvapení mi přichystala tiráž, kde je psáno, že jde o už 4.! vydání této knihy.

Na našem trhu je nespočet encyklopedií zabývající se plemeny koní. Předhánějí se ve kvalitě fotografií, kuriózností doplňujících informací, výpravě knih, kvalitě papíru, jen aby se zajistila prodejnost. Obsah však bývá vesměs stejný. Publikace Koně týmu Kholová-Hošek je přesto jiná. Je česká. Je původní. Je stručná, čtivá, nepřeplácaná. Možná k ní mám jen nostalgický vztah, i to je možné. V každém případku však dobře vykresluje historii koňského plemene a i další informace jsou věcné, a chápatelné. Však také není paní Kholová žádná začátečnice – např. jiná její kniha, „Zkrocený vládce stepi“ (spoluautorství s panem L. Dobrorukou), je jedna z nejlepších v mé knihovně. Obrazová část je jednoduše rozdělena na pony, chladnokrevné koně, teplokrevné koně, volně žijící koně a doplněna je vymizelými plemeny a rejstříkem. Hledáte-li dárek pro mladšího sourozence nebo pro svou ratolest a uvidíte tuto knížku, neváhejte. Já ji tenkrát na pult také nevrátila.

MEGA koně. 1000 tipů pro milovníky koní. 248,- Kč.

No, co říci o téhle knížce? Je malá, je psaná jednoduše, a svým zpracováním se hodí spíše pro děti. Jenže – co čekáte od knihy, byť je pro děti? Mnoho nakladatelů sahá ve snaze ovládnout trh alespoň na krátko, po zahraničních titulech. Ruku v ruce s tím tedy jde potřeba překladu. Co říkáte na něco takového, že pákové udidlo může být používáno se čtyřmi opratěmi? Které se navíc připevňují do žlábků po stranách tyče. Tento typ udidla má dlouhé postranice. Mechanické hackamore – po straně má připevněné páčky. Klasická záměna otěží-opratí, uzdečky-uzdy. Chůze po dřevěných tyčích je pro koně dobré cvičení. Pysky a řezáky trhají a koušou potravu. To jen co jsem zahlédla při listování. Jinak je to docela dobře sestavená kniha, to zase jo, když předpokládáte, že cílovou skupinou jsou skutečně děti tak do těch 12 let. V tom případě je ale podtitul trochu nadsazený. A rodičům doporučuji ji nejprve přečíst a provést ruční korekturu textu. „Mega“ je tedy trochu nadsazeno. I když má tisíc tipů. K té nadsázce - nepoužívá se „mega“ pro označení milionu? Chápu ale, že „kilo“ by znělo megahůř.

Drezúra – perfektní technika, chody a cviky. Mitja Demitrij Černač. 349,- Kč

Podobné texty jsme zvyklí vídat spíše na stránkách Jezdectví. Jde o zajímavý pokus (149 stran), který má dnešním jezdcům trápícím se s chybami u svého koně zřejmě nahradit trenéra. Pomocí fotografií a textu autor vysvětluje a objasňuje chyby, proč k nim dochází a jak je korigovat. Myslím si, že zcela odráží dnešní dobu – my jsme kdysi museli vystačit s perokresbami a těžkým textem pana Dobeše, dnes je tu k mání knížka s fotografiemi a přesnými vysvětlivkami. Obě však mohou splnit úlohu, nad kterou se má čtenář zamyslet. Mitja Demitrij Černač vás rozhodně nenaučí jezdit, to už máte umět, nejde o knížku pro začátečníky. Předesílá nejčastější chyby během jednotlivých cviků. Začíná rohem, pokračuje prací v klusu a končí piruetou a couváním.

Až knihu uvidíte, otevřete ji a podívejte se do ní. Myslím, že tady bych fakt potřebovala někoho, kdo by si ji přečetl ještě se mnou, protože: a) já na fotografiích nikdy nevidím to, co je v popisku (např. žádné shromáždění nebo utíkání – ať koukám jak koukám, na fotce to prostě nevidím), b) neumím jezdit s knížkou v ruce. A to jsem nějaký čtenář!! Takže laskavý čtenář promine, ale úsudek si udělejte sami. Třeba si ji kupte do klubovny a při hodinách hodnoťte své výkony v porovnání s knihou navzájem, nebo ji probírejte s trenérem. To bude nejlepší užití, jaké si takováhle publikace může přát. Vidíte – a máte dárek pro kamarádky.

Kavalety. Drezura a skákání. Profesionální tipy. Ingrid a Reiner Klimke. 350,- Kč

„Vy nás ale zásobujete, pane Karfíku….“, to mne pokaždé napadne, když v knihkupectví uzřím další novou knížku od nakladadatelství Brázda. (Kdo citát nezná, dohledá ve fondu české kinematografie. Nápověda – Svěrák, Smoljak, Sobota, Jáchym.) Brázda brázdí náš trh s koňskými a jezdeckými publikacemi jako ledoborec. Vydal se do tažení a je v první linii. Vydává vesměs německé tituly, a tento není výjimkou, jak ostatně napovídají jména autorů.

Reiner Klimke knihu o kavaletách a výcviku koně a jezdce s jejich pomocí napsal před 30 lety. Na volání čtenářů se kniha po letech opět vydala, navíc ji doplnila a o vlastní poznatky jezdkyně a trenérky rozšířila jeho dcera Ingrid. Myslím, že v této knize načerpáte nejednu inspiraci. A na všech fotografiích krásně svítí sluníčko a obloha je jak šmolka. Krása pohledět. Ne, vážně. Když se textem proberete, zjistíte, že přemýšlíte o tom, co všechno se dá s těmi břevny na křížkách vlastně dělat. Po práci na kavaletách (určená koním i jezdcům) následuje část o skokové gymnastice. Navíc vás na konci čeká několik konkrétních plánů. Tak držím palce.

Stupnice vzdělání koně. Úspěšné ježdění podle směrnic jezdecké federace. Britta Schöffmann 390,- Kč

Takt. Uvolnění. Přilnutí. Kmih. Narovnání. Shromáždění. Co z toho patří do fáze navyknutí? Co z toho rozvíjí nosné síly a co posuvné? Kde je prostupnost? Co by měl kůň v kolika letech umět? Jestli vás někdy napadly tyto otázky, přemýšlíte o stupnici vzdělání koně. Není to nic nového pod sluncem, jak ostatně autorka – mimochodem zástupkyně šéfredaktora Reiter revue international a držitelka německého zlatého jezdeckého odznaku – připomíná. Němci jsou v jezdectví úspěšní. Kdo se zabývá historií, tak ví, že jde o minulost ne až tak minulou. V čem to je? V důslednosti? Příslovečném puntičkářství? Možná. Možná v systematičnosti. Ono, když nemáte plán, plácáte se na cestě jak nudle v bandě, a nemáte-li cíl, je to nudle v bandě na druhou. Ovšem je-li podle čeho postupovat, ušetří to mnoho námahy a času. Komu takové modely vyhovují, má svou knihu. Kdo tomu nebude říkat model, ale selský rozum, má rovněž svou knihu. Jiným může být nápovědou, mne rovněž zaujaly citáty po stranách textu. Na barevných fotografiích můžete při práci sledovat nejlepší jezdce.

Poznej svého koně. Klaus Ferdinand Hempfling. 495,- Kč

Koně celého světa v 26 charakterových skupinách. Individuální popisy a přesné návody jak s koňmi pracovat. Od prvního setkání s celoživotnímu přátelství.

Hmm, tak toto všechno si můžete přečíst na vazbě knihy. Pro všechny, kteří čekají na můj názor na tuto knihu – asi jsem byla unavená, nebo na ni prostě nemám. Já ji nepochopila. Můžete prosím někdo jiný napsat názor svůj?

Na mnoha místech vidím to, o čem píše Mark Rashid, ale Markovi stačilo pár stránek, tady to mám nějak zamotané z přemíry informací. Já jí prostě nepochopila. Jakýkoli názor je vítán.

Díky.
Vážně.

 

 

 

 

 

 

 

 

Drezura od stupně Z do stupně T. Krok za krokem do vyšších lekcí. Alfred Knopfhart. 300,- Kč.

Vzdělání není nikdy dost. Občas mne napadá, proč je tolik knížek o tom, jak jezdit koně. Proč se tolik knížek věnuje základnímu přiježdění koní. Proč jich tolik vychází v Německu? Nikdo mi na to nikdy neodpověděl. Svoje teorie samozřejmě mám, ale nemám je s čím konfrontovat, leda s faktem, že Němci holt umí, umí i psát, možná proto, že u nás jsou jezdci, kteří se vzdělávají právě v Německu – vždyť to máme hned za hranicemi, a tudíž se orientují na sousedském trhu.

Tahle kniha nemá barevné fotografie, je proto také levnější, než Stupnice vzdělání, ale není o nic horší. Dám vám hádanku: kde v knize najdete větu „Správně vzdělaný drezurní kůň symbolizuje živé umělecké dílo nadčasové krásy“? A dám vám podnět k zamyšlení – máte něco takového ve své stáji? Ó ano, každý soukromý kůň je ten nejhezčí a nejlepší ze všech (mimochodem – ten můj určitě, to máte jisté, vždyť je můj), ale dali jste mu vzdělání? A jaké? Tato kniha je dobře skloubeným názorem trenéra, jezdce a rozhodčího. Upřímně – od západních sousedů ani méně čekat nemůžeme. Výborný překlad s přehledem vytvořila Zora Fráterová. Tak vzhůru do četby.

Výcvik koní podle Bey Borelle. Uvědoměle – způsobile – nadšeně. Gudrun Braun. 420,- Kč.

Tak tuhle knihu snad nejlépe vystihuje Komenského „škola hrou“. Bea Borelle zastává názor, že kůň by se měl výcviku účastnit s nadšením a radostí. On taky ztuhnutý, neochotný, nervózní a neuvolněný kůň se mnoho nenaučí. To víme všichni. Bea nejenže vysvětlí jak a proč cviky provádět, ale dává vám příležitost si ověřit, jak daleko jste s výcvikem pokročili.

Během své práce s koňmi si všimla, že např. cirkusové kousky se koně učí velmi rychle. Tvrdí, že je to proto, že jsou rozmanité a koně se při nich nenudí. V této knize je spousta námětů pro práci ze země. Ta může být užita pro vzájemnou komunikaci, nebo přípravu na práci ze sedla, nebo dokonce jako příprava na drezurní ježdění. Jak chcete a co se vám líbí.

Bea Borelle probírá práci Lindy Tellington-Jones, ale předvést umí i vysokou španělskou školu. Její koně jsou mnohostranní. A spokojení. Tak to alespoň říká Bea.