Karol Hollý: JEZDECTVÍ PRO SAMOUKY
Autodidaktická příručka pro každého, kdo se chce skutečně naučit jezdit na koni. Autor si zvolil za základ osvědčenou metodu uherského hraběte Széchényiho, kterou doplnil o nejnovější poznatky, takže připravil publikaci, která je výbornou instruktáži pro začínající jezdce, k čemuž výrazně napomáhá svižný a čtivý styl textu i množství názorných ilustrací.

Ukázka:
I. LEKCE
Motto:
Unabhängigkeit der Zűgelfűhrung vom Sitz ist das große Geheimnis des guten Reitens. (Nezávislost vedení otěžemi na sedu je velkým tajemstvím dobrého ježdění.)
Richard Schoenbeck

CÍL: JEŽDĚNÍ V SEDLE SE TŘMENY NA KONI, KTERÉHO VEDE POMOCNÍK NA LONŽI, A TO VE VŠECH CHODECH A S VYHAZOVÁNÍM MÍČE

Je to základní lekce a zároveň lekce rozhodující. Kdo ji ukončí, ten ukončí i kurz. Velmi často bude také nejdéle trvat, což může některé nedočkavce odradit. Není dobré ji urychlovat, protože bez jejího dokonalého zvládnutí nemůže z adepta nikdy být dobrý jezdec. Proto jí budu věnovat také více prostoru a možná se někomu bude zdát rozvláčná. Jsem však přesvědčen o její důležitosti.

Tato lekce má tři části
- nácvik sedu na stojícím koni a v kroku. Žák koně nevede.
- nácvik sedu ve cvalu. Žák koně nevede.
- nácvik sedu v klusu. Žák koně nevede.

Vlastní cvičební hodina (která může trvat 15 minut, ale určitě by neměla trvat více než hodinu) se skládá z uvolnění žáka i koně, zopakování toho, co už žák umí, z hledání rovnováhy v daném chodu za pomoci opory a držení rukou, z uvolňovacích a stabilizačních cvičení v daném chodu koně a práci s míčem. Je nutno dbát na časové vztahy střídání jednotlivých chodů i směru pohybu na kruhu tak, jak je uvedeno výše.

Někdo se může pozastavit nad posloupností krok - cval - klus. Všude se přece učí krok - klus - cval. Autor této metody v 19. století - a také jeho propagátor, autor této knížky - jsou si v tom zajedno. Vysvětlují to Komenského zásadou, že je při vyučování třeba postupovat od jednoduchého ke složitějšímu. Zkušení rajťáci mi jistě dají za pravdu, že vysezený klus - klus v plném sedu - je gymnasticky mnohem těžším chodem než cval. Jakmile získá žák stabilitu ve cvalu, klus mu bude dělat menší problémy. Lehký klus je vyřazen z metodiky také, i když je evidentně jednodušší než plný sed ve cvalu, ale získává se jím návyk jít sedem proti pohybu koně, který se pak těžko odstraňuje.

TEORIE PRVNÍ LEKCE

Nasednutí a sesednutí (viz obr. 9 a 10)
Je to první požadavek jakéhokoli ježdění. Jako všude v jezdeckém sportu, i zde se postupem času vykrystalizovala jistá pravidla, která ulehčují tento začátek ježdění. Existuje více stylů. Jejich společným znakem je požadavek na bezpečnost a neustálou kontrolu koně. Jezdec si musí počínat tak, aby ani na chvíli neztratil kontakt s koněm. Dobře přiježděný kůň sice má umět při nasedání klidně stát, ale není to pravidlem. To je věcí základního výcviku. V klasickém ježdění se za korektní považuje nasedání z tzv. tříčtvrteční polohy (viz obr. 9a).

Otočíte se opačným směrem, než hledí kůň, přehodíte otěže přes krk, uchopíte je levou rukou tak, aby byla vnější otěž trochu napnutější a abyste s nimi uchopili i hrst hřívy a přitom abyste měli prostřednictvím otěží kontakt s hubou koně. (Vnější otěž je napnutější proto, že pro koně je přirozenější pohybovat zadkem na opačnou stranu než hlavou. Proto, když se náhodou pohne, když bude neklidný, tak se k vám přiblíží zadkem, čímž vám umožní ukončit nasedání a neuhne od vás pryč, což by mohlo způsobit pád.) Pravou rukou si nasaďte na levou nohu levý třmen až po podpatek. Potom se pořádně odrazte pravou nohou, současně uchopte pravou rukou zadní rozsochu sedla a vztyčte se v levém třmenu. Dávejte přitom pozor, abyste špičkou boty ve třmenu zbytečně nepodráždili koně na boku. Proto se opřete levým kolenem o sedlo a nohu s chodidlem odtlačte od koně (viz obr 9b), teprve tak ji otočte. Potom pravou nohu opatrně přemístíte nad zadkem koně na jeho pravou stranu a měkce dosednete. Po dosednutí zasunete také pravou nohu do třmenu a uchopíte řádně otěže.

Ve westernovém ježdění se používá nasedání s pohledem přes sedlo (viz obr. 10). V tomto případě stojíte vedle koně v úrovni sedla a ramena máte rovnoběžně se hřbetem koně. Uchopíte otěže do levé ruky. Držíte je lehce napnuté aby kůň zpozorněl. Levou ruku společně s otěžemi položíte na krk koně, uchopíte jí také hrst hřívy, a pravou ruku položíte na hrušku sedla. (Někteří rozhodčí požadují, aby měl jezdec levou ruku na hrušce a pravou na kentlu - angl. cantle = zadní rozsocha.) Potom vložíte levou nohu do třmenu tak, že máte koleno vytočené doleva, přičemž hledíte přes sedlo. Dobře se odrazíte pravou nohou, vztyčíte se ve třmenu a po chvíli přehodíte pravou nohu přes hřbet koně a měkce dosednete. Tento způsob je těžký pokud je jezdec malý a kůň velký. Ve westernu se obecně používají menší koně než v klasickém ježdění, takže tento způsob je možný a praktický.

Nejčastější chyby:

- Jezdec stojí daleko od koně, proto se musí hodně opřít do sedla a může ho stáhnout z jeho správné polohy (především tehdy, když není dotáhnutý podbřišník). Totéž se může stát i tehdy, když se jezdec drží oběma rukama sedla.
- Jezdec při zvedání ze země podráždí špičkou boty koně na hrudníku. Potom může kůň odskočit nebo v očekávání takového podráždění nebude klidně stát.
- Jezdec prudce dosedne, čímž ruší koně a ten se brání různými pohyby a neklidem nebo tím, že vyrazí dopředu.
- Jezdec nekontroluje koně otěžemi a ten se - především tehdy, není-li dobře vycvičený - pohybuje a ztěžuje nasednutí.

Sesedá se opačným postupem s tím, že jakmile jezdec vytáhne pravou nohu ze třmenu, opře se o přední rozsochu rukama, přehodí pravou nohu na levý bok koně, stojí v levém třmenu, přidrží se oběma rukama rozsochy sedla a ve vzpěru na rukou vytáhne ze třmenu i levou nohu. Potom doskočí na zem. Takto se postupuje proto, aby jezdce případný pohyb koně - pokud nemá ještě vytaženou levou nohu ze třmenu a pravou už má na zemi - nepovalil na zem. Další alternativou je to, že jezdec nejdříve vytáhne ze třmenů obě dvě nohy. Potom je postup stejný, až na to, že vynechá stoj v levém třmenu.

Sed na stojícím koni (viz obr. 11)

Popis
Stehna mají široce obepínat svými vnitřními plochami sedlo a mají být posunuté dozadu tak, jak je to jen možné; bez toho by jezdec ztratil kontakt sedacích kostí se sedlem. Tímto způsobem je zajištěný tzv. sedací trojúhelník, tedy dvě sedací kosti a kost stydká. Říká se, že 2/3 hmotnosti mají být na kosti stydké a 1/3 na sedacích kostech. Já tvrdím, že sedět se má na zadku, tj. ze 2/3 na sedacích a z 1/3 na stydkých kostech. Nesvírejte k sobě sedací svaly, uvolněte je. S oběma půlkami zadku přitáhnutými k sobě nedokážete uvolněně sedět.
Koleno leží hluboko, co nejníže, a je naplocho opřené o sedlo. Bérce (část nohy od kolene po kotník) mají směřovat zhruba šikmo dozadu - podle toho, jak má jezdec dlouhé nohy. Část bérce, kterou se jezdec dotýká koně, se nazývá holeň. Holeň se má neustále lehce dotýkat boků koně.
Šlapky nohou mají být svou nejširší částí opřené do třmenového můstku, přičemž pata má být níž než špička. Pokud má jezdec pocit, že mu špičky nohou směřují úplně nepřirozeně ke koni, pak má asi podélnou osu chodidla rovnoběžně s podélnou osou koně. Noha má být v kotníku pružná a uvolněná. Když se jezdec podívá přes koleno, měl by ze své nohy vidět nanejvýš špičku boty, nebo ještě lépe nic. Samotná poloha holení je při ježdění určená funkcí, kterou v ježdění má. Jinak je přiložená pobízející holeň, a na jiném místě zase holeň, která má omezující a kontrolující funkci (viz obr. 12 a, b).
Trup má být vzpřímený. Když má jezdec pocit lehkého záklonu, je jeho poloha svislá. Ramena mají být nenuceně stažená dozadu. Prsa mají být vypnutá. Jezdec si to lépe uvědomí tehdy, když ho upozorníme aby vysunul břicho. Tak se žádoucím způsobem prohne také v bedrech. U žen na tomto požadavku příliš netrváme, protože v důsledku odlišné tělesné stavby - hlavně zaúhlení spojení bederní páteře s křížovou kostí - je tento požadavek už splněn od přírody. Muž má tendenci se více hrbit v dolní části páteře, proto musí více vystrkovat břicho. Ženy mají tendenci hrbit se v ramenou. U nich zase zdůrazňujeme vyklenutí hrudníku a tlačení ramen dolů. Hlava je vzpřímená, pohled upřený dopředu, ne pod koně. Teoreticky mají být otvor vnějšího zvukovodu ucha jezdce, jeho rameno, kyčelní hrbol a pata v jedné svislé přímce.
Předloktí leží na pomyslné čáře - spojnici mezi loktem jezdce a koutkem koňské huby (viz obr. 11, 12, 14, 15, 16). Lokty se zlehka opírají o trup, nikdy od něho neodstávají. Otěže se drží v zavřených pěstích, a to takovým způsobem, že palce jsou nahoře a malíčky jsou dole, cca 20 cm od sebe a 20 cm nad přední rozsochou sedla.
V této souvislosti je třeba pohovořit o délce třmenů. Správná délka třmenů závisí na více faktorech. Jinou délku bude potřebovat dostihový jezdec, jinou terénní a jinou drezurní. Pro vás, kteří se chystáte učit klasický hluboký sed, se určuje délka třmenu třemi způsoby.

Nejlépe se zjistí délka třmenů tak, že se jezdec posadí do nejhlubšího místa v sedle a natáhne nohy co nejhlouběji dolů pod sebe. Správná délka třmenu pro klasické ježdění je potom taková, když je třmenový můstek ve výšce vnitřního kotníku nohy (viz obr. 13).

Jiný způsob měření délky třmenu je takový, že se posadíte do klasického sedu, vložíte si nohy do třmenů a postavíte se v nich. Mezi zadkem a rozkrokem byste měli mít 5 - 7 cm.

Nejméně spolehlivé určení délky třmenu je přirovnání délky třmenového řemene k vlastní ruce tak, že pěst si opřete o třmenový zámek a třmenový můstek byste měli mít v podpaží.

Tento absolutně nepřirozený, nepohodlný, nemožný, násilně formovaný a udržovaný sed se má v průběhu kurzu stát vaší druhou přirozeností. Až když se tak stane, zjistíte, že všechny ostatní - "pohodlnější" - sedy jsou vlastně nepohodlné. Zjistíte, že tělo člověka, zejména mladého člověka, se dokáže krásně zformovat podle požadavků, které jsou na něho kladeny.

Kdybychom měli vyjádřit polohu správného sedu jednou větou, pak jezdec by měl "obtékat" tělo koně tak, aby mu co nejméně překážel.

Základní nedostatky sedu, podle kterých se pozná začátečník:

• Vytahování kolen nahoru, což je spojeno s posunutím stehen dopředu a zvedáním paty na úroveň špiček. To má za následek ztrátu stability sedu a nebezpečí vklouznutí nohy do třmenu.
• Hrbatý hřbet, který je způsobený tím, že jezdec hledí dolů pod koně. Následkem je ztráta pružnosti sedu a ztráta respektu u koně.
• Volná kolena, nebo naopak, křečovitě přitisknutá kolena. V prvním případě ztrácí jezdec stabilitu, taky to kazí pomůcky holeněmi, a ve druhém vyčerpává sebe a otupuje koně.
• Strkání nohou dopředu. To má za následek posunování těžiště dozadu a ztížené udělování pomůcek. Jezdec tomu zabrání tím, že kontroluje polohu špiček bot pohledem přes koleno. Jezdci nesmí špička při pohledu přes koleno přečnívat.
• Vystrkování špiček nohou od koně. Obvykle se to stává jezdci, který se bojí a nemá stabilní sed. Proto se přidržuje koně patami. U nepřiježděného koně to má za následek kopání a vyhazování, přiježděný kůň zase rychlí ruch.
• Vytáčení loktů od trupu má za následek neklidnou ruku a ztěžuje jemné udílení pomůcek otěžemi.

Sed v kroku (viz obr. 14)

Popis
Sed jezdce v kroku je stejný, jako na stojícím koni. Tj. ucho jezdce, jeho ramena, kyčelní hrbol a pata jsou víceméně na svislici. Jezdec si přes koleno nemá vidět více než špičku boty. Svoji hmotnost má mít rovnoměrně rozloženou na sedacích kostech a kosti stydké, přičemž ramena jsou rovnoběžná s předkem koně. Bedra (nesprávně, ale často, se používá i výraz "kříž", pozn. překl.) mají být lehce prohnutá dopředu - tj. mírně vystrčené břicho. (Jeden český jezdec a trenér rád upozorňuje své žáky slovy: "vítr v zádech". Pozn. překl.) Pocit lehkého záklonu jezdce informuje o tom, že sedí rovně. Hluboko prošlápnutá pata pomáhá udržet nízké koleno. Hlava je vztyčená, pohled upřený dopředu mezi uši koně. Později, až bude jezdec držet otěže, budou jeho ruce v zápěstích pracovat spolu s pohybem koňské hlavy - tj. budou "dávat" a "brát" tak, aby jezdec stále cítil v rukou stejný tah do otěží. Každý krok znamená pohyb hřbetu koně, který znamená pro jezdce ztrátu rovnováhy. Tu musí jezdec získat zpět protipohybem. Jeho pánev provádí rotační pohyb. Pohybuje se nahoru, dolů, dopředu, dozadu, vpravo a vlevo. Vynucené pohyby páteře, které se přenášejí na horní část trupu, musí končit v hlavě. Hlava se pohybuje co nejméně.
Pohyb předních končetin může jezdec vidět na pohybu ramen koně. Je však správnější, když se naučí cítit pohyb zadních končetin koně svým sedem, zády a holeněmi. Jezdec by měl vždy vědět, co právě kůň s nohama dělá, a to bez toho, aby se podíval na zem. Pro začátečníka je nejlepším signálem pohyb hřbetu koně, který cítí svým sedem. Když kůň přisunuje příslušnou pánevní končetinu, vyklene na opačné straně hřbet a s ním žebra a břicho na stranu, což jezdec ucítí ve správně umístěné holeni. Později bude tento moment potřebovat pro správné načasování pomůcky holení.

Sed jezdce ve cvalu (viz obr. 15)

Cílem je dosáhnout stejného sedu jako v kroku - tj. aby ucho, rameno, kyčelní hrbol a pata byly na svislici. Jak víte z jiných knížek, i z pozorování koně při výcviku, cval je souvislý sled "skoků", a proto vás to bude zpočátku vyhazovat ze sedla. V příznivém případě budete do něho znovu padat. (V nepříznivém případě můžete padnout mimo sedlo.) Budeme se zabývat příznivým případem. V něm tyto vertikální pohyby koňského hřbetu vyrovnáte, vypérujete předozadními pohyby pánve. (pod čarou: Tyto pohyby jsou trochu komplikovanější, ale z didaktických důvodů se přidržíme pouze tohoto popisu, protože je podstatný.) Jsou to velmi podobné pohyby, které provádíte v kroku, jste-li uvolnění, jsou pouze výraznější. Jde o to, aby jezdec po vyhození ze sedla napadl zpět s tuhým hřbetem, ale aby udělal zadkem pohyb zezadu dopředu. Horst Stern ve své světoznámé knížce pro začátečníky , která je přeložená i do češtiny , používá skvělé přirovnání.
Cituji: "Představte si se mnou běžící pás, který byl vynalezen v průmyslu, aby svou pomalou rychlostí dopomohl k rychlým penězům. Stojíte tedy před pozvolna se sunoucím pásem. Vezměte si do ruky šroubovák a nechte ho dopadnout kolmo na pás. Co se stane? Odrazí se, nezůstane ihned klidně ležet, protože dopadl kolmo na vodorovný směr pohybu pásu, zpozdí se za pohybem, a to má za následek neklid a poskakování šroubováku. Tak si ho vezměte do ruky znovu a nechte ho zase sklouznout na pás, tentokrát ale asi takovým pohybem, jakým hrajete kuželky, a rychlostí odpovídající rychlosti pohybu pásu. A teď? Klidně leží, protože byl v okamžiku dopadu v souladu s pohybem pásu. K žádnému poskakování nedošlo. A to je ono: Vyrovnat se s pohybem. Je to první pomoc proti poskakování šroubováku (vyslov jezdce) na pásu (vyslov na koňských zádech). Je to přece jasné: Záda koně se pod jezdcem pohybují vpřed. Když jezdec ztuhne a dopadá kolmo, dostane se za pohyb a bude to s ním házet. Zadek, který má zůstat přilepený v sedle, se musí pohybovat v souladu s koněm směrem kupředu. Funkci ruky, pokládající šroubovák na pás, přebírá u jezdce napnutý kříž."

Toliko citát. Tento pohyb pánve žák pochopí snáze, když bude začínat v mírném záklonu a soustředí se na zastrkování a vystrkování břicha.
Při prvních kontaktech vašeho zadku se sedlem se však dějí ještě jiné věci.
Kromě toho se ve cvalu hřbet koně houpe, takže jednou je vyšší přední část páteře a jednou zadní. Pokud chce jezdec zůstat kolmo k zemi, má pocit, že se trupem předklání a zaklání. Skutečnost je však taková, že je stále rovně a pohybuje se pánev. Takže nejdříve v záklonu procítit onen pohyb pánví, potom se předklánět a zaklánět.

Sed jezdce v klusu (viz obr. 16)

Popis
I v klusu se bude jezdec snažit udržet plný sed, sedací kosti v neustálém kontaktu se sedlem. Vzhledem k tomu, že v klusu se onen houpavý pohyb, popisovaný ve cvalu, neděje, protože se kůň odráží do fáze vznosu přední a zadní končetinou současně, je vyhazování ze sedla nepříjemnější a jezdec ho pociťuje jako údery do zadku, které ho vyhazují do vzduchu. Podle toho, jak se s těmito údery do zadku vypořádá, rozlišují se jednotlivé jezdecké styly a školy.
V klasickém ježdění se v terénu používá tzv. lehký klus. Jezdec při něm sedí s trupem trochu nakloněným dopředu a nechá se zvedat nadhozením koně tak, že se opře koleny do sedla, případně našlapuje do třmenu a dosedá na každé druhé tempo pohybu. Jinými slovy: ve fázi vznosu se opře koleny do sedla a pevněji se postaví do třmenů, přičemž se nechá lehce vyhodit nad sedlo. Zpět dosedne až při druhém dopadu koně na zem - tehdy, když kůň dopadne tou diagonálou, kterou se jezdec nechal vyhodit ze sedla. Tento způsob ježdění v klusu si necháme na později. Má totiž jednu obrovskou nevýhodu. Pokud se ho jezdec naučí dříve než řádný plný sed v klusu, zpomalí se výrazně pokroky v jezdeckém výcviku.
Je to analogické se psaním na stroji nebo na klávesnici počítače. Psaní dvěma prsty je jednodušší než psaní všemi deseti. Také se žák rychleji naučí psát dvěma prsty než deseti. Je však jisté, že deseti prsty bude umět psát mnohem rychleji a bez zrakové kontroly. Pokud se někdo naučí psát na psacím stroji rychle dvěma prsty, je velmi málo pravděpodobné, že se někdy naučí psát všemi deseti, a konečný výsledek je nesrovnatelný.
Podobně je to i s lehkým klusem. Jezdec se ho naučí rychleji, ale potom se už nenaučí - nebo pouze za cenu velké námahy a časových ztrát - jezdit řádně v plném sedu.
V drezúře, turistickém, kozáckém a westernovém ježdění se jezdí vysezený klus, tedy i v klusu se sedí v plném sedu.
Při vysezeném klusu sedí jezdec kolmo, nebo je v mírném záklonu a pomoci práce v kříži (ve skutečnosti v bedrech) a v bocích, pohybem pánve dopředu a dozadu, nahoru a dolů, vykompenzuje vertikální pohyb koňského hřbetu a v ideálním případě zůstane tlak sedacích kostí na sedlo stejný (viz obr. 16). Tohoto ideálního stavu se dá nejlépe dosáhnout v pracovním klusu, nebo v klusu zkráceném či školním. Pokud se však jezdí v prodlouženém klusu, nebo má kůň tvrdý klus od přírody (krátké, strmé spěnky), tak se tohoto ideálního stavu obvykle nepodaří dosáhnout. Jezdec si pak musí pomáhat oporou ve třmenech. V extrémním případě (např. v kalifornském a kozáckém jezdeckém stylu) se klus nevysedí, ale "vystojí". Tj. jezdec pracuje hlavně v kotnících a kolenou. Toto také není našim cílem. My se chceme naučit pořádně sedět na koni a k tomu směřuje i náš postup.

PRAXE PRVNÍ LEKCE

Je třeb azačít tím, že si vyčleníte na dvůj výcvik dostatek času a spolu se svým pomocníkem přezkoušíte schopnost koěn pohybovat se lehce na lonži, plynule měnit chody - krok, klus, cval - a skákat přes nízkou překážku. Až potom přistoupíte k vlastnímu kurzu...
...(pokračování v knize :o)

Kniha vyšla v prvním týdnu v červenci a její cena je 139 Kč (192 Sk), formát A5, rozah 109 stran, perokresby. Překlad: MVDr. Dominika Stachová

 

Protože bychom rádi měli představu, jak dalece se vy, naši čtenáři, zajímáte právě o knihy, vydávané v ediční řadě "Kůň v životě člověka", rozhodli jsme se umožnit vám objednávky knih přímo u vydavatele jednoduchou formou. V případě, že si chcete některou z vydaných knih (případně všechny najednou) objednat, stačí zaslat objednávku prostřednictvím e-mailu knihy@equichannel.cz. Z této adresy půjde následně k distributorům vydavatelství Montanex, které vám je poté zašle na dobírku.

Obchodní podmínky pro tento druh odběru knih:

• u koncového zákazníka odběr knih na dobírku - Montanex účtuje poštovné, neúčtuje žádné balné
  požadované osobní údaje: jméno, přesná adresa, PSČ, město, další kontakt na vás, uveďte též, zda chcete knihy zasílat postupně nebo všechny najednou
• objednávky firem: do částky 1000,- Kč dobírkou nebo proformafakturou, nad tuto čásku je možná dohoda
  požadováné firemní údaje: IČO, DIČ, přesný název organizace dle živ. listu, dodací/fakturační adresa (jsou-li rozdílné), PSČ, jméno objednávajícího, telefon
• chcete-li objednat knížky k další distribuci, např. do vašich prodejen, napište počty jednotlivých titulů na výše uvedený e-mail, obchodní podmínky vám zašleme
• máte-li zájem o plošnou reklamu v knihách či spolupodílení se na vydání dalších knih (odběr knih za zvýhodněnou cenu, spojený s poděkováním a uvedením loga v knize), kontaktujte nás na tel. 604678578
• knihy zasílá přímo spol. MONTANEX - distribuce, s.r.o. Výstavní 10, Ostrava 709 00
• poštovné se řídí ceníkem České pošty: např. u dobírky do 500,- Kč je poštovné 65,-Kč, poštovné u firem na fakturu 36,- Kč, u obou typů balíků záleží samozřejmě na váze (u dobírky pak i na její hodnotě); distribuce na Slovensko je možná
• u objednávek, převyšujících 1000,- Kč, neúčtuje Montanex balné a u objednávek nad 2500,- Kč ani poštovné

 

Příbuzné články:

• Nacy S. Loving: Na vytrvalostní trati - ukázky a objednávky /27.1.2005/
• Pavel Jahoda: Filmoví koně - ukázky a objednávky /16.7.2004/
• Dominika Švehlová: Lonžování - ukázky a objednávky /17.10.2003/
• Pavel Jahoda: Když zvoní podkovy koní - ukázky a objednávky /17.10.2003/
• Karol Hollý: Jezdectví pro samouky - ukázky a objednávky /9.7.2003/
• Karol Hollý: Jezdecká turistika - ukázky a objednávky /7.3.2003/
• Silvie Lečíková: Westernové ježdění - ukázky a objednávky /26.2.2003/
• Kůň v životě člověka - nová řada knih o koních /11.2.2003/