Dominika Švehlová: LONŽOVÁNÍ

Kniha "Lonžování" se s maximální názorností a srozumitelností pokouší uvést do základních principů a postupů práce s koněm na lonži. Pro každého zkušeného lonžujícího mají velký přínos kapitoly o anatomii koně, díky kterým si můžeme ujasnit řadu reakcí koně a zároveň si uvědomit nejvhodnější způsob práce s ním. Pro méně pokročilé či začínající lonžující jsou klíčové kapitoly o metodách základního výcviku koně na lonži. I zde však každý čtenář ocení mnohé podněty, které jsou přímo určeny k praktickému využití. V díle dále nechybí podrobné pasáže zaměřené na lonžování přes kavalety či o práci na dvou lonžích.

Dominika Švehlová svým čtivým a přitažlivým textem zaplnila prázdné místo v naší literatuře věnované koním. Kniha o lonžování, kterou lektoroval Mgr. Jaroslav Sedláček z České jezdecké federace, vyniká vedle vysoké odborné kvality a ucelenosti zpracovávaného tématu také nebývalou názorností, čemuž napomáhá 60 kreseb autorky, na dvě stovky ČB fotografií i 16 stran barevné fotografické přílohy. Dílo proto není jen názorným úvodem do lonžování, ale zároveň představuje výtečný instruktážní materiál, ve kterém najde podnětné informace doslova každý.

Předmluva:

Když si pročtete knihy tolik známých a přesto odlišných osobností, jako je například Anthony Paalman, John Lyons, Alois Podhajsky nebo třeba Pat Parelli, pokud budete sledovat trénink špičkových koní westernových, či budete svědkem práce Cadre Noir v Saumuru, vždy se setkáte s výcvikovou metodou, zvanou lonžování. Kolik různých názvů pro ono "běhání koně na kruhu kolem člověka, s nebo bez provazu" existuje, tolik je postupů, názorů, jak lze koně lonžovat. Vydalo by to ne na jednu, ale hned na několik obsáhlých knih.

Jistě bude každý souhlasit s tím, že výcvik, trénink koně je "kumšt"; ale i ono lonžování, pokud má k něčemu být, je skutečným uměním, či aspoň poctivě vykonaným řemeslem. Není radno ho podcenit. Myslím, že mnoho lidí v současné době začíná souhlasit s nepostradatelností výcviku koně ze země. Rozumní lidé také chápou nutnost postupné práce s jakkoli starým koněm; ať už po stránce psychické či fyzické - ničeho nelze dosáhnout najednou a hned. A lonžování je spojnicí "duševní" práce koně "na ruce" a fyzického tréninku pod sedlem.

V českém jazyce zatím žádná kniha o lonžování nevyšla, přestože v zahraničí jich je tolik. Takže první vlaštovka je na světě; nese s sebou nelehký úkol seznámit širokou "koňařskou" veřejnost, obdařenou různými znalostmi i zkušenostmi, se základy i ideologií práce s koněm na lonži. Protože je to u nás první kniha na toto téma, zabývá se především základy; bez základů nelze stavět ani ty nejkrásnější zámky… Kdo však začne poctivě tyto základy budovat, zjistí, že ani to není práce zrovna nejlehčí a netrvá pár týdnů.

Kniha je jakýmsi průřezem a shrnutím současných názorů a zkušeností zahraničních trenérů a jezdců i názorů a zkušeností autorky. Zdaleka však nemůže obsáhnout vše, co je na toto téma známo. Ale jistě to znáte také: s jídlem roste chuť. Kdo si přečte jednu knihu, zjistí, že to nestačí, a začne se pídit po dalších. Kdyby to byl případ této knihy, bylo by to velmi dobře a kniha by splnila jeden ze svých cílů: otevřít lidem oči i mysl a přimět je dále se vzdělávat.
MVDr. Dominika Švehlová

I. 2.
Proč koně lonžujeme

Lonžování je velice užitečnou pomůckou v mnoha situacích:
i) Na lonži si mladý kůň zvyká na spolupráci s člověkem, na práci pod sedlem nebo v postroji. Správnou prací na lonži naučíme mladého koně respektu, který je základem každé další spolupráce s člověkem. Naučíme koně umět správně používat vlastní tělo, najít si rovnováhu ve všech třech chodech, pohybovat se uvolněně, ochotně a pravidelně, takže mladý kůň už bude částečně připraven na práci pod jezdcem nebo v zápřahu. Na lonži se kůň naučí reagovat na první pobídky (především hlasové), které potom budeme používat i při prvních lekcích pod jezdcem. Tento postup usnadní koni pochopit pomůcky sedem, holeněmi a otěžemi, celý proces obsedání a zaježďování bude pro psychiku i zdraví koně šetrnější a srozumitelnější. Zároveň vhodnou prací na lonži podporujeme vývoj a zesílení správných svalů koně, které jsou důležité pro další nošení jezdce.
ii) Lonžováním doplňujeme a podporujeme i další výcvik jezdeckého nebo kočárového koně. Mnozí koně se snáze uvolní na lonži, bez jezdce, proto je dobré použít tuto metodu pro zahřátí a uvolnění koně před další výcvikovou hodinou. Často se také ve výcviku koně stane, že se dostaneme "do slepé uličky" a jezdecky nedokážeme koni vysvětlit své požadavky. Zde opět přijde na řadu práce na lonži (a k ní také práce na ruce), kde koni požadavek vysvětlíme bez jezdce, a potom můžeme pokračovat s výcvikem pod sedlem. Ale i tehdy, když výcvik probíhá bez potíží, je vhodné nejdříve naučit koně provádět nový cvik na lonži (či ze země), a pak teprve pod jezdcem. Použitím pomocných otěží můžeme kdykoli v průběhu výcviku upevňovat či opravovat uvolnění, pravidelnost, přilnutí nebo shromáždění koně.
iii) Na lonži koně vidíme! Na vlastní oči se můžeme přesvědčit, zda kůň skutečně chodí tak, jak očekávámě, popřípadě kde jsou jeho nedostatky.
iv) Tato metoda je výbornou pomůckou při výcviku koní s exteriérovými nedostatky nebo vadami. Můžeme tak v mnoha případech vykompenzovat exteriérový nedostatek rozvojem jiných souvisejících pohybových struktur. Např. převrácené krky, měkká záda, odsazená bedra, obecně nedostatečně nebo nesprávně vyvinuté svaly, nepravidelné chody - ať už se s těmito nedostatky kůň narodil nebo je získal až nesprávným ježděním.
v) Můžeme tak také napravit mnohé koně jinak zkažené nesprávným ježděním, tréninkem nebo zapřaháním.
vi) Nejsou vzácné případy, kdy potřebujeme vypohybovat koně, který byl nemocen, je v rekonvalescenci nebo z jiného důvodu se na něm dočasně nemůže jezdit. Také zde lonžování pomůže. Je to také vhodným doplňkem rehabilitace koně, který měl problémy se zády. Zde je třeba být velmi opatrný a řídit se pokyny veterináře nebo fyzioterapeuta.
vii) A samozřejmě pro ty, kteří chtějí dojít v drezúře dál, je lonžování vhodnou metodou pro dosažení vyššího shromáždění a naučení cviků vysoké drezúry. Zde pak pracujeme například na dvou lonžích, využíváme práci "na ruce ze země" nebo pár vyvolených jedinců dosáhne pomocí práce na pilárech nejvyššího stupně drezurního výcviku koně. Schválně zde opomíjím učení koní "cirkusovým kouskům", které nepatří do jezdeckého nebo vozatajského výcviku koně, avšak samozřejmě je můžeme prací na lonži také naučit.

Až na pár výjimek platí pravidlo, že lonžování se kombinuje s jinými výcvikovými metodami, kůň zároveň potřebuje i mimo dobu výcviku pohyb (na pastvině, ve výběhu). To vše, společně se správným krmením, ustájením, zajištěním koňské společnosti, preventivními zdravotními opatřeními a denním režimem zajistí našemu "doživotnímu vězni" aspoň určitý stupeň pohody a spokojenosti.

V. 3. a)
Jednotlivé fáze výcvikové škály při lonžování

Už v první kapitole jsem řekla, že lonžování není bezcílné honění koně na lonži. Je to systematická práce, která spočívá v tom, že kůň se bude pohybovat po kruhu v různých chodech a bude je střídat. My přitom budeme koně pečlivě sledovat a pomocí pobídek a pomocných otěží jeho pohyb upravovat, zlepšovat nebo udržovat.

Ve výcviku koní postupujeme od toho "nejjednoduššího" (pravidelnost a uvolněnost) a k tomu postupně přidáváme další a "složitější". To platí nejen pro celý základní výcvik koně, ale i pro jednotlivé výcvikové hodiny. Proto i během jednoho lonžování nejdříve musíme dosáhnout upevnění taktu a uvolněnosti a pak můžeme postupně začít s koněm "pracovat", načež ho na konci opět necháme protáhnout a oddechnout. O tom budu podrobněji psát v kapitole "Obecné schéma výcvikové hodiny na lonži".

Navykací fáze
Sem patří upevnění taktu a uvolnění koně. Tyto dva body můžeme zcela bez problémů upevňovat už v nejranějším období lonžování koně. Stejně tak se snažíme o jejich dosažení a udržení na začátku a v průběhu každé výcvikové hodiny. K tomu, aby šel kůň v taktu a byl uvolněn, totiž nepotřebujeme při správném používání pomůcek a při práci s bezproblémovým koněm žádné pomocné otěže.

Upevnění taktu na lonži
Zvolíme takové tempo, které vyhovuje konkrétnímu koni. Předpokladem je pravidelné a správné pobízení zadních nohou koně a klidná, ale aktivní ruka lonžujícího, která si s hubou koně (nebo s nánosníkem obnosku) udržuje stálé a jemné spojení. Kůň nesmí ani příliš spěchat, ani se loudat. Každý kůň má v každém chodu své "pohodlné" tempo a v této fázi výcviku nám půjde o pravidelnost pohybu právě v tomto tempu (dbáme pravidelnosti nohosledu v každém chodu), pouze tak se může kůň uvolnit a pracovat dále na složitějších úkolech. Hrudní končetiny musí jít bez napětí, pánevní musí chodit stejně dlouhými kroky. Takt: Metody na lonži - koně nejméně 10 minut krokujeme bez pomocných otěží nebo na dlouhých pomocných otěžích. Potom s ním klušeme v jeho nejpohodlnějším tempu. Po zahřátí koně můžeme pracovat na kavaletách (výborná metoda jak upravit takt). Lonžujeme na velkých kruzích nebo po obvodu celé jízdárny.
Nejčastějšími chybami jsou různé nepravidelnosti v nohosledu (mimochod, čtyřdobý cval), nestejnoměrnost jednotlivých kroků, nestejnoměrnost pohybu jednotlivých končetin, krátké, nepravidelné a strnulé nebo příliš vysoké klusové kroky. Tyto chyby lze mnohem častěji vidět při práci pod jezdcem (ježdění "rukama" a slabé pobízení); na lonži kůň snadno dosáhne správného taktu, proto je právě lonžování jednou z metod opravující a upevňující takt koně.

Uvolněnost
Dokud není kůň fyzicky a psychicky uvolněný, nelze s ním dále pracovat, protože k tomu není připraven. Na začátku každé výcvikové hodiny (na lonži, pod sedlem, v zápřahu) musíme koně nejdříve uvolnit. Během hodiny musíme průběžně uvolněnost přezkoušet a upravovat.
Abychom dosáhli tělesné uvolněnosti koně, musí být kůň klidný, spokojený, musí důvěřovat člověku. K tomu je nezbytné zajistit i správnou péči a pravidelný pohyb ve výběhu. Kromě toho, že uvolněný kůň se lépe pohybuje a může snáze provádět náročnější cviky, dochází během uvolňovací fáze také k zahřívání svalů, šlach a kloubů, které se stanou elastičtějšími a odolnějšími vůči poškození.
Pokud se během výcviku dostaneme s koněm do problému, musíme se vrátit k uvolňujícím cvikům.
Uvolnění: Uvolňovací cviky na lonži - přechody mezi jednotlivými chody. U mladých koní pouze krok-klus a klus-krok, u pokročilejších koní i klus-cval, cval-klus nebo nechat koně ve cvalu na chvíli prodloužit. Dlouhé klusové nebo cvalové fáze koně neuvolní, ale unaví! Později můžeme, zejména u problémových koní, použít některé pomocné otěže (nejlépe chambon, ale i vyvazovací otěže zapnuté níž a delší) nebo lonžovat přes kavalety.
U pokročilejších koní připneme ke konci uvolňovací fáze pomocné otěže, především vyvazovací, které zapneme níže a necháme je delší. Kůň se tak bude uvolňovat, ale začne chodit na jemném přilnutí. Je to jakýsi přechod či spojovací článek mezi navykací fází a mezi fází rozvoje posuvné síly. Bod, ve kterém kůň přilnutí najde, bude nejdříve poměrně nízko, asi ve výšce ramene. Abychom toho dosáhli, bude potřeba naučit koně pracovat na lonži s takovými pomocnými otěžemi, které se svým působením budou podobat působení ruky jezdce, a které tak umožní koni přijít na udidlo a přilnutí najít. Pro dosažení správného přilnutí se ze všech pomocných otěží nejvíce hodí jednoduché nebo dvojité vyvazovací otěže, ačkoli podle situace je můžeme různě obměnit nebo zaměnit za jiné vhodné pomocné otěže.
Nikdy nesmíme zapomenout, že koně můžeme vyvázat pouze tak, jak nám dovolí jeho exteriér a stupeň výcviku. Nadměrné zvedání hlavy nebo zkracování pomocných otěží se vždy setká se ztuhnutím zad i krku koně, nepravidelným pohybem a snahou vyhnout se působení udidla.
Teprve tehdy, až se kůň naučí chodit pravidelně a uvolnit se i na vyvazovacích otěžích a sám si hledá přilnutí na udidle, můžeme přejít k další fázi výcvikového stromu.

Fáze rozvoje posuvné síly
Jakmile se kůň uvolnil, jde v taktu a je mu umožněno najít přilnutí, budeme se snažit o zvýšení aktivity jeho zádě. To znamená, že pohyb jeho zadních nohou bude energičtější a prostornější, bude je klást více pod sebe směrem k těžišti.

Upevnění přilnutí na lonži
V této fázi zvolíme takovou délku a výšku vyvazovacích otěží, aby kůň šel na otěži (stálý kontakt s otěžemi, ty nesmí být ani prověšené, ani se do nich nesmí opírat), přežvykoval udidlo, vyklenul krk i hřbet a hlavu nesl před kolmicí. Správným pobízením zadních nohou (v momentě vykročení) přimějeme koně k energičtějšímu vyšlápnutí pod sebe a k odražení tohoto impulsu na udidle. Tím kůň skloní hlavu blíže ke kolmici, vyklene krk i hřbet a sám "si řekne" o zkrácení otěží. Zároveň si pomáháme zádržemi lonží. Nikdy nesmíme otěže zkracovat bez náležitého pobízení zezadu. Dobré je často dělat přechody a měnit směr lonžování.
Přilnutí: Cviky na lonži pro dosažení a zlepšení přilnutí - vždy při lonžování dobře pobízet zadní nohy koně. Měnit ruchy, zvětšovat a zmenšovat kruh.
Chyby při snaze o přilnutí: Kůň nikdy nesmí chodit za kolmicí nebo za otěží, se zalomeným krkem, nesmí si do otěží lehat ani jít nad otěží. Při přechodu do nižšího chodu nebo ruchu musí "brzdit" zezadu, nelehá si do otěží.

Jakékoli chyby v dosažení přilnutí řešíme tím, že se vrátíme k uvolnění koně, k dosažení jeho taktu a k opětovnému a pozvolnému upevňování přilnutí nejdříve na delších otěžích.

Rozvoj a zlepšení kmihu
Kmih: Cviky pro zlepšení kmihu - také zde provádíme na lonži často přechody (mezi jednotlivými chody i ruchy v rámci jednoho chodu, přechody provádíme i ob jeden ruch, tedy například krok-cval a cval-krok). Dobré je lonžovat přes kavalety, zmenšovat a zvětšovat kruh, lonžovat do kopce. Důležité je i zde správné pobízení zadních nohou.
Obvykle na lonži procvičujeme přilnutí i kmih současně, protože tyto dva body tvoří společně nedílnou součást výcvikové škály.
Kmih nesmíme zaměnit s tzv. pasážovým klusem. Tento chod je koním vrozený, vyznačuje se vznosnými klusovými kroky, fáze vznosu je oproti ostatním fázím tohoto klusu delší. Kůň však může takto klusat v napětí, se strnulým hřbetem a zvednutou hlavou.
Kůň, který jde v kmihu a na přilnutí, lépe přijímá pobídky jezdce, nespěchá, nechává pobídky projít zezadu dopředu, lépe a prostorněji cválá i kluše, snáze se odráží při skocích a je obratnější a ovladatelnější i v terénu. Z toho vyplývá, že ani fáze rozvoje posuvné síly není určená pouze drezurním koním.

Fáze rozvoje nosné síly
Než přejdeme k upevňování jednotlivých bodů této fáze (narovnání a shromáždění), musí být kůň uvolněn, chodit v taktu, musí bezpečně zvládnout práci na přilnutí a jít v kmihu. Jakýkoli impulz k pohybu musí přicházet zezadu, to platí i pro přechody do nižšího chodu nebo ruchu, tedy pro "zpomalování".
Cílené narovnání koně
Koně srovnáváme už ve chvíli, kdy začne vnímat pomůcky. Cíleného narovnání však můžeme dosáhnout až tehdy, když kůň zvládl fázi rozvoje posuvné síly, protože narovnat ho můžeme teprve rozhodným ježděním dopředu.
Pro cílené narovnání koně je bezpodmínečným výcvik pod jezdcem, protože zde musíme pracovat na rovných i zakřivených liniích, měnit směry.
Na lonži se, samozřejmě, budeme snažit o "narovnání" koně na kruhu. Tento pojem jsem nyní dala schválně do uvozovek, protože může být trochu zavádějící. Musíme si především uvědomit, že výraz "narovnání" chápeme v rámci výcviku koně a ježdění trochu odlišně. Kůň je narovnaný, když jde předními i zadními nohami ve stopě. To znamená, že zadní kopyta kdykoli došlapují do stejné linie jako přední kopyta. Za koněm tak zůstávají vždy jen dvě "čáry" - pro pravé končetiny a pro levé.
Mladý kůň nebo kůň ve volnosti projíždí obraty tak, že je vytočený směrem ven. Zatížená je jeho vnitřní přední noha, vytočením krku směrem z kruhu či obratu si kůň udržuje rovnováhu, především v rychlejších chodech (rychlý klus, cval). Mnoho koní bude mít snahu takto chodit i na lonži. Naším úkolem je naučit koně chodit tak, aby jejich tělo bylo při pohledu seshora součástí obvodu kruhu. Pod jezdcem totiž kůň v "přirozené" rovnováze příliš zatěžuje vnitřní přední končetinu. Pokud bude kůň ohnutý podle kruhu nebo oblouku, který právě projíždí, bude zatěžovat všechny končetiny stejně. Právě tato část výcviku bývá při lonžování poměrně problematická.
Páteř koně není ohebná po celé své délce stejně; nejohebnější je krční páteř, téměř rigidní je páteř hrudní, protože zde její ohebnosti brání hrudní koš (viz obr. 1.6). Budeme-li se snažit koně ohnout tím, že zkrátíme vnitřní vyvazovací otěž, ohneme pouze jeho krk. Kůň se zlomí na úrovni lopatky, vnější lopatkou vypadne ven, zatíží vnější přední nohu a bude jednostranně namáhat hřbetní svaly - ustrne (obr. 5.10). Zadníma nohama se bude snažit toto zalomení vyrovnat a bude vykračovat do strany.
Správného ohnutí dosáhneme tím, že obě vyvazovací otěže budou stejně dlouhé nebo vnitřní bude jen o trošku kratší, a to tak, aby krk koně byl ohnutý jen do té míry, jak je ohnutý jeho hrudník. Citlivými zádržemi lonží v rytmu pohybu rozkýveme hlavu a krk koně do stran, čímž ho budeme podporovat v mírném ohnutí hlavy a krku dovnitř. Zároveň musíme v momentě vykročení pobízet vnitřní zadní nohu, aby se posunula více pod koně než vnější zadní noha. To - společně s mírným vtáčením hlavy dovnitř kruhu - podporuje podélné ohnutí celého těla. Bude-li mít kůň snahu zmenšovat kruh, bičem nasměrovaným na jeho lopatku ho "pošleme" zpět na obvod. Dotekem na lopatku můžeme také udržovat v ohnutí hrudní část páteře koně. Tento postup vyžaduje naprosto dokonalou koordinaci všech pomůcek a také velkou trpělivost lonžujícího. Musíme počítat s tím, že většina koní se bude ohýbat na jednu stranu hůře, což je následek jejich přirozené křivosti.
Narovnání
Cviky na lonži pro dosažení narovnání koně neboli jeho podélného ohnutí stejného na obě ruce: Zvětšování a zmenšování kruhu s výrazným pobízením vnitřní zadní nohy, aby došlapovala hluboko pod tělo koně. Vhodné je také lonžovat na kruhu na kavaletách; opět se snažíme o výrazné pobízení vnitřní zadní nohy. Pokud nejsme schopni dosáhnout rovnoměrného podélného ohnutí koně na vyvazovacích otěžích, můžeme k tomuto účelu použít dvě lonže. Vnější lonž ohraničí celou vnější polovinu těla koně, vnitřní lonží mu upravíme postavení hlavy. Bičem budeme koně pobízet ven z kruhu, tedy do vnější lonže.
Shromáždění
Shromáždění u koně dosáhneme pouze správně sestaveným výcvikem a trpělivou, cílevědomou prací. Na lonži budeme shromáždění učit a upevňovat postupným zkracováním vyvazovacích otěží, které se musí řídit stupněm podsazení zádě; nikdy nesmí jít samostatně. Čím více bude uvolněný kůň v kmihu klást zadní nohy pod sebe, tím více se bude i vepředu zkracovat a návazně na to i napřimovat. Jeho zadní nohy ponesou stále více váhy, přední nohy budou volnější (obr. 5.11, srovnej s obr. 1.3).
Podíváme-li se na proces shromáždění koně z pohledu rozložení tělesné váhy okolo těžiště (to je zhruba v místě jeho srdce), pak nám bude jasné, že čím více bude kůň vykračovat zadníma nohama pod sebe, bude se tedy zkracovat za těžištěm (podsazovat se), a bude přitom vepředu lonží a otěžemi zadržován, tím více se musí zkracovat i vepředu, tedy před těžištěm. Tohoto zkrácení však může dosáhnout pouze tím, že vyklene krk a zvedne ho nahoru. To mu ale musíme dovolit zapnutím vyvazovacích otěží do potřebné výšky. Jedině tak dosáhneme toho, že kůň bude shromážděný, ale přitom zůstane uvolněný (v kmihu) nebude nijak omezován ve svém pohybu, bude stále spokojený a ochotný spolupracovat. Správnou koordinací pomůcek bičem a lonží tak dosáhneme toho, že chody koně budou méně prostorné, ale zato vznosnější. A to je právě ono shromáždění (shromážděné ruchy v rámci jednotlivých chodů).

Pamatuj!

Podíváme-li se zpět na výcvikový strom, znovu si uvědomíme, že shromáždění vyžaduje od koně již značnou sílu a koordinaci těla. Proto tento proces nesmíme uspěchat, musíme nejdříve vypracovat správné svaly, podpořit správnou koordinaci pohybu a rozvinout posuvnou sílu koně. Jinak bude kůň pouze vtlačen mezi bič a vyvazovací otěže a rozhodně se sám neponese. Bude tuhý, neochotný a neschopný spolupracovat a podávat požadované výkony, a hlavně tím bude trpět jeho pohybový aparát.

Během onoho zkracování a podsazování si musí kůň zachovat svoji uvolněnost, takt, kmih, musí být stále na přilnutí. Musíme počítat s tím, že každé zkrácení vyvolá u koně dočasné výraznější položení se do udidla. To však musíme vyrovnat intenzivnějším pobízením zezadu. Kůň tak "změkne", začne přežvykovat a na chvíli pro změnu "ztratí chuť jít dopředu". Je to proto, že musí být shromážděný více než je zvyklý a jeho tělo vynaloží značnou snahu k tomu, aby se více samo neslo, a k posunu dopředu mu už nezbývá tolik sil. Je proto otázkou kvality cvičitele, který má poznat, kdy už je kůň unavený a ihned s upevňováním shromáždění přestat, povolit otěže a nechat koně, aby se protáhnul a tím si odpočinul. Shromáždění budeme dosahovat opravdu pomalu a postupně, jinak kůň ztuhne a bude znechucen nebo se může dokonce postavit na odpor.

Už jsem se zmínila, že součástí shromáždění koně je i jeho vzpřímení, neboli napřímení. To musí být vždy až reakcí na silnější zatížení zádě, nikdy se nesmíme snažit o napřímení bez odpovídajícího podsazení. To se často stává tehdy, když se neznalí cvičitelé rozhodnou použít v nesprávnou dobu, nesprávným způsobem nebo nesprávný typ některých pomocných otěží.

Tipy pro shromáždění:
- zlepšování shromáždění provedeme při častých přechodech ob jeden až dva chody (zastavení-klus, krok-cval, zastavení-cval a zpět); rozhodující jsou přechody do chodu nižšího;
- účinné je zmenšování a zvětšování kruhu; koně máme vždy vyvázaného, pobízíme zadní nohy a lonží dáváme zádrže;
- vyššího shromáždění však můžeme správně dosáhnout pouze prací na ruce nebo dvou lonžích; lonží dáváme intenzivnější zádrže, takže impuls ze zádě bude udidlem více zadržen a kůň se bude muset vepředu více zkrátit a zvednout;
- někdy mohou velice zkušení cvičitelé použít vzpřimovací pomocné otěže nebo jeden ze vzpřimovacích způsobů zapnutí lonže (lonž vedená okolo zátylku koně nebo tzv. "prokluzující lonž", viz kapitola "Základní výstroj pro lonžování", odstavec "Uzdění"); pokud nepoužijeme ani jednu z těchto metod, dosáhneme vyššího napřímení pomocí vyvazovacích otěží; ty zapneme do vyšších kroužků obřišníku (huba koně bude v úrovni kyčelního kloubu, avšak zůstane vždy při pohybu před kolmicí nebo v zastavení na kolmici) a budeme s koněm často měnit chody i ruchy, budeme pracovat na menším kruhu, na zmenšování a zvětšování kruhu, přičemž ho budeme stále a správně pobízet; k tomuto účelu slouží také práce na ruce.

Taková práce na lonži, která půjde současně s jezdeckým výcvikem nebo mu bude trochu předcházet, značně usnadní a urychlí práci jezdce i koně. Kůň, který si vše osvojí a upevní nejdříve na lonži, bude potom pod jezdcem mnohem sebevědomější, uvolněnější a také šikovnější než kůň, který se vše učí pouze pod jezdcem. I méně zdatný jezdec bude dosahovat lepších výsledků, takže ježdění pro něj bude nejen pohodlnější, bezpečnější, ale i povzbudivější. Prostupný kůň, který je cílem základního výcviku, je pro jakéhokoli jezdce spolehlivý a pohodlný, neopotřebovává se tolik ježděním, protože umí správně používat své tělo. Takový kůň nám potom mnohem déle vydrží zdravý, aktivní a šikovný.
...(pokračování v knize :o)

Kniha bude na pultech knihkupectví 10. listopadu 2003, distribuce pro ty, kdo si ji objednají přes e-mail knihy@equichannel.cz začne o týden dříve. Formát knihy je A5, 256 stran, 16 stran barevné fotografické přílohy, 170 ČB fotografií (většina fotografií byla pořízena za pomoci Národního hřebčína Kladruby nad Labem a Hřebčína Slatiňany) a 60 ilustrací autorky, vazba tentokrát pevná, cena knihy je 399 Kč.

O autorce:
V současné době asistentka ústavu fyziologie na klinice chorob koní Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně zasvětila vlastně celý svůj dosavadní život koním. Vedle účasti na řadě soutěží se aktivně věnuje cvičitelské praxi a všeobecné jezdecké i veterinární osvětě mezi koňařskou veřejností. K tomu jí dopomáhá řada studijních i pracovních pobytů v zahraničí, např. v Německu (zejména drezúrní a parkurové stáje, kde získala jezdeckou licenci prvního stupně) či v Anglii (honební a dostihoví koně). Dominika Švehlová (ještě pod dívčím jménem Stachová) publikovala řadu statí a článků v našich odborných časopisech, má za sebou mnoho knižních překladů s veterinární a jezdeckou tematikou z angličtiny a němčiny.

Protože bychom rádi měli představu, jak dalece se vy, naši čtenáři, zajímáte právě o knihy, vydávané v ediční řadě "Kůň v životě člověka", rozhodli jsme se umožnit vám objednávky knih přímo u vydavatele jednoduchou formou. V případě, že si chcete některou z vydaných knih (případně všechny najednou) objednat, stačí zaslat objednávku prostřednictvím e-mailu knihy@equichannel.cz. Z této adresy půjde následně k distributorům vydavatelství Montanex, které vám je poté zašle na dobírku.

Obchodní podmínky pro tento druh odběru knih:

• u koncového zákazníka odběr knih na dobírku - Montanex účtuje poštovné, neúčtuje žádné balné
  požadované osobní údaje: jméno, přesná adresa, PSČ, město, další kontakt na vás, uveďte též, zda chcete knihy zasílat postupně nebo všechny najednou
• objednávky firem: do částky 1000,- Kč dobírkou nebo proformafakturou, nad tuto čásku je možná dohoda
  požadováné firemní údaje: IČO, DIČ, přesný název organizace dle živ. listu, dodací/fakturační adresa (jsou-li rozdílné), PSČ, jméno objednávajícího, telefon
• chcete-li objednat knížky k další distribuci, např. do vašich prodejen, napište počty jednotlivých titulů na výše uvedený e-mail, obchodní podmínky vám zašleme
• máte-li zájem o plošnou reklamu v knihách či spolupodílení se na vydání dalších knih (odběr knih za zvýhodněnou cenu, spojený s poděkováním a uvedením loga v knize), kontaktujte nás na tel. 604678578
• knihy zasílá přímo spol. MONTANEX - distribuce, s.r.o. Výstavní 10, Ostrava 709 00
• poštovné se řídí ceníkem České pošty: např. u dobírky do 500,- Kč je poštovné 65,-Kč, poštovné u firem na fakturu 36,- Kč, u obou typů balíků záleží samozřejmě na váze (u dobírky pak i na její hodnotě); distribuce na Slovensko je možná
• u objednávek, převyšujících 1000,- Kč, neúčtuje Montanex balné a u objednávek nad 2500,- Kč ani poštovné