„Jozífek je naše třetí dítě, porod byl sice těžký, stejně jako oba sourozenci se i on narodil císařským řezem. Jenže žádné komplikace nebyly, úplně zdravé dítě. Asi po měsíci jsme si všimli, že kouká přímo do slunce a vůbec nemrká. Přišlo nám to zvláštní, ale uklidňovali jsme se, že oko se vyvíjí dlouho a pomalu," popisuje první dny Jozífkova života jeho maminka, Halka Michalenková.

Mezi druhým a třetím měsícem rodiče pozorovali, že Jozífek mívá bloudivé oční pohyby. Navíc nereagoval očima na hračky, nesledoval okolí. Jeho psychomotorický vývoj se začal opožďovat, přestal zvedat hlavičku. A tak se rozeběhl kolotoč vyšetření. V Centru zrakových vad v Praze zjistili, že oči jsou hluboce pod normou, o měsíc později se v centru rané péče ukázalo, že sice nastal posun k lepšímu, přesto následovaly další návštěvy specialistů a nemocnice. „Na sedmém měsíci to bylo vyšetření v Praze v Motole, kde se potvrdila těžká zraková vada. Po dvoutýdenní hospitalizaci jsme uslyšeli možnou diagnózu: Léberova vrozená amauróza - genetická vada, při níž oko neumí zpracovat vitamín A, který je pro vidění nepostradatelný," říká Halka Michalenková.

Důležité bylo, aby se Jozífkův život co nejvíce podobal životu ostatních dětí. Jenže když dítě nevidí, opožďuje se i jeho pohybový vývoj. Zrak je totiž zásadní i pro rozvoj pohybového aparátu. Bez očí chybí motivace posunout se dál. A tak paní Michalenková s Jozífkem cvičila - docházeli na fyzioterapii, cvičili Vojtovu metodu.

Pak jim fyzioterapeutka doporučila koně. V červnu 2013, když byl Jozífkovi necelý rok, absolvovali první lekce v hiporehabilitačním středisku Svítání v Tanvaldě, o prázdninách pak intenzivní hiporehabilitační pobyt a od září chodí jezdit pravidelně jednou týdně.

Loni v listopadu, když byl Jozífkovi rok a půl, začal najednou sám chodit. „Jozífek začal chodit vlastně z hodiny na hodinu, udělal dva kroky, pak ještě dva a pak prostě šel," popisuje maminka.

Není přitom běžné, aby dítě s takovou vadou začalo chodit již v roce a půl. „Jízda na koni pomáhá u zrakově postižených s orientací v prostoru, tu Jozífek získal právě díky této terapii, stejně tak jako rovnováhu. Dnes prakticky nepoznáte, že máme postižené dítě, na první pohled je Jozífek normální veselý kluk. Až na ty oči. Chce všechno poznávat, zpívat, opakovat, hrát si, jeho dva starší sourozenci se k němu chovají, jako kdyby byl zdravý a my rodiče také - samozřejmě s respektem k jeho postižení. Je to úkol, který jsme dostali, Jozífek věděl, kam se má narodit," uzavírá Halka Michalenková.

Zásluhou hiporehabilitace se Jozífek nejen že vyrovnal zdravým vrstevníkům po psychomotorické stránce, ale právě díky OS Svítání také mohla paní Michalenková navázat kontakt s maminkami, které řeší podobný problém jako ona. To je určitě velmi důležitý moment, který pomáhá překonat období, kdy se musíte s touto situací vyrovnávat.

Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda využívající trojrozměrný pohyb hřbetu jdoucího koně. Terapie je vedena fyzioterapeutem nebo ergoterapeutem - specialistou pro hipoterapii na základě písemného souhlasu lékaře. Terapeut určuje pro klienta polohu na koni, délku a intenzitu terapie podle jeho aktuálního zdravotního stavu, schopností a rehabilitačního plánu. Kůň je speciálně připraven a veden plnoletým vodičem.

Hipoterapie je účinná rehabilitační metoda pro děti a dospělé se širokou škálou koordinačních poruch, posturálních nebo pohybových problémů. Trojrozměrný pohyb koňského hřbetu aktivuje vzpřimovací mechanizmy, hluboké stabilizační systémy a navozuje střídavé pohybové stereotypy plazení, lezení a chůze. Navíc kůň má o 10 °C vyšší teplotu těla, a tak přímý kontakt s ním příznivě působí na uvolnění svalů a kloubů. Kůň může být veden rychlým nebo pomalým krokem po různém terénu a povrchu, proto se může normalizovat svalové napětí klienta - zvyšovat nebo snižovat. Člověk na jdoucím koni se rytmicky pohybuje vpravo-vlevo, a tím zapojuje symetricky obě poloviny těla - to je důležitá složka pro jedince po centrálních mozkových příhodách a úrazech. Trojrozměrný pohyb koňského hřbetu aktivuje vestibulární systém, který s navozením pohybu v prostoru je důležitou rehabilitační složkou u lidí s poruchami sluchu a zraku. Při terapii se aktivuje limbický systém (pocitový mozek) a tím radost z pohybu, což je největší motivací k pokrokům.

Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) vznikla v roce 1993 a v současné době sdružuje 38 členských organizací ve většině krajů republiky a desítky individuálních členů. Každá organizace pracuje zhruba se 150 klienty, ročně se tedy jedná o více jak 5 000 lidí. K dispozici pro klienty je téměř 180 speciálně připravených hiporehabilitačních koní, kterým ČHS uděluje licenci pro jednotlivé obory hiporehabilitace na základě složení specializační zkoušky. Jednotlivá střediska se zabývají různými obory hiporehabilitace - hipoterapií, psychoterapií pomocí koní, parajezdectvím a aktivitami s využitím koní. ČHS také umožňuje vzdělávání pracovníků v jednotlivých disciplínách hiporehabilitace a vydává důležité dokumenty, jako jsou standardy péče, oficiální slovník, etický kodex, metodiky, atd. ČHS poskytuje zájemcům informace nebo rady, sdílí zkušenosti a příklady dobré praxe. Všechny potřebné informace včetně indikací a seznamu provozovatelů dle krajů najdou zájemci na webových stránkách České hiporehabilitační společnosti www.hiporehabilitace-cr.com.

Na stránkách EQUICHANNELu si můžete o hiporehabilitaci a jejích formách přečíst více v seriálu Léčba koňmi.