Sourozenci Lucka a Vojta se musí od narození potýkat s různými zdravotními problémy. Mají potíže s motorikou a pohybem obecně, trpí poruchou rovnováhy nebo stability a trápí je řada dalších potíží. Ač to z počátku vypadalo, že budou mít dvojčata velké potíže s pohybem i třeba obyčejnou chůzí, dnes ve svých osmnácti letech nejen, že se dovedou pohybovat bez pomoci ostatních lidí, ale navíc zvládají i řadu dalších dovedností, o nichž se jejich rodičům ani nezdálo. Jejich životy ovlivnila hipoterapie, které se začaly obě děti věnovat již ve svých šesti letech. Věnují se jí dodnes, a nejen to, přidali k tomu i další odvětví hiporehabilitace – aktivity s využitím koní.
Lucka s Vojtou nejdříve začali docházet na hipoterapii. To je fyzioterapeutická metoda, která spočívá ve využití trojrozměrného pohybu hřbetu koně. Klienti se hipoterapii mohou věnovat na základě rehabilitačního vyšetření a písemného souhlasu lékaře, především na speciálně připravených koních a pod dohledem fyzioterapeuta nebo ergoterapeuta. Odborníky a koně s náležitým výcvikem a licencí najdou zájemci ve střediscích České hiporehabilitační společnosti (ČHS), které jsou rozesety ve všech krajích České republiky. S hipoterapií je výhodné začít včas, ideálně už v prvních měsících života dítěte, proto, aby se začal jeho vývoj pozitivně ovlivňovat co nejdříve.
Hipoterapie působí na člověka prostřednictvím pohybových impulzů, které vznikají při chůzi koně. Jimi dochází k oslovení centrálního nervového systému klienta, který při terapii na koňském hřbetě sedí nebo je v jiné poloze, přizpůsobené jeho možnostem. A protože pohyb koňského hřbetu v kroku je podobný střídavému pohybovému vzoru člověka, tak lidský centrální nervový systém při pohybu zvířete zpracovává a vysílá vjemy a příkazy, které by za normálních okolností, u zdravého člověka, používal při chůzi nebo lezení. Pohybující se hřbet koně také působí jako balanční plocha – aktivují se hluboké stabilizační systémy a vzpřimovací mechanizmy. Prostřednictvím hipoterapie je tak možné dosáhnout pokroků především v pohybu u dětí i dospělých s poruchami koordinace, rovnováhy a psychomotorického vývoje. Konkrétním příkladem mohou být právě dvojčata Vojta a Lucie.
„Vojta se na začátku při jízdě na koni hrbil, byl velice opatrný a pomalý, delší dobu trvalo i jen samotné nasedání na koně z rampy s asistencí. Jeho pomalost a neohrabanost souvisela, a dodnes souvisí, s jeho sluchovým a zrakovým deficitem, proto je jeho prostorová orientace zhoršena. Během několika let se jeho sed vzpřímil, Vojta se na koni uvolnil, je si mnohem jistější při nasedání na koně i sesedání z něj. Vzhledem k významné poruše stability lékařka velmi pozitivně hodnotí jeho současné pohybové schopnosti," popsala Vojtův vývoj, za devět let trvající hipoterapie, Silvie Mendreková z občanského sdružení Chewal, které je jedním z středisek ČHS.
Podobně se zlepšil díky koním stav i u jeho sestry Lucie, která následkem svého postižení vůbec nezapojovala levou ruku a pravou nohu. „Jízdou na koni byla Lucie nenásilnou formou donucena zapojovat různé svalové skupiny, dosáhla lepšího osvalení a vyrovnání svalových dysbalancí. Dnes se krásně na koni uvolní a srovná," vyzdvihuje Silvie Mendreková pokroky Vojtovy sestry.
Dvojčata se věnují již řadu let i dalšímu odvětví hiporehabilitace, kterému se říká Aktivity s využitím koní (AVK). Jde o speciální metodu pedagogiky, sociální pedagogiky a práce, kdy je využíváno prostředí okolo koní i kontaktu zvířat s lidmi. Prostřednictvím koní se klienti učí, jak reagovat v různých situacích, musí řešit různorodé výzvy a zvíře se stává jakýmsi prostředníkem v komunikaci s dalšími lidmi.
AVK je vhodné nejenom pro lidi s fyzickým postižením, ale i pro mentálně hendikepované nebo osoby sociálně nejisté či s osobními potížemi. Kontakt s koněm jim umožní snadnější se zapojení do běžného života, umožní jim navázání nových kontaktů a navozuje v neposlední řadě i pozitivní změny v psychice. AVK lze přitom dělat individuálně či skupinově.
Příkladem výsledků metody AVK mohou být zase Lucka s Vojtou. „Oba dva sourozence skupinové AVK velice baví. Skupinová terapie byla pro oba velice přínosná: daleko lépe spolu komunikují a spolupracují. Předtím, pokud jsme během individuálních AVK zapojili skupinové hry na vzájemnou spolupráci, se spolu nedokázali domluvit. Daleko autoritativnější byl Vojta a Lucka se nakonec musela přizpůsobit," vysvětluje Silvie Mendreková. Při skupinových AVK se ale partnerem obou dětí stal kůň, který má přirozenou autoritu a nedal se sebou manipulovat. Oba tak byli přirozenou a hravou formou nuceni spolupracovat, navzájem se domlouvat a komunikovat, aby došli k nějakému vytyčenému terapeutickému cíli. „Toto se u sourozenců Vojty a Lucky podařilo. Jsou z nich daleko větší kamarádi, umí spolu komunikovat. Vojta už není tak autoritativní, dokáže se Lucce podvolit a umí jí naslouchat," doplnila Silvie Mendreková.
Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) vznikla v roce 1993 a v současné době sdružuje 36 členských organizací ve většině krajů republiky a desítky individuálních členů. Každá organizace pracuje zhruba se 150 klienty, ročně se tedy jedná o více jak 5 000 lidí. K dispozici pro klienty je téměř 180 speciálně připravených hiporehabilitačních koní, kterým ČHS uděluje licenci pro jednotlivé obory hiporehabilitace na základě složení specializační zkoušky. Jednotlivá střediska se zabývají různými obory hiporehabilitace – hipoterapií, psychoterapií pomocí koní, parajezdectvím a aktivitami s využitím koní. ČHS také umožňuje vzdělávání pracovníků v jednotlivých disciplínách hiporehabilitace a vydává důležité dokumenty, jako jsou standardy péče, oficiální slovník, etický kodex, metodiky, atd. ČHS poskytuje zájemcům informace nebo rady, sdílí zkušenosti a příklady dobré praxe. Všechny potřebné informace včetně indikací a seznamu provozovatelů dle krajů najdou zájemci na webových stránkách České hiporehabilitační společnosti www.hiporehabilitace-cr.com.
Na stránkách EQUICHANNELu si můžete o hiporehabilitaci a jejích formách přečíst více v seriálu Léčba koňmi.
Když do arény vjížděl kočár fenomenálního Australana Boyda Exella, zraky všech se upíraly především na ...
Otec české hipologie František Bílek, vizionář a muž, bez něhož by svět přišel o unikátní plemeno staro...
