Do 7 let jsem absolvovala okolo 35 operací rukou a nohou a v půl roce mého života jsem prodělala náročnou operaci hlavy.

Ale dnes je vše jinak, díky skvělé práci doktorů mám všech 10 prstíčků a úspěšně chodím do druhé třídy :-), počítám na prstíčkách a mám z toho obrovskou radost.

Už od malička miluji koně. Poprvé jsem seděla na koni ve 4 letech ve stáji Rozárka, kde jsem začala navštěvovat hodiny hipoterapie. Jízda na koni byla pro mě splněným snem. Po 4 letech, kdy jsem pravidelně navštěvovala stáj Rozárka, a na to jsem moc pyšná, jsem začala trénovat, zatím neoficiálně paradrezuru. Jsem nadšená a takováto práce s koňmi mě moc baví.

Pevně doufám, že v paradrezuře a pod vedením celého týmu stáje Rozárka to někam dotáhneme. Celému týmu stáje Rozárka moc děkuji za šanci, kterou mi dali a splnili mi tím můj největší sen."

Jako paradrezurní jezdec je Terezka zaklasifikovaná do IV. skupiny (obtížnost: úlohy jsou na úrovni klasické „L" až „S" drezury, ve volné sestavě mohou být obtížné prvky mimo piaf, pasáž a celé piruety ve cvalu) a má schváleny tyto kompenzační pomůcky - otěže s úchopnými kličkami, jízda bez třmenů nebo třmeny s bezpečnostními košíky, tušírka, pozdrav kývnutím hlavy.

Vzhledem k tomu, že ještě není tak zdatný jezdec, aby mohla jezdit úlohy IV. skupiny, jezdí prozatím „doplňkové" soutěže (soutěže pro jezdce s neklasifikovatelným handicapem, pro jezdce začínající a ty, kteří nejezdí ve své klasifikační skupině) ve skupině I. a (obtížnost: krok, ve volné sestavě je povolena práce na dvou stopách a klus).

Terezka se letos poprvé zúčastnila neoficiálních závodů na Bykáni, loni se zúčastnila pouze jízdy zručnosti na Bykáni. Letos se se svým koňským parťákem Raráškem poprvé zúčastnila mistrovství ČR v paradrezuře, kde se v ceně Zuzky umístila na 3. místě.

Terezka se učí samostatnému vedení koně, i přesto pro zlepšení rovnováhy, koordinace a stability využíváme práci na lonži a ježdění na madlech bez sedla. Největší problém je stále udržení rovnováhy a jistoty v sedle. Cílem je zvládnout pomůcky na koni pouze sedem nezávisle na horních a dolních končetinách. Pro poruchu soustředění je pro Terezku také velmi nesnadné zajet předepsanou úlohu a zapamatovat si jednotlivé cviky na drezurním obdélníku.

Terezka dochází mimo tréninky paradrezury na kroužek Koniny s Rozárkou, který funguje 1x týdně na principech aktivit s využitím koní. V rámci prováděných aktivit se Terezka učí o koně pečovat, čímž si zejména procvičuje jemnou motoriku a úchopové schopnosti ruky, učí se pravolevou orientaci, procvičuje si paměť a posloupnost úkolů. V kolektivu dětí se zdokonaluje v komunikaci a osvojuje si také další sociální dovednosti.

Pokud vás paradrezura zaujala, zde jsou informace, jak se stát paradrezurním jezdcem nebo střediskem:

Jak se stát paradrezurním jezdcem?

• S lékařskou zprávou od odborného lékaře (anamnéza, zdravotní způsobilost k jezdeckému sportu, vyloučení kontraindikací) se zájemce musí objednat na zaklasifikování do skupiny (Ia, Ib, II, III, IV). Jediným mezinárodním klasifikátorem v ČR je MUDr. Jana Kulichová (kontakt zašleme na požádání).
• K úspěšné klasifikaci do skupiny je potřeba vyhledat středisko, které se paradrezurou zabývá, nebo je ochotné s ní začít. Pro start jezdce v národních paradrezurních soutěžích je podmínkou členství ČJF prostřednictvím registrovaného subjektu a platná národní klasifikace.
• Výše uvedený postup lze absolvovat i obráceně.

Jak se stát paradrezurním střediskem?

• Mít dostupné, prostorné, bezpečné a bezbariérové zázemí (výhodou je sociální zázemí, šatna, nástupní rampa, drezurní obdélník, kruhová jízdárna, přístup do venkovních i vnitřních prostor, speciální výstroj, upravené postroje).
• Mít cvičitele nebo trenéra s licencí ČJF, který je ochotný věnovat se jezdcům individuálně dle handicapu a zařazení do klasifikační skupiny (akceptace únavy, momentálních indispozic, nervozity, roztržitosti, spolupráce s rodinou).
• Spolupracovat s fyzioterapeutem, který může (obzvlášť na začátku) pomoci cvičiteli nebo trenérovi přiblížit možnosti a určit problémy konkrétního jezdce a monitorovat jeho zdravotní stav, aby nedocházelo k přetěžování či prohloubení vlastního handicapu.
• Mít tým nadšených a spolehlivých lidí, ochotných přiložit kdykoliv ruku k dílu (příprava a výcvik koní, příprava a výcvik parajezdců - tréninky, příprava a koordinace akcí - soustředění, soutěže, závody).
• Mít spolehlivě přiježděného koně, na kterém se parajezdec bude učit základní cviky.

Podmínky pro účast na národních paradrezurních závodech

• věk koně minimálně 6 let, platná licence ČJF,
• splnění veterinární podmínky pro start koně v klasických soutěžích,
• splnění výkonnosti každé dva roky (pro skupiny Ia. Ib. a II. min. "Z" drezura s výsledkem min. 57 % a pro skupiny III. a IV. min. "L" drezura s výsledkem min. 57 %).

Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) vznikla v roce 1993 a v současné době sdružuje 38 členských organizací ve většině krajů republiky a desítky individuálních členů. Každá organizace pracuje zhruba se 150 klienty, ročně se tedy jedná o více jak 5 000 lidí. K dispozici pro klienty je téměř 180 speciálně připravených hiporehabilitačních koní, kterým ČHS uděluje licenci pro jednotlivé obory hiporehabilitace na základě složení specializační zkoušky. Jednotlivá střediska se zabývají různými obory hiporehabilitace - hipoterapií, psychoterapií pomocí koní, parajezdectvím a aktivitami s využitím koní. ČHS také umožňuje vzdělávání pracovníků v jednotlivých disciplínách hiporehabilitace a vydává důležité dokumenty, jako jsou standardy péče, oficiální slovník, etický kodex, metodiky, atd. ČHS poskytuje zájemcům informace nebo rady, sdílí zkušenosti a příklady dobré praxe. Všechny potřebné informace včetně indikací a seznamu provozovatelů dle krajů najdou zájemci na webových stránkách České hiporehabilitační společnosti www.hiporehabilitace-cr.com.

Na stránkách EQUICHANNELu si můžete o hiporehabilitaci a jejích formách přečíst více v seriálu Léčba koňmi.