Dotaz 

Dovoluji se na vás obrátit s dotazem asi trochu netypickým. Mám úžasného tříletého valacha (ČT) a nemám na něj jezdce. Je to hodný, zdravý a pracovitý kůň, ale... nemohu ho sama jezdit a ani nejsme schopni ufinancovat jeho přípravu v komerčních stájích. Řešení se nabízí, samozřejmě - koně prodat, ale koník je mimořádně charakterní a rádi bychom si ho nechali.

Myslím, že je více lidí, kteří mají stejný problém... netuším vůbec, jestli jsou nějaké možnosti, jak z téhle situace vybruslit, všude vidím jen velký byznys - máš koně? - prodej nám ho za pár korun, nemáš koně - kup si ho za spoustu peněz... Ještě by asi byl zájem v případě koně zkušeného, který by třeba mohl i závodit...

Samozřejmě, že vím, že „vkládat práci do cizího koně“ se asi nikdo nepohrne... ale přesto – co si o tom myslíte a jaké máte zkušenosti? Jsou ještě lidé, kteří mají opačný problém, než mám já – šikovní zodpovědní, kteří třeba nemají podmínky nebo finance na to mít svého koně? Je ještě někdo, kdo by chtěl jezdit pro svůj dobrý pocit, pomalu se s koněm vzdělávat a posouvat a potom třeba i sportovat? Má smysl si třeba dát inzerát?

 

Své dotazy nám můžete posílat na redakční e-mail info@equichannel.cz.

 

Odpověď

Přestože tento dotaz byl původně určen mně osobně, po domluvě s tazatelkou jsem se rozhodla ho zodpovědět veřejně, protože se domnívám, že se týká spousty lidí... a třeba se v diskuzi pod článkem potkají ty správné dvojice. Nebo přinejmenším zjistíte, jak to vidí někdo zvenku.

Je pravda, že dnes sehnat dobrého jezdce není vůbec tak snadné jako dřív. Tehdy bylo koní mnohem méně a jak jejich pořízení, tak náklady spojené s jejich držením, si mohl dovolit relativně málokdo. Dávalo smysl, aby to „táhli“ dva a lidé spolupracovali, protože to byla prakticky jediná možnost. Zároveň zde nebyl takový rozdíl mezi koňmi sportovními a hobby koňmi. Drazí zahraniční koně byli extrémně vzácní a na nižších úrovních jste tudíž měli šanci v podstatě s jakýmkoli koněm.

Dneska je to mnohem těžší, protože jak lidé obecně bohatnou, koně jsou dostupnější. Pro mnoho majitelů je jednodušší si platit ustájení sami, než shánět jezdce a řešit případné rozepře a naopak většina trochu zkušených jezdců raději investuje do svého, než měnit názory s majitelem a čekat, jestli mu koně nepřestěhuje nebo neprodá.

Ne že by dnes nebyl zájem o pronájem a spoluježdění. Je stále vysoká poptávka po koních do sportu a zejména po koních pro děti a ponících, protože děti odrostou a předpokládá se, že za pár let bude potřeba koně vyměnit. Koně „běžní“ nebo mladí tolik zajímaví nejsou. Je to logické, připravit dobrého koně stojí spoustu času, práce a energie a investovat to do koně cizího, se kterým nevíte, jak se kdy majitel rozhodne naložit, do toho se zdarma chce málokomu. Zejména s přihlédnutím k tomu, že v případě, že se něco nepodaří nebo se jen s majitelem rozejdete v názorech, to můžete mít "na talíři". Profesionál to udělá za úplatu, zkušený amatér, má-li možnost, bude radši investovat do koně vlastního.

Chcete-li výsledky, musíte zajistit podmínky

Pokud tedy chcete, aby se někdo věnoval právě vašemu koni, bude potřeba nastavit podmínky tak, aby to byla spolupráce oboustranně výhodná. Když je to kůň, se kterým jezdec může rovnou sportovat – je to pro něj výhodné (pro majitele samozřejmě také, jinak by jezdce nehledal). Jestliže je to kůň profesor, od kterého se jezdec může učit – je to také výhodné. Jedná-li se o příjemného a nadstandardně přiježděného hobby koně v dobré lokalitě – je to výhodné pro člověka, který rád relaxuje na vyjížďkách a nechce se mu do závazku svého koně. Pro majitele to pravděpodobně bude trochu kompromis, protože rekreační jezdci zpravidla nebývají až tak dobří jezdci.

Co když je to ale mladý kůň jako v případě tazatelky?

Ten v tuto chvíli až tak moc výhod nenabízí. Pokud je talentovaný a má sportovní vyhlídky, myslím, že šance najít jezdce jsou pořád dobré, hodně ale záleží na majiteli. V první řadě je potřeba počítat s oboustrannými kompromisy.

Jezdec musí být připraven na to, že ho čeká určité období obsedání a přípravy a co si koně nenaučí, to umět nebude. A na vysokou míru odpovědnosti. Majitel naopak musí počítat s tím, že jezdec, který není placený profesionál, pravděpodobně nebude tak zkušený a vyježděný a že podstupuje riziko, že koně může nějakým způsobem pokazit. Musí být také připraven na to, že k obsednutí a přípravě koně, pokud není řeč jen o ježdění po lese, jsou potřeba určité podmínky. Kvalitní padnoucí výstrojí počínaje, přes rozumnou jízdárnu, případně kruhovku, pravidelným dohledem trenéra konče. Jistě, koně lze obsednout a trochu přijezdit i na parelce v lese a bez dozoru, ale do toho bych já osobně nikdy nešla ani v pozici majitele, ani v pozici jezdce. Dobré podmínky a především ten pravidelný dohled zkušeného trenéra jsou alespoň nějakou zárukou, že to bude fungovat k oboustranné spokojenosti.

Nic z toho není levné a otázkou je, kdo by měl v takovém případě nést náklady, aby to bylo fér? Myslím, že by to měl být majitel, kdo by měl zajistit, aby kůň byl v podmínkách, kde s ním lze dobře pracovat. Ať je mladý kůň sebelepší, na dvorku, bez jízdárny, v místě, kam žádný dobrý trenér nepřijede... v takových podmínkách se na většinu sportovních disciplín adekvátně nepřipravíte. Lze tímto způsobem nějak udržovat koně již zkušeného, ale je těžké obsedat a připravovat do sportu mladého. Zejména pokud za jeho co nejlepší přípravu cítíte zodpovědnost před majitelem. Neznám konkrétní podmínky tazatelky, ale tohle by mohl být důvod, proč může být problém sehnat jezdce. V takovém případě si musí majitel rozmyslet, zda skutečně chce, aby se s koněm pracovalo, a to i za cenu, že ho bude financovat ve stáji, kde toto zázemí má.

Další otázkou je, kde sehnat toho správného jezdce. Bohužel z důvodů uvedených výše, čím lepší jezdec, tím menší pravděpodobnost, že čeká volný právě na vašeho koně. Nicméně ta pravděpodobnost určitě není nulová, takže za pokus to stojí.

Inzerát je jednou z možností, nevýhodou je, že nejspíše nebudete mít žádné reference. A ty jsou u člověka, kterému chcete svého koně svěřit, poměrně důležité. Zkuste rozhazovat sítě po známých, poptávat se, kde se dá, opakovaně. Určitě uslyšíte hlavně zamítavé odpovědi, ale třeba jednou ne. K tomuhle jsou jako stvořené sociální sítě (Facebook), kde máte tu velkou výhodu, že vidíte i okruh známých dotyčného, a tudíž na něj snadno získáte i reference.

Přiznám se, že já osobně, pokud bych měla mladého, opravdu talentovaného koně a nemohla si ho sama jezdit, bych asi přece jen radši sáhla po nabídce profesionála (samozřejmě takového, kterého dobře znám). Je to sice dražší, ale z dobrých základů kůň těží celý život a tyto peníze nebudou zahozené, nýbrž investované, protože mi zvýší cenu koně a také výrazně zlepší možnost jeho dalšího využití.

Nabídka těch, kteří s koněm budou pracovat za úplatu, je vyšší, takže si mohu skutečně vybrat. Neznamená to, že musíte nutně koně hned stěhovat k němu, může být doma (nebo někde poblíž, kde jsou vhodné podmínky), můžete si ho „menežovat“, lonžovat, pracovat s ním ze země, časem sehnat někoho dalšího, kdo ho bude pohybovat, a dotyčnému zaplatíte třeba 2-3x týdně hodinu práce s koněm. To je i rozumný finanční kompromis. Tím se dostáváme k další otázce.

Kdo to bude platit?

To, zda a kolik by měl platit jezdec, lze obecně říct jen velmi těžko. Já se držím pravidla, že ze vztahu jezdec-kůň (resp. jeho majitel) více profituje vždy ten méně zkušený a je tedy na něm hradit většinu výdajů. Jestliže mám půjčeného zkušeného koně pro méně zkušeného jezdce, hradím náklady na koně (a někdy i nájemné). Pokud naopak zkušený jezdec připravuje nezkušeného koně, většina nákladů by měla jít za majitelem koně, protože jemu koně zhodnocuje. Výjimkou je úhrada tréninků s trenérem, z nichž profituje i jezdec. Když jsou jezdec a kůň na podobné úrovni, pak je rozumné se o náklady podělit.

Dalším bodem, který se často řeší, je smlouva. Pokud očekáváte, že tu najdete nějakou vzorovou, bohužel vás zklamu. I když jsem v této situaci byla opakovaně jak v pozici majitele, tak v pozici jezdce (nájemce), smlouvu jsem dávala dohromady jednou a nakonec jsme ji stejně nepodepsali. Zkrátka proto, že pokud někomu svěřuji svého koně, nebo si od někoho beru jeho koně, živého tvora, vnímám to jako tak velký závazek, že dotyčného musím natolik dobře znát a natolik mu důvěřovat, že smlouvu v zásadě nepotřebuji. A naopak, mám-li nějaké pochybnosti, nebudu spoléhat ani na smlouvu. Nicméně to je jen můj osobní přístup, rozhodně nikomu dobře sepsanou smlouvu nebudu vymlouvat. Já preferuji ústní dohodu pokud možno před nějakým pro obě strany důvěryhodným svědkem.

Ale ať už budete podepisovat smlouvu, nebo zůstane při ústní dohodě, mělo by být specifikováno, jak bude probíhat péče o koně a jakým způsobem (a jak moc a jak často) se s koněm bude pracovat. Určitě také, jak řešit případné nemoci a zranění koně a poškození výstroje. Je nezbytné se domluvit i na tom, o čem má a nemá být majitel informován – někdo chce přesně vědět, co se dělo na každém tréninku, jinému stačí zavolat až v případě, že kůň kulhá.

A samozřejmě také musí jezdec přesně vědět, co s koněm smí a nesmí dělat – zda na něm smí povozit kamarádku, zda s ním smí vyrazit na soustředění, nebo s kým smí a nesmí trénovat. A ještě jedna věc – pokud někdo pracuje s vaším mladým koněm s vidinou, že s ním později bude moci sportovat, mělo by být jasně řečeno (a tady v tom případě bych asi preferovala písemnou formu), že kůň po určitou dohodnutou dobu nebude prodán, pronajat nebo přestěhován bez souhlasu jezdce. Protože je hodně nefér, pokud si někdo rok nebo dva hraje s remontou a poté, co to začne „trochu vypadat“ nebo majitele po prvních závodech kontaktuje kupec, o koně a vloženou práci přijde.

Kapitolou sama pro sebe je pronájem koně s odvozem do vlastní stáje. To je zpravidla výhodné pro majitele, který platí komerční ustájení, protože ve chvíli, kdy koně pronajme, náklady na ustájení nejdou za ním. Já osobně bych asi byla hodně opatrná a toto řešení bych volila až v případě, že by to jinak zkrátka nešlo (třeba kvůli dostupnosti trenérů) a jen u člověka, kterému opravdu důvěřuji. Tady je snad ještě důležitější skutečně dobře specifikovat podmínky práce a péče - to nejlépe přímo s ustajovatelem. A pak už platí jen „důvěřuj, ale prověřuj.“ Pravidelné návštěvy jsou nutností! Kůň patří vždy majiteli a pokud se cokoli stane, bude to on, kdo to bude muset řešit.