Kdo je kdo v přepravě koní?

7. 5. 2018 Pavel Čechovský Autor fotek: Archiv autora

O tom, že převoz koně s sebou vždy nese určitá rizika, asi není sporu. A když koně svěříme do rukou nezkušené nebo nezodpovědné osoby, ta rizika jsou výrazně vyšší. Protože se laik jen obtížně orientuje v nabídkách přepravců, mnohdy podvodných, přináší Pavel Čechovský několik doporučení, jak rozeznat, zda svého koně svěřujeme do správných rukou.

Na začátku byl příběh s dotazem, se kterým se na mě obrátila návštěvnice jednoho z mých seminářů:

Potřebovala jsem přepravit svého doposud bezproblémového koně do nového ustájení na vzdálenost asi 100 km. S přepravou nemám velké zkušenosti, proto jsem dala na radu kolegyně ve stáji a zavolala její kamarádku. Během čekání na její příjezd jsem koukla na hodnověrně vypadající web a FB profil, které potvrzovaly léta praxe a zaštiťovaly se certifikátem přepravce zvířat. Z toho důvodu jsem nabyla dojmu, že můj koník bude v těch nejlepších rukách zkušeného profesionálního přepravce.

Místo toho však přijela slečna jen o něco málo starší než ona pubertální „dohazovačka“ ze stáje. Za osobním autem zapojený přívěs na dva koně, který byl navíc odněkud vypůjčený. Samotná jízda byla horor již od prvních metrů. Slečna měla problém se udržet na silnici a evidentně to nebylo jen nevyvážeností malého auta a těžkého vleku. Ona prostě neuměla řídit! A tak se stalo, že jsme najeli na krajnici tak nebezpečně, že se vozík téměř převrátil a můj miláček v něm upadl. Do cíle jsme dorazili totálně vynervovaní, nejen já jako majitelka, ale i kůň. Jediný, kdo byl zcela v klidu, byla řidička, která si s obrovským sebevědomím bez náznaku zájmu nebo omluvy vzala nemalou částku. (Prý musí kromě nákladů na přepravu zaplatit i vypůjčení vleku!) Požadovala jsem proto vystavení příjmového dokladu, toho jsem se však nedočkala.

Protože můj kůň od té doby nechce nastupovat do vozíku a když se to podaří, během jízdy panikaří, začala jsem sondovat, a zjistila, že mi byla doporučena podvodnice, která nemá žádné povolení podnikat, nesplňuje žádné veterinární povinnosti a dokonce se ani nejmenuje tak, jak uvádí v úžasné internetové prezentaci. Jestli má vůbec správný řidičský průkaz na tažení vozíku, bohužel normální smrtelník nemá možnost zjistit. Předpokládám tedy, že řešit tento problém oficiální cestou asi nepůjde, mohu jen varovat ostatní.

Jak se tedy vyznat v jednotlivých nabídkách různých přepravních firem a přepravců? Na co si dát pozor, kde najít nabídku ověřené přepravy a jak a kde vznést stížnost, pokud nejsme se službou spokojeni?

Tato slečna bohužel není jediná, kdo se takto spálil, na druhé straně doufám, že takto extrémní případ je opravdu výjimečný a většina přepravců podává solidní služby založené na zkušenostech a profesionalitě. Jestliže se podobná kauza objeví, myslím, že je správné, že se informace o podvodných přepravcích dostávají na povrch, a tak mohou varovat méně zkušené majitele koní.

Orientovat se v nabídkách přepravců není opravdu jednoduché a celá situace mi velmi připomíná legislativní anarchii např. spojenou s alternativní službou Uber. Na rozdíl od přepravy osob při přepravě koní vystavujeme riziku našeho koně, který se nemůže sám rozhodnout, jestli do přepravníku řidiče diletanta nastoupí nebo ne. Koně se stávají našimi „rukojmími“, odkázanými na náš zdravý rozum a úsudek. S koňmi, které někdo pokazil na přepravu, se ve své praxi bohužel také setkávám. S nemalými úspěchy se mi daří napravovat chyby, kterých se během přepravy dopouští majitelé, kteří si své koně vozí sami. Udělají si tak z normálně cestujícího koně zvíře, které nejde naložit, nebo v přepravníku padá apod. Samozřejmě by se to nemělo stávat, leč nikdo učený z nebe nespadl a chyba se může stát. O mnoho více odsouzeníhodné je, když majiteli pokazí koně cizí člověk, jakýsi rádobypřepravce.

Aby se to nestávalo, přijměte prosím těchto několik upřímně míněných rad:

Sami v sobě si určete, jak moc vám záleží na vašem koni.

Jak moc jste ochotni jej vystavit nebezpečí, jak moc hodláte riskovat, že se z něj stane „nepřevozitelný“ kůň, jak důležité pro vás je welfare přepravovaného koně? Kroutíte hlavou, proč radím tak samozřejmou věc? Konkrétní zážitek dotazovatelky, ale i mnoho dalších podobných případů bohužel opakovaně dokazují, že zejména cena a snadná dostupnost přepravce jsou ještě stále pro řadu majitelů tím největším lákadlem.

Rozhodli jste se obrátit na profesionála?

Jak a kde si ověřit, zda vše, čím se nabízeč přepravy chlubí na netu, je pravda? Coby živnostník musí být dohledatelný v podnikatelských rejstřících (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz).

Jako schválený dopravce přepravující zvířata je registrován na webu SVS ČR. Buďto Typ 1 (www.svscr.cz/schvaleni-dopravci-prepravujici-zvirata-na-vzdalenost-vetsi-nez-50-km-a-do-doby-trvani-prepravy-8-hodin-osvedceni-typ1/) , nebo Typ 2 (www.svscr.cz/schvaleni-dopravci-prepravujici-zvirata-na-dlouhodobe-cesty-nad-8-hodin-osvedceni-typ2/).

Také přepravník, kterým službu nabízí, musí být schválený nadřízenými orgány (https://www.svscr.cz/dopravni-prostredky-pro-dopravu-zivych-zvirat/).

V těchto seznamech si nejen ověříte relevantnost subjektu, který si objednáváte, ale současně si potvrdíte, že se přepravce jmenuje opravdu tak, jak uvádí. Ve vyhledání velmi pomůže veterinární schvalovací číslo, které musí obsahovat CZ a osmimístný číselný kód (CZ XXXXXXXX). Přepravci mívají toto číslo uvedeno i na svých stránkách, aby návštěvník webu okamžitě viděl, že jde o seriózní profi nabídku. Pozor na jiný kód CZ s pěti číslicemi (CZ XXXXX)! Jde pouze o číslo Osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce, ale podvodníci nezkušeným tvrdí, že toto je právě důkaz o jejich profesionální certifikaci. Není to pravda!

Ovšem i mezi certifikovanými přepravci jsou značné rozdíly. Můžete narazit na „zlatokopa“, pro kterého je prioritou maximální okamžitý zisk, dále např. „elegána“, který v dokonalém outfitu odmítá pomoci s problematičtějším koněm, nebo „namlsance“, jemuž se nevyplatí odvozy na závody, neboť prahne už jen po dálkových převozech apod. Naštěstí drtivá většina profíků jsou opravdu solidní, ochotní, zkušení a empatičtí živnostníci, kteří si váží vaší opětovné důvěry.

Abyste se snadněji dostali k solidnímu a zkušenému přepravci, postupně doplňujeme tuto mapu o další subjekty

U zkušeného profesionála nemusíte pochybovat, zda vlastní řidičské oprávnění a má patřičnou praxi v řízení daného typu přepravníku/soupravy. Stejně tak má přepravní techniku v legislativně i technicky bezvadném stavu.

Jak se orientovat v nabídkách nelegálních přepravců?

V rámci objektivity musím uvést, že kvalitního přepravce rozhodně nedělají jen všechny možné i nemožné certifikáty a povolení. Jestli se při nakládání a přepravě chová ke koním slušně, je dáno empatií a zkušenostmi daného člověka. Osobně znám koňáky, co si vozí svoje koně a občas kvůli vytížení přiloží na závody cizího. Tvrdím, že by se takto mohli okamžitě živit a já bych jim svého koně s naprostým klidem svěřil. Navíc v době konání několika jezdeckých akcí v jednom termínu téměř není možné zkušeného přepravce sehnat. Majitelé koní se potom z nouze obrací na hojné půjčovny vleků, nebo neoficiální neověřené přepravce. Bohužel i přes to, že ani jedna z těchto variant není ideální.

Když už tedy hledáte (jakoukoliv) přepravu na netu, nebo sondujete mezi ostatními koňáky, pamatujte na následující:

  • Jděte po referencích, ale ne po těch na internetu. Nejsou objektivní. Do webové prezentace nebo profilu na FB si jeho majitel napíše cokoli. Typičtí podvodníci loví zákazníky veřejnými nabídkami a nemají žádné obavy z nařčení za neoprávněné podnikání, krácení daní atd. Navíc, pokud se někdo potřebuje podbízet, pohlídá si, aby se ven dostala jen pozitivní hodnocení. Běžnou praktikou zoufalců tak bývá, že reference píší kamarádky, rodinní příslušníci apod. Někteří mají kolem sebe vytvořený doslova fanklub, který bombarduje internet přehršlí kladných doporučení a nabídek na „kamarádku, která taky vozí koně“ a uměle tak vytváří gloriolu profesionality, letitých zkušeností a serióznosti. A toto je opravdu velmi těžké prokouknout. Je nutné si ale uvědomit, že toto píší nezletilci, kteří sami žádného koně nikdy nevezli a mnohdy ani u žádné přepravy nebyli. Také jsem i slyšel, že dá přepravce slevu za následné pozitivní hodnocení, i když samotná služba nebyla nic moc.
  • Ptejte se tedy přímo majitelů, kteří již mají s tou danou přepravou zkušenosti. Když narazíte na několik pozitivních hodnocení, ale současně na 2-3 negativní, buďte opatrní. Ovšem stejně jako nemůžete brát doslova všechnu chválu, není moudré ani věřit jen kritice. Jsou lidé, kteří jsou notoričtí stěžovatelé a všude platí, že není člověk, který se zavděčí všem (osobní antipatie také hrají svou roli), ale stejně tak to může ukazovat, že dopravce není úplně spolehlivý. V takovém případě hledejte další reference od pokud možno věrohodných zdrojů. Třeba se na danou osobu nebojte přeptat zkušenějšího dopravce. Věřte, že se mezi sebou dobře známe a víme, kdo je co zač. Minimálně víme, jak je na tom s řízením soupravy, v jakém stavu má techniku a de facto, i jak se vlastně jmenuje. 
  • Buďte obezřetní vůči podezřelým nabídkám. Nelogicky nízká cena, snaha získat „kšeft“ za každou cenu, anonymní a nedohledatelný název firmy, nejasné okolnosti osoby přepravce, nemožnost jakékoliv záruky… To jsou indicie, při kterých by se měl ozvat varovný signál!

Jaké jsou možnosti vznést stížnost?

Nejste-li spokojeni se službami najatého přepravce, můžete se obrátit na:

  • příslušný Živnostenský úřad v případě porušení živnostenského zákona
  • příslušný Finanční úřad v případě nevystavení příjmového dokladu apod.
  • příslušnou KVS v případě porušení veterinární legislativy
  • Policii ČR v případě porušení silničního zákona

Komerční certifikovaný přepravce by měl všem uvedeným legislativním požadavkům vyhovovat. Najde-li majitel koně odvahu stěžovat si na služby nelegálního přepravce, doporučuji mít co nejvíce důkazů zdokumentovaných, nafotografovaných apod. Osobně ale daleko více věřím obyčejné šuškandě. Že si zkrátka koňáci mezi sebou řeknou, že ten a ten přepravce je pro koně nebezpečný a je lepší dát od něj ruce pryč.

Takže buďte obezřetní a varování šiřte dál. Čím více informací budou zákazníci mít, tím méně koní potom přepravou pokazí a ohrozí nějaký amatérský diletant. A o to by nám všem zodpovědným mělo jít především.

Podobné články

Nejstarší ochranou kopyt byly lýkové hiposandály používané v antickém Římě, které se ke kopytu přivazovaly. Od té doby metody ochrany kopyt koní…

Pokud dojde na diskusi týkající se odměňování a chválení nervózních a vystrašených koní, pak se tábory ve svých názorech prakticky vždy zásadně…