Dotaz:

Máme dvě jezdecké klisny a staršího valacha. Většinu času jsou společně buď na pastvině, nebo ve stáji. Obě klisny občas o víkendu bereme na vyjížďky. Valach je už starý a má problémy s koleny, takže je jen „pastevní ozdobou".

A to je náš problém. Kdykoli vezmeme klisny z pastviny na vyjížďku, nebo z jakéhokoli jiného důvodu, valach šílí. Lítá nahoru a dolů podél hrazení a k východu nebo vyvádí ve stáji a řehtá, dokud se nevrátí. Máme problém s nimi i projít vchodem, jak vyvádí. I když je vrátíme zpátky, trvá zhruba hodinu, než se uklidní. Neustále obíhá klisny a nepouští je z dohledu. Zkoušeli jsme ho zavřít do stáje, když klisny odchází, ale blázní i tam. Nežere seno ani jádro, ani si neodpočine po celou dobu, co jsme pryč. Zkoušeli jsme ho umravnit, ale není nic, co by ho zklidnilo. Zkoušeli jsme jednu klisnu nechat s ním, ale ani to se nezdá, že by pomohlo. Je rozrušený, dokud se ta druhá nevrátí. Všechno tohle vyvádění ho zchromí třeba na týden. Někdy se chová tak, že máme strach, aby nedostal koliku, nebo nepřeskočil hrazení.

Přemýšlela jsem, zda se jedná o podobný duševní stav jako to, co známe u psů. Moje sestra měla psa, který šílel podobně jako náš kůň, bláznil, štěkal a demoloval byt vždy, když ho nechala doma samotného. Jejich veterinář toto chování nazval "separační úzkostí" a doporučil odborníka na úpravu chování. Zkoušeli to, ale nefungovalo to moc dobře, protože na to neměli dostatek času. Nakonec psa dali lidem, kteří byli pořád doma. Sestra mi nedávno dala přečíst článek, kde se píše, že pro psy se separační úzkostí jsou k dispozici léky. Co přesně je separační úzkost u psů? Myslíte, že náš valach má totéž jako mívají psi? Existuje nějaký způsob, jak toto chování změnit, nebo léky, které by mohly pomoci? Také jsme přemýšleli zkusit dát klisny pryč od valacha na víc než jen pár hodin, abychom viděli, jestli ho to přejde. Jak dlouho si myslíte, že může trvat, než zjistíme, zda se uklidní? Vždycky jsme se snažili vrátit klisny zpět co nejdříve, aby si neublížil, takže byly pryč dvě až tři hodiny nanejvýš. Co by se stalo, kdybychom ho dali někam jinam?

Své dotazy nám můžete posílat na redakční e-mail info@equichannel.cz.

Odpověď:

Všechny vaše otázky dávají smysl a nejste sami, kdo se ptá na separační úzkost u koní. Takže se na to pojďme podívat podrobněji.

Co přesně je separační úzkost?

Separační úzkostná porucha je opravdu termín používaný u psů, kteří šílí, když jsou ponecháni doma sami. Tento termín pochází přímo z dětské psychologie. Označuje stav, kdy dítě nebo dospívající zakouší nepřiměřený strach nebo depresi až paniku, když je oddělený od domova, rodičů, nebo jiného člověka, ke kterému má silnou vazbu. Aby byla stanovena tato diagnóza, úzkost dítěte musí být klinicky významná (závažná a nad rámec toho, co se obvykle na dané vývojové úrovni očekává), musí pokračovat po dobu delší než jeden měsíc, a musí výrazně narušovat jeho sociální nebo pracovní fungování. Postižené dítě nebo dospívající vyjadřuje obavy o svou bezpečnost a o návrat člověka, k němuž má vazbu, případně domova, od kterého byl oddělen.

U psů, kteří trpí separační úzkostí, se objevuje štěkání, hyperaktivita, pobíhání, destruktivní hrabání a žvýkání věcí, hypersalivace (nadměrné slinění), nečistotnost a někdy nechutenství. Můžeme pouze kvalifikovaně odhadovat, co se děje v mysli psa nebo proč je takto šílený. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že se pes bojí, spíše než že by byl rozrušený; šílené a destruktivní chování je často zaměřeno ke dveřím, kterými majitel byt opustil a může se vrátit. Interpretujeme to tak, že pes se velmi navázal na jednoho nebo několik lidí. Koneckonců, pro bytové psy se všechno hraní, cvičení a krmení odehrává, když jsou lidé doma, a když jsou pryč, neděje se nic. Obvyklou chybou majitelů psů je závěr, že to pes dělá naschvál a že ničí věci, aby potrestal majitele za to, že ho nechal o samotě. Když se pak takový majitel vrátí a najde zničený nábytek a koberce, často i on psa potrestá. Odborníci na chování psů ale zpravidla radí, že trest vše jen zhoršuje.

Separační úzkost je jedním z nejběžnějších důvodů, proč majitelé psů vyhledávají odbornou pomoc. Považuje se za poruchu, protože může být závažná a protože s sebou nese silnou vazbu psa na člověka a nikoli na člena jejich vlastního druhu. A existuje řada změn prostředí, chování, nebo i farmak, které odborníci doporučují. Někdy tak mohou výrazně zlepšit chování psa. Opravdu dobrý shrnující článek o této poruše chování u psů napsala dr. Barbara Simpson do magazínu The Compendium on Continuing Education, Vol. 22 (č. 4), duben 2000.

Jsou koně jako psi?

Zpět ke koním a k vašemu valachovi. Zní to velmi podobně jako chování psa vaší sestry, že? Valach je zjevně velmi silně navázaný na své stádové kolegy, je zoufalý, když ho opustí a uklidní se, když se vrátí. Takže ano, mnoho odborníků by toto chování nazvalo separační úzkostí. Nemyslím si ale, že by to nazvali poruchou, protože ve většině případů lze toto šílení vysvětlit jako normální stádové chování.

Určitá míra nepohody v této situaci je normální součástí života zvířat, která si tvoří sociální vazby nebo mají své teritorium. Další rozdíl mezi koňmi a psy ve vztahu k separaci je, že koně obvykle rozruší oddělení nebo izolace od ostatních koní, ne od lidí. Je pravda, že je může někdy uklidnit přítomnost člověka, ale téměř nikdy nevidíte koně, který šílí kvůli odloučení od člověka. Takže většina odborníků by chování, které popisujete u valacha, sice nazvala separační úzkostí, ale ne poruchou. Většina by ho pravděpodobně považovala za normální behaviorální reakci stádového zvířete.

V případě vašeho valacha se zdá, že se jedná o poměrně běžnou formu normální separační úzkosti. Valach, žijící s dvěma klisnami, převzal přirozenou roli ochránce klisen, nebo „harému", jak by to určitě udělal, kdyby byl hřebcem. V domácích podmínkách, kde je jen zřídka hřebec, valach často převezme tuto roli. I mezi valachy, kteří byli kastrovaní před dlouhou dobou, a i v případě, že byl kastrovaný před dosažením pohlavní dospělosti, jich poměrně velké procento vykazuje hřebčí chování, jako hlídání stáda a separační chování, jaké popisujete. A jeho chování je pravděpodobně v rozmezí běžného chování pro hřebce, jemuž odebrali klisny.

Dalšími běžnými formami separační úzkosti koní, které spadají do normálního chování a nejsou poruchou, je separační úzkost při oddělení klisny a hříběte a oddělení úzce navázaných párů klisen.

Co by mohlo pomoci?

V závislosti na formě a závažnosti problému existují určitá obecná doporučení, která můžete zvážit. Některá z nich jste už vyzkoušeli. Ponechat jednoho společníka, jednu z klisen. To nepomohlo. Dalším je vzít koně z pastviny a odměnit ho krmením, jako jste to dělali, když jste ho zavírali do stáje. To jste také zkoušeli a nepomohlo to. S koňmi, jako je váš starý valach, je už těžké zlepšit situaci pomocí změny chování či léky. Hřebčí chování u valachů v pastevních podmínkách někdy může být docela rezistentní vůči výcviku dokonce i za pomoci farmak. V mnoha případech je jedinou cestou trvalá změna managementu a ustájení.

Například mnoho valachů s přetrvávajícím hřebčím chováním a s ním související separační úzkostí se za den nebo dva uklidní, pokud se převeze na místo, kde nejsou jiní koně nebo kde jsou pouze valaši a žádné klisny. Ptáte se, jak dlouho by mu trvalo se uklidnit, pokud byste jen oddělili klisny. Většina valachů se uklidní během pár dnů po odchodu klisen, ale pravděpodobně rychlejší to bude, pokud odvezete pryč valacha. „Pryč" znamená tolik kilometrů, aby nemohl klisny vidět, slyšet ani cítit.

Pro formu separační úzkosti, při níž jsou na sebe těsně navázané dvě klisny, které jsou v nepohodě při každém oddělení, všechny popsané metody - včetně ověřených postupů modifikace chování a léků - pomohou mnohem pravděpodobněji. Většina klisen, které mají svou oblíbenou společnici, se snadno spokojí s náhradou, nebo alespoň se poněkud uklidní tím, že mají jiného společníka.

Léky?

Neexistují žádné léky zaměřené speciálně pro zmírnění separační úzkosti u koní. Některá z léčiv používaných k uklidnění koně, například perorálně podávaný progesteron, suplementy l-tryptofanu nebo anxiolytika, mohou pomoci. Ale ve většině případů je užitečnější změna sociálního prostředí a managementu.

Co takhle prevence?

Jako majitelé koní bychom asi měli více přemýšlet o tom, co předurčuje některé koně k tomuto problému a co lze udělat, abychom tomu zabránili. Současný vědecký názor je takový, že jako u všech dobrých a špatných vlastností a vzorců chování, někteří koně mohou být geneticky predisponovaní k bouřlivějším reakcím na sociální separaci nebo izolaci. Jednoduše si snáze tvoří silné vazby a pak jsou mnohem citlivější na oddělení. Neexistuje žádný výzkum, který by potvrdil tuto představu, ale často si klademe otázku, jak rané zkušenosti a management v mládí ovlivňují tuto tendenci.

Jedním z postupů v oblasti prevence je systematicky vystavovat mladé koně situaci oddělování od stádových kolegů, jinými slovy, nechat je zvykat si na příchody a odchody ostatních koní ze stáda v postupně gradujícím procesu (tedy postupně přidávat), od mládí po celý život. Pokud konkrétní mladý kůň vykazuje při separaci známky stresu, může být vystavován postupně se zvětšujícím vzdálenostem od ostatních. Vyhněte se panickým a výbušným reakcím, které mohou koně predisponovat pro budoucí panikaření.

Všichni jsme už slyšeli o koních, kteří měli trauma z předčasného oddělení nebo odstavení a od té doby měli potíže. V takových případech nás vždy zajímalo, zda to bylo dáno jejich povahovým založením, které způsobilo tyto počáteční úzkostné reakce na oddělení, nebo stresový zážitek první separace nastavil zvíře na celoživotní problém s oddělením. Největší efektivity dosáhneme, pokud svůj postup modifikace chování i případnou medikaci přizpůsobíme speciálně pro každý případ. Pokud uvažujeme o lécích, měl by tuto léčbu sledovat váš veterinář.

O autorce:

Sue McDonnell, PhD, Certified AAB
Sue M. McDonnell, PhD je certifikovanou etoložkou v oblasti aplikované etologie a zakládající a vedoucí členkou studijního programu o koňském chování na Škole veterinární medicíny pensylvánské university. Je také autorkou mnoha knih a článků o chování koní a managementu.