Už od začátku letošního roku se nesly jezdeckým světem zprávy, že Jonáš Bujnoch staví. Pravdou je, že se Bujnochovi pustili do práce opravdu s vervou. V lednu letošního roku koupili starý kravín a v polovině května už sem stěhovali první koně. 1. května zde otevřeli i malou hospůdku. Od června je v provozu i pískové kolbiště, Jonáš může po půlroční přestávce trénovat své koně i první klienty. 26 nových, prostorných boxů, zázemí pro klienty, výběhy pro koně, to všechno nyní Bujnoch ranch nabízí. Můžete posedět i v hospůdce Na Ranči, z terasy sledovat dění na kolbišti nebo v televizi neustále probíhající reiningy.

„Trochu se to celé zdrželo, přišly povodně, tak se práce zastavily, pak jsme zase museli čekat, až to vyschne" řekl Jonáš Bujnoch o výstavbě areálu. S hotovým kolbištěm přišli koně na ustájení i do tréninku, i první klienti na výcvik jízdy.

„O westernovém ježdění tady vědí lidé velmi málo a co je to reining, to vědí opravdu jen ti zasvěcení. Špatnou reklamu nám dělají kovbojové typu páka v koňské hubě, v ruce flaška a jedem. Pak mi tady chodí klienti a diví se, že už jezdí 14 dní a ještě nespadli. Ale proč by padali, koně máme hodné a vychované."

 

"Přijeďte s tím problémem." "Když to je právě ten problém..."

První oficiální veřejnou akcí na ranči Bujnoch v Jistebníku byl poslední červencový víkend kurz s velkým protagonistou natural horsemanshipu, Milanem Kovářem. Kurz měl podtitul Nakládání koně do vozíku. Většina zájemců o kurz volala, jak že mají přijet na kurz, když koně do vozíku neumí naložit. Ne každý se tímto problémem nechal odradit. Klisna Dangerous Lady třeba se svým majitelem přišla 70 km po kopytě. Šli dva dny. Domů odjeli.

Kurzu se účastnili každý den tři koně a napjatě jej sledovaly dvě desítky diváků. Milan Kovář je velmi charismatický člověk a jeho vyprávění o koních dovede zaujmout. O své práci říká: „Dělám malé věci, které lidi většinou nedělají. Když se člověk naučí pracovat po malých krůčcích, může očekávat od koně velký krok ve výcviku."

Jak jste se vlastně dostal na ranč k Bujnochům?
„Pan Radim Klimša chtěl tady na Moravě zorganizovat kurz. Sám má dva koně a pracuje s nimi tímto způsobem a tady tento typ kurzů jednoduše chybí. A podmínky zde na ranči jsou pro účastníky kurzu velmi dobré."

A co říkáte novému ranči?
„Líbí se mi tady, ranč je na pěkném místě a je tady i příjemná atmosféra. Je poznat, když si ranč lidé staví sami, srdcem a nedělá to pouze cizí firma na klíč. Je to cítit."

Jak zhodnotíte úroveň lidí i koní na kurzu?
„Koní je tady, řekl bych, možná víc než v Čechách. Ale lidi s koňmi spěchají. Na prvním místě mají závodění nebo vyjížďky do terénu, ale přitom neumějí koně ovládat ze země.
Flexibilita lidí i koní je na velmi nízké úrovni. Flexibilitou myslím pružnost, jak mentální, tak fyzickou. Je dobré se zastavit a podívat se zpátky, často to pomůže."

Můžete prozradit, co vás na práci baví a co nebaví?
„S koňmi mě baví úplně všechno, je to můj život. Horsemanship není způsob výcviku. Je to způsob komunikace, styl života. Je to proces dozrávání. Je jedno, jaké je plemeno koně a jestli westernový nebo jiný styl. Ze všeho nejdůležitější je pro mě komunikace a to že si s koněm rozumíme, pak přichází ona jízda na myšlenku a podobné věci.
Nebaví mě pracovat s lidmi, ale díky koním musím. Učím se to už 10 let, od té doby, co dělám kurzy, učím se to stále a je to pro mě těžké."

Další podrobnosti o ranči najdete na www.bujnochranch.cz