Jako první se nám představila Monika se svým mladým fríským hřebečkem Aramisem. Ten se na nás diváky tvářil nejprve poněkud rozpačitě, ale po chvíli z něj začala opadávat nervozita z tolika lidí, hudby a Zuzky P. sedící na židli. Aramis je teprve dvouletý, takže se svou majitelkou se teprve začíná poznávat. Monika s Aramisem chtěli zapracovat na pozornosti a následování ve volnosti. Aramis potřeboval zjistit, že je vlastně příjemnější přijít k paničce a nechat se drbat, než aby ho panička pronásledovala za zadkem. Na konci hodiny už Aramis pěkně Moniku následoval a když se chtěl vzdálit, panička velice rychle dokázala zareagovat a změnou směru na sebe opět upoutala Aramisovu pozornost.

Další přišel na řadu Jerry a Terka. Jerry je sedmiletý kříženec appaloosa a ČT, s Terezkou spolu pracují už delší dobu, ale jelikož byl před pár lety Jerry delší dobu nemocný, tak spolu začali pracovat zase od začátku. Jerry je velice zajímavý a vnímavý koník, jenže měl trošku zmatek v tom, co po něm Terka chtěla. Podle jejích slov chvíli trvá, než si získá jeho pozornost, aby ji následoval. Jerry totiž vždycky zrychlil tempo, když se Terka snažila ho otočit k sobě přiblížením se k jeho zádi. Takže se opět trénovalo přivolání, ale bylo to trochu něco jiného než u Aramise, který ještě moc nevěděl, co se po něm vlastně chce... Asi po půlhodince přesvědčování bylo velkým úspěchem, když se Jerry k Terce otočil nebo zůstal stát na kruhu ve chvíli, kdy na něj zavolala. Za to dostal od majitelky velkou pochvalu a bylo pěkně vidět, jak se mu ulevilo, že ho panička drbe za ušima. Myslím, že na těchto dvou koních jsme se i my diváci přesvědčili, že je třeba s konkrétním koníkem pracovat individuálně. Nelze se tedy řídit dogmaty, ale práci je potřeba přizpůsobit konkrétnímu koni.

Ještě před přestávkou na oběd se divákům představil mladý dvouletý hřebeček Otík. Se svou majitelkou Zuzkou se znají teprve krátce a snaží se najít společnou cestu. Otík byl z publika nejdříve trochu nervozní, ale celkem rychle si na tak velkou pozornost zvykl a spíše se chtěl předvádět. Zuzka s Otíkem chtěli začít trénovat stranovou prostupnost, kterou spolu zkoušeli zatím jen jednou. Cílem cvičení bylo, aby koník šel z kruhu do ustupování do strany podél stěny ve stejném tempu. Občas bylo potřeba Otíka trochu pobídnout, protože ho více zajímal prach na okenních parapetech nebo kužel na zemi, než aby věnoval pozornost paničce :-).

Pak následovala polední přestávka a s ní i vynikající guláš z kuchyně paní Prokopové. Nějaký ten čas jsme věnovali protažení zmrzlých částí těla. Během kurzu bylo totiž těžké odejít z jízdárny, aby člověk o něco zajímavého nepřišel. Po obědě jsme se se spokojenými žaludky vrhli na odpolední část individuálky, která nebyla o nic méně zajímavá než dopoledne.

Zuzka s Otíkem přišli na řadu ještě jednou po obědě, kdy si zopakovali to, co se učili před obědem. Menší problém nastal, když po nich Zuzka P. chtěla, aby Otík na kruhu naklusal a podél stěny šel v kroku (ten klus na kruhu byl z důvodu většího soustředění koníka). Zjistili tak, že Otík má trochu zmatek v pobídkách, nebo se mu možná nechtělo klusat ve směru, který mu panička určila. To taky dával najevo pohazováním hlavou a skotačením na vodítku. Nicméně nakonec se spolu oba domluvili a zvládli to i z klusu. Tato dvojice nám ukázala, jak je důležité, aby člověk koni neustále vysvětloval význam jednotlivých povelů. V opačném případě se může lehce stát, že pokud kůň nemá zafixované jednotlivé povely nebo je zahlcen velkým množstvím pobídek, může z toho být zmaten. To pak vede k nedorozumění mezi člověkem a koněm.

Otíka v hale vystřídala další dvojice, kterou byla Gabča se svou kobylkou Kvíčalkou. Pracují spolu už dlouhou dobu. Dostaly za úkol trénovat prostupnost plece a ohýbání krku. Ze začátku kobylka ohýbala pouze horní část krku a tu spodní měla stále rovnou. Vzala si ji tedy na chvíli Zuzka P., aby Gabče názorně ukázala, jak má ohnutí správně vypadat. Pak už to oběma šlo o moc lépe. Při trénování prostupnosti plece se zdálo, že Kvíčalka vůbec neví, co má dělat. Ale Gabča trpělivě vysvětlovala a myslím, že na konci lekce už jim to šlo docela dobře, i když obě mají ještě na čem pracovat.

Teď už jsme se všichni těšili na další účastníky, kterými byli Terka a její roční kobylka Star Shine. Se svou majitelkou se znají teprve od prázdnin a pracují na následování, chození na vodítku, couvání a ustupování tlaku. Terka se se Star rozešla a při zastavení ji požádala o couvání. Star si však chtěla s Terkou hrát a při každém pokusu o couvání šla na zadní. To nás trochu vytrhlo z poklidného průběhu kurzu. Zuzka P. si tedy Star na chvíli vzala sama, aby Terce ukázala, jak má se Star pracovat. Zuzka P. chtěla vyřešit vzpínání tím, že kobylku naučí snížit hlavu působením tlaku za ušima. Po chvilce trénování, kdy Star pěkně snižovala hlavu na tlak, se kobylka krásně zklidnila. Terka jí snížila hlavu vždy, než po ní chtěla couvání. Na konci hodiny kobylka majitelku pěkně následovala i ve volnosti a couvání jí nedělalo žádný problém. Terka dostala plno rad, jak s kobylkou dále pokračovat, a tahle hodina jim oběma určitě hodně dala.

Pak přišli na řadu hned dva koníci najednou, kterými byli Jimm se svou majitelkou Terkou P. a Shrek s Janou. Obě dvojice jako jediné absolvovaly kurz ze sedla. Terka P. s Jimmem pracovali na zpomalení. Jimm je velice citlivý na tlak a při přiložení holení reaguje okamžitě naklusáním. Jejich cílem bylo dosáhnout prodloužení kroku, aniž by kůň naklusal. Pak dostali ještě jeden úkol, a to ustupování do strany podél stěny. Toho Terka P. využívala pro Jimmovo zpomalení, když na pobídku holení naklusal. Jimm dostal od jezdkyně velkou pochvalu za každý přechod do kroku. Nakonec spolu zvládli v kroku obejít třikrát jízdárnu i s přiloženou holení, což byl určitě pro oba velký úspěch. Jana se Shrekem pracovali na ustoupení předkem a zádí. Jana a Shrek jsou velice pěkná dvojice, úkoly jim šly moc hezky. Jen občas bylo potřeba Shreka trochu poopravit a zacouvat, aby se pomalu učil používat v obratech i záď. Na konci lekce Shrek předvedl ukázkové ustoupení a Janča z něj určitě měla velkou radost.

Myslím, že nejen pro mne, ale i pro ostatní účastníky a diváky to byl jeden příjemně strávený den okořeněný spoustou legrace a zkušeností. Z kurzu jsme si odnášeli mnoho cenných rad do další práce od Zuzky Prokopové. Zuzce patří i velké poděkování za její trpělivost, rady a ochotu s námi mrznout, vysvětlovat a ukazovat vše, co bylo třeba.

Tak zase někdy příště na „našem" ranči.