Savvy Day Pata Parreliho, Paderborn 2001 - II. díl
Poslední zářijovou sobotu bylo v jezdeckém centru na okraji německého Paderbornu rušno od časného rána. Sjížděly se stovky příznivců PNH (Parreli Natural Horse-Man-Ship), aby se zúčastnily Savvy Day - demonstračního vystoupení P. Parreliho a jeho studentů. Tentokrát se zúčastnila i silná skupina Čechů - přinášíme vám druhý díl reportáže.
Přestávku mnozí využívají k nákupům a okolo stánků je živo.
A pak už vbíhá 7 koníků se svými majiteli. Jsou to opravdu koně menších postav, kteří se hodí ke svým majitelům. Mezi nimi nelze přehlédnout postavou bezkonkurenčně nejmenšího, ale obratností a šikovnosti nijak nezaostávajícího za svými většími kolegy, shetlandského poníka.
Studenti jsou ve věku asi mezi 12 a 17 lety, někteří jsou držiteli Levelu 2 a na závěr jejich vystoupení se dvě dívky stávají hrdými a neskonale šťastnými držitelkami Levelu 3! Během vystoupení je opravdu na co se dívat. Mládež nezaostává za svými dospělými kolegy, všichni pracují s koňmi ve volnosti a tak člověk neví, na kterého ze sedmi koní má zaměřit pozornost. Jeden z koní například překročí ležící sud předníma nohama, a pak ustupuje do boku nad sudem pod ním ležícím. Další dívka pošle koně na malý dřevěný podstavec a proleze mu mezi nohama. Není také jednoduché poslat koně na tento malý podstavec ze vzdálenosti celé délky vodítka. Někteří posílají koně do přívěsu.
Nakonec všichni nasazují koním ohlávky a vodítka a všech sedm koní se pokouší o kolotoč. Pro ty, kteří nevědí, o co jde: Všichni si stopnou do středu kruhu, zády těsně k sobě, koně jsou na obvodu kruhu a mají klusat dokola. Nejhorší je, že si vlastně všech sedm lidí musí předávat těch sedm vodítek ve velké rychlosti, což vůbec není jednoduché. Samozřejmě dochází k mnoha zmatkům a tribuny se báječně baví. Po několikerém pokusu se kolotoč na chvíli podaří a všech sedm koní kluše dokola na jednom kruhu. Bohužel jen na chvíli. Škoda, že se to nepovedlo tak, jak jsem toho byla svědkem před začátkem programu při poslední zkoušce, kdy všichni koně klusali kolem dokola, bylo to moc hezké, ale tak už to prostě někdy bývá.
Mladí odcházejí a paní přivádí dalšího koně, který má být obsednut. Tentokrát se však jedná o úplně jiný případ. Tento kůň je již šestiletý a dosud se nikomu nepodařilo se na něj posadit. Jeho široce rozevřené oči, nervózní pohyby a napětí ve svalech nevěští nic dobrého. Pat požádá paní, aby provedla koně okolo. Dle očekávání visí na vodítku a kůň ji vleče za sebou.
Pat se "pomodlí" a přebírá koně. Opatrně mu nasazuje provazovou ohlávku s delším lanem přes původní koženou a tu potom stahuje. Nebylo by vhodné, aby tento kůň utekl. Pak se Pat pokouší dotknout se koně na kohoutku. Reakce je bouřlivá.
Tento kůň je extrémně bázlivý, ale zároveň nemá žádný respekt před člověkem. Bylo dobře vidět, jak při pokusu o únik se snažil jít klidně proti člověku. V tomto případě ne útočně, ale jako by v tom místě byl jen vzduch. To všechno násobeno vysokým temperamentem. Ve své knize Parelli píše, že tento typ koní je nejobtížnější a také nejnebezpečnější. I v tomto případě Pat říká, že v žádném případě nedoporučuje takovéhoto koně začátečníkům, ale pokud někdo na takového koně narazí, měl by se obrátit na zkušeného instruktora. Tento kůň bojuje o život, alespoň v jeho očích tak tomu je a půltunový atlet, bojující o život, může být pěkně nebezpečný.
Přeneseně se dá říci, že tento kůň možná opravdu o svůj život bojoval, protože jakou perspektivu má 6letý nepoužitelný valach?
Pat opět během výkladu pracuje na znecitlivění koně, snaží se ho dotknout vodítkem, používá metodu "opilého kovboje" a zhruba po 10 minutách se projevuje první malý úspěch. Když jde Pat dopředu, kůň ho následuje na prověšeném vodítku.
Pat si bere hůlku s kusem igelitu na konci a pracuje na tom, aby kůň snesl dotek igelitu na hlavě. Trvá to zhruba dalších 10 minut než kůň skloní hlavu a nechá se igelitem hladit po hlavě. Pat systematicky pokračuje přes zónu 2 k zóně 3 a po další čtvrt hodině se může koně dotýkat na hřbetě.
Koně má stále na laně. U tohoto koně nelze z bezpečnostních důvodů použít napojení. Tento typ koní když propadne panice je schopno jít proti zdi, zranit sebe i ostatní, v tomto případě skočit mezi diváky. I tak poboří nějaké dekorace a v části jízdárny, kde nejsou diváci odděleni vysokým hrazením, je nutné poslat z přední řady pryč děti a postavit tam několik zkušených lidí, aby mohli v případě nutnosti zasáhnout.
Zhruba dalších 20 minut práce trvá, než kůň snáší přehazování lana přes záda. Pak dostává lano okolo těla, nejdříve jen volně, pak smyčku. V jednu chvíli se smyčka sveze až na slabiny …
I to se nakonec podaří a když se kůň poddává tlaku vodítka v zóně 3, pokračuje Pat házením lana na záď koně a systematicky krok po kroku se tak propracovává od hlavy až k ocasu. Když kůň akceptuje lano okolo ocasu, přechází Pat k nohám. To vše trvá dalších 35 minut. A nyní pomalu nastává čas k vlastnímu nasednutí. Pokud by někdo čekal, že Parelli vyskočí koni na záda a bude krotit koně z koňského hřbetu, hluboce se mýlí. Tak se to v PNH nedělá! Od začátku až do konce se pokračuje po malých krůčkách, k dalšímu kroku se přistoupí teprve tehdy, až se kůň psychicky vyrovnal s krokem předchozím. V tomto případě bylo nutno toto pravidlo občas trochu porušit, protože při podobných veřejných vystoupeních je přeci jen čas limitován a tento kůň byl opravdu tvrdý oříšek.
Za normálních okolností a u normálního koně je obsedání podle PNH v naprosté většině pro koně bezproblémová záležitost, kterou zvládne jeden člověk. Ovšem náš koník problém je a proto Pat požádá o pomoc Birgera, aby mu pomohl nahoru. Postupují velice pomalu, ale kůň je stále neklidný, Pat si ještě jednou bere na pomoc hůlku s igelitem a po 20 minutách práce s tímto koněm končí - Pat leží na jeho hřbetě! Ano, leží. Pro koně je to přijatelnější a myslím, že toho na tohoto koně bylo víc než dost. Pot se z něj lije ne po kapkách, ale stéká mu z břicha souvislým čúrkem, ale to nejhorší má za sebou. Měl člověka na zádech!
Dana Eiseltová
Maja Kupčáková: Těžší, než jezdit bez udidla, je naučit se citlivě pracovat s udidlem
Influencerku Maju Kupčákovou jste už asi reálně nebo virtuálně někde nějak potkali. Obzvláště, pokud se zajímáte o bezudidlové ježdění nebo…
Martinu Slukovou Niederlovou jste ve společnosti jejích shagya arabů už v rámci doprovodných programů různých akcí a výstav určitě viděli. Proč dala…