V sobotu se konala přátelská soutěžení v disciplinách inspirovaných Parelliho sedmi hrami. Tak jsme měli první příležitost seznámit se s odvážnými účastníky, kteří nelitovali času ani peněz a nebáli se jít se svou kůží na trh. Startovní listina obsahovala pětadvacet dvojic, které se postupně stavěly na startovní čáru. A protože se jednalo o opravdové soutěžení, nechyběla ani fundovaná rozhodčí, kterou se pro tento den stala Lucie Marešová. Lucie je úspěšnou drezurní jezdkyní a samozřejmě zkušenou koňařkou, která zodpovědně sledovala a posuzovala vše, co soutěžící se svými koňmi, nebo oni s nimi prováděli.

Od počátku vše probíhalo ve velice přátelské a uvolněné atmosféře, ale nechyběly ani napínavé okamžiky, kdy diváci svírali pěsti a drželi palce, aby podpořili odvážné kousky lidí a koní. Ale abychom byli trochu konkrétní, v sobotu proběhlo celkem osm soutěží. Jednalo se o soutěže v ovládání koní ze země i ze sedla, soutěže v ovládání vodítka a hůlky. Vrcholem každé soutěže bylo předvedení dané úlohy s koněm bez jakýchkoliv pomůcek. U jezdeckých soutěží bylo sedlo nepovinné, a tak se stalo spíše výjimkou, a jak se den lámal do své druhé půlky, měli toho koně na sobě čím dál méně. Pokud jde o počasí, chovalo se trochu nevychovaně a čas od času nás stihla průtrž mračen, aby slunce s provinilým výrazem vzápětí vše osušilo. Takže jsme se vždy na chvíli schovali pod stan a pouze soutěžící nehledě na proudy vody, která jim stékala po tvářích, soustředěně pokračovali v úlohách.

Výraznými a nepřehlédnutelnými účastníky byla rodina Bednářových z jižní Moravy, kteří se řídí heslem: jezdí celá rodina, navíc bez sedla a bez uždění a jejich kreativita při zacházení s koňmi nezná mezí. Ve většině soutěží se alespoň na jednom z prvním míst objevil někdo z této rodiny. Po celém dni stráveném v jejich společnosti jsem měla pocit, že opravdu nic není nemožné a lítat na koni bez pomůcek patří k základním dovednostem každého jen trochu šikovného malého kluka. Ti o maličko šikovnější přitom zvládnou i přeskočit barel větší než samotný poník anebo tatínka, který se zrovna natáhl mezi barely, aby zvýšil atraktivitu rodinného čísla v boji o sympatie diváků.

Poslední soutěž byla totiž volnou disciplínou, kterou rozhodovali pouze diváci svými hlasy a volili nejsympatičtější dvojici. Všichni měli možnost v určeném časovém limitu předvést cokoliv, čím by přesvědčili diváky, aby jim dali svůj hlas. Jak vidíte z výše popisovaných kousků, boj to byl urputný. Na koni se stálo, pod koněm se prolézalo, koníci se vypouštěli na volno, lehali si, opouštěli a zase nacházeli své majitele. Bylo těžké rozhodnout o absolutním vítězi. Hlavní cenou byl podzimní zájezd do Mnichova na setkání s Patem Parellim. Diváci pilně vyplňovali hlasovací lístečky a den se pomalu chýlil ke konci.

Závěr dne se odehrával v místní restauraci, kam se všichni těšili nejen na večeři, ale hlavně na setkání s Honzou Bláhou, který se celý den mezi soutěžícími pohyboval a konzultoval průběh soutěží. Pokud neznáte Honzu Bláhu, znamená to, že jste se dosud nezabývali metodami Pata Parelliho, nebo chcete-li metodami přirozeného partnerství mezi člověkem a koněm. Vězte, že Honza dosáhl asi tak stejně velkého úspěchu, jako třeba Aleš Valenta. Ne, opravdu nepřeháním, Honzovi se podařilo něco, co lze považovat za neuvěřitelné. Svým nadáním pro práci s koňmi a svým vztahem s Gastonem (nemusím ani vysvětlovat, že Gaston je Honzův koňský partner), si získal nejen srdce českých fanoušků, ale jeho přístup oslovil i Pata Parelliho, který si ho vybral mezi svých 15 osobních žáků. Na světě je mnoho a mnoho lidí, kteří se zabývají výcvikem a komunikací s koňmi podle NHMS, ale je jen 15 lidí na celém tomto světě, kteří jsou školeni přímo Parellim. Abych ilustrovala dojem, jaký Honza v Americe udělal, dodám jen, že Parelli zaplatil nejen letenku pro něho, ale i pro Gastona a kromě toho i dvouleté studium na jeho ranči. Plány do budoucnosti jsou velké a s Honzou se rozhodně počítá.

Po večeři tedy konečně nastal čas na rozhovor s ním. Samozřejmě nás zajímaly jeho zážitky z Ameriky, jeho plány do budoucnosti a také jeho pohled na NHMS v Čechách. Honza vyprávěl o svých zkušenostech z dlouhých šňůr představení, o výcviku, či spíše o nápravě zkažených koní, o jídle v nejlepších restauracích, o splnění svých snů. V tuto chvíli čeká na vízum, aby mohl odletět zpět do Ameriky a pokračovat ve svém studiu. Kromě toho na něj čeká Gaston a také čtyři jeho nové děti - čtyři arabští koně, kteří by se měli stát součástí nového čísla, jež má Honza v hlavě, a jež je právě převedením jednoho snu do reality. Honza je jedním z lidí, kteří jsou pro mě velkou motivací a důkazem, že nemusíte být z nejbohatší země na světě a přesto se můžete prosadit. Držme palce jemu i jeho koním, ať se jim i nadále daří chytat své diváky za srdce, jako doposud.

V neděli ráno se volně pokračovalo jakýmsi veřejným tréninkem, kdy Honza Bláha přes tři hodiny odpovídal na konkrétní dotazy a rovnou své postupy a argumenty demonstroval na přítomných koních. Účastníci hltali každé jeho slovo a každý pohyb a snažili se zapamatovat co nejvíce z toho, co viděli. Vzhledem k situaci v ČR, která nemá zatím svého instruktora schopného vyučovat v češtině, má povoleno v rámci odborné praxe uspořádat několik kurzů. Pokud máte zájem využít této jedinečné příležitosti a některého z kurzů se zúčastnit, kontaktujte obratem D. Eiseltovou na tel. 0312/ 620 744, 0312/62 82 30, času je málo. V momentě, kdy obdrží vízum, Honza zase odletí.

Ale abych nezapomněla na tu cenu pro nejsympatičtější soutěžící. Jistě jste už všichni napnuti. Cenu nakonec získala Mirka Hermanová s koněm Tom a Dana Vařilová s koněm Stina. Obě předvedly během volné disciplíny jakousi variaci na pas-de-deux, ale cenu získaly především za své vystupování během celého dne. Obě jsou z jižních Čech a spolupracují s Dětským centrem Arpida v Českých Budějovicích při hiporehabilitaci.

Cenu si ale tentokrát zasloužili jistě všichni, kdo se zúčastnili, i přesto, že nemohli tak úplně vědět, do čeho jdou a velkou cenu a poděkování si zasloužili také pořadatelé, hlavně Dana Eiseltová, která celou akci vymyslela a zrealizovala. A myslím, že byli spokojeni všichni, jak zúčastnění, tak diváci a toto setkání by se mohlo stát vzorem a odrazovým můstkem pro další podobné akce, protože bylo moc milým a opravdu přátelským setkáním lidí, kteří svůj čas rádi tráví s koňmi a rozhodně se přitom nikdy nenudí.

Podrobnější informace o soutěžích a hlavně o dalších akcích a kurzech naleznete na: http://www.volweb.cz/eisbez/

Dana Eiszeltová

Výsledky:

Soutěž č. L1:

Soutěžící	Kůň	Čas
Prokopová Zdena	Sally	0,14
Mirka Hermannová	Tom	0,17
Jiří Strejc	Ság	0,17

Soutěž č. L2:

Soutěžící	Kůň	Čas
Bednářová Jitka	Sally	0,38
Holubářová Petra	Sally	1,01
Hermanová Mirka	Tom	1,14

Soutěž č. L3:

Soutěžící	Kůň	Čas
Bednářová Jitka	Sally	0,32
Císařová Adéla	Greisy	0,40
Prokopová Zdena	Sally	0,47

Soutěž č. L4:

Soutěžící	Kůň	Čas
Holubářová Petra	Sally	0,11
Prokopová Zdena	Sally	0,11
Bednářová Jitka	Sally	0,12

Soutěž č. S1:

Soutěžící	Kůň	Čas
Bednář Jakub	Thor	0,10
Bednářová Jitka	Sally	0,11
Medvěděv Alexander	Vern	0,12

Soutěž č. S2:

Soutěžící	Kůň	Čas
Střebáková Zuzana	Toník	15,87
Bartošová Silvie	Bask	17,9
Bednář Jakub	Tým	17,9

Soutěž č. S3:

Soutěžící	Kůň	Čas
Bednář Jakub	Tým	26,64
Střebáková Zuzana	Toník	27,97
Bednář Jakub	Thor	29,61