V roce 1967 jsem se stala členkou JO Baník Ostrava a jezdila jsem tam do roku 1973. Baníkovské koně jsem milovala a obdivovala jsem jejich sportovní úspěchy a nemohla jsem tedy chybět na žádných závodech, Velkou cenou Ostravy počínaje a MČSR konče. Problém ovšem byl v tom, že jsem si ne zcela přesně pamatovala původy koní, a tak jsem začala pátrat a zpovídat naše jezdce. To ale nepřineslo kýžený výsledek, protože už to bylo dávno a důležité bylo, že „to skákalo" a nějaký původ byl nepodstatný. Protože jsem ale našla na webu SCHČT klisnu Chemu - jaké štěstí, že stará Chema měla pravnučku stejného jména - kontaktovala jsem její jezdkyni Evu Wolnou, aby mi o ní něco pověděla. Eva mě pozvala na kafe k sobě domů a jaké bylo mé překvapení, když přede mě položila velkou krabici a v ní byla kupa starých programů ze závodů a světe div se, ony tam všechny ty původy byly. Před očima mi defilovala plejáda koní, které jsem většinou znala. Bylo to pro mě, jako kdybych našla poklad. To mě utvrdilo v tom, že ty rozhovory udělám a myslím, že by byla škoda se o to s chovateli nejen moravského teplokrevníka nepodělit.

Eva Wolná, její Chema a ti druzí

Evi, kdo byl tvůj životní kůň?
Jednoznačně Chema.

A jak jste vlastně k Chemě přišli?
Chema byla zakoupena Státním statkem Hlučín původně jako tažný kůň. Protože byla krásná a černá, tak se vedoucí statku rozhodl na ní jezdit. To ježdění vypadalo tak, že ji nasedlal, sedl na ni, někam odcválal a cvalem se vrátil i nazpět. Když se potom na Chemu hodilo sedlo, tak neudělala jediný krok v kroku, tak byla poblázněná. Ve voze jí to nevadilo, to věděla, že se nikam utíkat nebude a šla klidně v kroku. Chlapi na statku se s ní pokoušeli i skákat, ale k ničemu to nevedlo. Jakmile ji namířili na nějakou překážku, tak Chema vyvrátila hlavu, rozběhla se a už zdaleka se překážce vyhnula.

A tak jsi na ní začala jezdit ty, proč?
Protože byla krásná a černá, tak jsem si o ni řekla. Trvalo to dost dlouho, než se uklidnila, začala mi věřit a potom začala i skákat. Když už skákala, tak to byla velice charakterní kobyla, nevyhnula, nezůstala stát a byla velice pozorná, téměř nedělala chyby. Bohužel už nikdy se nenaučila skákat hřbetem a krkem. Měla dost síly a dynamiky, takže to zvládala i bez toho stylu. Ono se to časem trochu poddalo, ale nikdy to nebylo úplně to pravé.

Jaký byl váš největší úspěch?
Bylo to vítězství na mistrovství republiky žen v roce 1967 a druhé místo v roce 1968.

Je to pravda, že když byla Chema v roce 68 druhá, tak byla už 6 měsíců březí?
Ano, je to pravda, potom se narodil Syčák.

Jaké závody jsi s ní ještě absolvovala?
Velkou cenu Ostravy, Cenu ČS filmu, Cenu Radegastu, Slezský pohár, Bezručův pohár a další.

Tak se matně pamatuji, že Chema nebyla moc velká?
To máš pravdu, tak asi 156 v kohoutku.

Jaké výkonnosti vlastně Chema dosáhla? Na mistrovství se jezdí „ST", jela jsi na ní i nějaké „T"?
Ne, trenér (Miroslav Balcar) říkal, že „ST" je její strop, takže jsem to ani nezkusila, i když jsem chtěla.

Měla jsi potom ještě nějakého dalšího oblíbeného koně?
Gradinu, která na statek přišla jako úplný blázen. Běhala dostihy a jednou při nakládání na vagon (tehdy se koně často přepravovali vlakem) seskočila z rampy a dostala se mezi dva proti sobě jedoucí vlaky. Od té doby, když slyšela i z dálky vlak, tak se nekontrolovatelně dala na útěk. I s Mirkem byla schopna utéct z Hlučína až do Kozmic, i když vážil 90 kilo. Pamatuji si, že jsem s ní musela chodit v Hlučíně hodiny po autobusovém nádraží, aby si zvykla na rachot a přestala se bát.

Já si na Gradinu moc dobře pamatuji. Byla opravdu moc krásná, elegantní ryzka s odznaky. Pamatuji si i původ. Byla po plnokrevném Div, z matky po Star of Hannover. Vím, že skákala „T" parkury. Jezdil na ní Vašek Procházka.
Když v Hlučíně skončili koně, tak jsi potom přešla pod Baník Ostrava. Koho jsi jezdila tam?
Plnokrevnou Sirtu (Blyskač - Silenka). Ona nejdřív vůbec neuměla skákat, neuměla poskládat nohy a ani vlastně skákat nechtěla. Pak se to najednou nějak zlomilo a byla úplně úžasná, skákala 150. Bohužel na jízdárně propukla leptospiróza a Sirta i Gradina uhynuly. Ony jediné, ostatní koně přežili. Pak jsem dostala Jordána, po Gen hrotovický, z matky Ley, po Przedswit II.

Toho si taky pamatuji, to byl ale hrozný bubík.
Však jsem ho taky nechtěla. Jordána jsem ale nakonec měla ráda, protože byl moc hodný. Nechal se sice dost tlačit, ale skákat uměl. Nesnášel vodu. Strašně dlouho trvalo, než se ji naučil skákat. Když už to uměl a měla jsem ho nachystaného na mistrovství, tak jsem si 14 dní před tím nešťastně zlomila nohu a bylo po nadějích.


Chema pocházela ze zemského chovu a byla čistá Furioska. Její otec byl Furioso Žalud a náležel k linii Furioso XIII - radovecký. Matka Chemy byla 1/52 Miluša po Furioso Kaman ze zemské klisny. Chema byla i úspěšná matka. Její syn Bukanýr, po Kordon I, dosáhl skokové výkonnosti stupně „T". Další syn, Syčák, po North Star IV (Rytmus) skákal naprosto s přehledem parkury stupně „ST", nad překážkami létal jako vlaštovka, ale když začal skákat „T", tak to psychicky nezvládl. Myslím, že ta příprava do tak vysokých soutěží pro něho byla příliš rychlá. Jezdil potom drezuru. Do chovu Chema zařadila tři dcery. Rodina Chemy existuje do dnešních dnů a je skokově výkonná až do stupně „T", bohužel pro chov MT je tato krev již prakticky ztracena. Kdo by se chtěl na rodinu Chemy podívat na webu, tak ji najde přes pravnučky Chemu nebo Chelan.

O Jordánovi jsem sice původně nechtěla psát, když byl po Genovi hrotovickém, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem se podívala na web SCHČT, kde je veden jako příslušník plemene moravský teplokrevník. Tak tedy nevím, ale aspoň maminku má po Przedswit II. Kdysi jsem po Genovi hrotovickém jezdila kobylu, z matky po Przedswit ludslavický, taky to byla hrozná bubina, ale docela slušně skákala. Vyhrála jsem na ní nějakou mohutnost, ne nijak zázračně, skončily jsme na 145. S klukama potom skákala „S" parkury.

Překvapila mě Evina poznámka o tom, jak do tuzemského sportu chodili z hřebčínů většinou koně nějak handicapovaní, ale je to naprostá pravda. Sama si pamatuji na albertoveckou Bečvu nebo Dovera, výkonné koně, bohužel na jedno oko slepé. Tolik kvalitních koní skončilo v zahraničí. Kůň byl bohužel v té době příliš cenný zdroj devíz a tak musel domácí sport ustoupit.

Evu Wolnou zpovídala a za rozhovor děkuje Marie Urbanová.

Příště se dočtete o sportovní výkonnosti kmene North Star.