Už od dětství mu práce na statku nebyla cizí. Když v deseti letech přišel o otce, musel spolu se dvěma staršími bratry pomáhat mamince udržet hospodářství a k tomu patřila i starost o tažné koně. Nebylo tedy nic divného na tom, že si zemědělství zvolil i pro své další studium na ZTŠ v Opavě, kde začal také jezdit, nejdříve v Kateřinkách a potom v Kylešovicích. Úspěšně jezdil parkury, všestrannost i dostihy. V roce 1952 byl pátý s koněm Miláček (Milán – Jirza), ještě na dostihovém závodišti v Odrách, v ceně Státního statku Vítkov, stch. na 3200 m a na podzim téhož roku a taktéž s Miláčkem obsadil třetí místo v Memoriálu kpt. Rudolfa Poplera v Pardubicích.

Po ukončení studia pracoval nejdříve na zemědělském odboru ONV v Opavě a později byl díky svým znalostem v oboru chovu koní jmenován inspektorem chovu koní pro severní Moravu. V té době se i oženil s Lydií Grzonkovou. Spolu měli dvě děti, Lili (dnes Paličková) a syna Jiřího, který šel ve stopách svého otce a stal se z něho mezinárodně úspěšný parkurový jezdec a mistr tehdejšího Československa.

Ing. František Lamich s manželkou, dcerou Lily a synem Jiřím

Další Františkovu životní etapu nastartoval poválečný přesun vojenského hřebčína v Hostouni na Šumavě do slezského Albertovce. Toto pro něj byla jedinečná příležitost. V roce 1953 nastoupil na Albertovec nejdříve jako remontní jezdec a ošetřovatel, ale ještě v témže roce byl jmenován zootechnikem a bylo mu svěřeno vedení plemenné knihy. Tehdejší ředitel MVDr. Prokop Večeřa měl evidentně šťastnou ruku při jeho přijetí, možná netušil, že si právě začal vychovávat svého neméně úspěšného nástupce. Na Albertovci začal také znovu závodně jezdit, většinou na hřebčínských klisnách po plnokrevných hřebcích z kořistních klisen. Sedlal mimo jiné i tyto klisny:

• Galerie (Horymír x 35 Béva) – v Kateřinkách vyhrál, v Odrách byl sedmý
• Chasa (Horymír x 98 Armáda) – třetí v Odrách
• Furioso XIV-4 (Furioso XIV x 275 Čapka) – plemenný hřebec, čtvrtý v Kateřinkách

Asi nejúspěšnější klisnou Františka Lamicha byla Gomba (Tulák x 9 Uzda), se kterou si připsal několik úspěchů v rámcových překážkových dostizích při VP, čtvrté místo v ceně Marici na 3800 m, druhé místo v ceně Dunaje na 3200 m. V roce 1956 zvítězili na dostizích v Tlumačově a poté přišel největší úspěch, páté místo ve Velké pardubické steeplechase, která se konala za účasti jezdců tehdejšího SSSR a Polska.

František Lamich a Gomba s jedničkou v Ceně Dunaje, steeplechase na 3200 m při VP

Podzimní koupání na velké vodě už ve VP, naštěstí to oba ustáli

Gomba první zleva

Šťastně v cíli VP

Bohužel náročná práce šla jen těžko skloubit s tréninkem dostihových koní, a aby toho nebylo málo, začal dálkově studovat na Vysoké škole zemědělské v Brně. A tak udělal František Lamich zásadní rozhodnutí, věnovat se drezuře. Vůbec netušil, že ty největší úspěchy na něho teprve čekají. Jeho první drezurní kůň byl Ares (Horymír x 98 Atrapa). Jezdil ho od roku 1960, kdy mu ho předal náš přední drezurní jezdec, major Jan Pitlík, který byl zároveň jeho trenérem. První úspěch se dostavil už následující rok. Bylo to třetí místo na MČR ve Staré Boleslavi.

V roce 1962 a 1963 už byli na MČR druzí za neporazitelným olympionikem Františkem Šemberou s Ivem a přišly i mezinárodní úspěchy – vítězství na mezinárodních závodech v Lipsku. O rok později se konečně dočkali vítězství na MČR v Přerově a Františkovi Lamichovi byl udělen titul „Mistr sportu“. Výjimečné bylo toto vítězství i tím, že v témže roce se stal mistrem republiky v parkuru i jeho syn Jiří s Bečvou. V roce 1966 opět druhé místo na MČR a již jako člen reprezentačního družstva ve složení František Šembera – Ivo, František Lamich – Ares a Dominik Pružinský – Vietor, obsadili druhé místo na CHIO v Cáchách, za vítězným družstvem NSR. Za sebou nechali ekipy Holandska i Dánska.

František Lamich s Aresem

Bohužel doba sportovním koním příliš nepřála, přišel rok 1968 a po něm normalizace, výjezdů do zahraničí ubylo. Na chovech teplokrevných koní se projevila změna koncepce ve prospěch méně ušlechtilých a také méně temperamentních koní, vhodných do zemědělství. Sice doba hromadného konce výkonných a ušlechtilých koní na jatkách už byla naštěstí pryč, mnoho kvalitních koní, kterým se tuto dobu podařilo přežít, skončilo v zahraničí jako žádaný zdroj devíz. V období, kdy se na západě začaly budovat úspěšné chovy sportovních koní, u nás jsme se těchto koní úspěšně zbavovali. A tak se jezdilo, na čem se dalo. Na kolbištích i drezurních obdélnících bylo vidět mnoho anglických plnokrevníků, většinou po více či méně úspěšné dostihové kariéře, a nevedli si špatně.

Také Františkovým životním koněm byl anglický plnokrevník odchovaný na Albertovci, Vadar (Detvan x Vanila). Jako dvouletý zahájil dostihovou kariéru poměrně úspěšně, ze šesti startů jedenkrát zvítězil, jednou byl druhý, dvakrát třetí a jednou čtvrtý. Následující rok už to taková hitparáda nebyla, jedno druhé, jedno třetí a dvě čtvrtá místa. Jeho sportovní kariéra ale měla být nasměrována úplně jinam. Vybral si ho František Lamich pro drezuru. Ze začátku skoro nikdo nevěřil, že citlivý, nervní Vadar by mohl být úspěšným drezurním koněm, ale stalo se. Tvrdá práce byla korunována úspěchem. František Lamich inteligentního Vadara miloval a vždy si udělal čas na vyjížďky, při kterých kontroloval stav albertoveckých pastvin a polí. I toto přispělo k vybudování důvěry mezi jezdcem a koněm. Vzpomínám, jak často před závody barvili barvou na vlasy Vadarovu levou přední nohu, protože na ní měl ponožku, která zasahovala až do půlky karpálního kloubu a v pohybu to mohlo vypadat jako nečistý chod.

František Lamich – Vadar a Erich Režnar – Vanor

František Lamich – Vadar

V roce 1973 poprvé zvítězili na Mistrovství ČSSR v Bratislavě a toto místo neopustili až do roku 1979, v řadě za sebou to bylo sedm vítězství. Nelze pominout bezpočet vítězství a umístění na prestižních soutěžích u nás i v zahraničí (Polsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko). Byla to velmi úhledná dvojice. Půvabný Vadar a nonšalantně vyhlížející František Lamich byli tak nezapomenutelní, že je ztvárnil na své litografii i akademický malíř Emil Kotrba.

Rok 1973 byl přelomový i proto, že byl Ing. František Lamich jmenován ředitelem Státního hřebčína Albertovec, který čítal 300 zaměstnanců, měl 9 dvorů a hospodařilo se zde na výměře 3000 ha. Na starost neměl jenom 250 koní, ale také hovězí dobytek. Mimo jiné se zasloužil o dokončení velkoryse pojaté kryté haly, kde se konaly vyhlášené mezinárodní dražby koní, a výstavbu hotelu Quoniam. Díky své perfektní znalosti němčiny vystupoval v roli dražitele a s lehkostí sobě vlastní dokázal často úspěšně „vyšponovat“ cenu prodávaných koní.

Dražba koní – Albertovec

Je třeba zmínit i chovatelské úspěchy Ing. Lamicha. V roce 1969 zakoupil v tehdejší NDR pro Albertovec hannoverského hřebce Duellana (Duell – Illusion von Zwischendeich), který bohužel po roce uhynul. Ač sám byl spíše v hrubším typu, ve spojení s ušlechtilými klisnami albertoveckého chovu dával vynikající potomstvo, které ho výrazně předčilo jak ve sportu, tak v chovu. Duellanovi potomci dosáhli ve skocích výkonnosti ST. Do chovu po něm bylo zařazeno sedm dcer a dva synové.

První 2124 Duellano – 10, který na Albertovci působil jako pepiniér pod jménem Duellano I-A a jeho matkou byla klisna 406 Furioso XIV. Jeho potomstvo dosáhlo výkonnosti D: T, S: TT, C: S. Za zmínku stojí klisna Garta, která se s Jiřím Pecháčkem zúčastnila OH v Barceloně. Do chovu po něm bylo zařazeno 6 synů a přínosem bylo i několik kvalitních dcer, kromě Garty namátkou klisny 750 Duellano I Velmíra a 693 Duellano I – 4 Turbína.

Druhý 2100 Duellano – 3 / Duellano II, z matky 468 Quoniam, jehož potomstvo dosáhlo výkonnosti D: T, S: T**. Do chovu po něm byl zařazen syn 236 Duellano II – 57. I on produkoval kvalitní potomstvo s výkonností D: T, S: T**, C: S.

V Německu zakoupil Ing. Lamich také dva trakénské hřebce, vraníka Karneola a bělouše Faharadschu.

2309 Karneol po Impuls z matky Kassandra, jeho potomstvo úspěšně sportovalo na úrovni D: T, S: T, C: S, A: T. Do chovu zařadil úctyhodný počet potomků – 13 synů a 51 dcer. Ze synů se asi nejlépe uplatnil odchovanec ŠZP Nový Jičín, 2247 Karneol jičínský, z matky Quoniam II-94, který zanechal potomstvo s výkonností D: ST, S: TT, C: Z, A: T.

2332 Faharadscha je po Maharadscha z Fabiola. Jeho potomstvo dosáhlo výkonnosti D: TT, S: T**, C: S, A: T. V chovu zanechal 2 hřebce, kteří se však příliš neuplatnili, a 74 klisen. Dcera 3-767 Gazela byla matkou známého plemeníka Przedswita svrženského-2, hřebce s vlastní výkonností D: Z, S: S a s výkonností potomstva D: S, S: T**.

Pod taktovkou Ing. Františka Albertovec vzkvétal ještě devět let. V roce 1982 odešel do důchodu. Nezahálel ani doma, kde nadále choval domácí zvířata, jezdil rozhodcovat drezurní a parkurové soutěže a dále předával své znalosti, ať už jezdecké či chovatelské, mladé generaci. Byl také hodným a milujícím dědečkem svým vnoučatům.

František Lamich nás opustil 23. 5. 2002 v nedožitých osmdesáti letech. Koňařský svět tak navždy přišel o nezapomenutelnou osobnost, skvělého jezdce, významného odborníka a dobrého člověka. Čest jeho památce.

Ještě bych chtěla poděkovat pamětníkům za poskytnutí cenných informací a fotografií. Zvláště pak Ing. Stanislavu Hošákovi, Miloslavu Nehybovi, dceři Lili Paličkové a snaše Áje Lamichové. Informace jsem také našla v brožurách 20 let mistrovství republiky v jízdě na koni a 75 let jezdectví v ČSSR, obě publikace od Přemysla Neumana a Jiřího Vylímovského, a v knihách Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku (Drahoslav Misař) a Nejvýznamnější plemeníci v chovu českého teplokrevníka (Vlastimil Sixta).