Až nedávno jsem zjistila, že Míša je vlastně Milan a ne Michal, jak by se nabízelo. Pro mě už ale bude vždycky Míša. V době tohoto rozhovoru Míša trénoval koně v jezdeckém klubu Cento Bruzovice, stále jezdil a bylo mu neuvěřitelných 75 let.

Míšo, pokud vím, tak jsi jezdil na takovém tmavém ryzákovi, jmenoval se Jasan, dá se říct, že to byl tvůj životní kůň?

„Dá se to tak říct, vždyť jsem ho jezdil od začátku. Byl hrozně hodný. Gidrani tehdy nebyli moc oblíbení. Říkalo se o nich, že to jsou blázni, špatně ovladatelní, ale Jasan to všechno popřel. Navíc skvěle skákal. Vděčím mu za své největší úspěchy.“

Kde se vám nejvíce zadařilo a jaké dosáhl Jasan výkonnosti?

„Na CSIO v Budapešti jsme obsadili třetí místo a s Jirkou Pecháčkem jsme byli druzí ve štafetě. Dvakrát jsme zvítězili na MČR v družstvech. Bylo to v letech 1966 a 1967 ve složení Václav Procházka – Opera, Pavel Kočvara – Olga a já s Jasanem. V roce 1966 jsme zvítězili v Ceně ČS filmu v Praze. Tam jsme také ve skoku mohutnosti překonali výšku 207 cm a vytvořili rekord, přesto jsme byli druzí, protože jsme shodili předchozí 130 cm vysoký oxer. Zvítězil tehdy tuším Uroš Bor na stejné výšce. Vyhráli jsme ještě Jarní cenu Bratislavy, Spišské skokové derby a Cenu Radegasta. Už si to všechno nepamatuju, je to strašně dávno. Jasan dosáhl ve skocích výkonnosti T.“

Na ty Gidrany jsi měl štěstí, vím, že jsi jezdil také na Normanovi. Já si ho pamatuju už jenom jako provozního koně. Byl sice hodný, ale trochu blázen, moc krásný tmavý hnědák v typu angloaraba. Co mi povíš o něm?

„Tak na něm jsem jezdil dostihy, tehdy měl ještě Baník i dostihové koně. Také ale skákal parkury do stupně S.“

Nevěděla jsem, že jsi jezdil i dostihy, co jsi jezdil, vyhrál jsi i něco?

„Jezdil jsem hlavně polokrevné steeply, většinou za Státní statek Hlučín, něco i za Baník. Podařilo se mi vyhrát v Odrách, Olomouci, Bratislavě, to bylo ještě na závodišti ve Svatém Júru.“

Dalším tvým úspěšným koněm byla Gastonka, co ta?

„Gastonka k nám přišla z Albertovce, původně se jmenovala Fůrie a trochu fúrie i byla. Jezdil jsem s ní military, ale také parkury. Na MČR v roce 1973 v Bohdanči byla v military druhá, porazil mě tehdy Erich Režnar. V parkurech dosáhla výkonnosti S.“

Věnuješ se jezdeckému sportu celý život a tak mi nedá, abych se nezeptala, zda by takoví koně, které jsi jezdil nebo znal, dokázali konkurovat dnešnímu přílivu německých či jiných sportovních plemen?

„Někteří asi ano, ale bylo to celé daleko složitější. V šedesátých letech jezdecké oddíly živořily, posléze byly převedeny pod Svazarm. Chyběli kvalitní trenéři a často i jezdci, ti špičkoví byli všichni příslušníky armády. Obrat nastal až s jejich příchodem do jezdeckých oddílů. Do Ostravy tehdy přišel major Novosad a plukovník Havel. Měli jsme vlastně velké štěstí na dobrého trenéra, Jan Havel se stal trenérem československé reprezentace. Problém byl, že jsme to všichni dělali amatérsky, každý měl nějaké zaměstnání, rodinu, až později jsem se stal zaměstnancem jízdárny, ale spíše jako traktorista, údržbář a podobně, ale měl jsem samozřejmě více prostoru pro ježdění. Kvalitní koně se často prodávali do zahraničí. Dnes se vrcholový sport dělá profesionálně, jen mě mrzí, že pro mnoho jezdců je kůň jen sportovní náčiní. Chybí mi tam ten vztah jezdce ke koni jako ke svému kamarádovi a parťákovi.“

 

Na závěr něco k původům zmíněných koní. Jasanovým otcem byl Gidran IV – aspoň tak je uvedeno v programech, ale už asi nezjistím, zda to byl Gidran slezský (Bártek), nebo některý z jeho synů ještě pod základním jménem. Jasan se narodil v roce 1958 a nevím, zda byl v té době Gidran slezský ještě naživu. Matkou Jasana byla klisna Laida, po Korsičan A 1/1.

Norman byl synem Gidrana VII z matky po Jaszmak. Gastonka byla po plnokrevném Gastonovi z matky 408 Shagya XV a báby 337 Furioso XIV.

Míšovi bych chtěla poděkovat za rozhovor a poskytnutý fotomateriál.