Pojďte poodhalit chovatelské kouzlo, pojďte nahlédnout do „chovatelské kuchařky" našich dědů i současníků. Ne všichni máme možnost listovat a číst si v knížkách hipologů minulého století. Proto jsme pro vás připravili seriál chovatelských článků přinášející novodobé i historické informace o koních, kteří na našem území zanechali nejednu stopu, o moravských teplokrevnících. Vždyť přeci - každý správný moravský koňař má ve stáji moravského teplokrevníka :-).

Provedeme vás minulostí i současností chovu moravského teplokrevníka, který se choval na našem území a patří k tradičním plemenům České republiky.

Protože minulá staletí nepamatujeme, je potřeba sáhnout k autorům té doby, proto pro dnešní a další generace přinášíme historická data, poskytnutá od hipologů tamní doby. Můžeme říci díky za ně.
Na začátku každého koňařství stojí otázka - proč mě koně okouzlili? Proč se chci koním věnovat?
Pro chov koní tyto otázky pozměníme na: Proč regenerovat koně z minulého století?
Proč se tito koně zachovali? Proč vydrželi nepřízeň, která na ně byla uvalena?

Pokusíme se vám na tyto otázky během našeho seriálu o moravském teplokrevníku odpovědět.

Kdo je tedy moravský teplokrevník?

Moravský teplokrevník, plemeno koní pocházející z Evropy, je tu s námi již po generace. Teplokrevní koně chovaní na bývalém území Rakouska - Uherska v hřebčínech Radovec (zal. 1774), Mezöhegyes (zal. 1785), Piber (zal. 1798), Kisber (zal. 1853), Bonczhida (zal. 1905), Wieselburg (zal. 1915) vytvořili kmeny - Furioso (F), Przedswit (P), Gidran (G), Star of Hannover (SoH), North Star (NS), Nonius (N), Shagya, které přetrvaly až do dnešních dní. Od 40. let minulého století se k těmto kmenům přiřadila i linie Catalin (C) vzniknuvší v hřebčíně Motešice (zal. 1927).

Historický a společenský vývoj v Evropě se podepsal na vývoji těchto kmenů. Tito koně se na území ČR dostali zejména po roce 1918 z likvidační podstaty rakouských hřebčínů, připadající na náš stát. Významnou úlohu na rozvoji a šlechtění uvedené populace měl hřebčín Kladruby n. Labem (zal. 1579), vojenský hřebčín v Hostouni (zal. 1915), zemský hřebčín ve Vizovicích (zal. 1912), zemský hřebčín v Pohořelicích (zal. 1927), hřebčín Albertovec (zal. 1952), hřebčín Horní Motešice (zal. 1927) a hřebčín Topoľčianky (zal. 1921).

Stejně jako ve světě se historický a společenský vývoj v Čechách a na Moravě se značnou měrou podepsal i na odlišném vývoji chovu koní. Na území Moravy chovatelé shromažďovali koně na podkladě výše uvedených polokrevných kmenů a docílili koně vysoce prochovaného, typově vyrovnaného, ušlechtilého, živého temperamentu. Do roku 2004 byli tito koně zařazeni v plemeni český teplokrevník (ČT), jehož šlechtitelským cílem byli podstatnou měrou ovlivněni. 1. 4. 2004 se SCHPMT rozhodnutím Ministerstva zemědělství České republiky stává uznaným chovatelským sdružením pro plemeno moravský teplokrevník a začíná oficiální regenerace tohoto plemene.

Proč název plemene moravský teplokrevník?

Z výše uvedeného vyplývá, že tito koně byli nejvíce chováni na území Moravy. Proto tedy moravský teplokrevník jako výraz díků chovatelům, kteří svou chovatelskou prací vyzvedli a zachovali tyto koně.

Moravský teplokrevník a Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, to jsou dva pojmy, které již od minulého století neodmyslitelně patří k sobě. Kdo tedy stojí za regenerací MT?

Již v roce 1991 přichází Jan Binek s myšlenkou obnovit chov koní, kteří se dříve chovali v Pohořelicích.

Pro svou myšlenku získává další nadšence a v roce 1996 začínají podnikat iniciativní kroky k záchraně jedinců nesoucí geny rakousko-uherských kmenů.
Je založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Základní kámen svazu „pokládají" Ing. Vladimír Milota, Bohumír Soušek, Jindřich Jarka, Jaromír Dostál, Ing. Čeněk Krybus, Milan Novák a Ing. Vincenc Krybus.

Byly vyvíjeny nesčetné aktivity k uznání rázu koní moravský teplokrevník za samostatné plemeno. Snaha byla doceněna a 1. 4. 2004 se SCHPMT rozhodnutím Ministerstva zemědělství České republiky stává uznaným chovatelským sdružením pro plemeno moravský teplokrevník.

Moravský teplokrevník, Furioso, Furioso - North Star, Gidran, malopolský kůň - co mají společného?

Je to jednoduché a prosté. Koně nesoucí geny rakousko-uherských kmenů v každé zemi nazývají jinak, v České republice nesou název plemene moravský teplokrevník (dle pravidel pravopisu psáno malým). Ve Slovenské republice nesoucí název Furioso, a aby to bylo ještě zábavnější, tak v Maďarsku a v Rumunsku je to plemeno Furioso-North Star, dále plemeno Gidran. V Polsku tyto koně najdeme v malopolském plemeni jako ráz - takže doufám, že už jste se ztratili. Proč tak složitě? Co země, to jiná historie. Také v různých letech došlo k uznání koní nesoucí rakousko-uherské geny za plemeno a v neposlední řadě i díky legislativě (ano, za vším hledej úředního šimla).

V tomto seriálu budeme pokračovat trošku netradičně, tedy ne od „Adama a Evy", tedy ne historií a vývojem jednotlivých kmenů, ale informacemi, proč tito koně uchvátili koňaře nejen v minulém století.

Výzva pro čtenáře:

Měli jste, máte tyto koně ve vaší stáji? Máte jejich fotografie? Pište, zašlete foto (na moravskyteplokrevnik@seznam.cz) a pomožte tak rozšířit jedinečnou databázi, která mapuje chov moravského teplokrevníka i chov koní v Československu. Děkujeme za spolupráci.