Populace koček, které žijí na venkovských farmách, je nemalá a ne každý majitel nemovitosti se o myšilovky žijící pod jeho střechou skutečně zajímá a ví, co jim prospívá a co potřebují. Občas jsem dokonce překvapená, jak podivuhodně někteří majitelé koní uvažují.

O tom, že kůň potřebuje exkluzivní krmivo, vakcinaci, hypoalergenní šampon a lesk na ocas a hřívu, žádný majitel nepochybuje. V mnoha stájích se vlastníci koní dokonce předhání, kdo má dražší a oslňující značku čehokoli, a kdo propracovanější a lépe sestavený výživový plán. Ale kočky? V péči o ně vládne po českém venkově dost často nevědomí, ne-li dokonce temný středověk.

Kočky totiž mají svých pověstných devět životů a to ví přece každý. Tento "nadstandard" myšilovkám zajišťuje, že člověk se s nimi pomazlí a jde si zase pěkně po svých. Aniž by se o bezejmenné kočenky nějak více či hlouběji zajímal. A pokud už si na kočky soucitně vzpomene, je dost pravděpodobné, že nejlevnější konzerva v supermarketu bude dostatečnou náplastí na možné výčitky svědomí minimálně po celý další měsíc. Na naše kolektivní nevědomí venkovské myšilovky zkrátka stále ještě mnohde doplácí.

Jedna už se ztratí?

I když o nezbytnosti kastrace volně žijících koček musel chtě nechtě slyšet snad úplně každý dvounožec, zaplaví český venkov a jezdecké stáje a areály každoročně tisíce nechtěných koťat. O kastraci jsme sice slyšeli, ale reagovat na možnost překočkování svého obydlí jeho majitelé obvykle začnou až ve chvíli, kdy odrostlá koťata povylezou ze svých úkrytů a strašidlo v podobě dvaceti koček na dvorku se zhmotní v živoucí, akční realitu.

S počtem koček se násobí nejen životní prostor, který kočky okupují, ale strmně stoupají i finanční náklady, které s péčí o ně souvisí. Tedy, pokud jsou jejich "majitelé" alespoň kapku zodpovědní.

Koťata by totiž skutečně měla být vakcinována, měla by být odčervována, měla by být kvalitně krmena, a to proto, aby další finanční náklady, tedy nadstandardní veterinární péči, nepotřebovala a také proto, aby měla reálnou naději, že najdou, když už tu jsou, vhodný nový domov.

Kolik je takových nadšenců, kteří mají náruč otevřenou pro koťátko, které má zalepené oči, smrduté uši, nafouklé bříško, ulepený kožíšek a není hravé, nýbrž ustrašené, posmutnělé a bezvládně malátné?

Šance na adopci nemocného kotěte logicky strmě klesají, další kočka zůstane se zimou na dvoře a i toto kotě bude mít, nečekaně brzy, zas další a další koťata. Snadno se uhýbá pohledem, snadno se zapomene. "Věc" neřešíme, dokud nám situace nepřeroste přes hlavu a nestane se problémem, který se už přehlédnout zkrátka a jednoduše nedá.

Co se týká koček, se samozřejmě týká i kocourů. Nekastrovaní kocouři žijí v nekonečných konfliktech, brání své teritorium, toulají se a rvou. Vrací se nejen dobití jako vikingští nájezdníci, zranění na možných i nemožných částech těla, ale často i infikovaní jednou z mnoha závažných infekčních nemocí.

Pokud tedy máme ve stáji nebo na svém dvorku kočku, měli bychom být odpovědní a přiznat si, že kastrace je nezbytnost, která k vlastnictví každé kočky neodmyslitelně patří a patřit opravdu musí.

Zbytečný luxus pro "couralku"?

Koně vakcinuje každý. Bez vakcinace se řádný majitel koně v klidu nevyspí.

Ale virová onemocnění, která smrtelně ohrožují stájové kočky, náš spánek nenaruší. Koťata a kočky se obvykle rozdávají bez investic. A to není ani spravedlivé, ani zodpovědné.

Alespoň proti základním onemocněním, panleukopénii, herpesvirové infekci koček a kalcivirové infekci, bychom kočky vskutku očkovat měli. A vakcinovat bychom je měli každoročně a doživotně, jednou naočkovat malé kotě opravdu nestačí.

Obdobně je tomu i s odčervováním. Kočky, a koťata především, je skutečně nutné pravidelně a systematicky odčervovat. Pokud můžeme, měli bychom tento "nadstandard" dopřát nejen kočkám stájovým, ale i potulným bezdomovcům, kteří nikomu nepatří a jenom občas se zastaví na pokec a dlabanec.

Tablety lze snadno nabídnout „ztracené" v kousku chutného sousta, a nestojí tolik, aby nás to zruinovalo. A i taková "drobnost" totiž dává kočkám naději, že se dožijí výrazně vyššího věku, než by tomu bylo bez ní.

V některých stájích se najdou dobré víly, které se snaží kočkám vypomoci. Pak je ale na místě, aby si lidé ujasnili, co kdo dělá a kdy. Pokud se totiž ve stáji stará o kočky větší počet lidí, je na místě se na konkrétní péči domluvit. Předejde se tak nejen nesystematické péči, ale i absolutní nepéči, kdy si každý myslí, že se stará ten či onen. Což následně způsobí, že se o kočky nestará nikdo.

Však ona si něco najde

Nedávno jsem byla do jedné místní stáje pozvána na oslavu narozenin. U stolu žadonila o kousek čehokoliv postarší mourovatá kočičí seniorka. "Nechte ji, však ona si něco najde." A kočka si také našla. Ráno zelo, z mého úhlu pohledu naprosto nedostupné vlaštovčí hnízdo, prázdnotou. Jistě, je dost možné, že by mourinka hnízdo "vybílila" i s plným žaludkem.

Kočky jsou dokonalý nástroj k likvidaci ptáků. Ale dost možná, že nakrmená kočka by si takový mistrovský artistický výkon třeba i odpustila.

O nutnosti krmení venkovských koček by myslím nemělo být třeba se obšírně rozepisovat, ale realita je taková, jaká je. Kočky jsou krmeny často jen příležitostně, tragicky nekvalitně a obvykle i málo, a to i přesto, že by základ v podobě granulí alespoň průměrné výživné hodnoty mohl být dostupnou samozřejmostí, která by v rozpočtu až tak moc nechyběla.

Zima je vždycky za rohem

Pokud je to jen trochu možné, vzpomeňte si na kočky, obzvláště jsou-li v juniorském či seniorském věku, již na konci léta a požádejte veterinárního lékaře, který dochází k ostatním zvířatům, aby kočky alespoň "letem světem" vyšetřil. Může to pro ně mít zásadní význam. Preventivní prohlídka může odhalit případná onemocnění, metabolickou či jinou poruchu, problémy se zuby či parazity, a to ještě dlouho před tím, než se projeví klinické příznaky. Myslím, že každý veterinární lékař, který farmu nebo stáj navštěvuje, se snadno nechá přesvědčit a obhlédne i myšilovky. Veterinář, který má srdce na pravém místě, to někdy nabídne i sám...

I kočka může být nemocná

Obzvláště na velkých farmách či ve velkých stájích, kde si majitelé ustajují své privátní koně, často chybí osoba, která monitoruje zdravotní a výživný stav koček natolik pečlivě a zodpovědně, aby byla schopna změny zdravotního stavu u koček registrovat a adekvátně na ně reagovat.

Asi není třeba příliš zdůrazňovat, že celkový zdravotní a výživný stav je to, co rozhoduje o tom, zda kočka bude dobře prospívat, bude mít dobrou imunitu a bude připravena bez újmy přestát všechny strasti, které na ni tam i onde v dlouhé frontě čekají.

Kočkám, které evidentně nejsou v dobré kondici, bychom měli podat pomocnou ruku. Spoléhat se na to, že někam zalezou a dají se "do kupy" moc zodpovědné vskutku není.

Zkuste být, moc prosím, ke kočkám laskaví! :)