Nedávno jsem Vám představila jezdce a trenéra, který svůj život u koní zasvětil reiningu. Ovšem reining je jen třešinka na dortu westernových disciplín, které jsou velmi různorodé. A někteří mají rádi právě tu rozmanitost westernového sportu, je tam všechno - adrenalin, elegance, preciznost. Jednou jde o to zajet co nejrychleji, jinde zase o to se nikam nehnat. Někde záleží na milimetru a v další soutěži se zase nějaký ten milimetr ztratí. A to je právě kouzlo, které jistě učarovalo mnohým z Vás. Možná by se zde dalo použít to známé rčení, jen s malou úpravou: „Kolik westernových disciplín umíš, tolikrát jsi dobrým jezdcem".

Jméno, věk: Antonín Solanský, 38
WRC sekce: Apparanch
Působiště: Ranč Všemina
Kontakt či webové stránky: www.team-solansky.estranky.cz

Jak a kdy jste se dostal ke koním?
Koně mě lákaly již od dětství. Jelikož pocházím z hor, tak se vždy v okolí nějaký ten kůň našel. Od pěti let jsem chodil s koňmi do lesa.

Čím vás oslovilo westernové ježdění?
Jako každý malý kluk i já jsem měl rád westerny a jejich hrdiny a chtěl jsem se jim podobat. To byl ten první impulz. Dnes se na westernové ježdění dívám trochu jinak.

Jak dlouho se věnujete tréninku koní?
Patnáct let.

Na základě čeho jste se rozhodl pro práci - nebo spíše poslání - trenéra aneb proč to vlastně děláte?
Baví mě to.

Trénink a koně vůbec vám asi zaberou hodně času. Jak se Vám daří to skloubit s rodinou a přáteli?
Špatně. Rodina se naopak snaží přizpůsobit mé práci a přátele - ty mám opět u koní.

Trénujete mladé koně i pomáháte s individuálním tréninkem na jednotlivé disciplíny. Jaká z těchto činností je pro vás zajímavější a co vás na tom baví nejvíc?
Mě osobně nejvíce baví pracovat s mladými koňmi. Učit je všemu, co mají umět, a po čase mít radost z toho, co umí, a vědět, že je to vaše práce.

Pomáháte také s tréninkem jezdců, nebo pracujete hlavně s koňmi?
Obojí.

Kdo se vám zdá chápavější při učení nových věcí - kůň nebo jezdec? Máte někdy pocit marnosti že „on" se to snad nikdy nenaučí?
To se takto nedá říct. Vždy se mezi koňmi najdou chápavější a naopak pomalejší. To samé platí i u lidí. Vše je to otázka tréninku a přizpůsobení ho konkrétnímu jedinci, ať je to jezdec nebo kůň.

Pamatujete si na svého prvního koně v tréninku a můžete o něm něco bližšího napsat?
První kůň, kterého jsem učil western, byl teplokrevný hřebec Čápor, později byl z něj valach. Nebyl to zrovna charakterní kůň, začátky s ním byly těžké. V podstatě jsem jej začal jezdit, protože nikdo jiný si s ním moc nevěděl rady. Nakonec jsem s ním byl v roce 1995 championem WRC v Trailu. Byla to dobrá zkušenost.

Máte někdy s majiteli rozdílné názory na trénink nebo většinou vše nechají na vás a přijdou, jak se říká k „hotovému"?
Vesměs majitelé koní, kteří si ke mně dávají koně do tréninku, mé metody znají a dávají mi plnou důvěru.

Je nějaký kůň, u kterého jste měl pochybnosti, zda s ním trénink zvládnete? Pokud ano, můžete napsat o případu něco bližšího?
Nikdy nikomu neslibuji, že z každého koně bude champion. Vše záleží na fyzických a psychických proporcích koně. S mírou trpělivosti a správným výcvikem naučím koně tolik, kolik mu tyto proporce dovolují.

Jaká westernová disciplína je vám nejbližší a proč? Jaké disciplíny jezdíte na soutěžích?
Reining. Ten je královskou disciplínou westernu. Baví mě pro svou dynamičnost a nesmírnou přesnost, s kterou jezdec předvádí svého koně.

Jak velkou část tréninku věnujete práci s koněm ze země (myslím teď koně již přiježděného, ne mladého při obsedání)?
To je individuálni.

Jaká je vaše první reakce, když se koník při nějakém vašem pokynu ze sedla začne vztekat (mrská ocasem, hází hlavou a podobně)?
Je to zase na situaci. Většinou stačí přidat práce. Malý kroužek apod.

Někdy mám dojem, že ostruhy patří mezi nařízenou soutěžní i tréninkovou výstroj. Myslíte, že je možné i bez nich přijezdit a dobře předvést koně na soutěžích?
Samozřejmě.

Jezdíte své koně v rámci tréninku i bez uzdečky, třeba jen na ohlávce?
Samozřejmě, zvláště mladé koně jen na ohlávce.

Byl jste na zkušené u nějakých trenérů v česku či zahraničí? Můžete napsat něco bližšího - u koho, vaše dojmy, poznatky, prostě jaké to bylo a co vám to dalo?
Byl jsem zpočátku na několika kurzech. Každá zkušenost je dobrá.

Máte nějaký vzor mezi trenéry či jezdci (českými nebo zahraničními) a je nějaké motto nebo zásadní věc, kterou se snažíte aplikovat i ve svých postupech?
Mezi mé vzory patří například Bill Horn a další špičkoví jezdci. Moje motto je jednoduché: zdraví koně na prvním místě.

Kolik máte svých koní a do kterého momentálně vkládáte největší naděje?
Momentálně mám mladou dvouletou klisnu. Co se týká naděje? Hlavně, ať je zdravá, a čas ukáže, jestli má na sportovní kariéru.

Máte mezi svými koňmi nějakého zvláštního oblíbence?
Od jisté doby si neříkám, že je mi některý kůň milejší než druhý. Každý je něčím zajímavý.

Užíváte si také vyjížďky přírodou a jak často, nebo především „makáte" na jízdárně?
Na vyjížďky chodíme, když koně potřebují relaxaci.

Co je podle Vás největší záludností nebo nejsložitější prvek v reiningu?
Pro každého koně to je něco jiného.

Jakým způsobem opracováváte koně před soutěží? Snažíte se ještě pilovat nějaké konkrétní cviky, nebo se spíš soustředíte na uvolněnost a pohodu koně?
Před soutěží už není co pilovat. Snažím se koně jen pohybovat a psychicky si držet v pohodě.

Vzpomenete si ještě na své pocity z vašich začátků na westernových soutěžích, případně na nejčastější chyby, se kterými jste se potýkal?
Jako každé začátky, i tyto byly těžké. V té době jsme ještě nevěděli, jak se která disciplína jezdí, a z toho samozřejmě vyplynulo hodně chyb.

Je něco co si musíte stále hlídat při soutěžích, nebo už to tak nějak máte všechno zažité?
Pořád je si co hlídat. Nikdy není nic na jisto. Koně jsou živé bytosti a nikdy nevíte, co odvede jejich pozornost. S tím se musí počítat a předvídat to. Některé věci mám už zažité, jako jsou patterny, ale i mě se může stát, že je popletu.

Vzpomenete si, když jste si dělal westernovou licenci, jak to probíhalo? Z čeho jste měl větší respekt - z teoretické či praktické části?
Tak to je už dávno. Myslím, že to bylo v Rožnově. Trému jsem asi neměl.

Jakou jste měl v té době představu o svém budoucím soutěžení - splnilo se vaše očekávání, nebo ještě máte nějakou vytýčenou nesplněnou metu?
V té době jsem jezdil opravdu s nadšením a všechny závody byly pro mě úžasné. Musíte si uvědomit, že mi bylo asi 16 a western vypadal u nás jinak. Převážně se jezdily soutěže typu záchranář, stužka apod. Teprve později jsme začali s trailem, pleasurem a v té době lehkým reiningem. Vůbec jsem neměl představu, kam bych chtěl v soutěžích dojít.
Dnes si taky žádné mety nedávám. Pokud se něco podaří a s koňmi dosáhneme nějakého úspěchu, tak mě to samozřejmě potěší.

Vaše největší úspěchy jsou vypsány na Vašich stránkách, ale které z trofejí si ceníte nejvíc?
Samozřejmě mě těší každé umístění. Ať to bylo to s Col Jay Jays Stormy, která byla druhá vicemistryně v roce 1998 v Senior Reiningu WRC, nebo v roce 2007 s Chic Power Stroke jsme byli mistři v Reiningu Junior. To poslední s Miss Merci Power, která byla vicemistryně v Junior Reiningu ČJF 2009, mě taky potěšilo.

Máte kromě koní nějaké hobby, kterému se nemůžete tolik věnovat a se kterým čekáte, že se na to vrhnete, až budete mít jednou více času?
Bohužel na nic jiného mi nezbývá čas. Rád sportuju a tak většinou v zimě chodím na lyže. Taky se rád podívám na dobrý film.

Plánujete na letošní rok ještě nějaký kurs pro příznivce westernového ježdění?
Ano, plánujeme kurz na víkend 23-25.10.2009 na Ranči Všemina. Mohou se zúčastnit jak začínající, tak i pokročilí jezdci. Více je na našich stránkách.