Ido, proč právě koně, proč jezdectví? Svět je plný všelijakých jiných lákadel?

Ke koním jsme se s rodinou dostali v USA v kampusu, kde vyučoval můj táta na vysoké škole. Byly mi asi čtyři roky a jak tomu zejména u holčiček bývá, zcela jsme koním se sestrou a mámou propadly, takže táta podlehl většině:-).

A drezura? Jaká byla vaše cesta k ní ?

Začínala jsem u parkuru, ale víc k drezuře jsem se dostala při jedné z návštěv USA v rámci studijního pobytu na střední škole – právě přes zmíněný kampus. Tam jsem získala kontakt na Beth a Jennifer Baumert, kde jsem pak nakonec strávila celý zbytek pobytu. K parkuru jsem se pak průběžně vracela, pracuji často s mladými koňmi, a tak skokové zkušenosti z let dřívějších, spojené s nezbytnou drezurní proježděností, nakonec přinášely ovoce. Mimo jiné i ve formě vítězství v kvalifikaci i finále KMK čtyřletých koni v parkuru s hřebcem Cornet Balous.

        Camvel - pětiletý hřebec, kvalifikace KMK Opava

A jaký je váš vztah k drezuře dnes?

 Můj vztah s drezurou je vášnivý. Někdy je to nesmírně povznášející pocit. Když se něco podaří či jde správným směrem. A jindy mám chuť se na všechno vykašlat a vrátit se k parkuru.

Jak si vybíráte koňské partnery? Na co se především díváte? Samozřejmě kromě ceny...:).

Hodně dám na všeobecný výběr koně. Důležité jsou pro mě i oči, to je první věc, které si všimnu. Co se pohybu týče, snažím se vybírat koně s dobrým cvalem a krokem, klus se přece jen dá prací významně vylepšit. A jezditelnost samozřejmě. Ale někdy je to u tříletých koní, které kupujeme nejčastěji, nevyzpytatelné. Mohou totiž překvapit oběma směry.

        Furst Romantico - 1. místo na MČR seniorů 2018

Čím musí potenciálně úspěšný drezurní kůň disponovat?

Vlastně jsem to už zmínila – krok, cval a jezditelnost. A samozřejmě důležité je i zdraví, i když to je obzvláště v dnešní době velmi ušlechtilých koní často problém.

Máte nějaký recept na úspěch? Radu, jak nezůstat celý život zetkařem?

Nebát se nového a nasávat informace. Kde můžu, a pak si v hlavě trochu srovnat, co právě mně a mému koni vyhovuje a co ne. Takže když druhým třetím rokem jezdím se stejným koněm stále na úrovni Z, je potřeba se zamyslet nad příčinou – buď nedělám, co mi trenér říká anebo potřebuji třeba jiný úhel pohledu, jiný způsob vysvětlení, jak na to.

Co by podle vás ve výcviku koní nikdy nemělo chybět nebo naopak přebývat?

Nesmí chybět disciplína ze strany jezdce a koně. Podle mě je ale nezbytně nutné zachovat si pohled na koně, jako na zvíře, parťáka – dopřát mu oddych, volný pohyb ve výběhu, pozitivní motivaci. Přebývat by neměla asi zejména přehnaná motivace ze strany jezdce. I sportovnímu koni musíme dopřát trochu svobody.

Kolik koní koně aktuálně jezdíte?

Aktuálně jezdím čtyři koně. Mám devítiletého valacha Kenzieho, pětileté valachy Baysidea a Oakleyho a čtyřletou klisnu Prima Donnu.

        Kenzie 

S kým při přípravě svých koní spolupracujete?

Spolupracuji s Ralfem Kornprobstem, Remy Bastingsem a Angelou Henriksen. A samozřejmě nemohu opomenout brainstorming a pomoc na závodech. To zajišťuje sestra Ema.

        Jupiter - soustředění s Dorothee Schneider

Kůň jako srdcové eso?

Já miluju všechny své koně, všichni jsou pro mě jedničky. Že je mi nějaký kůň opravdu nesympatický se stane opravdu zřídka kdy. A stejně by nebyl nijak ochuzen, péči a lásku dostane i tak :).

Máte nějakou filozofii, motto, něco, čeho se při práci s koňmi pevně držíte?

Asi klasika. Kůň bez jezdce je vždy kůň, jezdec bez koně je jen člověk...Takže se vždy snažím koním vracet vše, co mi dávají. Péče je u nás na prvním místě. Naši koně chodí do kolotoče, do výběhu, dle potřeby na vodní pás, chodí se pást. Několikrát týdně jsou ošetřováni Equitronem a samozřejmostí jsou i kontroly fyzioterapeuta.

Je každý kůň tak trochu zrcadlem svého jezdce?

Každý jezdec má svůj rukopis. Možná to na jednotlivém koni nezbytně znát není, ale pokud budete pozorovat další koně ježděné tím samým jezdcem, tak jeho otisk většinou odhalíte.

Co považujete ve vztahu člověk kůň za to nejdůležitější?

Respekt, důvěra a soulad.

        Oakley

Souhlasíte s názorem, že čím vyšší požadavky klade člověk na koně, tím vyšší požadavky by měl klást sám na sebe?

Určitě. Nemůžeme po sportovním koni chtít, aby podával vrcholové výkony a sami vážit 150 kilogramů a nedbat na svůj fyzický stav.

V současné době se stále častěji drezura skloňuje v souvislosti s welfare. Je to spíš mediální cirkus nebo má současná drezura skutečně problém?

To je samozřejmě aktuálně velké téma, bohužel na něm mají svůj podíl tak trochu všichni. Majitelé koní chtějí co nejlepší výsledky, kupci chtějí koně s co nejvýraznějším pohybem a čím dřív vše umí, tím líp. Jezdci některých obchodních stájí, kde je finanční tlak největší, chtějí, aby se kůň prodal co nejdřív a za co možná nejvíc. Svůj podíl na tom mají trochu i rozhodčí, když kladně hodnotí očividně přeskočenou škálu výcviku. Ale do určité míry umí být extrémní i opačná strana – kritika za jakoukoliv spravedlivou, i když tvrdší, pomůcku, také není na místě.  Jsou to +-650kg zvířata a chtít po nich něco, co je jim třeba i v dané chvíli nepříjemné – i když z dlouhodobého hlediska prospěšné – jen na „mrkvovou hůlku“ ne vždy jde. My lidé také cvičíme, i když se nám někdy nechce, ale víme, že je to pro nás prospěšné. A svému koni to nějak srozumitelně vysvětlit musíme. 

 

        Jefferson na CDI Mariaklanok

Co byste si přála, kdybyste ulovila pohádkovou zlatou rybu?

Já už ji chytla! :-)

Chcete vědět a vidět víc? Navštivte webové stránky IDA International Dressage Academy!