Kapitán Rudolf Popler s valachem Gyi Lovam!, s nímž v roce 1930 vyhrál Velkou pardubickou.

Život kapitána Rudolfa Poplera trval pouhých 33 let. Ovšem i za tak krátkou dobu se nesmazatelně zapsal do historie československého jezdeckého a dostihového sportu. Dvakrát se zúčastnil olympijského parkuru, devětkrát startoval ve Velké pardubické, v níž vybojoval dvě vítězství. A přidal k nim i celou řadu dalších úspěchů.

Narodil se před 110 lety, 29. května 1899 v mlynářské rodině Alberta a Anny Poplerových ve Vysokém Mýtě. Na svět nepřišel sám. Jeho matka porodila dvojčata. Chlapec dostal jméno Rudolf po kmotrovi a strýci, holčička byla pojmenována Anna po mamince. Rodina bydlela ve mlýně zvaném Jangelec na říčce Loučná při cestě z Vysokého Mýta do Ústí nad Orlicí. V té době již Poplerovi měli dva syny, dvacetiletého Alberta a o rok mladšího Jana.

Mladý Rudolf prožil dětská a studentská léta ve svém rodném městě. Již tehdy projevil zájem o sport a po svém strýci zdědil také lásku k přírodě a ke koním. Strýc se také zasloužil o jeho první zhlédnutí Velké pardubické. Rudolf byl tímto velkým závodem nadšen a dostihovou atmosférou uchvácen. Později mu otec koupil za výborný prospěch ve škole staršího bělouše a na přímluvu matky ještě dalšího koně, hnědáka jménem Generál.

Po ukončení studií na gymnáziu nastoupil vojenskou službu u hulánského pluku ve Vysokém Mýtě a absolvoval školu záložních důstojníků v rakouském Stockerau. Odtud odešel na frontu do Itálie, kde prožil poslední fáze 1. světové války. Byl vyznamenán válečným křížem.

Po skončení války a založení Československé republiky se stal aktivním důstojníkem jezdectva u 9. jezdeckého pluku ve Vysokém Mýtě. Po absolvování ekvitační školy byl žákem vyšší jezdecké školy v Pardubicích. V té době již získával první úspěchy na sportovním poli a byl povolán do olympijského střediska ve Staré Boleslavi, aby se připravoval na pařížskou olympiádu pro soutěž ve skoku. V roce 1925 odjel do Itálie, kde navštěvoval školy v Pinerolo a Tor Quinto. O čtyři roky později po návratu domů byl jmenován učitelem jízdy ve vojenském učilišti v Pardubicích.

Sportovní úspěchy Rudolfa Poplera byly na tehdejší dobu nevídané a jistě by byly ozdobou sportovní kariéry každého současného jezdce. Byl to velmi všestranný. Startoval ve skokových soutěžích i v překážkových dostizích. Během třinácti let jich absolvoval 506 a vybojoval v nich 140 vítězství.
Dvakrát se zúčastnil olympijských her. V roce 1924 startoval v Paříži. S koněm Eldorado obsadil 23. místo v parkuru. Pod vlajku s pěti kruhy se vrátil v roce 1928. V Amsterdamu, kde zvítězil další Čech František Ventura, však soutěž s koněm Denk nedokončil.

Jméno Rudolfa Poplera je těsně spjato s Velkou pardubickou. Na startu slavného dostihu se objevil celkem devětkrát a vybojoval řadu úspěšných výsledků včetně dvou výher.

Při své premiéře v roce 1923 s koněm Periwig neuspěl stejně jako o dva roky později s koněm Edy Polo. Následující ročník mu však přinesl první triumf. Se sedmiletou ryzkou All Right II sice na trati čtyřikrát spadl, přesto poprvé Velkou vyhrál. V následujícím roce s ní dostih nedokončil. Stejně se mu vedlo i v roce 1928 s koněm Master Billy, s nímž měl pád na jedné z prvních překážek.
V dalším ročníku absolvoval Velkou se sedmiletým hnědým valachem Gyi Lovam!, jehož jméno lze přeložit jako „Běž, koníčku!“. I přes jedno vybočení a dva pády skončili třetí. V roce 1930 se spolu na start vrátili a dokázali zvítězit. O rok později Gyi Lovam! Nemohl kvůli zranění běžet a Popler s Gibraltarem skončil čtvrtý. S valachem Gyi Lovam! Se však v tomtéž roce zúčastnil Velké národní v Liverpoolu. Kůň nebyl zcela v pořádku, a tak absolvovali pouze jedno kolo. Přesto Popler zanechal v Angličanech velký dojem.

Podeváté a zároveň naposledy se ve Velké pardubické představil v roce 1932, kdy startoval s uzdraveným valachem Gyi Lovam!. V závěrečné fázi dostihu vedla Clematis před Remusem, Poplerův kůň cválal s odstupem na třetím místě. Ještě před poslední proutěnkou se Remus prodral vpřed a k útoku nasadil také Gyi Lovam!. Obecenstvo Poplera bouřlivě povzbuzovalo, ale náskok Remuse se mu podařilo snížit již jen na půl délky a skončil druhý.

Po této porážce chtěl kapitán Popler odčinit své zklamání a nastoupil ještě do dalšího dostihu, Kinského memoriálu. Na druhé překážce však jeho klisna Ella měla pád a jezdec zůstal bez hnutí ležet. Krátce poté skonal. Oficiální lékařská zpráva hovořila o poranění lebky a poškození malého mozku.
 Ve středu 19. října 1932 se konal jeho pohřeb. Se zesnulým se přišlo rozloučit mnoho významných osobností vojenského, sportovního a občanského života, celá řada zahraničních delegací a obyvatelé města Pardubic. V průvodu, který prošel městem až na dnešní Zborovské náměstí, byl také veden Denk, věrný kůň zesnulého. Potom byla rakev převezena do Vysokého Mýta a uložena na místním hřbitově do rodinné hrobky.

Každoročně je památka tohoto jezdce uctěna rámcovým dostihem v den Velké pardubické, Memoriálem kapitána Rudolfa Poplera, který je vlastně pokračováním původního Kinského memoriálu. A osudná překážka, na níž se smrtelně zranil, nese název Poplerův skok.

Na život a kariéru slavného jezdce lze zavzpomínat i na dalších místech v Pardubickém kraji. 
Na zámku ve Slatiňanech jsou vystaveny poháry, které získal při jezdeckých soutěžích a při dostizích, je zde jeho posmrtná sádrová busta a dres, v němž jel svůj poslední dostih. Řadu zajímavých exponátů mají i v Městském muzeu ve Vysokém Mýtě. Není zde sice stálá expozice, ale je možné si domluvit návštěvu a v badatelně si všechno prohlédnout. Kromě novinových výstřižků a fotografií ze závodů a dostihů jsou k vidění krásné zarámované fotografie. Mají zde Poplerův cestovní kufr, bičík, jeho deník z cesty do Liverpoolu a dokonce Gyi Lovamovo kopyto.
 

Kapitán Rudolf Popler - dvojnásobný vítěz Velké pardubické a jedna z legend československého jezdectví.

Ve středu 19. října se pak konal pohřeb. Se zesnulým se přišlo rozloučit mnoho významných osobností vojenského, sportovního a občanského života, celá řada zahraničních delegací a obyvatelé města Pardubic. V průvodu, který prošel Pardubicemi až na dnešní Zborovské náměstí, byl také veden Denk, věrný kůň zesnulého. Potom byla rakev převezena do Vysokého Mýta a uložena na místním hřbitově do rodinné hrobky.

Každoročně je památka tohoto jezdce uctěna rámcovým dostihem v den konání Velké pardubické, Memoriálem kapitána Rudolfa Poplera, který je vlastně pokračováním původního Kinského memoriálu.

Na zámku ve Slatiňanech jsou vystaveny poháry, které získal při jezdeckých soutěžích a při dostizích, je zde jeho posmrtná sádrová busta a dres, ve kterém jel svůj poslední dostih.

V Městském muzeu ve Vysokém Mýtě mají celou řadu dalších zajímavých věcí. Není zde stálá expozice, ale je možné si domluvit návštěvu a v badatelně si všechno prohlédnout. Kromě novinových výstřižků a fotografií ze závodů a dostihů jsou k vidění krásné zarámované fotografie, na jedné je Rudolf Popler ve slavnostní uniformě, na jiné se známým trenérem Karlem Truhlářem. Mají zde Poplerův cestovní kufr, bičík a dokonce Gyi Lovamovo kopyto a také deník z cesty do Liverpoolu.

text: Milan Tůma