Lindo, jak ses k provozování obchodu dostala? 

Začalo to v Madridu, kde jsme s otcem mé dcery měli v tréninku čtyři koně, z nichž jeden byl náš a na dva další jejich majitel neplatil. Hledala jsem proto způsob, jak vylepšit rodinný rozpočet o nějaké to euro. Jako žena na mateřské jsem velký manévrovací prostor neměla, rozprodala jsem tedy cajky, které mi ležely na půdě a díky jednomu inzerátu na rajtky mě oslovil a nabídnul spolupráci majitel tehdy začínající značky Take Out (oblečení pro žokeje). 

Jak to pokračovalo? 

Začala jsem na závodišti prodávat dostihové rajtky a trika. Postupně se sortiment zboží rozšiřoval – přibyly italské helmy LAS a různé sedlářské výrobky jako třeba podbřišníky, které mimochodem občas ještě vídám na fotkách ze sociálních sítí. 

Co bylo dál? 

Protože zájem o věci docela byl, založila jsem jednoduchý e-shop, který měl jen pár kategorií a produktů. Pak už se to začalo nabalovat jak sněhová koule –otevřela jsem prodejnu ve Svinčicích u Mostu, začala jezdit se stánkem po dostizích, což jsem bohužel musela přerušit, protože jsem přišla o auto. Následně jsem si pronajala větší a obsáhlejší e-shop a dnes řeším vlastní výrobu, otevření zastupitelské kanceláře ve Francii a momentálně i registraci značky. 

Tvé podnikání nabralo obrátky. Jak jsi přišla na název Jockey Exclusive? 

Mělo to určitý vývoj. Původně se tak měla jmenovat jen doména e-shopu – Jockey, protože to nejlépe vystihuje nabízený sortiment, a Exclusive, protože to, co prodávám, není všeobecný jezdecký materiál, ale materiál, určený výhradně pro dostihový provoz. Když jsem začínala, tak to navíc znělo originálně, nicméně časem mi přišlo, že slovo exclusive vidím na internetu úplně všude (smích).  V roce 2018 potom vznikla společnost Jockey Exclusive, s. r. o., pod kterou vedu převážně vlastní výrobu oblečení a šití pro koně. Snažila jsem se nechat Jockey Exclusive zaregistrovat i jako značku, ale narazila jsem na problém, kvůli němuž, myslím si, nemůže být coby značka registrován ani Jockey Club u nás nebo v zahraničí.

Tebou nabízené věci odpovídají názvu firmy a jsou opravdu kvalitní.

Všechno, co vyrábíme, má solidní původ. Přesně vím, kdo pro mě danou věc vyrábí a všichni moji dodavatelé jsou mistři ve svém oboru. Nezaměstnávám anonymní fabriky v Číně, ani v jiné levné zemi, ale konkrétní lidi, kteří navíc v 90 % mají zkušenosti s dostihovým prostředím. Moje kamarádka říká, že jsem imrvére s něčím nespokojená a tak to mám i s e-shopem. Vidím plno nedostatků, které chci zlepšit, ale protože je to stále trochu onewoman show, nejde to vždycky hned a včera bylo pozdě. Nebudu nic zastírat, hodil by se mi investor, a to i přes know-how. Dnešní doba je strašně rychlá a já spoustě věcí přestávám rozumět.

Čemu ale rozumíš dokonale je sortiment, který prodáváš. O co je dlouhodobě největší zájem? 

O oblečení pracovních jezdců. Přece jen je to něco, co člověk potřebuje každý den a je důležité, aby to bylo funkční. Z tohoto ranku bych asi jmenovala naše Jockey Exclusive bundy, které jsou opravdu hodně oblíbené. Jsou pohodlné, nepromokavé, termo-izolační a navíc sluší. Pro zajímavost, jsou to bundy původně na jachting – takže vlastně taky exkluzivní (smích). Pravidelně je dodáváme i do velkých stájí (Luka Racing, IJK Racing, Štangel Racing) a do zahraničí, kde už také mají svoje místo.

Co dalšího je hit tvého e-shopu a třeba i překvapivě? 

Hodně se prodávají třeba i potahy na sedla, ačkoliv, jak by řekla Simona Stašová: „Přitom taková blbost.“ Když sedíte celé dopoledne na koni, věřte, že potah na sedle oceníte. My do něj navíc dáváme zátěžový molitan, takže i dlouho vydrží.

A nějaký trhák týkající se přímo koní? 

Před několika lety třeba takhle prorazila sedla Stride Free. Pamatuji si, že jsme měli s bývalým partnerem v tréninku koně, který po přesedlání na Stride Free vyhrál čtyřikrát za sebou a v dalším dostihu Group 2 byl šestý. Dokonce i žokej, který ho jezdil v práci (přestože sedlu coby novince nevěřil), uznal po čtrnácti dnech, že se kůň mnohem lépe hýbe. No a postupem měsíců a let se Stride Free pracují skoro všichni trenéři. Každý rok ale vyjde nějaká novinka, která je aktuálně velmi žádaná. Letos to vidím na titanovou masku, protože má skvělé recenze. Měla jsem ji v testovacím režimu u Kateřiny Talábové, která sice jezdí western, ale s ex dostihákem, a potvrdila mi, že maska má na jejího koně pozitivní vliv.

Tipuji, že hodně na odbyt jdou i klasické dostihové rajtky. 

Je to takový evergreen. Celoročně se prodávají nejvíc. Takové ty klasické dostihové, které mají jiný střih a materiál než rajtky sportovní a musí také více vydržet. Pak jsou takzvané sezonní topky, v zimě bundy a nepromokavé oblečení. Hodně se také prodávají americké vesty, které jsou velmi oblíbené, protože jsou lehké a komfortní. Jsou opravdu pěkné a vyrábíme je v celé škále barev.

Své podnikání jsi rozjela ve velkém a stále na něm pracuješ, do kolika zemí světa prodáváš?

To asi ani nespočítám, ale jsou to občas i exotické destinace jako třeba Nová Kaledonie, Mexiko, Kuvajt, Dubaj, Austrálie, Katar, nicméně nejvíc prodávám určitě v Evropě. Kromě ČR prodávám nejvíc ve Francii, kde mi hodně pomáhají Iva Miličková a Gabriela Zívalová, taková moje manekýna na koni. Gábi pracuje ve velké stáji u trenéra Fabreho, a když máme nějakou novinku, ráno ji „vynese“ na koni. Ivča je zase super manažerka, všichni ji znají a jak s nadsázkou říkám, prodala by plešatému hřeben a Eskymákovi led (smích). Navíc spolu teď rozjíždíme nový start-up, tak doufáme, že bude mít úspěch.

Jaká je konkurence v tvém oboru, ať už v ČR nebo v zahraničí? 

U nás doma se stejně specializovanému sortimentu věnují jen Jarka Hauzrová a Lenka Piruchová. Kdo by si ale myslel, že mezi námi zuří konkurenční boj, tak by se mýlil, my si totiž pomáháme. S paní Piruchovou společně objednáváme vesty a bičíky, a když nám třeba chybí nějaká velikost, tak si napíšeme. Paní Hauzrová ode mě zase bere některé naše výrobky a já když potřebuji něco koženého nebo třeba barevný blinkers, obrátím se na ni.

Jsme na začátku roku, tedy v období, kdy firmy začínají uvádět na trh novinky pro nadcházející sezonu. Jaké jsou ty tvoje? 

Je jich hned několik. První velká, na kterou se moc těším, je prodej výrobků francouzského sedlářství Cassou, se kterým jsem navázala spolupráci. Znovu se na e-shopu objeví i oblíbené podsedlové dečky PolyPad z Anglie a rozšířit bych chtěla i vlastní výrobu, konkrétně o pracovní rajtky a trička. Jinak z dalších novinek, teď už fungujících, jsou to například bičíky a sedla Fustas Rosario – což je argentinské sedlářství zaměřené na dostihy. Majitel dodává zboží do obchodů v USA a Kanadě a je dvorním výrobcem pro Jorgeho Ricarda. Jeho bičíky používají už i žokejové v Evropě (Olivier Peslier, Cristian Demuro, Christophe Soumillon a samozřejmě manžel Ivy Miličkové Stephané Breux, který nám často dělá pověstného pokusného králíka). 

Jak jsme zmínily už v úvodu, jsi podnikavá, kreativní, nebojíš se výzev. Plánuješ i rozšíření firmy? 

Samozřejmě bych si nejradši hned udělala akciovou společnost, ale to bych musela podnikat v jiném oboru (smích). Stojím při zemi a snažím se, aby e-shop fungoval a abych měla všechno skladem. Plánuju ale rozšířit sklad a udělat něco jako showroom, kde budou věci spíš vystavené než uskladněné. Taky chci na jaře pořídit průmyslový vyšívací stroj, abych už nemusela řešit výšivky. Momentálně jsem v procesu registrace ochranné známky, což si myslím, že bude veliký posun vpřed, je to zdlouhavý proces, ale těším se na to.