Kateřino, v kolika letech jste vůbec poprvé zauvažovala nad hmotou zvanou kůň?

"Kůň" jako dokonalost sama mě oslovovala od mala. Jezdila jsem k babičce na vesnici a tam měli koně p. Groul a p. Kubias. Na každé pouti jsem musela vylézt na poníka. Ale reálně jsem se ke koním dostala někdy v 25 letech. Do té doby jsem dělala spoustu jiných sportů, třeba jsem lezla po skalách.

Učila Vás rodina, oddíl, nebo jste úplný samorost?

Jsem hodně samorost, k výuce jsem se dostala vlastně až poté, co jsem si pořídila prvního vlastního koně. Začínala jsem u dostihových koní.

Koně jsou dnes Vaší profesí, jsou ale stále ještě i zábavou? :)

Z koní jsem si profesi vybudovala. Prošla jsem dostihovými stájemi, jako ošetřovatel, majitel. Jsem držitelem licence trenéra dostihových koní. I když jsem tuto licenci nikdy nevyužila, protože jsem hned přešla do role dostihového komisaře, sloužím při dostizích jako člen dostihové komise. Koně jsem i studovala na ČZU. Později mi přišli do cesty koně sportovní. Dcera měla poníka a chtěla závodit, takže to přišlo tak nějak samo. A teď se koňmi zabývám plošně.

Jsem manažerem dostihového a sportovního provozu a také manažerem výstavy Koně v akci na závodišti v Pardubicích. A stále mě to baví, jen s lidmi je občas potíž. Velmi bych si přála, aby se závodiště rozrostlo a dosáhlo mezinárodní úrovně v oblasti jezdeckého sportu. Samozřejmě ne na úkor dostihů, ty se musejí zachovat a pokud možno také rozšířit, jsou důležité pro chov anglického plnokrevníka v ČR. Vše lze skloubit a sladit. A dostihy jsou to, co mě baví nejvíc.

Jaký typ koní máte nejraději?

Nejraději mám anglického plnokrevníka a to naprosto jednoznačně, jednak to byl můj první kůň a jednak se mi líbí jejich povaha a jejich inteligence. Emocionalita a krása jejich rychlosti.

A proč právě svět dostihů?

Rychlost a adrenalin.

Popsala byste nám svůj „koňský park"? 

Můj koňský park je momentálně nulový, bohužel. V červnu jsem přišla o svého plemenného hřebce, kterým byl šestnáctiletý Veles (nar. 23. 3. 2003, otec: Taran, matka: Višňovka po Anno) - anglický plnokrevník.

Veles celý život sportoval, za sportovní výkonnost se stal plemeníkem v rámci PK ČT a ČSP, byl dokonce zařazen do akceleračního programu. Mám ale pronajatou klisnu Goldie, německého původu (Gachsen-Anhaltiner), která je Velesem zapuštěna. A já doufám, že to vyjde.

Po Velesovi jsou zatím tři hřebci, ze třech ročníků. Jeden dvouletý, jeden roční a jeden letos narozený. Bohužel jsme připouštěli málo, Veles stále závodil. Těšila jsem se, že si budeme spolu užívat jeho aktivní důchod, ale nebylo nám přáno. Přišla kolika a po úspěšné operaci dostal mozkovou mrtvici. Když máte koně, který byl celý život zdravý, je to šok. Ztráta je ještě příliš čerstvá, takže jsem zatím o jiném koni neuvažovala. Je to pro mě těžké.

Mým prvním koněm byl také anglický plnokrevník - Sambugaro (Taran - Sítá), běhal dostihy a po zranění odešel do důchodu, teď už také běhá po věčných pastvinách. Díky němu jsem pak koupila Velese, chtěla jsem dalšího Tarana za každou cenu.

Prvním koněm mojí dcery Karolíny byl poník, Blesk, po plnokrevném hřebci Ponsardinovi. Tenkrát jsem dceři slíbila, že když se narodí strakatá kobylka, koupíme ji. Narodil se hnědý hřebec. Kája mu dala jméno a koupit jsme si ho prostě museli. Běhal dostihy poníků, skákal parkury a chodil všestrannost.

Stájemi mi prošlo hodně koní, především dostihových po ukončení kariéry, někteří pokračovali jako koně rekreační, jiní na parkurech nebo všestrannosti. Za zmínku by stál Brian – vítěz Pardubického St. Legeru, kterého se Lenka Horáková bála někomu prodat pro jeho veselou povahu. Za půl roku vozil děti a skákal přes parkurové překážky. Nebo Baran, také jeden potomek po Taranovi. Pro dceru jsem pak měla několik koní na sport, ale pouze pronajatých.

Kudy a kam vedla Vaše cesta s koňmi?

Začínala jsem v dostizích, ale trénovat jednoho, dva koně doma na dvorku je velmi nepraktické. Zaměřila jsem se na sport, především na všestrannost. Veles dosáhl stupně výkonnosti S* na skocích a T ve všestrannosti. Závodil převážně v zahraničí. Měl úžasný charakter.

Svoji kariéru ukončil 1. místem na MČR dětí družstev v parkurovém skákání v loňském roce. V sedle se Sárou Dvořákovou pod vedením manželů Veselovských. MČR dětí se zúčastnil ještě v roce 2011 v jednotlivcích. Jako jediný plnokrevný hřebec v poli startujících dokončil na 12. místě. Tentokrát v sedle s Eliškou Jandovou.

Teď mě zaujal i svět spřežení, mám klisnu ve stáji u Petra Vozába, tak uvidím, co bude dál. Už jsem zkusila jet jako přísedící na závodech v Pardubicích.

Kdo nebo co Vás inspiruje v práci s koňmi? Máte nějaký vzor?

Obdivuji spoustu lidí, kteří žijí koňmi. Ale vzor pro svoji práci nemám, dost jezdím do zahraničí a sleduji, jak se to dělá jinde. Sbírám inspiraci. Nejvíc mě zaujala Francie. Mám tam dlouholetou kamarádku Martinu Bartheldyovou.

Jakou roli ve Vašem životě s koňmi hraje EQUICHANNEL? :-)

EQUICHANNEL.cz je webová stránka, kde je o koních téměř vše, úžasně informuje lidi... jak laiky, tak i odbornou veřejnost a toho není nikdy dost, zaujalo mě mnoho článků. A pro mě nejbližší je využití A1/1 ve sportu a v chovu.

Kdybychom nahlédli do minulosti. Kam až jste to s koňmi „dotáhla"?

Můj první dostihák mi vyhrál cross country v Pardubicích. Pak se ještě párkrát umístil na dotovaných pozicích.

S Velesem jsme to dotáhli velmi daleko, možná to mohlo být i lepší, ale já jsem mu byla nesmírně vděčná, že mi splnil můj sen. Od jeho 4 let jsem tvrdila, že bude plemeník. Spousta lidí si ťukala na čelo, že jsem se zbláznila.

Zásluhu na tom samozřejmě nenesu jen já, u mě to byla hlavně moje tvrdohlavost, ale především jeho jezdci a trenéři. Začátek sportovní kariéry u Ing. Milana Theimera. A tříhvězdových úspěchů (teď 4*) dosáhl s Petrem Veselovským. Na to, že jsem s ním původně chtěla jako s posledním synem svého otce vyhrát derby, je to dost dobrý výkon! :)

A jestli mám nějaký další plán? Přála bych si, aby se v jeho hříbatech projevil jeho charakter, skokový potenciál a pokud možno jim přeji spoustu sportovních úspěchů. A snad alespoň jednoho jeho následovníka vychovám já.

Máte nějaký svůj osobní nebo profesionální „koňský zlozvyk"? A jak s ním bojujete?

Zlozvyků mám spoustu, hlavně těch jezdeckých, protože jsem začínala na dostihových koních stylem nahoru nepoletím a dole mě najdou. Nebála jsem se, a podle toho to vypadalo. Po půlroce ježdění jsem jela dostih podnikatelů. Sambugara jsem si koupila jako koně, kterého vrátili několikrát pro neovladatelnost.

Jezdit jsem začala v DS Zámrsk, v době, kdy tam působil trenér MVDr. František Horák. Pak už to šlo rychle, první kůň, druhý, třetí... statek, vlastní stáj.

Co považujete za největší překážku v soužití lidí s koňmi?

Jedno přísloví praví "největší překážkou každého koně je jeho jezdec...". Neplatí to vždy, ale je v tom obrovská pravda. Koně jsou úžasná stvoření, dávají nám svoji sílu k překonávání všech překážek a my bychom je měli velmi obdivovat.

Zároveň je ale mezi majiteli a jezdci mnoho amatérů a začátečníků, kteří mnohdy nehledí na dobré rady, mají svoji hlavu a to není úplně ideální.

Jakou nejlepší věc jste se od koní naučila?

Od koní jsem se naučila trpělivosti. Jsem dost výbušné povahy, hned se rozčílím. To ale neplatí, když jsem s koňmi. Tam je jiný svět. Vždy hledím na dobro koní a to v první řadě.

Co je pro Vás v oblasti, kterou se zabýváte, nejtěžší?

Moje práce je velmi náročná, především na čas. Potřebovala bych, aby měl den 48 hodin. Musí vás to bavit, jinak by to nikdo nedělal. Někdy je opravdu těžké se domluvit s lidmi. Plány jsou krásná věc, ale musí se realizovat.

Jaké knihy nebo filmy s koňmi byste našim čtenářům doporučila?

Jsem hrozný knihomol, mám obrovskou knihovnu, takže mě honem nenapadne co... Ale určitě: Království za koně, První plnokrevník a Chov koní...

Z filmů - Phar Lap a Sekretariat.

Které místo byste doporučila našim čtenářům navštívit v souvislosti s koňmi?

Navštívit by měl člověk pokud možno co se dá. Já byla letos poprvé v Anglii na Velké národní. Ohromný zážitek. Ale jinak mě zaujala hlavně ta Francie. Jezdím pravidelně do Normandie, líbí se mi staré hřebčíny. Je to úžasná atmosféra.

Co Vám koně dali? Co vzali?

Co mi koně dali a vzali?... Koně mi dali smysl života a vzali mi volný čas. S tím se ale musí počítat. Obsedala jsem koně i na Štědrý den. :) U mě vždy měli koně přednost před vším ostatním. Jezdila jsem za jakéhokoliv počasí. Za tmy, když se to nedalo jinak. A dali mi také mnoho krásných zážitků. Radosti i smutku.

Kateřino, děkujeme za rozhovor a přejeme Vám, abyste naplnila všechny své sny! :)