My v redakci EQUICHANNELU víme, že každý jednou nějak začínal. A také víme,že zajímaví lidé za sebou mají zajímavé osudy. Budeme vás proto v našem nepravidelném seriálu seznamovat s těmi, kterým se koně stali povoláním. Budeme se bavit o naplnění jejich očekávání i o jejich koňském životě. A nebudeme rozlišovat mezi profesemi, protože i ten, kdo vede obchod, je člověk s příběhem. Pojďte se tedy inspirovat příběhy druhých...

U krbu jsme si napoprvé povídali s dvěma mladými lidmi, kteří si před rokem otevřeli kamenný obchůdek s jezdeckými potřebami v Lanškrouně. Možná jejich vyprávění "nakopne" i vás...

Co vás dva vlastně svedlo dohromady?

Lenka: Koně určitě ne.
Martin: No koně určitě jo, já jsem vždycky chtěl mít koňařku :-)
L: Původně jsem se snažila Martina nahnat své kamarádce a nakonec zbyl na mě :-)
M: Lenka není vůbec romantik :-)

Takže koně jste oba studovali na SZeŠ Lanškroun, alespoň v tom se shodnete :-). Byl to vždycky váš cíl s nimi dělat profesně?

L: Můj určitě ano. Já koně viděla poprvé v 6 letech. Chtěla jsem začít jezdit, tak mi rodiče koupili křečka. Zemědělku jsem „získala" rozvodem rodičů... Původně jsem si myslela, že po škole budu profesí „oška", jezdec, nevadí mi vzít vidle do ruky.

M: Můj tak úplně ne. Po zemědělce jsem chtěl studovat dál, ale také podnikat a dělat finance. Touha po podnikání mě přinutila opustit zaměstnání a rozmýšlet se, jakou cestou se dát. Vyloženě se mi nabízel fakt, že v Lanškrouně, kousek od zemědělky, žádný podobný obchod není a že místo plné koní má v tomhle veliký potenciál. Zároveň jsem měl velkou oporu v Lence, která to všechno znala prakticky a na mě zbyla ekonomická stránka věci a vložit do toho systém. Původní rozmyšlení věcí se hodně vyplatilo - jak jsme si to v začátku nastavili, tak nám to šlape i dnes.

Kdy a jak jste začali s obchodem?

L: Já jsem se učila na státnice a ve volných chvílích jsem hledala dodavatele :-) Bylo to v červnu 2010.

M: Řekl jsem „jdeme do toho" a chtěl jsem po Lence, aby mi našla, co potřebujeme zajistit pro nějakou základní potřebu zákazníků. Od srpna už jsme obchod dělali oba na půl úvazku. Do krámu jsem také vyráběl regály, stoly, stojany.. něco jsme nestihli do dneška ani natřít.

L: 31. srpna v noci jsme ještě vrtali poličky a 1. září jsme otevírali. Ještě před otevíračkou ráno jsme vybalovali věci z krabic..

A jak rychle přišli první lidé do krámu?

L: Hned první den dopoledne přišla děcka ze školy, určitě jsme měli desítky návštěv a vzpomínám, že i docela pěknou tržbu!

Dělali jste obchodu nějakou propagaci předem?

M: Jezdili jsme před otevřením po akcích, po Hubertech a tak a rozdávali vizitky. Auta kamarádů jsme oblepili letáčky (a ty jim na autech zůstaly do dneška).

L: Jakmile bylo rozhodnuto, že začneme s obchodem, tak jsme udělali dotazník a v květnu na Hliněném poháru v LA jsme žádali návštěvníky o jeho vyplnění. Sešlo se mi 6 odpovědí :-)

Jakým způsobem si vlastně zajišťujete sortiment? Spousta lidí vůbec netuší, co za takovým obchodem je.

L: Prvně jsme jednoduše nakoupili to, co bylo v nabídce od českých dodavatelů. Oni nám i do začátku radili, co je super a „hodně se bere". Do dneška nám to v krámě leží :-)). To, co hodně točíme, vychází ze skutečné poptávky lidí u nás v obchodě.

M: Abychom na toho 1. září měli celý sortiment, museli jsme tedy navázat i obchodní styky se zahraničím. Nebyli jsme samozřejmě známí, takže o to to bylo těžší. Některé firmy na naše e-maily ani nereagovaly, následovaly složité telefonáty. No, nedali jsme se. Dnes bereme od cca 20 základních českých dodavatelů a od 10 ze zahraničí. Pro zboží si jezdíme osobně k panu ing. Kubovi do Kentaura, jinak všechno probíhá výhradně zasíláním. A v Německu samozřejmě s platbou předem.

L: Pana ing. Kubu jsem kontaktovala několikrát, než se nám podařilo navázat kontakt. Ve finále se nás ale do začátku právě on mile „ujal", tak trochu i díky doporučení pana Skřivana. Udělal si na nás čas, provedl nás kompletní výrobou sedel - a my jsme si zamilovali sedla od Kentaura :-) Známe je zevnitř, zvenku, shora, zespodu, viděli jsme vedle nich rozdělané i jiné typy a značky, poradili nám, jak sedlo správně napasovat.. Nejdřív se ovšem i pan Kuba samozřejmě divil, proč začínáme s koňským e-shopem, když jiní krachují a je jich hodně...

M: Velmi vřele nás také přivítal pan Obluk. Když jsme mu zadali úplně první poptávku, obratem nás oslovili a byli velmi ochotní. Ještě před otevřením jsme k nim jeli, prohlédli si zboží, probrali kvalitu materiálu, určitě tak tři hodiny jsme se vším probírali (což pro mě jako pro chlapa bylo opravdu náročný!:) a zjistili jsme tak velmi dobře, co pro zákazníky nakupujeme.

Pak jsme začali navazovat postupně kontakty se zahraničím a doplnili sortiment po vybraných kouscích zvenčí. Někdy ovšem přicházíme bohužel i na to, že některé výrobky se od sebe skutečně liší jen značkou...

L: No a nově teď zavádíme na trh crossové hodinky Optimum time od britského výrobce. Poptávali je totiž přímo zákazníci a jak jsem zjistila, na trhu není dostatečný výběr v této cenové úrovni. Postupně jsme se tedy dopátrali přímého výrobce venku a teď nás čeká přeložit návody pro všechny modely, aby si již před koupí mohli zákazníci úplně přesně vybrat vhodný typ.

Určitě by nás proto zajímaly i další dotazy návštěvníků našeho e-shopu, abychom věděli, co ještě pro ně do našich nacpaných regálů doplnit :-)

Co je podle vás v obchodě nejdůležitější?

M: Rozhodně je to solidní a osobní přístup k zákazníkům. Já sám objednávám hodně věcí přes internet, a tak dlouhodobě poznávám docela zajímavé reakce a chování obchodníků. Nejhorší je, když vám nikdo neodpovídá na mail a nezvedá telefon, nezodpoví doplňkové dotazy k objednávce a přesto, že vy jste se potřeboval ještě rozhodnout, on rovnou zboží zašle. My se proto snažíme lidem pečlivě odepisovat a informovat je s každou změnou stavu jejich objednávky. Snažíme se co nejvíce zpřesnit popisky v shopu, aby zákazník opravdu věděl, co kupuje. Zboží dostat k zákazníkům co nejrychleji - víme třeba, že u nás PPL odchází ve tři odpoledne. Proto se snažíme i objednávku, která nám dojde ve dvě hodiny, ještě ten den zabalit a skutečně odeslat.

L: Když například vím, že zboží z Německa nám chodí týden a zákazník ho potřebuje dříve, jsme často ochotní i vyhovět tím, že objednáme zboží jinde s nižší marží pro nás. Bereme to jako službu lidem.

Také naše praxe u koní dělá hodně. Zákazník někdy sám neví, co přesně by potřeboval a my mu můžeme z praxe poradit, co funguje nám, nebo co se na danou věc hodí.

Otevřeli jsme také rubriku „Vyzkoušeli jsme za vás" a v ní jsme začali pro naše zákazníky výrobky testovat.

 

Jak už tu padlo, vy dva máte jednoho vlastního koně..

L: Máme Lorda, 13letého teplokrevníka bez původu, který si ale myslí, že je dostihák :-) Letos se mu tedy snažíme vysvětlit, že není - a snad se nám to i daří. Chtěli jsme ho původně do hobby sportu, ale neměli bychom na to vlastně ani čas, takže jezdíme hodně na vyjížďky a provozujeme takovou tu běžnou jízdárenskou práci. Oficiálního trenéra tedy nemáme, trénujeme jeden druhého :-) Nejde to.

M: Přesto to zkoušíme :-)

L: Byli jsme ale rok v Anglii u koní a to nám dalo bezvadnou zkušenost. Úplně se nám tam změnil pohled na ježdění. My jsme byli zvyklí na starou, klasickou školu s ne úplně korektním přístupem ke koni i jezdci. A tam, ne že by se na koni sedělo obráceně, ale překopalo mi to základy. Není potřeba co krok, to pobídka. Koně byli výrazně přiježděnější.

Samozřejmě v prodejní stáji v Irlamu u Manchesteru, kde jsme také takřka půl roku působili, to tak prima nebylo, naše zkušenost odpovídala zhruba vašim aktuálním článkům. Ale v další stáji, drezurní Fairoak Grange v Ashford Hill (blízko Newbury), mě naučili přemýšlet o ježdění hodně jinak. Tam mě také pohltila drezurní práce. Měli jsme výbornou trenérku, jejíž rady využívám skutečně dodnes.

Když jsem na pohovoru měla předvést, jak jezdím, dostala jsem skvělého trakénského valacha, který chodil vysoké drezurní soutěže. Já toho koně nemohla nacválat! A tak jsem pobízela do úmoru a kůň spíš zpomaloval - tam byli koně naučení udržovat tempo a moje další pobídky ho prostě mátly...Stačilo prostě jen jednou říct „jdi" a ty koně to respektovali až do nové pomůcky. Takže na pohovoru jsem jezdecky nezazářila...

V tréninku jsem pravidelně jezdila vysokého hnědáka, kterého angličani oslovovali „Plejtn". Až po nějaké době jsem si přečetla jeho jméno na stájové cedulce a „Platan" mi bylo povědomější. Nakonec jsem se dozvěděla, že je to český teplokrevník, který byl prodán do Holandska a odtud do Anglie. Takže jsem v Anglii jezdila českého koně - jen jsem nevěděla jestli na něj mám mluvit česky nebo anglicky :-)

M: Trochu nepříjemný byl jen jakýsi celkový náhled Angličanů na to, že my jako Češi, se stejně nenaučíme jezdit tak dobře, jako oni...

L: Na to je Martin dobrý, že se umí víc prosadit, než já...

M: Mně se také úplně změnil náhled na ježdění - u nás se jezdí vpravo a tam vlevo :-)) Ale k těm koním, já jsem tam moc nejezdil, spíš jsem pracoval jako ošetřovatel a údržbář-provozní. Takže jsem třeba hodně jezdil - s bagrem. Většina činností se tam dělala svépomocí, takže umím výborně a s velkou přesností bagrovat (a to i aktivní elektrikářské kabely :-), postavit ohrady... a samozřejmě vydržím i dlouho kydat.

L: Na 25 koní jsme zkrátka byli na všechno jen my dva.

Zítra slavíte rok od otevření obchodu. Zkusme bilancovat :)

M: Před rokem jme šli naprosto do neznáma. Měl jsem své určité odhady, ale každý do jednoho nás od toho odrazoval. Všichni si mysleli, že to v Lanškrouně nemá smysl. Po roce už máme jasno, víme, že to byl dobrý krok, byť vykoupený spoustou práce - a že se všechny mé odhady plní. Aktuálně máme kolem 1 100 položek sortimentu, přesně před rokem jich bylo 400. Měsíčně vyřídíme na e-shopu přibližně 80 objednávek. Takže do dalšího roku rozšiřujeme sortiment jak zboží, tak služeb.

Nově jsme zavedli službu pasování sedel. Jak jsme už zmínili, od začátku v tomto spolupracujeme s p. Kubou a jsme schopní tuto službu poskytnout v podstatě kdekoliv.

Dál začínáme s výrobou skokového materiálu podle vlastních vzorů. Rozhodli jsme se pro výrobu maximálně využívat kapacity místních firem a dát tak příležitost k rozvoji výrobcům z našeho regionu. Chceme prostě vyrábět české produkty českýma rukama. Aktuálně máme model, výkresy, poptané jednotlivé výrobní operace a první kusy jdou do výroby. Zaměřujeme se na to, aby překážky byly pro klienty cenově dostupné a zároveň maximálně bezpečné a variabilní. Předpokládám, že první kusy budou na trhu koncem září.

L: A nedlouho před výročím jsme si nadělili tak trochu charitativní projekt. Chtěli jsme někoho sponzorovat, ale aby to mělo hlubší smysl. Nechtěli jsme jen tak vybrat nějakou sportovní dvojici a poslat ji na kolbiště. A tak jsme u půllitru piva začali podporovat Koňskou záchranku...

Vypadá to, že pro samou práci ubyde koňských zážitků :-)

L: No právěže kdeže! Nedávno byla na EQCH upoutávka, že ve Slatiňanech bude aukce starokladrubských hříbat a to jsem si jako milovník tohoto plemene nemohla nechat ujít. Chtěli jsme prostě jen vidět, za kolik se takoví koně prodávají. ANI VE SNU mě nenapadlo, jak to skončí...

Sedíme, sledujeme ukázky a spěchali jsme už na chalupu. Přišla první kobylka - a vyvolávací cena 10 tisíc! Čekali jsme příhozy a cenu kolem 50, jenže šup, přiklepnuto za 20 tisíc korun českých. Tak jsem do Martina strčila „Běž tam!". Přivedli krásného hřebečka.. ryzáčka.. tak jsme to zkusili.. a najednou byl náš. Takže teď máme čtyřměsíčního kluka Siglavi Pakra Rosemary VIII-22.

M: Zatím má operativní jméno "hříbeček" :) a je ve Slatiňanech ve zhruba stohlavém stádu.

A pozor! Protože "Rosemary" není vůbec klučičí jméno, máme pro vás takovou malou soutěž:

Vymyslete našemu Siglavimu hezké domácí jméno. Náměty pište do diskuze pod článkem. Autor vítězného jména, které si vybereme, obdrží ručně malovaný hrneček s portrétem „Hříbečka".

(foto hříbečka pochází z hřebčinského katalogu)

A můžeme se těšit zítra na nějakou specialitku na vašem webu?

M: Jasně!

1. září 2011 budete mít všichni na všem, kromě krmení, slevu 10 %, platí to jak na eshopu tak v kamenném obchodě. A poštovné zdarma.

Samozřejmě i z těchto objednávek půjdou 2 % na záchranku.

Stavte se i osobně. Rádi vás uvidíme :-)

PS: A na Mikuláše s námi počítejte samozřejmě i na druhý ročník Mikulášské soutěže pro vás ;o)

Jezdecké potřeby Dulkaj

L: Lenka Röschová (1987), M: Martin Dulkaj (1984)
www.potreby-jezdecke.cz

Lanškroun, východní Čechy