Od kterého svého svěřence si letos nejvíc slibuješ? 

Upřímně po uplynulé sezoně věřím všem a jsem moc rád, že je mám. Myslím, že naši koně byli vidět a dělali radost. Ať už Caucasian, který podával úžasné výkony, Hidden Colony, Politicum, Silver Trigger, Ballantines, Norton nebo To Ten Meters. Předpokládám, že letos půjdou nahoru Norton a Hidden Colony a důvěru mám i v Princess Churchill. 

Jak vidíš své tříleté? 

Optimisticky. Bounty je, myslím, šikovný a mohl by z něj být užitečný koník. Nemám přehnané ambice, ono mít na dráze svého odchovance je vždycky tak trochu jiné. Nelly Fantasy začala později a s trenérem jsme se dohodli, že na ni tlačit nebude. Nicméně vypadá pěkně a věřím, že i ona si svou parketu najde. U Princess Churchill doufám, že se bude zlepšovat. První start byl pěkný a pak v Bratislavě při Ceně zimní královny přišla o šanci kvůli kolizi. Během pár sekund bylo po všem. Myslím, že by mohla být vytrvalá, zatím se tak jeví. Uvidíme, co předvede na dráze. Hlavně ať ji dostihy baví, to je pro mě klíčové. 

Jak se jeví nejnovější posila stáje, teprve nedávno pojmenovaná ryzka True Beauty?

Je to moc hezká a snaživá klisna. Moc se mi líbí, jak exteriérově, tak i pohybem. Mohla by být raná, ale to se ukáže až časem. Stejně jako na ostatní, ani na ni nebudeme tlačit. 

Aktuálně máš patnáct koní u tří trenérů (Konstantina Kobzareva, Michala Kalčíka a Jaroslava Jelena) na třech různých místech (Krabčice, Levín, Pěčín). Plánuješ i letos nákupy tříletých koní, jako tomu bylo vloni v případě ryzáka Nortona a klisny To Ten Meters?

Nákupy dopředu neplánuji. Nikdy jsem ani nepředpokládal, že bych měl tolik koní, jako mám dnes (smích). Myslím, že aktuální počet je tak akorát. 

Své první koně jsi pořídil od trenérské legendy Arslangireje Šavujeva, jak to bylo s těmi dalšími? Využíváš služby některého z agentů a co je pro tebe jako majitele klíčové při výběru koní? Dáš i na svou intuici? 

Koně od pana Šavujeva jsem kupoval rád, protože jednal vždycky fér, a to se bohužel v dnešní době už moc nevidí. Začalo to úžasným Silver Triggerem, kterého jsem si vybral jako náhradu za Azbuka, vůbec prvního koně, kterého jsem vlastnil. Postupně jsem pak od něj koupil i další – Launch Zona, Arkadaga, Caucasiana, Politicuma, Hidden Colonyho a Torque Powera. Několikrát jsem využil služeb bloodstock agenta Tomáše Jandy. První vydražil na dražbě jako odstávče Ballantines, kterou jsem pak vychovával doma. Dále mu vděčím za pořízení letos tříletých Princess Churchill a Nelly Fantasy a zatím posledním společným počinem je už zmíněná krásná klisna True Beauty po Decorated Knight z Feryal. Vždy to bylo tak trochu osudové, já řekl požadavky a Tomáš je do puntíku naplnil. Vážím si ho, protože je to velký profesionál. Další dva koně jsem si vytipoval v tréninku podle projevu. Klisnu To Ten Meters jsem privátně zakoupil přes agentku Hanku Juránkovou. Dal jsem nabídku, a ta byla přijata. To u hřebce Nortona jsme museli s agentkou zabojovat. I ona svou práci dělá výborně a mohu ji jen doporučit. A z pověrčivosti zaklepat, protože všechny nákupy se zatím povedly. 

Kromě nákupu koní se zabýváš i chovem – na statku v Tušovicích už přišlo na svět pět hříbat a vlastníš i chovného hřebce, bělouše Torque Powera, mimo jiné dvojnásobného vítěze Velké ceny Prahy (2019 a 2020) a premianta Lázeňské míle (2019). Co tě přimělo k tomu, zařadit ho do chovu? 

Torque Power byl můj první dražší kůň. Kůň, kterého jsem vždycky obdivoval a fandil mu. Poté, co se zranil v dostihu v Bratislavě při mítinku TurfGala, se nám už nepodařilo, ani přes velkou snahu, vrátit ho zpět do tréninku. Nechtěl jsem riskovat jeho zdraví, ani ho prodat, a tu přišla nabídka od pana Madarásze, který ho chtěl zkusit v chovu. 

Torque Power zamířil na Slovensko. Má to pro majitele hřebce nějaké výhody oproti připouštění v ČR? 

Je v tom poměrně velký rozdíl. Přestože Torque Power dvakrát vyhrál listed dostih v ČR a patřil mezi elitní mílaře, museli bychom v ČR uhradit poplatek licentace sto tisíc korun plus DPH. Na Slovensku není poplatek skoro žádný a já věřím, že dostane šanci, kterou si zaslouží. Vždyť za svou kariéru nejenže ukázal nespornou kvalitu, ale i obrovské bojovné srdce. Já sám jsem se rozhodl Torqueho podpořit svou bílou královnou Calistegií. 

O svých koních hodně přemýšlíš a věnuješ jim spoustu času. Nenarušuje to svým způsobem i tvé soukromí? 

Času koním věnuji docela dost a moje rodina je s tím smířena, protože když něco dělám, tak pořádně. Sám vyřizuji startky, přihlášky i záležitosti spojené s cestami do zahraničí. Rozmýšlím hned další starty a plánuji je tak, aby na sebe pokud možno ideálně navazovaly. Důležité je to hlavně u tříletých, když se běhají trialy. Ještě se mi nestalo, že by si holky stěžovaly, že je kvůli koním zanedbávám. Když se pro něco rozhodnu, tak se snažím dát do toho vše. Ony to vědí a berou mě takového, jaký jsem. 

Zapálený a věčně řešící kromě startů i ideální jezdecké obsazení..

Vloni jsem posazoval víc jezdců než v předešlých letech a pořád se v podstatě snažím o to samé, aby daný jezdec koni seděl. Jsem rád za spolupráci s Jiřím Palíkem, který má v dostihu přehled a o koních přemýšlí. Hodně mile mě letos překvapil Adam Florian, kterému jsem svěřil Caucasiana. Ano, mysleli jsme si s Kosťou, že to může být dobré a oni si naprosto dokonale sedli. Adam má citlivou ruku a dobrý odhad. Moc spokojený jsem byl vloni i s Jirkou Chaloupkou, s tím jak odjezdil Hidden Colonyho v Českomoravské ceně v Mostě, Aidensfielda v Kolesách i Arkadaga v Lysé nad Labem. O koních přemýšlí a vždy vám řekne svůj pohled na věc. Jinak můj okruh oblíbených jezdců včetně výše zmíněných zůstává víceméně beze změn – patří do něj Petr Foret a David Liška a z děvčat Alena Plimlová a Lucie Fialová. 

Blíží se Galavečer českého turfu a s ním i ocenění těch nejlepších v uplynulé sezoně.

Po sezoně 2022 jsem věřil, že Politicum bude mílař roku a skončil až třetí. Třeba se letos dočká uznání Caucasian v kategorii sprinterů, protože by si to podle mě zasloužil. Českomoravskou cenu vyhrál v rekordu, Cenu Jezdectví o osm délek. Byl druhý ve Svatováclavské ceně mezi elitními sprintery, druhý v Bratislavské míli, třetí v Leramu Million. Za celou sezonu nespadl z tabule. Nechám se překvapit. A když to nevyjde? Nevadí, pro mě je důležité, že své koně umím ocenit hlavně já sám.

Každý máme nějaký sen, jaký je ten tvůj dostihový? 

Dostihových snů je hodně a postupně si je plním. Minulou sezonu získala moje stáj v celkovém hodnocení šesté místo, vloni už čtvrté. Mezi mega stájemi s několikanásobných počtem koní je to už víc než sen. Co se týče šampionátu, je to trochu hra o to, kdo vyhraje Derby. Ten pak zpravidla vyhrává i stáj roku, protože se hodnotí podle vydělaných peněz. Při českých dotacích vyběhnout milion korun bez klasik je dost náročné. Ano, je tady pár zajímavě oceněných dostihů, nicméně myslím, že by neuškodila větší finanční motivace. Mnohdy majitelé zaplatí větší část dotace celého dostihu, což by se logicky mělo v dotacích nějak odrazit. A co bych si přál? Aby moji koně byli zdraví a měli větší štěstí na průběhy dostihu. 

Kromě výše dotací, které řeší téměř každý, kdo se v dostihovém prostředí pohybuje, tě ale trápí i jiné řekněme neduhy, přetrvávající několik let bez řešení.

Co třeba nedokážu pochopit, je, že když přijedeme s koňmi do Lysé na dostihy, nemáme pro ně automaticky boxy. Navíc pokud se nemýlím, majitelé a jezdci platí pořadateli parkovné. Nejde o peníze, ale o princip. Pokud nebudou majitelé, nebude koho trénovat a nebude také co pořádat. Všichni mají svou roli a bez kohokoliv z celku to nepůjde. Majitel, trenér, žokej, pořadatel, zavaděči do boxů, kteří to nemají mnohdy lehké, startér, členové dostihové komise a spousta dalších… Myslím, že bychom se měli všichni snažit, aby nás dostihy bavily a byli jsme všichni spokojení.

Koně a dostihy jsou tvou zálibou číslo jedna. Co ale podnikáš, když nejsi s rodinou nebo u koní? 

Kromě koní, kteří jsou můj život a jsem s nimi každý den, miluji ostatní zvířata a přírodu. Ve volném čase mám rád jakýkoliv pohyb. Moc rád posiluji, jezdím na kole, rád boxuji. Mám rád i hudbu, v podstatě jakoukoliv. Poslouchám ji při práci, na kole i v autě. Hudební styl? Ten je mi úplně jedno, když se mi něco líbí, tak je jedno, kdo to zpívá. To samé je s filmy, preferuji takové, které když dokoukáš, nutí tě k zamyšlení. Nejraději sleduji ale komedie, u kterých se můžu opravdu zasmát. Přijde mi, že v současné době každý točí filmy, každý dělá hudbu a každý všemu rozumí. Máloco je ale kvalitní. 

Rád i cestuješ.

Karavanem, protože je v tom určitý druh svobody. Naložit kolo a jet – být zkrátka nezávislý. Líbí se mi všude, v České republice je spousta zajímavých míst. Kouzelná je Šumava, úžasně bylo v Krkonoších, kdo nikdy nebyl v Českém Krumlově, nepochopí, jak je to tam krásné. Všude u nás je nádherná příroda a relativně všude už se dá dojet na kole, což je fajn.