V těchto souvislostech bledne i popularita Monty Robertse či Pata Parelliho, kteří sice překračují okruh zájemců koňařského světa, ale rozhodně široká veřejnost nezná jejich práci a publikace tak dobře jako Francisovy. Je těžké najít vhodné přirovnání v jiné oblasti pro vyzvednutí významu spisovatelova díla. Dicka Francise bychom mohli přiřadit například k Joy Adamsonové, které se prostřednictvím knihy „Příběh lvice Elsy“ podařilo podnítit zájem o ochranu africké i světové fauny.

To, že je Dick Francis jedním z nejčtenějších autorů na světě, vypovídá o vystižení správné kombinace žánru s neobvyklým námětem a důrazem na vítězství dobra nad zlem.

Náš Dick Francis

Dick Francis se v naší republice se svými knihami zabydlel jako málokterý jiný zahraniční autor. Velký podíl na oblibě jeho knih má vynikající překlad lékařky, spisovatelky, diplomatky a senátorky Jaroslavy Moserové - Davidové. Ta dokázala úžasným způsobem tlumočit Francisovy příběhy do českého jazyka. Snad bychom J. Moserové složili kompliment a pana Francise se nedotkli, kdybychom řekli, že její překlad Francisových knih byl tak skvělý, jako dabování francouzského herce Luise de Funese Františkem Filipovským. O F. Filipovském se všeobecně vědělo, že jím namluvený světově proslulý komik, je v naší české verzi ještě lepší než ve francouzském originále. Dick Francis navštívil Českou republiku několikrát. Poprvé to bylo v roce 1973, kdy Velkou pardubickou vyhrál Ch. Collins se Stephen?s Society, a naposledy před šesti roky přibližně ve stejnou dobu jako letos - v polovině dubna.

Letošní výlet do středu Evropy začínal nejprve pobytem na Slovensku a poté pokračoval cestou přes Pardubice do Prahy. V Pardubicích se dokonce krátce sešel s prezidentem Václavem Havlem a pohladil i trojnásobného vítěze VP Peruána.

V obou městech se těšil velkému zájmu a jeho kroky pečlivě mapovala televize i denní tisk. Doslal se do večerní „21“ na ČT 1 a na titulní stránky předních českých novin. Nakladatelství Olympia ve spolupráci s Ministerstvem kultury udělilo D. Francisovi a dr. Moserové Nakladatelskou cenu pro rok 2000. Zájem o obě osobnosti byl enormní. Díky vstřícnosti dr. Moserové se natočil s D. Francisem i krátký filmový dokument.

Když čteme „Francise“

Čtení knih Dicka Francise je úžasným zážitkem, při kterém zcela opouštíme náš reálný svět. Někam se s knihou pohodlně uklidíme a čteme ji tak dlouho, dokud nedospějeme k poslední stránce. Společně se s hlavním hrdinou prodíráme spletitým světem lidí od turfu a neslyšíme, nevidíme... Na pobídky běž udělat to či ono odpovídáme: „Jo-jo, za chvíli!“ a příslušný úkol splníme až den následující. Knihu dočítáme většinou k ránu a třebaže bychom měli být celý den rozlámaní a unavení po nočním čtení - kniha nám naopak dodává chuti do života. Tak působí napínavé příběhy Dicka Francise, v nichž vítězí dobro nad zlem...

Jaroslava Moserová - naše detektivní překladatelka

Je nemnoho žen, které dosáhly tolika významných postů jako MUDr. Jaroslava Moserová - Davidová, DrSc., a přitom si zachovaly vstřícné vystupování a souvztažnost s denní realitou. Většinou tomu tak bylo v případech, kdy se na jejich cestě vzhůru podílela vlastní vzdělání, odhodlanost a píle.

Když u nás počátkem 70. let začaly vycházet první detektivky z pera Dicka Francise, mohli jsme číst v záhlaví, že je překládala Jaroslava Moserová-Davidová. Její překladatelský cit a sloh z nich udělaly rázem detektivní „bestselery“, které zpopularizovaly dostihový svět i ve zcela nekoňařském čtenářském prostředí. To byla vlastně první diplomatická mise Dr. Moserové.

Ta další její mise na ni čekala po roce 1989. Tehdy se sice právě chystala do zaslouženého důchodu, ale když viděla, jaký rychlý spád dostaly všechny události, nemohla přece zůstat nečinně stranou.

Usoudila, že bude lepší se zapojit do činnosti občanského fóra v místě bydliště a v roce 1990 byla za Prahu 7 kooptována do České národní rady, v níž zůstala i po prvních svobodných volbách.

Krátce nato hledalo ministerstvo zahraničí schopné osobnosti, ovládající cizí jazyky, do svých diplomatických služeb. MUDr. Jaroslava Moserová - Davidová byla navržena jako nejvhodnější kandidát pro velvyslanectví u protinožců v Austrálii.

Rozhodování bylo pro ni velmi těžké, neboť právě tou dobou měla velmi těžce nemocnou maminku...

Do Austrálie odjela Dr. Moserová v roce 1991. Zemí byla nadšená - zvířata, rostliny, celá australská příroda na ni udělala obrovský dojem. V hlavním městě Canbeře měli z jejího příjezdu nesmírnou radost všichni emigranté, neboť tam „zprovozňovala“ první východoevropské velvyslanectví. To však netušila, že o rok později bude zakládat ještě jedno. V Austrálii se totiž dočkala dělení Československa. Sídlo velvyslanectví připadlo slovenské straně a do dvou měsíců bylo nutné se přestěhovat a zajistit vhodný objekt a personál pro nové velvyslanectví České republiky. Když po dvou letech nerada opouštěla Austráli, přišli se s ní v den odjezdu rozloučit i klokani až k prahu jejího australského domova...

Po návratu do ČR se jí podařilo založit Českou komisi pro UNESCO a v roce 1996 se stala její předsedkyní. Poté se připravovala na kampaň do senátních voleb. Za občanskou demokratickou alianci (ODA) kandidovala na Pardubicku. I další kandidatura do senátu byla úspěšná a tak MUDr. Moserovou můžeme již pátým rokem zastihnout ve Valdštejnské ulici v budově Senátu. Ten sídlí v několika malostranských palácích, které byly díky státní správě zachráněny před zchátráním či necitlivým architektonickým zásahem. Pod slunnými a nádherně zrekonstruovanými zahradami Pražského hradu (i díky spolupráci Hradu s Jeho Výsostí princem Charlesem) jsme dr. Moserovu navštívili v její senátorské pracovně, abyste se dozvěděli o bohatém a aktivním životě nejúspěšnější překladatelky Dicka Francise.

Cesta kolem světa

Není možné se nezmínit o neuvěřitelně činorodém mládí dr. Moserové. V roce 1947 získala v celostátní soutěži stipendium na střední školu v USA v Severní Karolíně. V roce 1948 tam odmaturovala a stihla se zúčastnit i výtvarné soutěže. Tu vyhrála, což mělo rozhodující vliv na další pobyt. Mohla získat stipendium na škole v Coloradu nebo v New Yorku. I když škola v New Yorku nabízela horší finanční podmínky, umělecky se zdála být vhodnější. K tomu si Jaroslava vyběhala pracovní povolení a mimo školu se věnovala práci v různých továrnách. Celou dobu pilně šetřila. Podle zpráv, které docházely z Evropy a z Československa, jí bylo jasné, že teď musí vidět co nejvíce, neboť pak se jí svět pravděpodobně zavře. I když ji v Americe přemlouvali, aby tam setrvala, šla si Jaroslava Moserová svou cestou. V roce 1949 podnikla z našetřených peněz cestu kolem světa (což bylo na tehdejší dobu velmi ojedinělé). Koupila si lodní lístek ze San Franciska do Bombaye, procestovala Indii, která ji dodnes fascinuje, a pokračovala přes Rudé moře a Suez do Egypta a do Benátek. Když na podzim roku 1949 přejížděla v mezinárodním rychlíku česko-rakouskou hranici v Dolním Dvořišti, byla jedinou cestující ve vlaku.

Padesátá léta přinesla mnoho rodinných problémů - zavření otce, hmotnou nouzi... Nakonec po velkých komplikacích vystudovala Lékařskou fakultu University Karlovy. Po škole strávila pět let na chirurgii v Duchcově a potom přešla na Lékařskou a hygienickou fakultu v Praze na Vinohradech. Této nemocnici zůstala věrná celých třicet let. I když se původně chtěla věnovat plastické chirurgii, kde by mohla využít i své výtvarné nadání, pracovala po celou dobu na oddělení popálenin.

Překlady

Nesnadná lékařská práce si postupem doby vyžádala nutnost odreagování. Dr. Moserová si našla ten nejlepší možný způsob - vrhla se na překládání románu Dicka Francise. Večerní a mnohdy i noční překladatelská činnost ji přivedly přivedla na jiné myšlenky a nám umožnila četbu vynikajících detektivek.

Pro Sportovní a turistické nakladatelství v Praze přeložila první knihu v roce 1972 s názvem Poslední šance. Ve skutečnosti to byla ovšem první šance pro dlouhodobou spolupráci nakladatelství s dr. Moserovou. I když několik knih přeložili jiní překladatelé, postupně senátorka J. Moserová přeložila všechny knihy Dicka Francise a těch bylo od počátku sedmdesátých let do letošního roku přesně čtyřicet jedna.

Čtenáři koňaři na „francisovkách“ oceňovali nejen kvalitní překlad, ale i správnou odbornou terminologii. Na začátku se MUDr. Moserová musela radit se svými přáteli veterináři a koňaři - k těm nejdůležitějším poradcům patřil v prvé řadě náš nejznámější jezdecký a dostihový novinář Přemysl Neumann, dále veterinář z Gabrielky MVDr. Oldřich Bečka, čtyřnásobný vítěz VP ing. Václav Chaloupka a další.

Jaroslava Moserová říká: „Aby se přeložená kniha dobře četla, musí mít čtenář pocit, že byla napsána česky, ale že je z anglického prostředí. Navíc se text knihy lépe čte, jestliže je možné ho dobře reprodukovat nahlas. To jsou drobnosti, na které člověk přijde až časem.“

Pro Dicka Francise připravovala rešerže o nových povoláních jeho žena Mary. Tu si Jaroslava Moserová moc oblíbila a velmi si jí vážila. Seznámily se při druhé návštěvě D. Francise v Čechách. Tehdy obě rodiny společně strávily týden v Praze a týden v Krkonoších. Pak se navštívily v Londýně.

Mary byla ovšem nemocná, měla astma, a tak časem její muž pro ně zařídil přesídlení na Floridu a později na Kajmanské ostrovy v Karibském moři. Do Londýna přijížděli pouze dvakrátkrát do roka, na Velkou národní steeplechase a v září na křest nové knihy.

Tak tomu bylo i v loňském roce. Jaroslava Moserová tam byla vždy zvána a málokdy měla čas se akce zúčastnit. Loni intuitivně vycítila, že je třeba jet. Čekalo ji radostné shledání s Dickem a Mary. S Mary to však bylo poslední, neboť několik dní nato tiše zemřela. Pro Dicka Francise to byla velká rána. Na četné otázky novinářů, zda ještě něco napíše, odpovídá: „Nemyslím, a když - tak to bude o Mary...“.

Naše velvyslankyně

Reprezentace České republiky v zahraničí učinila z této nesmírně milé, inteligentní a kultivované dámy skutečného diplomata, který dokáže obojí (ČR i koně) výborným způsobem prezentovat a úspěšně šířit.

MUDr. Jaroslava Moserová je častou návštěvnicí řady jezdeckých a dostihových akcí. Můžeme ji vídat v Parubicích, v Kladrubech, v Lysé nad Labem... Na Velké pardubické je zřejmě jedním z nemnoha českých diváků, jejichž cesta na dostihový svátek koní je stojí značné oběti. Tou dobou totiž zasedá UNESCO v Paříži a dr. Moserová jako prezident Generální konference UNESCO přilétá na vlastní náklady na nedělní den do Pardubic a pak se zase hned navrací do Paříže.

Dílo Dicka Francise vydané Nakladatelstvím Olympia a přeložené MUDr. Jaroslavou - Moserovou - Davidovou:
Poslední šance
Oheň a bič
Smrt favorita
Drahý čas
Vyšetřovací komise
Cena krve
Vysoké sázky
Stopa vede za moře (Motiv koní, Risk)
Start bez cíle
Reflex
Hra na fanty
Hra s čísly
Živá investice
Hrozba
Sport královen
Rodinná čest (Žralok, Žihadlo)
Tvrdý úder
Horké peníze
Nervy
Cílová rovinka
Bič
Návrat diplomata
V šachu
Dražby
Do černého
Souboj v letu
Risk
Rozcestí
Mezi koly
Expert
Divocí koně
Kouřová clona
V nemilosti
Smrtící zkouška
Až za hrob
Chladná zdrada
Noční můry
Za trest
Hurikán
Pole pro třináct
Střepy

Jaroslava Moserová obrazem (iDNES.cz)