Proč koně, proč jezdectví? Svět je plný všelijakých jiných lákadel?

Tak tady bude odpověď velmi jednoduchá. Já jsem si jezdectví nevybral. Bylo to něco, co se nedalo ovlivnit. Vrozené…

A proč jste si vybral jako svou specializaci právě drezuru?

Na drezuře mě vždy přitahovala rovnováha mezi sportem a uměním. Velmi precizní spojení mezi koněm a jezdcem, které se nedá ničím nahradit. Řekl bych, že jakmile jednou jezdec zažije ten opravdový pocit shromáždění a spojení, není cesta zpět.

„Koketoval“ jste i s jinými disciplínami?

Ano, něco mám i odskákáno.

Jak si vybíráte koňské partnery? Na co se díváte?

Tak výběr se dělí dle dvou kategorií. Je rozdíl, zda se jedná o koně určeného pro další prodej nebo zda se jedná o koně pro mě. Koně, které si vybírám pro sebe, by si většinou nikdo jiný nevybral. Vzhledem k jejich temperamentu či schopnostem. Při výběru je pro mě zásadní dobrá a energická záď, chuť pracovat a hlavně spolupracovat, což je především v dnešním světě velmi důležité pro celkový dojem dvojice.

Čím musí nadějný drezurní kůň disponovat?

Musí disponovat kompletním balíčkem kvalit. Jak pohybových, tak exteriérových a v neposlední řadě i charakterových.

Máte nějaký recept na úspěch? Radu, jak nezůstat celý život zetkařem?

Myslím si, že jezdec musí být v první řadě pokorný, mít neustálou chuť se učit a ochotu naslouchat novým věcem. Spousta dřiny, potom ještě spousta dřiny a k tomu další dávka dřiny…Mít stále otevřenou mysl a schopnost naslouchat. Nebo se aspoň snažit pochopit, co nám kůň chce sdělit. Zpětnou vazbu, podle mých zkušeností, často zaznamenáme až v horizontu měsíců. Teprve tehdy se můžeme ohlédnout a posoudit, jestli práce, kterou jsme dělali, byla kvalitní.

Co by podle vás ve výcviku koní nikdy nemělo chybět?

Určitě nesmí chybět základy, tzv. “Bazis”. Ty jsou u nás každodenním chlebem od mladých koní až po Grand Prix. Základy neustále prověřujeme i u těch nejvzdělanějších koní, jelikož chyby ve vyšších cvicích z 90% pramení v základech.

A co by naopak nemělo přebývat?

Určitě by neměly přebývat přehnané ambice.

Kolik koní aktuálně máte ve výcviku?

Nyní sídlíme v našem nově budovaném areálu v obci Přelíc u Slaného a společně s manželkou a naším týmem máme v tréninku kolem 40 koní. Od mladých nadějí až po Grand Prix.

To je vysoký počet. S kým spolupracujete?

V každodenním životě je bedlivým okem, a hlavně upřímným kritikem, moje manželka. Rád si zajdu pro radu k paní Evě Jančaříkové nebo k panu Umlaufovi. To jsou lidé od kterých se vždy dozvím pravdu bez obalu. Samozřejmě čerpáme také informace v zahraničí od renomovaných trenérů a osobností formou různých stáží.

Kůň jako srdcové eso?

Každý kůň, který nás na naší cestě posunul.

Máte nějakou filozofii, motto, něco, čeho se při práci s koňmi pevně držíte?

Snažím se pevně držet výcvikové škály a neustále si ji připomínat. Zlepšuj, ale nepřelepši, trénuj, ale nepřetrénuj.

Je každý kůň tak trochu zrcadlem svého jezdce?

Těžko říct. Myslím si, že u koní se to nedá tvrdit tak pevně jako například u psů. Podle mého názoru může mít každý kůň jezdecký rukopis konkrétního jezdce. Například nějaký pohybový stereotyp nebo kódované reakce na určité situace. To se ale, na rozdíl od psů, nepropíše až do osobnosti daného koně. Na to jsou koně příliš hrdá a svobodná stvoření.

Co považujete ve vztahu člověk kůň za to nejdůležitější?

Skoro jako ve vztahu partnerském. Důvěra a vzájemná rovnováha dominance/submisivita. Ve vztahu ke sportovním koním pak oboustranná chuť k výsledkům a sportu samotnému. Ne každý kůň, stejně tak ne každý člověk, miluje závodění. Přesto jsme „všichni” jezdci a stejně tak jako v životě osobním k tomu musíme mít vhodné partnery.

Souhlasíte s názorem, že čím vyšší požadavky klade člověk na koně, tím vyšší požadavky by měl klást sám na sebe?

Absolutně, alespoň u nás toto platí na 1 000 % nejen v sedle…

V současné době se stále častěji drezura skloňuje v souvislosti s welfare. Jak kauzy kolem nevhodných výcvikových postupů, modrých jazyků a koní za kolmicí vnímáte vy? Je to spíš mediální cirkus nebo má současná drezura skutečně problém?

Samozřejmě - bez diskuse - existuje několik kauz, které mi přišly odporné a které nemají s drezurou nic společného. Ty ale nemají - a to je třeba zdůraznit - nic společného s drezurou. Jde o pochybení jedinců! Není to chyba celku či dokonce drezury jako takové. Ta se naopak v horizontu posledních dvou dekád jen zlepšovala. Tyto kauzy ovšem odstartovaly, obzvláště v očích laické či polo laické veřejnosti, oprávněné vášnivé diskuse. Nicméně je třeba oddělovat jablka, hrušky a kamení. Je třeba rozlišovat dobré ježdění od horšího, horší od špatného a špatné ježdění od týrání. To jsou za mě zásadní pojmy, které se v dnešní atmosféře poněkud slévají a nerozlišují.

Upřímně mě momentální situace v drezurním světě děsí. Buďme welfare, ale nebuďme blázni! Je to velice kontroverzní téma a každá reakce a odpověď na tuto otázku bude mít svou část odpůrců i příznivců.

A pokud bych se měl vyjádřit k extrémním názorům, které v mediálním prostoru již rezonovaly, tedy k vyloučení jezdeckých sportů z olympijských her, zákazu využívání koní k jezdeckým disciplínám, či zákazu drezury. To považuji za zcela absurdní. Když se opravdu zamyslíme nad podstatou, všichni máme na tomto světě nějaké poslání. My lidé pracujeme, koně pracují pro nás, výměnou za často přepychový život. S názorem, že koně nemají na výběr, nesouhlasím. Kůň, který by opravdu sportovat nechtěl, nikdy do vrcholového sportu nedojde. Natož k tomu olympijskému, kam se primárně upínají zraky kritiků. Ti by se měli dívat úplně jiným směrem, směrem k základně. Na hobby úrovních či v jezdeckých školách často zahlédneme věci, které mají k welfare a dobrému zachází velmi daleko…A bavíme se tam o využívání koně ke sportu? Ne, bavíme se tam o využívání koně k výdělku! Tam ovšem reflektory nesvítí.

Je z toho nějaká cesta ven?

Je třeba tlačit na změnu a poukazovat na problémy, ale pojďme nevinit drezuru! Nedělejme z ní obětního beránka. Pojďme bojovat za welfare koní plošně, napříč disciplínami. Mnohdy mi zůstává rozum stát, co je například možné v parkurovém skákání či dalších disciplínách. Jaká je povolena výstroj. Jaké je povoleno opracování a s jakou výstrojí...V neposlední řadě bychom měli hlouběji přemýšlet i o aplikaci nechvalně známého pravidla “blood rule”, které má mezi disciplínami zásadní rozdíly…jen k zamyšlení.

Co byste si přál, kdybyste ulovil pohádkovou zlatou rybu?

Aby se měli jezdci mezi sebou víc rádi. :)

Co vám koně dali a co vzali?

Vzali mi čas, dali mi životní cestu a cíl.