Christian Ahlmann

Christian Ahlmann je úspěšný německý skokový jezdec. Oba jeho rodiče byli úspěšnými jezdci a známým hipologem byl i jeho děd Heinrich Rohmann, u kterého se učil jezdit. S jezdeckým sportem začal relativně pozdě, v jedenácti letech, ale už ve dvanácti se mu podařilo vybojovat desáté vítězství v soutěži stupně S. Mezi juniory a mladými jezdci nasbíral na mistrovství Evropy celkem osm medailí. Podobně úspěšně se dlouhodobě pohybuje v nejvyšším sportu v seniorské kategorii, dvakrát byl členem bronzového německého družstva na olympijských hrách (2004 v Aténách a 2016 v Riu). Je stálým účastníkem Riders Tour a Global Champions Tour, v letech 2021 a 2022 byl vyhlášen nejlepším jezdcem GCL. K jeho nejúspěšnějším koním patřili Cöster, Taloubet Z, CodexOne či Colorit. Aktuálně soutěží především v sedle hřebců Dominator 2000 Z, Solid Gold Za Mandato van de Neerheide. Jeho partnerkou je Judy-Ann Melchior (dědička hřebčína Zangersheide), se kterou má dvě děti, desetiletý syn Leon už závodí na ponících.

Nejprve velká gratulace, dokázal jste v sedle Dominatora 2000 Z vyhrát hned dvě etapy Global Champions Tour v Hamburku a ve Stockholmu, a to během jednoho měsíce. S vaším týmem Shanghai Swans jste navíc v celkovém hodnocení skončili čtvrtí. V předvečer Prague Playoffs jste byl vyhlášen za nejlepšího jezdce Global Champions League, a to dokonce podruhé v řadě.

Děkuji. Cenou za nejlepšího jezdce jsem velmi poctěný. Mám štěstí a privilegium jezdit hned několik skvělých koní v čele s Dominatorem 2000 Z. Rozjezd tour byl pomalejší, ale pak jsme našli formu a doufám, že se nám podařilo jii udržet. Hamburk je pro mě téměř domovské kolbiště, vítězství před kulisou domácích fanoušků, přátel a rodiny je vždy něco velmi výjimečného.

Dominátor je fantastický kůň. Je plemenný hřebec, je si toho plně vědom a vždy a všude chce být šéf. S většinou našich hřebců se snažíme začít přiměřeně připouštět už v začátcích a pak se více zaměřit na sport. Věřím, že to je dobrá kombinace pro chov i pro sport. Dominator přišel k nám do stáje jako čtyřletý a už od začátku bylo znát, že je výjimečný. Ze začátku působil především v chovu, skoro nezávodil, začali jsme později. Má neuvěřitelnou sílu, skvělou stavbu těla a je fantastický skokan. Dnes je již dvanáctiletý, ale mám pocit, že mu je teprve osm nebo devět. Jsem nadšený, že je v takové formě a může na kolbišti ukázat, co v něm je.

Co pro vás znamená Prague Playoffs?

Do Prahy se vždy moc těším, je to opravdu velkolepé finále celé tour. Jsem vděčný Janu Topsovi, že vybudoval tento jedinečný seriál závodů, a pražské Playoffs jsou jeho naprostým vrcholem, ať už závod jako takový, nebo aréna, efekty, prezentace jezdců, celá akce je výjimečná. A proto se opravdu těším. Sedlat budu Dominatora 2000 Z a Mandata van de Neerheide.

Když se vrátíme k vašim jezdeckým začátkům, pocházíte z koňské rodiny, ale pořádně jezdit jste začal až relativně pozdě, v jedenácti letech.

Zas tak pozdě to nebylo. Doma jsem každou chvíli seděl na poníkovi, ale také jsem dělal jiné sporty, hrál fotbal a tak. Pořádně jezdit jsem začal asi opravdu v jedenácti letech v jezdecké škole mého dědy, kde mě to společně s jinými dětmi bavilo mnohem víc než jezdit sám doma. U dědy jsem takříkajíc s koňmi rostl, začal závodit, a pak už to šlo rychle.

To rozhodně, ve dvanácti letech jste vyhrál první S, ve čtrnácti jste získal Zlatý jezdecký odznak jako nejmladší jezdec v historii Německa. V mládežnických kategoriích jste podával vpravdě impozantní výkony, jaký byl váš přechod mezi seniory?

To je vždy obrovský skok, především co se koní týká. Když jezdíte dobře, máte dobré základy, dobrého koně, co ani nemusí být výjimečný, tak se mezi mládeží dostanete i do reprezentace, na mistrovství Evropy. Ovšem mezi seniory je to něco úplně jiného. Jednak je tam úplně jiná konkurence, a pak je potřeba mít velmi dobrého koně, ideálně výjimečně dobrého, abyste vůbec mohl dostát dalším výzvám a požadavkům, které jsou na vás kladeny. Je to úplně jiný svět.

Mně se mezi juniory a mladými jezdci dařilo výborně, měl jsem talent a dobré koně a hodně mi toho spadlo do klína skoro samo. Mezi seniory to byla studená sprcha. Velmi rychle jsem poznal, že musím jít do sebe. Do té doby jsem sport nebral opravdu vážně. Nejdřív jsem chtěl strčit hlavu do písku, ale pak mě přeprala ctižádost. Chtěl jsem se učit, chtěl jsem to okoukat od ostatních. Měl jsem štěstí, podařilo se mi najít sponzory, získat nové koně, začali jsme trénovat a pracovat mnohem důsledněji a uvědoměleji.

Vy jste koně zvolil za svou profesi a poctivě jste vystudoval od píky celý obor, učil jste se u Paula Schockemöhleho, Fritze Liggese a u svého otce Georga.

Ano, myslím, že je potřeba se vše naučit od základů. Stejně jako u každé jiné profese, u koní to není jiné. Jako hlavní věc by jezdec vždy měl chápat výcvik, je potřeba pochopit celý systém. Pro sport je určitě nutné umět dobře jezdit parkur, ale bez odpovídajícího vzdělání a bez pochopení výcviku koně se nikam nedostanete. Je to cesta, na které je potřeba mít pokoru a hodně se učit. A když máte možnost učit se od takových osobností, jako je Paul Schockemöhle, Ludger Beerbaum nebo můj otec, kteří mají bohaté zkušenosti, tak toho hodně získáte. Pochopíte různé systémy, jak fungují, potkáte spoustu různých názorů a máte možnost se učit, zlepšovat se, a nakonec si najít vlastní cestu.

Mnozí dnes volí jinou cestu, stačí do úspěšného sportu nakoupit skvělé koně a najít si dobrého trenéra? Nepřeskočí tím jezdci důležitý stupeň vlastního výcviku?

I to je cesta. Kombinace dobrý trenér a výborný kůň je v zásadě správná cesta. Jak už jsem řekl, je opravdu důležité především všechno pochopit, vědět, jak se trénují koně, jak věci spolu souvisejí. Naučit se řešit různé situace samostatně, poradit si s různými typy koní. Pokud vám, byť jste výborný odborník, ostatní odklízejí z cesty všechny překážky, pak je to pro začátek určitě jednodušší, ale na konci kontraproduktivní. Nijak vám nepomůže, když se pořádně nenaučíte všechno od začátku. Koně jsou živá zvířata, velmi citlivá na tisíce různých vlivů, vše souvisí se vším a je třeba k nim přistupovat s citem a pokorou. I když v zásadě to je správná cesta – potřebujete výborného koně a výborného trenéra, nesmíte se zapomenout stále učit. Protože to je to, co odlišuje opravdu výborné jezdce od všech těch ostatních.

V soutěži působíte vždy soustředěně, ale klidně, téměř bez emocí. Míváte někdy trému?

Před důležitým startem bývám napjatý, ale nervózní jsem, pouze když mám pocit, že nejsem dobře připravený. Ale protože se přípravě věnuji opravdu poctivě, většinou jsem jen plně soustředěný. Mám v hlavně jasný plán, jak chci parkur absolvovat, od toho se odvíjí i promyšlené rozehřátí koně na opracovišti. Jsem velmi cílevědomý, vytrvalý až tvrdohlavý. Když jsem o něčem přesvědčený, musí se stát něco opravdu zásadního, abych změnil názor. Když se něco nepovede, hledám chyby v první řadě u sebe, jsem velmi sebekritický. Myslím, že občas pochybovat je na místě, jen tak se můžete rozvíjet.

Sportovní kariéra může člověku nachystat i těžké chvíle. Vy jste prožíval těžké období po olympijských hrách v Hongkongu v roce 2008. Po aféře s dopingem (viz infobox) jste byl vyřazen z německého reprezentačního kádru. Nehrál jste si s myšlenkou, že přestoupíte jinam, stejně jako třeba Max Kühner nebo Hugo Simon?

Také mě to napadlo, ale neudělal jsem to. Vnitřně jsem si to nepřál, a hlavně jsem se musel soustředit na to, aby náš celý podnik a život šel dál. Poučit se ze situace a vyjít z toho se vztyčenou hlavou. Mým hlavním úkolem bylo najít cestu zpátky do normálního sportu a normálního života. Navíc jsem cítil podporu, například od tehdejšího spolkového trenéra Otty Beckera. Dal mi pocit, že budou rádi, když se vrátím, až to zase bude možné, a proto jsem zůstal.

Hongkong 2008

Na OH v Hongkongu 2008 se německým skokanům sportovně nedařilo, pro Christiana Ahlmanna měla olympiáda nadlouho velmi hořkou dohru. Během dopingové kontroly bylau Ahlmannova hřebce Cöstera (stejně jako u koní D. Lynche a B. Alvese) nalezena přítomnost kapsaicinu. V roce 2008 byl kapsaicin podle místa užití kvalifikován jako nepovolená medikace nebo jako doping (při použití na končetinách koně pro větší citlivost). Kapsaicin byl obsažen v masti Equiblock, kterou Cöster užíval na jaře na bolest zad. Nejprve byly všechny tři případy hodnoceny jako nepovolená medikace a Mezinárodní jezdecká federace jezdce potrestala pokutou a zákazem startů po dobu čtyř měsíců. Německá federace (FN) se pravděpodobně pod tlakem médií za jezdce nepostavila, naopak trest považovala za příliš nízký a odvolala se k mezinárodnímu sportovnímu soudu (CAS). Ten ohodnotil případ jako doping a prodloužil trest na dobu osmi měsíců, Christian byl na dva roky vyřazen z německé reprezentace a vztahy mezi ním a FN byly na dlouhou dobu na bodě mrazu. Prezident FN Breido Graf zu Ranzau později označil odvolání se k CAS za největší chybu svého života.

Jak funguje spojení mezi vámi a slavným hřebčínem Zangersheide (hřebčín vlastní Christianova partnerka a matka jejich dvou dětí, Judy-Ann Melchior, pozn. red.)?

Naše spolupráce trvá již dlouhé roky a je pro mě coby sportovce ohromnou výhodou. Hledáme dobré koně, snažíme se chovat dobré koně a snažíme se je nasměrovat na správnou cestu. Každý rok míváme v ročníku mladých koní několik adeptů, kteří mají příslib do vysokého sportu, ty vybíráme a bereme do výcviku. Je to tvrdá práce a neuvěřitelná odpovědnost. Samozřejmě, že se při tom procesu občas najde kůň, který mě osloví a jezdím ho na soutěžích. Mít tuto možnost je skvělé, je to výjimečný chov sportovních koní a do chovu se vybírají a kupují i plemenní hřebci, se kterými také mohu sportovat. Je to ale zároveň obří zodpovědnost. Dlouhá cesta, tvrdá práce, ze které ale mohu těžit ve sportu.

Co je pro vás důležité, když si vybíráte koně pro sebe?

Záleží na tom, co zrovna hledám, jestli nadějného mladého koně nebo dobrého staršího. Musí přeskočit jiskra. Samozřejmě hledám velmi dobrou schopnost skákat, aby byl pozorný, dobře jezditelný, to jsou věci, kterých si všímám. Na koně si musím sednout a mít dobrý pocit, takový ten, že se k sobě hodíme. Musí tam být jiskra, která mi dá pocit, že spolu můžeme něco dokázat. To je základ, bez kterého se nemá cenu do něčeho pouštět. Je to vždy plno práce a doufání, že na konci dlouhé cesty bude úspěch.

Na co dbáte především při výcviku koně?

Kladu poměrně velký důraz na solidní a klidný výcvik. Aby měl kůň čas se zdravě vyvíjet, mít stabilní tělo. Snažím se neočekávat velké výkony příliš brzy, akceptovat chyby v parkuru a nechat koně se z nich poučit. Jsem přesvědčený, že je důležité postupovat krok za krokem, nic neuspěchat a mít na konci koně, který je zdravý, ochotný a schopný sportovat ještě ve vysokém věku.

Mnoho závodních koní je chováno jako v bavlnce, mohou být vaši koně koňmi?

Určitě ano. Snažíme se dělat celý trénink a výcvik různorodý, na programu je kromě skákání a gymnastiky také drezurní práce, vyjížďky do terénu a podobně. Odvíjí se to samozřejmě individuálně od každého jednotlivého koně a jeho potřeb. Snažíme se, aby se cítili dobře a uvolněně. Užívají si život i vedle sportu, každý po svém, i když to někdy není jednoduché.

Kromě zkušených koní v nejvyšším sportu závodíte s mladými koňmi, navíc závodí téměř celá vaše rodina. To už musí být náročné plánování.

Ani ne. Na začátku si musíme ujasnit cíle a vrcholné akce, kterých se chceme účastnit a na kterých bychom rádi uspěli. Podle toho se potom pro konkrétního koně nastaví kalendář, jak často by měl startovat. Pak se to zhruba naplánuje a vše ostatní se k tomu připojí nebo vyplyne ze situace. Aby zkušení koně mohli startovat na velkých závodech a byli fit a ve formě. Pro mladé koně zařazuji menší závody, aby si je mohli vyzkoušet a sbírat zkušenosti, než budou moci chodit úspěšně na vyšší úrovni. Je to vždy takové střídání závodů a kategorií, které se v hrubých obrysech plánuje dopředu a pak krátkodobě upravuje. Někdy něco vynecháme nebo naopak přidáme, když je některý z koní moc nabitý energií a potřebuje práci navíc. Před sezonou tak máme rámcovou představu.

Váš syn Leon už také závodí, kdyby se rozhodl následovat vás do vysokého sportu, jakou radu byste mu dal na cestu?

To není žádné velké moudro, platí to i u jiných věcí. Když chcete něco dělat, musí to jít ze srdce, musíte se v tom najít. U koní zvlášť, nejen že to je neuvěřitelně tvrdá práce, ale také je časově náročná. A pokud něčeho chcete dosáhnout, pak to platí dvojnásob. Koně jsou živí tvorové, nemůžete je odložit jako tenisovou raketu na měsíc do kouta, když se vám zrovna nechce. Proto je potřeba opravdu chtít a být si naprosto jistý, že cesta, kterou jste si zvolili, je ta pravá. Jinak to není nic pro vás. Kůň vyžaduje péči mnoho hodin denně. Tím se jezdectví liší od jiných sportů.

Je pravda, že máte i amatérskou klusáckou licenci?

To je pravda, i když teď jsem dlouho nejezdil. Věnoval jsem se tomu, když jsem zrovna neměl koně do vysokého sportu. Vždy jsem to kombinoval a klusáky jsem i trénoval, závodil jsem jako amatér. Když jsem pak začal závodit ve vyšším skokovém sportu, tak už nebylo tolik času a klusáci šli do pozadí. Ale jsem si celkem jistý, že se k nim vrátím.

Jaké jsou vaše sny a cíle do budoucna?

Rád bych byl ještě nějakou dobu úspěšný ve vysokém skokovém sportu. Šampionáty, velké ceny, myslím, že toho je na programu ještě hodně. Pokud to půjde, rozhodně bych rád pokračoval. Jinak samozřejmě rodina, děti – pokud budou chtít jezdit, určitě budou mít mou plnou podporu. Určitě nějakým způsobem zůstanu u koní, to je můj život. Dělám to rád, třeba to jednou už nebude na závody, možná budu jezdit jen doma, nebo trénovat. Ale určitě u koní zůstanu.