Adame, v neděli 14. května jste vyhrál stý dostih kariéry, přičemž trefa přišla pravděpodobně v nejlepší moment – v prvním dílu klasické Trojkoruny, Velké jarní ceně.

Tohle vítězství jsem si moc užil, skoro jako šampionát. 

Jaká je vaše další meta? 

Těžko říct, asi vyhrát České derby, to chce snad každý žokej.

Ve Velké jarní ceně jste zvítězil s hnědákem Jardin Micheletem, který prozatím na dráze neprohrál, přesto mu někteří v mílovém testu až tak úplně nevěřili.

Já mu věřil. Říkal jsem si, že umístění bychom vybojovat mohli, ale vítězství jsem nečekal. Nyní už o tom, zda je či není dobrý, není pochyb a může směřovat do derby. 

Po nedělním slibném výkonu (třetím místě v Memoriálu JUDr. Otakara Frankenbergera) bude zřejmě k derby mířit i další svěřenec trenéra Seménky, kterého pravidelně jezdíte, Stormy Awakening.

Stormy nás hodně překvapil. Nečekal jsem, že se až takhle zvedne. Ukázal, že v něm něco je, a tak uvidíme, na co bude mít. 

Oba koně dobře znáte a můžete porovnávat – který z nich je vám bližší? Jardin Michelet nebo Stormy Awakening? 

Lépe se mi jezdí Jardin, to je kůň, který opravdu udělá vše, co po něm jezdec chce a k tomu má navíc obrovské srdce a je to velký bojovník. 

Tuzemská sezona se naplno rozjela a vy aktuálně figurujete s pěti plnými zásahy na třetí příčce rovinového šampionátu. Jak s odstupem času vzpomínáte na svůj triumf v roce 2019, kdy jste o tři vítězství porazil Jana Vernera? 

Bylo to krásné, ale také velmi náročné období.

Období, po němž přišel rok, kdy příliš nedařilo a dobrých nabídek na ježdění bylo pomálu, ostatně to samé zažili i další čeští šampioni, Jan Verner nebo třeba Jaromír Šafář.

Statisticky to vypadá jako prokletí, ale v mém případě bych řekl, že to ovlivnilo spíš časté měnění působiště.

Ve svém životě jste pracoval už v řadě velkých (Pegas, Lokotrans, Vocáskovi) i malých českých stájí, které angažmá vám nejvíce dalo do života?

Všechna svá angažmá beru jako cennou zkušenost. Myslím, že každá stáj, ať menší nebo větší, mi dala něco, z čeho mohu čerpat dál. Rád bych vyzdvihnul práci u paní Kabelkové, kam jsem jezdil velice rád, i když jsem byl současně druhou nohou v jiném zaměstnání. 

Letošní sezonu jste odstartoval úspěšnou spolupráci se stájí Cardboard a trenérem Zdeňkem Seménkou.

Spolupráce začala už vloni začátkem sezony díky hovoru s panem Klenovským z Otrokovic, majitelem stáje Cardboard. Právě on mi nabídl, abych se stal jedničkou jeho stáje, za což jsem velmi vděčný. K tomu mohu občas jezdit i pro jiné majitele, jejichž koně má pan Seménka v tréninku, a řeknu vám, je to radost, protože má koně perfektně nachystané. 

Co stojí za úspěchem stáje, která začínala před lety s pár koňmi, zatímco nyní se může pochlubit šestadvaceti svěřenci a triumfy v klasických zkouškách i velkých překážkových dostizích v Itálii?

Za úspěchem stojí především tvrdá dřina všech zaměstnanců a také ochota majitelů, ostatně tak je to v každé stáji. 

Každý, kdo vaše letošní výkony sleduje, musí potvrdit, že jezdíte ve velké pohodě. Aby také ne, když máte půvabnou ženu a od srpna 2022 i krásnou dceru Sofii. A propos, kdy a kde jste se se svou manželkou seznámili? 

Seznámili jsme se v Drážďanech, kde aktuálně pracuji. Hned jsem věděl, že náš vztah dlouho vydrží, vzali jsme se a máme krásnou dceru. Ve všem mě podporuje a často mě popostrčí k věcem, které bych sám od sebe neudělal, a které pak mají dobrý dopad. Navíc skvěle vaří, i když to není pro žokeje úplně ideální..

V únoru letošního roku jste se na radnici v Pardubicích vzali. Jak vzpomínáte na váš společný Den D? 

Svatbu jsme si užili skvěle, i když byla menší a přestože jsme se hned druhý den stěhovali do Drážďan. 

O půl roku dříve, konkrétně 29. srpna 2022, se vám narodila dcera Sofie. Komu z vás se více podobá a jak si svou roli tatínka užíváte? 

Bezprostředně po porodu byla podobná víc mně, ale teď už se čím dál víc podobá mamince. Dcera je má každodenní radost, každý pokrok, který udělá, je pro mě ohromná věc, a jsem za ni velmi vděčný. 

Je vám teprve čtyřiadvacet let, plánujete do budoucna velkou rodinu, nebo je na tyto úvahy ještě brzy?

Máme kromě dcery ještě dva psy a v autě už není místo.. Nikdy ale neříkej nikdy!

Co babičky a dědečkové, jak často mají možnost vídat malou, když jsou ještě mladí a pracovně plně vytíženi? 

U babiček a dědečků hraje velkou roli čas a vzdálenost. U mých rodičů je to především čas, protože mají velkou stáj, kterou dělají sami, takže když přijedeme, malou si pochovají, pohrají si s ní, ale pak už zase spěchají do práce. Pomáhají nám ale tím, že si každý víkend berou naše pejsky na hlídání. U rodičů Danči zase hraje roli vzdálenost, většinou je vidíme jednou za čtrnáct dní o víkendu, kdy u nich zůstáváme. Je moc fajn když nemusíme vstávat brzy na dostihy, malou si ráno vezmou k sobě a ještě nás nechají trochu vyspat. 

Už nějaký čas žijete v Německu, cítíte se tam jako doma nebo zatím jako cizinci? 

Teď když jsme od hranic opravdu kousek, cítíme se víc jako doma, ale pořád to není ono, doma jsme a vždy budeme v Čechách.

Spousta českých stájí stále častěji míří se svými svěřenci za hranice, myslíte, že nyní je lehčí v Německu uspět než přede dvěma, třemi lety? 

Konkurence je podobná, důležité je najít koni vhodný dostih, pak se uspět dá. 

Vyhrál jste šampionát, dosáhl sta vítězství, včetně několika velmi cenných triumfů na jedničkové i klasické scéně, rád byste vyhrál derby… Na jakém světovém závodišti byste si rád zajezdil, kdyby byla příležitost? 

Rád bych si zajezdil na velkých závodištích jako je Longchamp, Chantilly nebo Ascot. To jsou pro mě místa, kam bych se rád jednou podíval.