Každé hříbě je jiné. Některá se celé dny a noci drží matky a sají mléko co pět minut (nebo to tak alespoň vypadá). Jiná od matek klidně odcválají tak daleko, až máte strach, že se ztratí. Další tráví hodiny a hodiny hraním s kýmkoliv, kdo je k tomu svolný. A jsou i hříbata, která celé dny stojí a hloubavě studují okolní svět.

Všechno jsou prvotní projevy hříběcích povah, charakteru, který se u nich vyvíjí. Francouzští vědci zjistili, že tyto projevy jsou jasnými znaky toho, jaké budou jejich povahy a učenlivost v dospělosti. Jde i o takové schopnosti a vlastnosti jako je například citlivost na podněty (lekavost), socialita, kognitivní schopnosti nebo schopnost učit se, uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jak se zdá, je možné předpovědět některé povahové rysy už ve věku minimálně tří měsíců. To alespoň naznačily výsledky výzkumu, který vedl etolog Séverine Henry, Ph.D., z univerzity v Rennes.

Výsledky výzkumu

V rámci výzkumu bylo do studie zařazeno devatenáct hříbat. Ta byla sledována ve dvou časových obdobích – ve věku tří měsíců a tří let. Všechna hříbata byla plemene francouzský jezdecký kůň, měla podobné původy a vyrůstala v identických podmínkách. 

V rámci první části testu byla tříměsíční hříbata sledována po dobu šest a půl hodiny. Zaznamenáno bylo, jak hříbata trávila svůj čas (četnost sání, četnost a délka ležení, hraní, běhání, sledování okolí) a také to, v jaké vzdálenosti se zdržovala od svých matek. Ve druhé části výzkumu podstoupili tříletí koně sérii testů temperamentu a učenlivosti.

Koně byli hodnoceni v pěti následujících situacích:

• ponechání o samotě – oddělení od zbytku stáda;
• představení nové věci (objektu);
• vedení neznámým člověkem přes provizorní most (matrace přikrytá plachtou);
• předložení zavřeného boxu s krmivem, který je složitější otevřít;
• předložení naprosto shodného boxu s krmivem následující den.

U prvních tří testů byly zaznamenávány reakce koní a v případě mostku pak také doba, jakou trvalo koni most přejít (pokud ho vůbec překonal). V testu s boxy byl zaznamenáván čas a také počet pokusů, kdy se kůň snažil přijít na způsob, jak box otevřít (pokud se vůbec snažil). Horní limit byly tři pokusy nebo tři minuty. Druhý test měl za účel ukázat, jak dobře si koně situaci z předešlého dne zapamatovali.

Výsledky výzkumu naznačily, že hříbata je možné jasně profilovat podle způsobu, jakým trávila svůj čas a jakou vzdálenost si držela od matky a že tříletí koně mohou být rovněž jasně zařazeni dle svých reakcí a učenlivosti. Zajímavé je, že koně, kteří byli jako tříletí zařazeni do určité kategorie, byli do stejné kategorie zařazeni i coby tříměsíční hříbata.

Bylo zjištěno, že hříbata, která se projevovala aktivně, nezávisle a trávila víc času dál od svých matek (deset metrů a víc), méně sála mateřské mléko a víc se pásla, měla ve třech letech jen slabé reakce na oddělení od zbytku stáda a nové objekty.

Naopak hříbata, která se většinu času držela svých matek v okruhu jednoho metru, často sála mateřské mléko a méně se pásla, projevila ve třech letech silně negativní reakce na oddělení od skupiny a měla mnohem větší potíže v efektivitě učení a uchováváním a používáním informací o předchozích zkušenostech.

Mezi těmito skupinami koní byly zjištěny i dvě meziskupiny. První z nich zahrnovala koně, kteří silně reagovali na neznámé lidi a most, ale byli velmi dobří v instrumentálním učení: učení na základě důsledků. Neúspěšné aktivity, které nevedly k získání odměny, byly z repertoáru jejich chování rychle vyřazeny. Do druhé meziskupiny patřili koně, kteří vykazovali velmi málo strachových reakcí bez ohledu na test a zároveň měli i velmi dobrou paměť a efektivitu učení.

Jaké hříbě, takový dospělý? Jak se zdá, tato premisa asi do jisté míryplatí. Daná problematika samozřejmě potřebuje ještě další výzkum, přesto se zdá být vhodná pro další zkoumání raných indikátorů temperamentu v dospělosti a schopnosti učení.