1986

Prvním vítězem byl dánský teplokrevník Marzog. V knize „The International Warmblood Horse“ z roku 1991 Celia Clarke a Debbie Wallin poznamenaly, že cílem dánských chovatelů bylo harmonické, vyvážené zvíře moderního typu. Velká pozornost byla věnována zlepšení kohoutku a plece pomocí přílivu plnokrevné krve, za účelem zlepšení kroku a cvalu. Uvolněnost pohybu vycházející z plece a beder, to bylo velmi vysoce hodnoceno v dánském licentačním procesu, stejně jako pohyb zadních končetin.

Marzogův otec Herzog (Heristal x Samos) byl jeden ze tří švédských pravých bratrů, kteří pomohli zkonsolidovat dánské chovné stádo, vyprodukovali velké počty sportovních koní. Herzog byl po trakénském hřebci Heristal, zatímco Marzogova matka Cheeky Girl po plnokrevném Marcio (Aventin x Janus), který má velké zásluhy při proměně hannoverského teplokrevníka v moderního koně.

Na druhém místě umístěný Wily Trout nebyl určitě odchován s cílem pro drezúru. Byl po plnokrevném hřebci Wily Trout (Le Sage x Panorama) a z matky, o níž mi Christoper Bartle řekl, že „věří, že byla z ¾ plnokrevník“. Christopher Bartle s ním původně plánoval soutěžit v military, než je osud postrčil k drezúře. Dneska by se něco takového stát nemohlo!

Třetím byl oldenburský teplokrevník Rubelit, po trakénském Ukenruf. Trakéni měli skutečně náskok v drezúrním chovu, protože byli vždy jezdeckými koňmi a nevyužívali se v zemědělství. Na straně matky Rubelita byl správný mix holštýna, východopruské, hannoverské a tradiční vestfálské krve.

Jedinými dvěma čistě drezúrně odchovanými koňmi ve finále byli dva lipičtí koně, Maestoso Monteaura a Pluto Canissa. Je smutné, že s rozpadem Jugoslávie tito malí bělouši s vysokými kníratými jezdci zmizeli ze scény.

1989

Ti, z nás, kteří měli to štěstí, mohli o tři roky později ve finále ve skandinávském Göteborgu obdivovat zblízka sílu Corlanduse a eleganci jeho jezdkyně Margit Otto-Crepin. Ale původ velkého hnědáka nebyl drezúrní, nýbrž skokový. Byl po Cor de la Bryére a z matky po Landgraf.

Hřebec umístěný na druhém místě, Gauguin de Lully, byl ale rozhodně odchován pro drezúru, protože právě na ni se tehdy soustředila většina tehdejších švédských chovatelů. Jeho otec Chagall byl otcem drezúrních koní, ale otec matky Gaspari šel ještě dále, stal se prvním drezúrním plemeníkem, který byl zároveň hvězdou na obdélníku.

Gaspari je jedním z koní, kteří se zasloužili o záchranu švédského teplokrevníka poté, co byli koně vyřazeni z armádních služeb. V té době naštěstí slavný trenér švédského národního hřebčína Flyinge Yngve Viebke přišel s perfektní prodejní taktikou v duchu hesla: „Vezmeme naše špičkové plemeníky na olympijské hry a ukažme světu, co umíme“. Gaspari zazářil na OH v Římě 1960 a poté se náhle objevilo mnoho kupců z celého světa, kteří si do Švédska přicházeli pro jeho potomstvo. Takže klisny se ve Švédsku zase zapouštěly, ale s cílem produkovat sportovní koně. Gaspari se zúčastnil i OH roku 1964 a byl otcem Piaffa, OH vítěze v jednotlivcích roku 1972.

Švédští koně zkrátka dominovali ve finále Světového poháru 1989, kromě druhého Gauguin de Lully tu Chirac skončil na pátém místě a Reipo na šestém. Je to poněkud překvapivé, že švédský vzestup trval tak krátce a dospěl tak brzo ke konci, i s historickým chovem koní ve Flyinge, který se stal spíše jezdeckým centrem. Když jsem hřebčín navštívil v 80. letech, cítil jsem, že koně reflektují byrokratický management, byli pěkní a bezpeční, ale když přišla poptávka po oslnivějších koních, tak chovatelé v Nizozemí nebo oldenburského teplokrevníka se mnohem lépe chopili šance a produkovali požadovaný typ koně. Chovatelská slepota, příklad za všechny.

Také ve finále Světového poháru 1989 Američanka Kathy Connelly jezdila koně Enterprise neznámého původu. Zeptal jsem se mé kamarádky Ilse Schwarz, přítelkyně Kathy, jestli by nemohla zjistit více. Odpověď byla typická pro chovatelskou slepotu těchto časů. Ilse odepsala: „Za jeho nákupem se skrývá pěkný příběh, zvláště ve světle výsledku finále Světového poháru. On vlastně nemá žádné papíry! Byl poslán k ní z Dánska s průkazem, kde bylo jméno „Caballo“. Věří, že je po dánském hřebci Alexander (není si jistá přesně jménem) a z plnokrevné matky, ale nemá nic, kromě podoby na hřebce, co by to dokládalo i ve skutečnosti.“

1999

O deset let později již vidíme výsledky chovatelského programu hannoverské plemenné knihy, který měl z hannoverána udělat prototyp moderního drezúrního koně. A úspěch přišel z velké části díky vlivu plnokrevníka. Průlomový výzkum Floriana Sitzenstocka z Univerzity v Göttingenu ukázal, jak drezúrní schopnosti potřebují infuzi plnokrevné krve. Studie prozkoumala původy 217 475 hříbat z let 1980 až 2006 a zjistila, že průměrné procento plnokrevné krve bylo 23 %, se vzestupem od 20 % z roku 1980 k 25 % v roce 2006. Během této doby procento koní, kteří neměli žádnou plnokrevnou krev, kleslo z 40 % na 4 %! A jak můžeme vidět na grafu, vzestup plnokrevné krve znamenal i vzestup v drezúrních hodnotách:

Argument byl černý trakénský hřebec s výrazným bílým odznakem na hlavě. Byl populární v Hannoveru, byl otcem koně Isabell Werthové Antonyho, který se umístil druhý ve finále Světového poháru roku 1999.

Mateřský otec Antonyho, Wenzel, byl jedním z prvních drezúrně specializovaných plemeníků s 612 sportujícími potomky a výhrami 880 000 DM jenom v Německu a převážně v drezúrním obdélníku. Wenzel byl z matky po Matador, skvělém vnuku úžasného plnokrevného Marcio. V hodnocení WBFSH měl 7 potomků na mezinárodní úrovni, což ho umístilo na 10. místo v celkovém hodnocení v letech 1992 až 2001.

Jiný hannoverán se umístil čtvrtý, a to Souveraen W (Salut x Wohlgemuth), kanadská jezdkyně Dana Hewett byla třináctá s Enfaticem, který byl brán jako hannoverán, ale neměl známé rodiče.

Překvapivě na čtrnáctém místě byl jiný hannoverán, vítěz  minulého roku, Walk on Top jezdkyně Louise Nathhorst, který byl po Wenzel z matky po Absatz – to nám připomíná, že to nebyla jen plnokrevná krev, která obnovila hannoverána, ale i trakénská krev, která byla přilita po druhé světové válce, hrála důležitou roli.

Vítězný Bonfire nesl výžeh oldenburského teplokrevníka a chovatelé v této oblasti cítili, že jsou na cestě k dosažení vlastního receptu na drezúrního koně. Otec Welt As je možná nejlépe pamatován jako mateřský otec chovné klisny Paul Schockemöhleho číslo jedna – Loretty (Ramino), která dala Sandro Hit, Diamond Hit a Royal Hit. Bonfireho matka byla dcerou plnokrevného Präfectus xx (Primera x Major Portion), jednoho ze zázračné skupiny plnokrevných hřebců, kteří přetransformovali oldenburského teplokrevníka od tažného/pracovního koně k modernímu sportovnímu koni. Präfectus xx stál ve slavném chovu Vorwerk Stud v letech 1971–1975.

2009

Když se podíváte na finalisty roku 2009, vidíte koně, kteří byli odchováni pro drezúru po hřebcích, kteří utvářeli sport desetiletí. Uvědomíte si, jak rychle se změnila chovatelská scéna během 23 let.

Vítězem se stal Ravel Steffena Peterse po Contango z matky po Democraat. Contangův původ nebyl jenom drezúrní, byl po skvělém skokovém otci Contender a z matky po jiném plnokrevném hřebci užitém v oldenburské PK, a to Krönprinz (Nizam x Kaiserkrone). Contango byl skutečně tím, kdo posunul chov dále. Oldenburská PK ho ztratila ve prospěch Nizozemí, kde stál jen chvíli, než se přesunul do Spojených států. Jeho vliv byl enormní na obou kontinentech. Šťastní chovatelé, kteří netušili, že je nosič WFFS!

Rezervní šampión Painted Black v sobě kombinoval dva nejdůležitější moderní holandské drezúrní plemeníky (Gribaldi a Ferro) a nyní je prověřován sám jako drezúrní otec. Kromě toho to byl rok, ve kterém KWPN ukázala svoje drezúrní přednosti, když ze 14 finalistů bylo 6 KWPN. Také to byl rok, kde je patrný jeden z nejsilnějších moderních chovatelských trendů: Grand Prix koně produkují Grand Prix koně. Contango, Partout, Jazz, Welt Hit I a Rubinstein – tito jsou všichni zastoupeni společně s Gribaldim a Ferrem.

2019

Nyní se podíváme na účastníky roku 2019. Vidíme, že KWPN je nejlepší, zastoupená šesti účastníky, zatímco oldenburská PK je zodpovědná za pět, hannoverská přispěla třemi. Jako obvykle D linie Donnerhalla dominovala, ačkoliv Sandro Hit zhatil očekávání těch z nás, kteří si mysleli, že nikdy nedá Grand Prix koně s touto linií. Donnerhall je mateřským otcem Sira Donnerhalla II, který je po Sandro Hit a jeho linie je odpovědná za šest otců letošních finalistů. Kromě toho je Sandro Hit otcem dvou finalistů a jeho syn San Amour také. Úroveň cíleného chovu se blížila 100 % na obou stranách rodokmenu pouze se dvěma výjimkami.

Hannoverský hřebec Damsey FRH je po drezúrním hřebci Dressage Royal (Donnerhall x Rubinstein), ale z matky po Rituel, synu skokového plemeníka Ramiro a z matky po Grande, hřebce ze předspecializační éry. Druhá nápadná výjimka byl americký reprezentant Verdades. Jeho otec Florett As (Florestan x Urofino) je zcela jasně drezúrní a soutěžil na úrovni Grand Prix s Patrikem Kittelem, ale jeho KWPN matka je v podstatě holandský kočárový kůň, s nespočetnými krosy na nejslavnějšího holandského kočárového hřebce všech dob Oregona a třemi krosy na hackneyho Cambridge Cole.

Dokonce i lusitano Coroado je přísně drezúrní. Jeho otec Rubi (Batial x Xaquiro) byl Grand Prix drezúrní kůň a soutěžil na OH v Londýně a matka Luxelia je také po Xaquiro. Coroado je tak na něj 2x3 prochován. Jezdkyně Coroada Maria Caetano může děkovat jejímu otci, jednomu z nejslavnějších portugalské verze jezdců korida, za mateřskou linii Coroada.

Chovatel Coroada o počátcích svého chovu: Začal jsem chovat koně v roce 1975. Byl jsem jezdec, mladý jezdec, ale začínal jsem dost brzy. Můj strýc byl jezdec a chovatel koní a pak jsem začal sám za sebe. Začal jsem kupovat nejlepší portugalské klisny té doby – podle mě. Byly to klisny lusitano, které byly používány při koridě, ale byly to klisny, které měly ten pohyb, který jsem hledal. Nejdůležitější z těch klisen a ze všech koní té doby byla Quieta. Koupil jsem ji jako šestiletou, dala tři velmi důležité syny: Xaquiro, Altivo and Capote.

Altivo byl pohybově fantastický kůň: směrem k býkovi v kontracvalu, dvacet přeskoků a potom uměl perfektně relaxovat. Měl krásný pohyb, houpací klus, byl skutečně drezúrní kůň. Tak jsem s ním začal připouštět, nyní jeho geny jsou stále přítomny, např. jeho syn Altaneiro je jedním z nejlepších Grand Prix drezúrních koní soutěžících ve Španělsku.

Pak je tu jiný jeho syn, Capote – byl větší, měl víc krve. Prodal jsem ho velmi důležitému chovateli v Portugalsku, José Manuelovi de Mello. Altivo dal také jiného významného syna Jalisca, který se stal Grand Prix šampiónem v Belgii. Byl jedním z prvních lusitano koní, kteří si udělali skutečné jméno v drezúře. Vše přišlo od Quiety, která byla vysoká na lusitano koně té doby a se super klusem, a kulatým kentrem..

Paulo shrnuje: „Začínal jsem s klasickým mistrem – Viconde da Corte – a on vždy hovořil o kvalitě pohybu a lehkosti koně a to byl důvod, proč jsem si vybral právě tuhle klisnu. Ona je zakladatelkou mého chovu a v původu téměř všech dobrých drezúrních koní v Portugalsku.“

Závěrem

Ačkoliv očekávám, že i nadále budeme využívat v drezúrním chovu některé skokové linie k udržení atletičnosti v budoucnu, jsme nyní skutečně v éře specialistů. Jak rychle se mohou věci změnit během čtyřicet let! Nyní předávám slovo Gemmě a její statistické analýze Světového poháru v drezúře.

Drezúrní trendy 1986 – 2019

Jako u skokových koní byly dříve listiny finalistů Světového poháru v drezúře doménou valachů. Je zajímavé, že zastoupení klisen zůstalo po dobu čtyřiceti let do značné míry nezměněno, zatímco u hřebců z 25 % vyskočilo na 55 % ze všech startujících roku 2019. Letošní rok z deseti hřebců bylo 7 plně licentovaných, a to: Blue Hors Zack (Rosseau x Jazz), licentován pro PK KWPN, holštýnského, hannoverského, SWB a DWB teplokrevníka; Sir Donnerhall II (Sandro Hit x Donnerhall), licentován pro PK oldenburského, rýnského, SWB a SATHU teplokrevníka; Damsey FRH (Dressage Royal x Ritual), licentován pro hannoverskou, SWB, Selle Francais, bavorského (DSP) a rýnského teplokrevníka; Dream Boy (Vivaldi x Ferro), licentován pro KWPN, oldenburského, bavorského, SWB a hannoverského teplokrevníka; Apache (UB 40 x Krack C), licentován pro KWPN, oldenburského, SWB, vestfálského a DWB teplokrevníka; Ramoneur (Rohdiamant x Alabaster), licentován pro oldenburského teplokrevníka; a Sun of May Life (San Amour x Rubioso N), licentován pro vestfálskou PK.

Průměrný věk účastníků se držel konstantně mezi 13 a 15 roky; 1986 měl průměrný věk startujících finalistů 15 let, zatímco roky 1989, 1999 a 2009 třináct roků. Letos je průměrný věk 14 let. Zajímavé srovnání se skokany, zdálo by se, že drezúrní koně mají vrchol ve své kariéře o dva nebo tři roky později.

Nejviditelnějším trendem, který uvidíme, když se podíváme na účastníky podle jejich plemenné knihy, je signifikantní pokles koní z kategorie „jiná plemenná kniha“. Na počátku v roce 1986 byl jeden účastník s neznámým původem, jeden Selle Francais a dva zastupovali lipicány. Rychlým přesunem v čase vpřed do roku 2019 můžeme vidět pouze jednu jedinou „jinou“ knihu, a to lusitano, reprezentovanou hřebcem Coroado (Rubi x Xaquiro). Dvě plemenné knihy významně během sledovaného období zvýšily svůj vliv, a to KWPN a oldenburská PK. Vypadá to, že ubývá zástupců hannoverského teplokrevníka, zatímco počet zástupců vestfálské PK zůstává konstantní. Ročník 2019 viděl absenci švédského i holštýnského teplokrevníka z otcovské části rodokmenu, zatímco plnokrevníci měli zřejmě zástupce jen v roce 1989 skrze plnokrevně vyhlížejícího Prisco, ale neznámého původu.

Narozdíl od divokých výkyvů v procentuálním zastoupení plnokrevné krve u skokových koní, drezúrní koně se pohybují mezi 31 až 36 % po celou sledovanou dobu. Není překvapivé, že procento krve je výrazně nižší než u skokanů, ale je zajímavé, že se to po celou dobu významně nezměnilo. Je to tím, že se v drezúře nezměnily nároky, jako se tomu stalo u skokových koní? Možná ano. I když vím, že drezúrní chovatelé používají ke zlepšení cvalu skokovou krev, byla jsem trochu překvapená, když jsem viděla dva špičkové drezúrní koně během analyzovaných let, kteří byli skokově prochovaní na obou stranách rodokmenu. V roce 1989 jsme viděli Corlanduse (Cor de la Bryere x Landgraf I) a roku 2009 Kingstona (Voltaire x Burggraaf), ale není to oboustranně fungující trend. Je extrémně vzácné pro chovatele skokových koní použít drezúrního plemeníka s cílem odchovat skokana do úrovně 160 cm. Ale šťastné náhody se stávají!

 

První část překladu najdete zde - Světový pohár ve skocích: 40 let trendů chovu; článek vyšel v The Horse Magazine v dubnu 2019.