Pojďme chovat Fjordské koně!

27. 2. 2007 Petra Polcrová Autor fotek: archiv autorky

Možná si po přečtení nadpisu říkáte, co že je to vlastně zač ten Fjordský kůň. Všichni asi znáte pohádku Tři oříšky pro Popelku. Vězte, že pověstný „preceptor“ Libíček v tomto filmu jezdí na fjordském plemenném hřebci jménem Sciroko. Je ale fjord opravdu jen "další malý kůň" bez nutnosti hlubšího zájmu?

Tak, předpokládám, že snad každý si vybaví částečně trpělivého a samostatného koníka s melírem v hřívě. Málokdo ale ví o Fjordském koni něco víc, než to, že je to žlutý kůň s dvoubarevnou hřívou. Vím, říkáte si, je to prostě další malý kůň, vždyť je to jedno, Hucul, Hafling nebo Fjord. Pojďte si ale poslechnout něco o tomto sympatickém koníkovi.

Hubertova jízda - liška

Je na první pohled zřejmé, že se podobá Koni Převalského a patrně také vznikl migrací koní Převalského do Skandinávie. Dokonce existují domněnky, že tu byl předek fjordského koně domestikován a chován již 3 000 let před n.l. To by z něj činilo jedno z nejstarších známých plemen po boku takových elit, jakou bezesporu je Arabský plnokrevník. A že je Fjord starobylým koněm, ba přímo přímým potomkem primitivních plemen, svědčí jeho plavá barva, časté zebrování na končetinách a nezbytný úhoří pruh. Klasický střih hřívy do působivého oblouku dodává jeho poněkud krátkému, ale zato dobře osvalenému krku jistý nádech noblesy.

roční klisna Bellona

Tento kompaktní, tvrdý a odolný koník by jistě zlomil rekord v koňské „realityšou“ o hranici podmínek pro přežití. Pokud je vaším kritériem pro výběr koně jeho schopnost přežít, pak Fjord je schopen při poloviční dávce krmiva, než na jakou jsme u koní zvyklí, velice dobře prosperovat a ještě se vám budou přátelé posmívat, že máte tlustého koně. Fjord byl totiž po staletí odkázán sám na sebe v drsné Skandinávské přírodě a tak je schopen spokojit se opravdu s málem. Ale to neznamená, že máte co do činění s koníkem, který není schopen špičkových výsledků. Díky svým jistým nohám a jisté dávce inteligence je Fjord schopen se postarat nejen o sebe ale i o svého jezdce. Tak jak ho drsná příroda naučila spokojit se s málem, naučila ho také poslouchat své instinkty a hodnotit situaci ze svého vlastního hlediska a ne jen trpně poslouchat pokyny svého jezdce a pána. Pokud se váš fjordík z ničeho nic zastavil a upřeně se někam dívá, je na místě jeho chování přikládat váhu, neboť nic nedělá jen tak a natruc svému člověku. Panuje všeobecný omyl, že je to kůň paličatý a tvrdohlavý. Opak je pravdou. Váš vlastní fjord pro vás udělá cokoli na světě, pokud vám bude důvěřovat a nezklamete jej.

Veronika Myslivečková a Umon - distanční dostih

Je to kůň všestranný a proto vhodný pro jakékoli odvětví jezdeckého sportu. Naleznete fjordy, jak tvrdě šlapou na paty arabům v distančních jízdách, jejich jistý krok, tak důležitý pro přežití v horském terénu, vás bude dobře reprezentovat na drezurním obdélníku, ale stejně přesvědčivě vás přepraví přes překážky na kolbišti parkurového klání. No a pokud dáváte přednost rekreačním vyjížďkám a putování, těžko by jste hledali druha na cesty s kvalitnějšími kopyty a stejně nezdolným optimismem. Ve volném čase můžete koníka zapřáhnout, zapojit do práce v hospodářství nebo se věnovat vozatajství na špičkové úrovní. Pro fjorda není nic nemožné. Vím, namítnete, že je to jen malý kůň, možná poník. Dovolím si nesouhlasit. Možná fjord nedosahuje větší KVH než je u nás kategorie pony, ale i když je to kůň malého vzrůstu, dokáže vše vyvážit odvahou, jedinečnou povahou a hlavně srdcem bojovníka. Pro mne je Fjord kůň s vnitřním kouzlem a když se zadívám na hrdý oblouk šíje a do jasných jiskřivých očí, vím, že jsem volila správně.

NEJVYŠŠÍM CÍLEM CHOVU FJORDA JE

SMĚŘOVAT SKRZE ČISTOTU CHOVNÉHO PROGRAMU

K ZACHOVÁNÍ CHARAKTERU A VŠESTRANNOSTI PLEMENE.

Toto je nejvyšším cílem Norského chovu fjordského koně, jehož povahu Norové označují jako „god mote“, což by se dalo volně přeložit jako příjemné a milé vzezření. Mohu odpřísáhnout, že jsem ještě neviděla nesympatického fjorda. A často si vybavím poetický popis, který zazněl v roce 1996 na konferenci o chovu tohoto koně:

„Oči by měly být jako horská jezera při letním slunovratu, velké a jasné. Sklon šíje, by měl být hrdý, jako chlapec z hor na cestě ke své milované. Správně ohraničený kohoutek jako obrys hor proti večerní obloze. Měl by být plný života jako jarní vodopád a přitom zůstat dobromyslný…“

Když si opakuji tyto věty, jako bych před sebou viděla hrdého fjorda v západu severského slunce, ale dost poetiky. Chov fjordů v ČR již tak poetický není. Máme dostatečnou chovnou základnu ve stádě, které sem importoval holandský chovatel pan Jonker, který bohužel zemřel a jeho několikasethlavé stádo bylo rozprodáno pod cenou. A jak je typické pro českou povahu, vše levné považujeme za nekvalitní a málo prestižní. Tak se u nás i fjord stal prostě dalším malým koněm, který se pase u domu.

Kolik je opravdu nadšených chovatelů, kteří hledají vhodná spojení pro své klisny a kolik je majitelů hřebců?

Kde jsou všichni hřebci, kteří ještě v Holandsku absolvovali předvýběr pro korung a jsou zapsáni jako WB? Už byli vykastrováni, nebo čekají v tmavých stájích až stoupne poptávka po plemeni?

Kde je několik set koní, když v evidenci UEK je jich jen 58?

Kde jsou chovatelé a majitelé, kteří chtějí chovat fjordského koně a ne jen mít cokoli s kopyty na louce?

Proč se dočítám v inzerci o koních amerických plemen, jejichž matkami jsou fjordské klisny, zapsané v Holandské PK?

Je mi smutno z toho, co zbylo z chovu pana Jonkera, který prokazatelně své koně miloval. Uvědomujete si co za poklad máte doma ve stáji? Ano, vím, vyřizování průkazů původu je pro jednotlivce složité, účast na korungu přímo nemožná, ale pro skupinu nadšených lidí není nic nemožné. Vždyť důkazem je záchrana Huculského koně. Kdo říká, že když budeme chtít, nemůžeme mít vlastní korung se zahraničními rozhodčími, zapisovat hromadně kvalitní hříbata do příslušných zahraničních PK a soutěže a výstavy, kde bude každý v domácím prostředí moci prezentovat ovoce svého snažení..?

Copak i člověk, mající svého koně jen na rekreační ježdění by se nesešel rád s lidmi milujícími stejné plemeno, nebo nepodnikl putování za příbuznými svého koníka po lesích a luzích naší země? Asi ne, protože fjordařů je stále jako šafránu a stále více se množí kříženci s kdečím.

fjord a australské sedlo

Pokud máte doma fjorda nezůstávejte chladní k osudu plemene u nás, vím, že svého koně máte nadevše, buďte na něj hrdí a dejte o něm vědět ostatním že máte doma FJORDA a ne jen tak nějakého malého koně.

Zapojte se třeba do diskuze zde pod článkem a pište.
Ať o sobě víme a můžeme něco změnit.


(Pozn. redakce: k diskuzi po dčlánkem je třeba být přihlášený. Pokud ještě nejste na našem webu registrovaní, musíte tak nejprve učinit na tomto odkazu.)
Podobné články
Donn Clifs

O uplynulém víkendu se u nás běhalo na dvou dostihových drahách. Sobotní Most měl vrchol v tradiční sprinterské Ceně jezdectví, v neděli ve…

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…