Národní hřebčín již dávno není "výkladní skříní českého chovu koní". Jeho koně se neúčastní sportovních klání, neprokazují ani nezvyšují svou výkonnost, pouze v omezené míře se účastní hipologických výstav. Jaká je tedy jeho realita a současnost?

Když jsem nastoupil na místo ředitele hřebčína, vypadal na první pohled velmi dobře. Prohlédl jsem stádo, bylo v dobré kondici a koně byli v pořádku. Doslova tak jsem to již i několikrát řekl. Bohužel hřebčín, jakkoliv byla tato formulace některými médii uvedena, v žádném případě v pořádku nebyl. A koně byli v pořádku bohužel opravdu jen na ten první pohled.
Počátkem února jsme provedli první pracovní třídění a zpracovali připařovací plány. Vzhledem k tomu, že Řád plemenné knihy starokladrubského koně hovoří jasně o záležitostech čistokrevné plemenitby, vyřadili jsme ze seznamu hlavních plemeníků lusitánského hřebce Pendula, který byl do NH zakoupen panem Zálišem z Portugalska. Portugalskou komisí zde byl dodatečně licentován a ještě v loňském roce v chovu starokladrubského koně omezeně využíván. Tento hřebec tedy oproti minulým letům nebude pouštěn na klisny starokladrubské, počítáme s ním spíše pro užitkové křížení s jinými plemeny.

(Pozn. red. - citace z ŘPK, 2002: "Na základě této analýzy bylo rozhodnuto, že populaci je možno uzavřít proti imigraci genů. Znamená to, že v dohledné době nedojde ke křížení starokladrubského koně s jinými plemeny, byť by se jednalo o plemena příbuzná, jako tomu bylo v minulosti - kůň frízský, lusitánský či lipicánský.)

Teprve při druhém pracovním třídění, které proběhlo 18. 3. 2003 a na kterém pracovala široká komise našich i externích odborníků, bylo vidět, že vše v pořádku není. (Pozn. red.: komise při pracovním třídění pracovala ve složení ing. M. Vítek, ing. L. Gotthardová, pí Z. Dyková, ing. A. Dvořáková, ing. K. Regner, MVDr. P. Jadrníček, p. P. Vozáb, p. J. Kalous, pí I. Drahorádová, p. F. Machek, MVDr. I. Křížová, pí H. Mocková, pí J. Cincibuchová.)
Kondice a stav posuzovaných prodejních koní byly opravdu dobré,ale značná část z nich trpí letní vyrážkou. Někdy je méně výrazná mechanika pohybu, potíže při zapřahání i problematický charakter.
Překvapila mě též kopyta stáda, se značným výskytem hniloby a občasným výskytem rakoviny; pravidelná korektura kopyt nebyla vyžadována u všech koní stejnou měrou.
To vše jsou věci, které člověk, který přijde na nádvoří hřebčína, hned nevidí.

Největší šok mě ale čekal, jakmile jsem vykročil několik desítek metrů za to krásné nádvoří, které se skví novými střechami. Pořádek a stav věcí, movitého i nemovitého majetku na hospodářském dvoře a v okolí, byl dost strašný. Zde je na místě říct, že Národní hřebčín je obrovský komplex objektů, pozemků a věcí, jejichž řádná údržba vyžaduje velké množství finančních prostředků, lidského potenciálu a mechanizace a které především každým rokem, kdy tuto péči neměly, chátraly. Proto nechci tuto chybu přikládat v žádném případě pouze minulému vedení, byť zcela jistě v ekonomických záležitostech hřebčína nepracovalo vždy hospodárně. Nedostatek peněz hřebčína, na který pan Záliš i za svého působení v tisku upozorňoval, vyplýval částečně i z přístupu bývalého ministerstva zemědělství, které v uplynulých letech dávalo NH poměrně nízké dotace a nevalorizovalo je.

My tedy chybějící peníze musíme vydělat, najít a pomoct si vlastními silami, byť jsme státní podnik a národní kulturní památka.

Jaká jsou tedy konkrétní čísla, týkající se prostředků od státu?

Když vezmeme hřebčín z hlediska národní kulturní památky a příspěvků ministerstva kultury, musíme samozřejmě vyslovit velký dík za to, co se zde již udělalo. Bohužel v poslední době finanční pramen vysychá a na letošní rok jsme dostali od ministerstva kultury příslib na 500 000 korun. Co s nimi dokážeme je zřejmé, když uvedu, že například pouhá druhá etapa úpravy památkově chráněného, tzv. "poštovního dvora", představuje cca 4 - 5 milionů korun.
Dotace z ministerstva zemědělství pro letošní rok nám byly sníženy z 35 na 22 milionů korun. To představuje zhruba 20% prostředků, potřebných k tomu, aby se zde dalo vše do pořádku.
Pro ilustraci finančních potřeb hřebčína mohu ještě uvést, že např. zákonná úprava minimální mzdy, platná od 1. ledna letošního roku, nám zvedla náklady na mzdy o 2 200 000 korun.
Největším "morem" tohoto hřebčína tedy zůstává nedostatek peněz.

Měla-li být úprava dotací MZe trestem za předchozí špatné hospodaření, je jasné, že trestající ruka dopadla poněkud pozdě. S jakými dalšími problémy z minula se potýkáte?

Při každém dalším pohybu zde a vnikání do podstaty věcí ekonomických je jich více a více.
Naprostou většinu věcí v běžném podniku např. dělá management podniku, myšleno management zaměstnanecký. Přičemž je samozřejmé, že takovému zaměstnanci mohu svým způsobem přikazovat a je hřebčínu povinován danými pravidly. Zde byla většina řešena formou manažerských smluv, smluv na služby a podobně, takže vše záleželo na jejich nastavení. Naprostá většina z nich je právně v pořádku, jenomže s určitou nevýhodností pro podnik. Například za rok 2002 jsme obdrželi faktury za veškeré ekonomické služby, které nahrazovaly ekonoma podniku, ve výši 2 548 000 korun (z této částky odečtěte platy a odvody sedmi našich "zapůjčených " účetních za necelý 1 milion Kč).
Zcela běžnou praxí bylo proplácení cestovních výloh na základě nedokonale vyplněných cestovních příkazů. V manažerské smlouvě za "provádění ekonomických služeb" bylo dále např. zakotveno proplácení dalších účtovaných částek, za případné další práce a za hotové výdaje, jízdy do práce a z práce (pozn. red.: Pardubice - Kladruby), což spolu s ostatními cestami dělalo kolem 12 000 měsíčně. Za podobné měsíční částky bylo propláceno cestovné soukromým vozem i v dalších případech.
Přitom hřebčínu chyběly prostředky na základní věci a existuje zde systém tzv. "požadavků", které nebyly mnoho let pokryty. Požadavky na nutné opravy strojů, jejich nákup, ať už pro lesní nebo zemědělské hospodářství, nebo na údržbu, hnojení a chemickou ochranu našich zemědělských ploch. Každá maličkost se musela odsouvat a samozřejmě jsme se stali značnými dlužníky.
Od roku 1993 nebyly uhrazeny některé faktury. Dost peněz dlužíme věřitelům, kteří jsou v likvidaci či dokonce v konkurzních řízeních. Lze tedy očekávat, že za tyto podniky nastoupí správci konkurzní podstaty a budou na nás dlužné částky vymáhat, např. formou zabavení majetku.

Jakým způsobem jste řešili akutní nedostatek peněz?

Zjistil jsem, že v lednu 2003, cca 14 dní před mým nástupem, byla hřebčínu poskytnuta půjčka od nebankovní instituce ve výši 8 milionů Kč. 29. a 30. ledna proběhl na účtu nezvykle velký počet transakcí, na jejichž základě byly zpětně proplaceny některé faktury a 13. února 2003 ve výpisu z banky zůstalo 225 000 Kč. Požádal jsem ministerstvo, které vyřídilo zálohu na dotace. Za tuto vstřícnost bych opět rád ministerstvu zemědělství poděkoval. Bez ní bychom totiž nepřežili.

Některá média přinesla informace p. Záliše o tom, že veškeré ministerské prověrky a ekonomické audity byly v pořádku. Opakující se námitková řízení po kontrolách NKÚ připomínají místy tak trochu Kocourkov. První prověrka našla nesrovnalosti v ekonomickém vedení hřebčína, pan Záliš v následném námitkovém řízení podal své námitky a ty byly přijaty. Následovala kontrola MZe ČR, proti které také pan Záliš vznesl námitky. Rozhodnutím MZe ČR byly tyto námitky v naprosté většině neuznány. Jak se situace vyvíjela dál?

Na toto rozhodnutí jsem mohl podat opětovné námitky. Nepovažoval jsem to ale za vhodné a nechtěl jsem se zabývat věcmi minulými, ale přítomností a budoucností.

Jakým způsobem probíhaly inventury po Vašem nástupu?

Inventury majetku probíhaly za přítomnosti ministerských úředníků, kterým bych za jejich účast rád poděkoval. Našla se při nich řada věcí, které do ní byly ještě v průběhu inventury (což je samozřejmě možné) doplněny, ale bylo jich velmi mnoho a zdá se tedy, že v uplynulých letech zde byly inventury dělány formálně.
Opět pro ilustraci mohu uvést jeden konkrétní příklad. V inventurách byly zaneseny 3 ks koberců a 7 lustrů "Brinier", které pan Záliš prohlašuje za svůj soukromý majetek a požaduje za ně 140 000 Kč. Přitom v Jezdectví 9/1992 uvádí pan Záliš doslovně: "Děkujeme novým sponzorům, p. Margarett Reinhard a Dr. Günther Wagner z Waldshutu, že darovali 7 krásných vlámských lustrů do prostor kladrubského zámku v maloobchodní ceně kolem 100 000 Kč." Já jsem samozřejmě povinen nevydat majetek, který se zde nachází, pokud u něj není průkazně doloženo něčí vlastnictví. Vlastnictví musí dokladovat ten, kdo se o majetek hlásí. Pokud to bude doloženo, soukromý majetek samozřejmě vydám.
Velmi jsem byl též překvapen upozorněním p. Záliše, že ono krásné a známé oválné logo "K" s korunkou, používané mimo jiné na některé smlouvy či osvědčení o původu koní, je jeho duševním majetkem a bude tedy na něj uplatňovat veškerá autorská práva. Další využití tohoto loga samozřejmě není pro hřebčín životně důležité (pozn. red.: toto razítko není evidováno v obchodním rejstříku), nicméně zřejmě budeme muset do budoucna vyřešit i tuto záležitost. Stejná situace je s mottem, používaným na našich vizitkách a dopisních papírech. Jak vidíte, jedná se o drobnosti, které ale ve svém součtu tvoří nekonečnou řadu překážek ke zdolávání.

Po ekonomické stránce tedy vše v hřebčíně v pořádku nebylo. K hřebčínu dále patří i pastviny, pole a les. V jakém jsou stavu?

Byl jsem původně velmi překvapen, když jsem zjistil, že naše nejlepší půda o velikosti 150 ha je pronajata. Uvažuji totiž jako zemědělec - pokud mám takovou půdu, budu se chovat tak, abych si vypěstoval levněji, nežli nakupuji. Tak mluví logika věci. Smlouva, která byla na pozemek uzavřena, se mi navíc nezdá ekonomicky dobře spočítaná. Výnosnost našich zbylých luk je zcela nízká, nemluvě o tom, že jejich údržba byla dlouhodobě zanedbána. Platíme i slámu, kterou si musíme sami sbírat a které je zde nedostatek, takže v současné době ji ještě draze dovážíme.
Les postihla nedávná vichřice, která v něm napáchala hodně škod, bohužel těsně před skácením zdravého dřeva. Stromy, polámané vichřicí, mají samozřejmě potrhaná vlákna, takže dřevo je velmi těžce prodejné. Čeká nás samozřejmě i úklid a výsadba lesa nového, což jsou ale záležitosti drahé a pracné a nelze je udělat přes noc.
Bohužel hřebčínu chybí potřebné mechanizační prostředky. S přihlédnutím k tomu a ke skutečnosti, že současný nájemce je skutečně velmi dobrý a solidní hospodář, který se rozvíjí, udržuje půdu ve velmi dobrém stavu a navíc disponuje potřebnou technikou, revidoval jsem svůj názor o výpovědi smlouvy, ale vytvoříme smlouvu novou, oboustranně výhodnou.

Nezbytnou podmínkou pro bezvadný chod hřebčína jsou samozřejmě jeho zaměstnanci. Není žádným tajemstvím, že branami hřebčína jich za působení p. Záliše prošlo až překvapivě velké množství. Jak je tomu nyní, jak se Vám se zaměstnanci spolupracuje?

Čísla, vypovídající o fluktuaci v hřebčíně, jsou šokující. V Kladrubech byl od roku 1992 do dneška průměrný stav zaměstnanců 128. Za toto období jich 710 odešlo. Pan doktor Záliš argumentuje tím, že nahrazoval staré, špatně myslící pracovníky novými, kteří nejsou zatíženi předrevoluční dobou. Já jsem ale přesvědčen, že nahrazovat pracovníky, kteří zde prožili opravdu celý život a byli koňskými odborníky, není dobré, zvláště zcela jinými profesemi.
Tento styl řízení zanechal hřebčínu hluboké problémy. Lidé přestali přemýšlet iniciativně a samostatně.
Neexistují zde popisy práce lidí, nikdo nenese za svou práci oficiální zodpovědnost. Je samozřejmě mnohem jednodušší poslechnout rozkaz a pouze jej vykonat.
Od začátku proto prosazuji, že každý zaměstnanec se má cítit zodpovědným za svou práci. Důležité je definovat jasně jejich povinnosti a pravomoci a s tím související zodpovědnost.
V souvislosti s tím bych rád zmínil řemesla, které dle mého názoru k hřebčínu neodmyslitelně patří. V Kladrubech vždy bývali kováři a sedláři. Chápu, že jde o profese, které je možno řešit externě, jako je tomu v současnosti. Má to své přínosy i nedostatky. Můj názor je ten, že určitý počet řemeslníků v zaměstnaneckém poměru je pro hřebčín výhodnější, je ale nutné provést ekonomickou analýzu.

Vztahy nového vedení se zaměstnanci tedy čeká zatěžkávací zkouška. Jaká je spolupráce s dalšími partnery hřebčína - obcí či učilištěm?

Velmi mě překvapilo, že byly vztahy s partnery často hrubě narušeny. Byla malá vůle po dohodě a vycházet druhé straně vstříc. S celou řadou institucí a lidí jsem se naštěstí na obnovení spolupráce poměrně snadno domluvil, protože vůle k jednání na jejich straně stále je.
Veřejnosti známé je přerušení spolupráce s kladrubským učilištěm. To zde bylo založeno právě proto, aby pomáhalo hřebčínu s možností využívat našich koní při odborném výcviku učnů. S ředitelem učiliště, ing. Petříkem, jsme tedy jednali o obnovení této praxe. Jednání charakterizuji jako velmi vstřícná, konstruktivní a s jasnými výsledky. Nyní chodí na praxi do našeho hřebčína všechny tři ročníky učňů, k naprosté spokojenosti obou stran. Mistrem odborného výcviku je pan Machek, který dříve z hřebčína odešel.
Stejné komunikační problémy panovaly mezi hřebčínem a obcí. Obec Kladruby nad Labem byla vždy s NH spjata. Má to své historické kořeny a souvisí to s tím, že hřebčín zde byl a je jediným větším podnikem, poskytujícím místním lidem práci. Při mém nástupu do funkce však byly tyto vazby úplně zpřetrhané. S panem starostou jsme našli mnohá společná stanoviska i východiska ze situací, které je třeba řešit. Například naše památkově chráněné objekty stojí na obecních pozemcích a naopak, takže snahou je tyto pozemky vyměnit a uvést tak věci do souladu.

Dobří holubi se tedy vracejí?

Dá se to tak říci. Mnoho lidí, kteří odešli z hřebčína pro neshody s bývalým vedením, se na mě obrací s žádostí o návrat.
Počátkem února odešla z hřebčína stávající správkyně chovu koní, hledal jsem proto na toto místo vhodného člověka. Hlásilo se mi skutečně velké množství lidí, navržena mi byla např. i pracovnice s několikaměsíční praxí ošetřovatele koní. Uvažoval jsem ale i v rámci historického sepětí dotyčného člověka s NH a proto jsem oslovil ing. Lenku Gotthardovou. Aniž bych jí předem řekl, jakou pozici jí vlastně nabízím, okamžitě s prací pro hřebčín souhlasila.
Na částečný úvazek byl přijat pan Petr Vozáb, který se úspěšně účastnil soutěží čtyřspřeží s kladrubskými bělouši již v předchozích letech.

Dostáváme se tedy logicky ke koním, jejich prodejům, kterým se podle všeho v posledních letech příliš nedařilo. Pohovořme i o sportu, v předrevolučních dobách například kladrubská čtyřspřeží dosahovala významných úspěchů na mezinárodních soutěžích. Jaké jsou tedy Vaše osobní představy ohledně budoucích aktivit hřebčína?

V současné době zde máme velmi mnoho koní na prodej, jejichž účetní hodnota den ode dne automaticky roste, stojí zde bez užitku a proto je pro hřebčín velmi neekonomické držet je nadále ve stavu. Je logické, že daleko lépe bychom prodávali koně připravené, což nyní zajišťuje p. Vozáb jako trenér, který zde zároveň vychovává skupinu svých následníků.
Hodláme obnovit tradice spřežení, naši účast ve sportu obecně, také v sedlových disciplinách dát možnost soutěžit zaměstnancům. Podle zájmu a možností provádět voltiž, jízdu na ponících i barokní ježdění.
U příležitosti letošního Dne koní chceme uspořádat Den otevřených dveří, spojený s organizovanými prohlídkami stájí a sportovními a chovatelskými ukázkami. Samozřejmě nebude možné zpočátku obnovit tradici oněch slavných "Jezdeckých dnů", pořádaných již v 50. letech minulého století.
I nadále budeme zapůjčovat vybrané koně do prověřených hiporehabilitačních zařízení, tuto aktivitu osobně velmi vítám.
Pokračujeme i v organizaci prohlídek hřebčína a poskytování nejrůznějších služeb široké veřejnosti, jejichž přehled brzy zveřejníme i prostřednictvím vlastních internetových stránek hřebčína.
Chceme zkrátka národní hřebčín otevřít veřejnosti a býti k ní v maximální možné míře vstřícní.

Přes všechny problémy, se kterými se nyní všichni v hřebčíně potýkáte, si zachováváte optimismus a víru v příznivější budoucnost. Co Vás osobně vedlo k přijetí této ostře sledované a zodpovědné funkce?

Dělám koně celý život a zkušenosti s nimi mám i z působení v zodpovědných hospodářských funkcích. Mám Kladruby opravdu velmi rád. Poprvé jsem zde nastoupil jako student zemědělské školy, "kladrubák" byl pro nás tehdy pojem a znám stav hřebčína i z let pozdějších.
V mnoha ohledech jsem opravdu netušil, do jakého stavu věcí jdu, co se zde děje, co budu řešit, nicméně mě tato práce strašně baví. Baví mne práce s lidmi a s koňmi zvlášť. Myslím si, že lidé jsou v podstatě dobří a pokud se s nimi dobře zachází a dobře jedná, dá se z nich "vytáhnout" strašně moc.
My všichni jsme povinováni hřebčínu dobře posloužit. A proto tu jsem. Rád bych se díval dopředu a dělal všechno pro to, abychom mohli pokračovat ve všem dobrém, ku prospěchu národní kulturní památky, kladrubských koní a lidí kolem nich.