Jedním z pilířů holštýnského chovu je statek rodiny Thormählenových. Koně se tam chovají 440 let. Po druhé světové válce Rheder Thormählen začal chovat parkúrové koně a jeho syn Harm převzal rodinný statek v roce 1973. Narodilo se tu mnoho slavných koní, například Capitol nebo Cera, a Harm Thormählen je považován za jednoho z nejschopnějších současných chovatelů.

„Před dvěma lety jsme slavili jubilejních 440 let tohoto statku ve vlastnictví naší rodiny - a vždycky s koňmi," řekl mi Harm. „Tady se vždycky pracovalo s koňmi. Koně tu museli pracovat velmi těžce, protože je tu velmi zvláštní hlína. Pokud nevystihnete ideální čas a jdete orat třeba jen o hodinu později, půda je tvrdá jako beton."

„V roce 1950 přišel první traktor a koně putovali k řezníkovi - už nebyli potřeba! Ale můj otec Rheder je měl rád - po válce skákal parkúry na mezinárodní úrovni a prošlo mu rukama spousta koní, byl to jeho koníček. Já sám si to nepamatuji, ale Alwin Schockemöhle mi říkal, že byl jedním z největších obchodníků v Německu. Bavilo ho kupovat známé klisny, které startovaly na mezinárodní úrovni v Grand Prix a za pár desítek let měl výsledky chovu na těchto klisnách. Už tehdy to byly velice drahé klisny. Chováme tu jenom skokany."

Pokud vás zajímá chov skokových koní, měli byste tento statek navštívit. Harm Thormählen se hezky poslouchá, ale především má neuvěřitelné znalosti díky své dlouholeté jezdecké a chovatelské zkušenosti.

Chováte hlavně pro německý trh, nebo pro mezinárodní?
90 % odchovu je pro Německo.

A ceny parkúrových koní jsou dobré?
V případě špičkových koní ano, ale u běžných koní máme velké problémy. Náklady na odchov normálních koní jsou třikrát nebo čtyřikrát vyšší než cena, za kterou je můžeme prodat. Musíme je prodávat co nejdříve a levně se těchto koní zbavit. Snažím se nakoupit velmi dobré klisny ještě dokud jsou hříbata, pak je mým cílem z nich odchovat klisničky a klisny prodat do sportu... někdy s dohodou, že až ukončí závodní kariéru, vrátí se mi do chovu. Takto můžu mít pořád lepší a lepší klisny.

Všichni známe Capitola (po Capitano z Folia po Maxim), který vás proslavil...
Capitola jsem prodal jako hříbě spolu s několika dalšími hříbaty Maasovi J. Hellovi a on ho zapsal do Holštýnského svazu. Ve volnosti skákal neuvěřitelně. Několik let předváděl své skoky ve volnosti na prezentacích hřebců Holštýnského svazu. V letech 2000 a 2001 byl nejlepším skokovým hřebcem v žebříčku WBFSH. Na olympiádě v Sydney v roce 2000 měl tři přímé potomky: Carthaga, Campione M a Centa a na olympiádě v roce 2004 v Athénách dokonce čtyři: Cardenta, Casitu, Centa a Goliatha."

Ale příběh pokračuje... zatímco jsme dělali tento rozhovor, Harm připravuje pro skákání ve volnosti novou generaci hvězd - dvouleté, tříleté a čtyřleté koně. Harm zdůrazňuje, jak důležité je koně nestresovat a naučit je prostřednictvím pozitivních zážitků, že skákání není třeba se bát. Instruuje svůj tým, jak s koňmi zacházet.

Jeden výrostek je přezdíván Bandita a zjevně si tuto přezdívku zasloužil. Harm říká: „Tohle zvíře je nesmírně paličaté, vždycky si udělá, co chce, a ne, co chceme my. Jeho skoky ve volnosti ale vypadají velmi dobře a koně, kteří jsou takto specifičtí, se často dostávají až na vrchol. Měli jsme ve stáji hodně takto specifických koní (ne zlých) a většina z nich toho vrcholu dosáhla. Je potřeba investovat čas, abyste je dostali na svou stranu, mít spoustu trpělivosti a hodně odměňovat, a pak se z nich stanou fantastičtí sportovní koně. Tenhle se za poslední týdny hodně naučil a věřím, že nakonec bude dělat, co chceme.

Jako většina chovatelů je Harm také obchodník a má kontakty po celém světě. To on objevil hřebce Come On (po Cantus z Suehne po Landgraf I):
Jezdil jsem Come On závodně, když byl mladý, a pak ho pronajali princezně Haye. Já jsem ale vlastnil práva k chovu a Ralf Schneider ke sportu. Schneider byl sponzorem Ludgera Beerbauma. Come On se také kvalifikoval na olympiádu v Sydney v roce 2000. Díky tomuto kontaktu je Harm Thormählen chovatelem hřebce Cero (po Calido z Larsa I po Come On), kterého vlastní princezna Haya a skáče na výšce 160 cm s Francoisem Mathym mladším.

Jak jste se dostal k chovu?
Byl jsem skokanem a chov jsem moc vážně nebral. Skákání mi připadalo uspokojivější, protože jsem měl výsledky a ty mě motivovaly dál. Když mi bylo 16 nebo 17, zúčastnil jsem se juniorského mistrovství Německa. Pak když mi bylo asi 19 nebo 20, jsem dostal na ježdění Geru (po Galvani z Vorrbuch po Heidenstamm, Stamm 3615) a Ringa (po Frivol xx x Romanze z Ramzes x, Stamm 6879) a nechali jsme si je trochu déle. Mohl jsem s nimi sportovat, ale nakonec byli také prodáni. Gera závodila na mezinárodní úrovni a Ringo na olympiádě v Mexiku v roce 1968 s Masayasu Sugitani z Japonska. Otec měl klisny jako hobby, já jsem začal s chovem, když jsem převzal statek, jako součást podnikání.

Které klisny jste měl, když jste začal s chovem?
Byly to klisny světové úrovně, všechny závodily mezinárodně. Když jsem převzal statek, začal jsem s několika dobrými klisnami. To byla známá Retina (po Ramzes z Dolli po Lopshorn, Stamm 104A), která je matkou Capitana (po Corporal) a také založila větev Corradiny (po Corrado I z Elsafina po Sandro). Ta měla spoustu mezinárodních úspěchů s Carstenem Otto Nagelem.

Vase (po Ramzes z Rappel po Heinzelmann, Stamm 173) do téhle skupiny patřila také... a její dcera Folia (po Maximus) dala šest licentovaných hřebců včetně Capitol I/III (po Capitano), Latus I/II (po Landgraf I) a Cellebrio (po Caletto II).

Další byla Contiane (po Fanal z Organisation po Heinzelmann, Stamm 6879), to je praprababička Corrada I. Dnes už si nikdo nepamatuje, že to byl můj otec a já, kdo založil větev Corrado I. Odchovali jsme z Contiane také Tamino (po Frivol xx) a když mi bylo 17, její pravá sestra mě shodila tak šikovně, že jsem byl vděčný, že jsem chodil na lekce juda. Díky tomu jsem se uměl kutálet a nezlomil jsem si obě ruce. Dalším pravým bratrem Tamino byl Fein Cera, ten byl krevnatý, dlouhonohý a velmi chytrý. Můj otec ho za hodně peněz prodal do Švýcarska. Poloviční sestra Tamino byla Romanze (po Ramzes) a ta dala hříbě po Frivol xx, Ringo. Několikrát jsem s ním jel Grand Prix a několik jich i vyhrál. Pak byl prodaný do Japonska, kde se stal olympijským skokanem. Startoval na olympiádě v Mexiku, ale pak musel být uspán, protože v letadle propadl panice. Byl jediným koněm japonského týmu, který dokončil parkúr, jež byl extrémně náročný. Němci získali bronz s 50 chybami, tak těžké to bylo. Spolu s otcem jsme se také podíleli na koupi otce Corrada I, hřebce Cor de la Bryère. Přesvědčili jsme Jaspera Nissena a Maase J. Hella, aby jeli s několika zástupci Holštýnského svazu do Francie, protože jsme slyšeli od Alwina Schockemöhleho, že tam jsou opravdu zajímaví hřebci. Maas J. Hell umožnil, aby Cor de la Bryère přijel do Holštýnska.

Gera (po Galvani z Vorrbuch po Heidenstamm, Stamm 3615) přišla do mého stáda později. Koupili jsme ji s otcem jako pětiletou, když jsme ji viděli na závodech. Jezdil jsem ji jako devatenáctiletý v Poháru národů v Holandsku, tehdy byla šestiletá. Z její linie jsem měl většinu koní. Závodil jsem s ní na výšce 140 cm a byly to těžké parkury. Nepřemýšleli jsme o tom, jak je to postavené, zkrátka jsme skákali. V Dobrocku jsem s ní překonal i dvoumetrový skok - to jí stále bylo šest - a byli jsme druzí v GP***. Nebyla vysoká, ale vypadala jako hřebec s fantastickým krkem, zádí a cvalem. Nevypadala proto tak malá. Nakonec se po sportovní kariéře u různých jezdců a majitelů vrátila k nám jako chovná klisna.

Capitol I je nejznámějším koněm, kterého jsem odchoval. Jeho přínos byl neuvěřitelný a předával ho i svým potomkům. Dobře navázal na klisny s krví Sacramento Song xx nebo Cor de la Bryère, potřeboval krevnaté klisny. Má zajímavý rodokmen, protože tam má dvakrát Ramzes x. Ringo byl prvním špičkovým koněm, kterého jsem odchoval, a jak už jsem řekl, startoval na olympiádě. Dnes by stál kolem pěti miliónů euro, tak kvalitní a dobře jezditelný byl.

Různé plemenné knihy hledají nové špičkové hřebce. Ale zdá se, že Holštýnský svaz a také KWPN přitom poněkud ztrácí směr. Co si o tom myslíte?
Ano, samozřejmě všechny plemenné knihy hledají nové špičkové hřebce, ale to je velmi těžké. Musím říct, že hodně dobrých skokových hřebců vidím v oldenburské plemenné knize.

Myslíte si, že se německé plemenné knihy v budoucnu sjednotí?
Ano, to se asi stane a já se toho nebojím. Myslím, že to bude přínosné. Koho zajímá plemenná kniha? Klienti poznají dobrého koně a koupí ho, mezinárodní trh chce také jen dobré koně a nezáleží na tom, zda je to KWPN nebo holštýn. Samozřejmě bych dal přednost tomu, kdyby holštýnský kůň zůstal zachovaný, ale všechny plemenné knihy to budou mít těžké. Většina klientů se nezajímá o papíry, chtějí koně s dobrým charakterem a nepotřebují závodit na vysoké úrovni. Plemenné knihy jsou také drahé, jejich vedení stojí hodně. Nebude trvat dlouho, než budeme mít jednu Německou plemennou knihu. Ale myslím, že KWPN, BWP a SF zůstanou oddělené.

Podle jakých kritérií vybíráte hřebce?
Hřebci musejí závodit na mezinárodní úrovni a musejí mít dobrý původ. Musí být ochotni skákat a nestačí, že skáčou vysoko, musejí také být moderního typu. Neomezuji se na konkrétní plemennou knihu, beru hřebce, který se mi líbí. Může to být i velmi dobrý syn otce sportujícího na mezinárodní úrovni. Hřebec ale potřebuje také dobrou a silnou mateřskou linii. Pokud potřebuji víc informací o některé mateřské linii, volám Joachima Tietze, Jaca Remijnse nebo Xaviera Lereddea, ti vědí o mateřských liniích hodně. Několikrát jsem mluvil s Francoisem Mathym starším a ten ví hodně o belgických mateřských liniích. Ten toho ví o koních! Tihle lidé mi pomáhají, když nevím. Já zase samozřejmě vím o holštýnských mateřských liniích. Myslím, že rodokmen je důležitý. Vezměte si například Casalla, tam vím, že z té rodiny pochází víc dobrých sportovních koní. Mateřská linie musí být dobrá.

(Zatímco jsme si s Harmem povídali, jedna z jeho ošetřovatelek přivedla do jízdárny mladého hřebce. Když ho uvolnila z vodítka, otočila se zády a Harm si toho všiml. Hned jí dal radu, jak má s mladými koňmi zacházet lépe: „Mládež je nevycválaná a vždycky je třeba dávat pozor, když je pouštíš, protože se můžou otočit a kopnout tě. Tisíckrát se nic nestane, ale když jednou ano, bude to vážné. Musíš reagovat rychleji, když se vzdaluješ od mladého koně...")

Jsou dobré holštýnské mateřské linie, které bychom měly hlídat, aby nezanikly?
Mateřské linie nezaniknou, chovatelé, kteří přemýšlejí, na svých klisnách budou chovat. Protože takoví koně jsou žádaní. V Irsku jsem si všiml, že je tam chov o několik kroků pozadu. Před padesáti lety ovládali světový trh se skokovými koňmi, měli spoustu dobrých koní v mezinárodních závodech, ale udělali chybu. Prodali své nejlepší chovné klisny. A pokračovali v chovu s méně kvalitními.

Neříká se v cizině to samé o Holštýnsku?
Ano... ale ne každý to dělá. Já své nejlepší klisny neprodávám, nebo prodávám až poté, co jsem si na nich odchoval dceru. Myslím, že normální jezdečtí koně nikdy nebudou drazí. Není tolik peněz a děti mají školu do odpoledne. V Německu máme jednoznačně méně jezdců, než jsme měli před několika lety. A je také drahé koně živit. Pokud si chcete koupit koně, potřebujete stáje, kde si pronajmete box. A stájí je čím dál méně a ti, co nabízejí ustájení, nevydělávají dost peněz. Ze všech těchto důvodů máme problém najít jezdce, kteří chtějí startovat s mladými koňmi. Navíc mnoho mladých jezdců dnes neumí pořádně jezdit. když jsem byl mladý, učili nás, jak korektně jezdit, to byla součást naší kultury.

Mnoho chovatelů v Holštýnsku nemá děti, kteří by chov převzali, jak vás to ovlivní?
To je generační posun. Tohle začalo být viditelné v ekonomické krizi. Nejsou peníze, aby se člověk uživil chovem normálních koní. Jednou měsíčně máme schůzi s chovateli v našem okolí, kde si vyměňujeme nápady a zkušenosti. Nikdo z nich nemá nikoho, kdo by pokračoval s chovem. Klisny skupuje Čína a Indie, oni budou pokračovat na našich odchovech. Jako před třiceti lety Holandsko. Wiepke van de Lageweg ode mě a ostatních chovatelů v Holštýnsku koupil několik dobrých klisen, a tak nám vyrostla konkurence. Ale přežijí jen ti nejlepší, ti s největšími znalostmi a managementem, a to v zemích jako Čína nebo Indonésie chybí.

Jak předáte své znalosti, aby nepřišly vniveč, až tu nebudete?
(Harm se směje) Opravdu si myslíte, že se o své znalosti budu dělit s každým? K tomu není důvod. Statek po mně převezme Philipp Baumgart. Jezdil všechny mé dobré mladé koně a zná mé koně velmi dobře. Jezdil i Ceru a Fein Ceru, když byly mladé. Je to můj synovec a už dlouho pracujeme společně. Má zmapovaný i světový trh a většina našich koní se prodává mimo Evropu. Má i opravdu dobré nápady.

Jak vybíráte klisny?
Spousta informací získávám ze skákání ve volnosti. Musejí být perfektní v povaze, to je pro mě nejdůležitější. Jsem ochotný odpustit nějaké odchylky ve stavbě těla, pokud je povaha perfektní. Zkušenosti vás naučí dobře znát mateřské linie. Také je pro klisny, ale i hřebce důležité být odchováá ve stádě, protože tak se naučí hierarchii. Tam také člověk, ať už chovatel nebo majitel, zjistí hodně o povaze.

Jak se díváte na příbuzenskou plemenitbu u holštýnů?
My jí moc nemáme. Holštýnská plemenná kniha je otevřená pro několik hřebců jiné krve. Uvidíme, zda se v Holštýnsku ujmou. Inspirujeme se u oldenburgů, všechno, co tam odchovají, je po hřebcích s alespoň 50 % holštýnské krve. Jednou jsme měli u oldenburských hřebců na testaci dokonce 80 % holštýnské krve. Všechno, co někde na světě skáče, je přijímáno. Oldenburgové nás (holštýny) dohánějí. Musíme myslet moderně a musíme se snažit dělat to co nejlépe, pokud chceme udržet chov na dobré úrovni.

A jaké je Harmovo motto? „Co tě nezabije, to tě posílí. Musíte být čestný a poctivý a nežárlit, když mají klienti úspěch s vašimi koňmi. To by byla obrovská chyba. Protože klienti, kteří s nimi mají úspěch, se vrátí a koupí další koně. Dívejte se a učte se od úspěšných lidí, co dokázali a co udělali lépe."