Musí být zima nepřítel?

18. 11. 2001 Redakce Autor fotek: Jarek Drlík

Informace o chovu dostihových závodních koní

Jednoduše a stručně: nemusí. Paradoxně jsme to ovšem my, lidé, kdo z neznalosti svým koním dokáže změnit zimu v to nejnechutnější roční období. Zapomínáme jim totiž dopřát to, co by skutečně potřebovali a naopak jim násilím vnucujeme něco, o co vůbec, ale vůbec nestojí.

Ustájení:

v poslední době se u nás začíná i v chovu koní prosazovat studený zimní odchov, kdy jsou koně ponecháváni ve výběhu bez jakékoli přirozené či umělé ochrany. Ačkoli je to pro koně zdánlivě přirozené, nemusí se vždy jednat o nejlepší řešení. Studený vítr ve spojení s deštěm či sněhem koni hodně škodí, protože ostrý vítr vyhání z vyhřátého kožíšku teplý vzduch. Nemáme-li ve výběhu přirozené závětří či jiný kryt, zůstane nám na pastvině či ve výběhu beznadějně prokřehlé zvíře, které se nemá jak zahřát, a to je první krok k onemocnění.

Bohužel, daleko oblíbenější a snad ještě škodlivější je opačný extrém: uzavřená, nevětraná stáj s pečlivě utěsněnými okny a ucpanými škvírami a s vodou stékající po zdech. V takto řešené stáji sice dosáhneme toho, že studený vzduch zůstane venku, ale uvnitř naopak zůstávají bakterie, viry, plísně a prach. Ani jedno dýchacímu systému koní neprospívá. Připojíme-li ještě zvýšený obsah čpavku v ovzduší a zvýšenou vlhkost, může dojít k velmi výraznému podráždění dýchacích cest, které je obrovskou zátěží hlavně pro koně dýchavičné. Naprostým nesmyslem je v našich podmínkách vytápění stájí, protože teplomety pouze víří prach a s ním všechny nežádoucí prvky a navíc zvyšování teploty výrazně napomáhá bujení patogenů. Ty potřebují pro svou existenci vlhko, které jim zajistíme právě neprodyšným uzavřením stájí, a teplo, které dodáme nerozumným vytápěním. A to nehovoříme o nebezpečí požáru.

Než začneme stáj zateplovat, musíme si uvědomit, že pro koně je nejpříjemnější teplotní rozmezí od -10° C do +10° C. Nejpřijatelnějším řešením je výběh s přirozenou ochranou stálozelených stromů. U opadavých druhů lze v zimních měsících ochranu před nepřízní počasí řešit natažením husté sítě v korunách. Nejlepší kombinací je ale velký výběh s volně přístupným stáním s čistou a čerstvou podestýlkou. Kůň si sám určuje, kde chce v danou chvíli být, dýchá čistý vzduch ve dne v noci, je chráněn před nepohodou a může si naplno užívat počasí, při němž ho nesužují úmorná vedra a hmyz.

Ne každý má ovšem možnost tak velkorysého řešení. Pak je třeba mít na zřeteli alespoň vzdušnost stáje, kde by v ideálním případě měla být všechna jižní okna stále otevřena současně s aspoň jedním oknem západním nebo severním (s výjimkou bouřek). Dopřejeme-li koni denně aspoň pár hodin na čerstvém vzduchu, zaručíme mu to základní minimum, které potřebuje v zimě ke spokojenosti.

Voda:

...je k životu nezbytná v létě stejně jako v zimě. V zimě je potřeba jí věnovat více péče, protože koně s poklesem teplot pijí méně a roste tak riziko koliky nebo schvácení kopyt. Voda zamrzlá, kontaminovaná nebo vůbec žádná je katastrofou. Kůň denně potřebuje 4-8 litrů čisté, čerstvé a nezamrzlé vody. Uvnitř stáje to většinou není problém, ale při pobytu koní ve výběhu mohou nastat komplikace. Podáváme-li vodu v kovovém vědru nebo korytu, mohou mu za mrazivého počasí snadno přimrznout pysky. Kůň se splaší, odtrhne se, a hned máme o starost víc. Ideální nádoby pro napájení v zimě jsou gumové, protože se podle teploty stahují a zase rozpínají. Plastové nádoby se mrazem a nárazem trhají, takže hrozí vytečení vody, případně poranění koně o ostré hrany.

Nejjistějším, ale ovšem i nejnákladnějším řešením jsou vyhřívané napájecí systémy s potrubím zabudovaným v zemi pod hranicí promrzání půdy.

Seno:

Nemělo by se stát, že nás příchod zimy zastihne bez dostatečné zásoby sena. Minimální nouzová rezerva v podobě sena aspoň na jeden týden je naprostou nutností.

Koně potřebují seno pro správné fungování trávícího ústrojí. Seno při trávení dodá koni víc tělesného tepla než jádro. Nejlepší variantou je dlouhé luční seno. Kůň při jeho žvýkání stráví spoustu času a nenudí se, navíc z něj má zaručený dostatek energie pro udržení tělesné teploty, aniž by hrozilo riziko zvýšeného obsahu amoniaku v moči. Luční seno lze nahradit i senem vojtěškovým, ale pozor: je sice bohaté na proteiny, ale nedodá koni tolik tepla jako seno luční, které je zase bohaté na vlákninu. U nekvalitního vojtěškového sena se kromě toho zvyšuje obsah amoniaku v moči a ten je pak v ovzduší stáje velmi snadno rozeznatelný.

Jádro:

...nesmí být nikdy zatuchlé, plesnivé nebo vlhké, a to je při zimním krmení hlavní problém. Když to dopadne dobře, bude koni jen zle. V horším případě můžeme přivodit i smrtelnou otravu. Nejlepšími a prověřenými krmivy jsou oves, ječmen či kukuřice bez prachu a zlomků. Tato krmiva zaručují dostatek vlákniny a vyžadují intenzivní žvýkání. Chceme-li raději krmit ovsem mačkaným, nesmíme zapomenout na úpravu zubů, protože ploché stoličky takovou potravu zpracují lépe.

Deky:

...ve výběhu nelze používat na mokrou srst a nesmí být vlhké, jinak jsou pro udržení tepla v zimě naprosto dostačující. Není-li kůň nemocný nebo vyholený, nemá význam jej balit do deky při každé příležitosti, ale jen tehdy, když se vyloženě třese zimou. Rozhodně je škodlivé koně zadekovat ráno a nechat ho tak po celý den. Když vyjde slunce, kůň se pod dekou začne potit, a když se slunce schová, bude ho studený pot chladit.

Samotná srst koně je jeho nejlepší ochranou i v zimě - s výjimkou těch nejhorších výkyvů počasí. Má-li k dispozici výběh s přístřeškem a potravu bohatou na vlákniny, překoná v pohodě i velmi tuhou zimu. Opatrnost je na místě u koní, kteří i přes zimu pracují pod sedlem, protože je po práci třeba uvážlivě kombinovat použití dek a přirozené chladnutí koně.

Z ostatních úskalí, které zima přináší, připomeňme třeba podkovy. O nich se poraďte nejlépe s vlastním kovářem, ale pokud to koni nedělá potíže, je nejvhodnější nechat ho v zimě "naboso". Kopyta vybíráme několikrát denně, abychom odstranili sníh a led. Nášlapky zhoršují pohyblivost a mohou způsobit otlaky kopyt. Potřebujeme-li ošetřit zledovatělý výběh, rozhodíme po něm směs jednoho dílu pilin a jednoho dílu soli. Sůl rozruší led a piliny po jeho znovuzamrznutí zdrsní povrch.

Kůň by měl dostat na každých 10 stupňů, které klesnou pod 5-7° C v suchu a 15° C za deště, 1-2 kg sena denně navíc, aby měl dostatek energie pro udržení váhy. Krmíme-li však až 15 kg sena denně a kůň stále ztrácí na váze, je třeba upravit i dávky jádra. Tam by denní dávka neměla překročit 5 kg. V nouzových případech lze energii dodat i rostlinným olejem. Tam začínáme s dávkou 1/4 šálku, kterou lze zvýšit až na 2 šálky denně.

Informace o chovu dostihových závodních koní

Podobné články