Článek napsala Gemma Alexander pro The Horse Magazine, kde vyšel v červenci 2019: Bastards or Bluebloods in 2019.

Původní článek Bastardi, nebo modrá krev? z roku 2010.

Arnaud vymezil druh jako skupinu jedinců, kteří mají schopnost se systematicky rozmnožovat. Máme tedy druhy, jako je člověk, kůň nebo skot. Křížení mezi jedinci z různých druhů je běžné v rostlinné říši, ale mnohem méně časté v říši živočišné. Z takového spojení vzejdou hybridi. Ti se mohou sami rozmnožovat nebo být sterilní, jako je tomu například u muly, tedy neplodného hybrida zrozeného ze spojení klisny (druh equus) a osla (druh asinus). Pojem plemeno je méně přesný a jeho definice se liší autor od autora. Většina se shodne v tom, že plemeno vyznačuje skupinu jedinců homogenního typu v rámci jednoho živočišného druhu, jako jsou například plemena charolais a limousine u skotu. K nejstarším plemenům koní patří arabští koně a anglický plnokrevník. Plemeno označujeme jako čistokrevné v několika generacích, kdy jsou akceptováni chovní jedinci (samčí a samičí) vybraní pouze v rámci daného plemene. Produkt křížení dvou čistokrevných plemen je označován jako „smíšené plemeno“ (tedy kříženec). Takto vzniklí kříženci jsou na rozdíl od hybridů vždy plodní. Žlutý skot (kříženec normandského skotu a charolais), anglo-arabský kůň (kříženec anglického plnokrevníka a arabského koně) jsou právě tato „smíšená plemena“. Příkladem smíšeného plemene je například i Jappeloup!

Všichni ostatní jsou kříženci (dále označováni jako bastardi), tedy produkt křížení jedinců pocházejících z populací vzešlých z křížení několika po sobě jdoucích generací. Kříženec (bastard) tedy nepatří k čistokrevnému plemeni a není ani produktem dvou chovných jedinců pocházejících z čistokrevného plemene, jako je tomu u „smíšeného plemene“, a není ani výsledkem křížení dvou jedinců z různých druhů, jako je hybrid.

Arnaud vysvětluje postoj většiny plemenných knih k definici plemene v té době: „Některé staré plemenné knihy jsou mnohem přísnější v akceptování plemeníků, pokud tito pochází z konkurenční plemenné knihy. Kandidáty velmi pečlivě před udělením souhlasného stanoviska prověřují, ale z principu je neodmítají. Bylo tomu tak například i u holštýnského svazu a hřebce Cor de la Bryère a nedávno také u hřebců I Love You, Concorde, Quick Star a Quidam de Revel. Většina nových plemenných knih (KWPN, oldenburská PK, BWP) se od počátku rozhodla křížit následující generace a bez skrupulí si nárokují své smíšené plemeno. S rozhodnutím otevřít se více evropským plemenným knihám přišla také plemenná kniha Selle Français, nejprve opatrně v roce 1989 a od roku 1995 pak více.“

Jeho zjištění z té doby potvrzují názor, že si bastardi ve sportu vedou mnohem lépe.

„Šedesát ze sta nejlepších skokových koní světa (dle žebříčku WBFSH z roku 2010) má otce a matku z různých plemenných knih. Ze šesti koní Selle Français, díky nimž se tato PK stala nejlepší na světě, máme dva z hannoverských matek, jednoho vnuka kombinace SF hřebce a klusáka (jehož matka je dcerou angloaraba a klisny bez původu). A to ještě nebereme v úvahu průměrný 20% podíl plnokrevné krve ve čtvrté generaci!“

Což jej vede k rezolutnímu závěru: „Je to jasné. Čím větší škálu barev má malíř k dispozici na paletě, tím lépe bude schopen vyjádřit své emoce. A stejné je to u chovatelů. Čím lepší výběr pro citlivého a intuitivního chovatele, tím je větší šance, že se mu podaří odchovat koně dle svých představ. Všechny argumenty ohledně „čistoty“ našeho plemene skokových koní jsou vědecké žvásty a jejich konkrétní genetická identita je intelektuální podvod.“

Sport

To vše je velmi zajímavé a přivedlo mne to k myšlence, zda tento trend pokračoval i v následujících devíti letech.

Nejprve jsme se zaměřila na 100 nejlepších skokových koní uvedených v žebříčcích WBFSH v letech 2009 a 2019.

V roce 2009 mělo 51 z této 100 koní rodiče pocházející ze stejné plemenné knihy, ke které přísluší oni sami. 21 z nich se mohlo chlubit „modrou krví“ až do třetí generace. Zbylých 49 koní jsou technicky bastardi. Koněm s nejmodřejší krví, jenž se KWPN předky pyšní až do třetí generace, byl v té době Hickstead (o: Hamlet, m: Jomara po Ekstein). Pokud se podíváme na čtvrtou generaci v jeho původu, nalezneme tam holštýnského koně a zástupce NRP. Ale pořád je „modrá krev“. Nejslavnějším bastardem byl v roce 2009 Shutterfly (o: Silvio I, m: Famm po Forrest xx). Byl registrován jako hannoverský kůň, ale ve třetí generaci u něj nalezneme holštýnského, hannoverského a oldenburského koně a anglického plnokrevníka.

V roce 2019 již dochází k evidentnímu posunu. Jen 29 koní ze 100 má rodiče pocházející ze stejné plemenné knihy, jako jsou oni sami, a 14 z nich lze označit jako „modrou krev“ do třetí generace. Což znamená, že většina, přesněji 68 koní, jsou bastardi. Možná jste si všimli, že 29 + 68 není 100. To proto, že v roce 2019 máme tři neobvyklé případy: koně s modrou krví ve třetí generaci, ale bastardy vzhledem k prvním dvěma generacím. Věřím tomu, že vznik této nové kategorie během posledních deseti let podporuje vzestup bastardů. Někteří chovatelé koní s modrou krví se je cíleně rozhodli registrovat pod jinou plemennou knihou, která lépe vyhovuje jejich potřebám. To jasně ukazuje na přechod z cíle odchovat čistokrevného sportovního koně k čistě zaměření na odchov toho nejlepšího možného sportovního koně. Pro účely tohoto textu jsem pro tyto koně vytvořila kategorii nazvanou „anomální“, neboť tito koně nespadají ani mezi hybridy, ani mezi modrou krev.

Mezi nejprominentnější koně s modrou krví patří v letošním roce Cristallo A LM (o: Casall, m: Nevada III po Corofino I), což je holštýn skrz naskrz. Ve skutečnosti u něj jinou krev nenajdete až do páté generace, kdy byla přilita trocha francouzských genů.

Za bastardy vede Tobago Z (o: Tangelo van de Zuuthoeve, m: Whoopie C po Mr. Blue) Daniela Deussera. Ve třetí generaci u něj nalezneme francouzské, holandské a belgické zástupce.

To vše je pro mne důkazem, že bastardi se ve sportu dostávají čím dál více na výsluní.

Chov

Ale je tomu tak i v chovu? Rozhodla jsem se proto porovnat 50 nejlepších plemeníků současnosti dle žebříčku WBFSH s nejlepšími 50 nadějnými plemeníky (s potomky mladšími 11 let) dle žebříčku Horsetelex.

V roce 2019 mělo 26 z 50 (52 %) nejlepších skokových plemeníků (dle žebříčku WBFSH) rodiče se stejnou plemennou příslušností, jako oni sami, a 14 z nich nese modrou krev až do třetí generace. Dva z těchto padesáti nesou modrou krev ve třetí generaci, ale ne v prvních dvou. To znamená, že zbytek, tedy 22 hřebců (44 %) z nejlepších 50 je bastardy. Nejlepším plemeníkem s modrou krví je Diamant de Semilly (o: Le Tot de Semilly, m: Venise des Cresles po Elf III), tedy Selle Français až do třetí generace s kapkou plnokrevných genů v generaci čtvrté. Jedničkou mezi bastardy je Chacco-Blue (o: Chambertin, m: Contara po Contender), jehož třetí generace předků je převážně holštýnská s jedním zástupcem meklenburské PK (tedy PK, kam patří sám Chacco-Blue). Nejlepším zástupcem „anomální“ skupiny je Nabab de Rêve (o: Quidam de Revel, m: Melodie En Fa po Artichaut), který má ve druhé a třetí generaci francouzské předky, zatímco on sám je registrován v belgické PK (BWP).

I výše uvedené dále podporuje teorii, že budoucnost patří bastardům!

A co někteří ikoničtí plemeníci? Jen tak z hlavy – Casall za holštýnskou PK, For Pleasure za hannoverskou PK, Baloubet du Rouet za Selle Français, Cornet Obolensky za BWP, Kannan za KWPN a Quasimodo Z za Zangersheide?

Začněme s Casallem (o: Caretino, m: Kira XVII po Laval I) – modrá holštýnská krev až do třetí generace. První cizí krev se objevuje ve čtvrté generaci, a to díky francouzskému plemeníku Cor de la Bryère, což byl potomek slavného plnokrevníka Rantzau xx. Ale díky našemu pravidlu prvních tří generací přináší bod pro „modrou krev“. A teď hannoverský For Pleasure (o: Furioso II, m: Gigantin po Grannus). Ten je bastardem, neboť má ve druhé generaci hannoverskou a Selle Français krev, navíc ve třetí generaci obohacenou plnokrevnými geny Furiosa xx.

Představitel PK Selle Français, Baloubet du Rouet (o: Galoubet A, m: Mesange du Rouet po Starter) je jedním ze zástupců modré krve. Až do třetí generace se pyšní francouzskými předky, teprve ve čtvrté generaci je jeho původ obohacen plnokrevným Rantzau xx a klusákem Nystag.

Za belgickou PK (BWP) jsme si vybrali jako zástupce Corneta Obolensky (o: Clinton, m: Rabanna van Costerveld po Heartbreaker). I on je jedním z bastardů – ve druhé generaci má belgickou i holštýnskou krev, zatímco ve třetí generaci nalezneme zástupce holštýnské PK, KWPN a SBS.

Kannan (o: Voltaire, m: Cemeta po Nimmerdor) je zástupcem KWPN a dalším bastardem: ve druhé generaci má zástupce KWPN i hannoverské PK a ve třetí generaci pak ještě francouzského Furiosa II. A konečně za Zangersheide Quasimodo Z (o: Quidam de Revel, m: Caloma Z po Carthago). U něj je již asi předem jasné, že vzhledem k založení této plemenné knihy s cílem chovat prvotřídní skokové koně pro mezinárodní sport bez omezení jej můžeme označit jako bastarda. Ve druhé generaci má Zangersheide i Selle Français předky, zatímco ve třetí generaci byla díky Carthagovi přilita holštýnská krev.

Skóre slavných plemeníků? 4:2 pro bastardy.

A opět sport

Jak žebříček nejlepších skokových koní, tak žebříček plemeníků ukazují na vzestup bastardů. Ale projevilo se to také na výsledcích posledních Světových jezdeckých her v Tryonu v roce 2018?

Pět koní z nejlepší desítky má oba rodiče se stejnou plemennou příslušností, jako oni sami, ale jen dva z těchto pěti můžeme označit za modrou krev do páté generace. Což znamená, že pět koní je skutečnými bastardy.

Zlato patřilo klisně DSP Alice (o: Askari, m: Landblume po Landrebell) z PK DSP (původně známé jako bavorská PK, která se sloučila s několika méně známými plemennými knihami a vznikl „německý sportovní kůň“), což je absolutní bastard. Ve druhé generaci má zástupce z holštýnské PK a SA (Sasko-Anhaltská PK) a ve třetí generaci se přidává oldenburská krev.

Stříbrnou medaili vybojoval další bastard, Clooney (o: Cornet Obolensky, m: Fraulein vom Moor po Ferragamo). On a jeho matka patří k westfálské PK, zatímco otec Cornet Obolensky reprezentuje belgický chov. Ve třetí generaci se k tomu přidávají také holštýnské geny díky hřebci Clinton a rýnské geny díky Ferragamovi.

I bronz patří bastardovi, švédské teplokrevné klisně Bianca (o: Balou du Rouet, m: Coco po Cardento). Její matka je také švédský teplokrevník, ale její otec je zástupcem oldenburské PK, a je potomkem Selle Français hřebce Baloubet du Rouet. Ve třetí generaci také díky slavnému Cardentovi nalezneme holštýnskou krev.

A bastarda najdeme i na čtvrtém místě: klisna OS (oldenburský skokový kůň) Clinta (o: Clinton, m: Last Flight po Lord Pezi) má ve druhé generaci holštýnské a oldenburské zástupce, zatímco ve třetí generaci se objevuje i hannoverská klisna Delgarda.

Až na pátém místě najdeme koně s modrou krví: Admaru 2 (o: Padinus, m: Somara po Murano). Admara je KWPN skrz naskrz až do třetí generace. Až ve čtvrté generaci nejdeme hannoverského plemeníka Grannus a holštýnského hřebce Burggraaf.

Také na šestém místě máme koně pyšnícího se modrou krví. Je jím holštýn Chardonnay (o: Clarimo ASK, m: Pamina III po Corrado I). Až do čtvrté generace u něj nalezneme jen holštýnské geny, poté se objevuje zástupce Selle Français, který významným způsobem ovlivnil holštýnský chov: Cor de la Bryère.

Na sedmém místě je Irenice Horta (o: Vigo d’Arsouiller, m: Erenice Horta po Diamant de Semilly). Irenice a její otec s matkou jsou zástupci BWP, ale díky Diamantovi je v jejím původu také francouzská krev.

Osmá příčka patří dalšímu bastardovi – oldenburskému valachovi Cold Play (o: Contendro I, m: Honey Moon po Argentinus). Rodina má oldenburské kořeny, zatímco jeho otec je holštýn a ve třetí generaci je Argentinus – pýcha hannoverského chovu.

O pozici níže je zástupce Selle Français Timon d’Aure (o: Mylord Carthago, m: Miss du Beny po Drakkar des Hutins). Francouz až do druhé generace a v té třetí s příměsí holštýnské krve díky Carthagovi.

A stejné je to s desátým místem. Zeremonie (o: Cero I, m: Toulouse po Quick Star) je do druhé generace holštýnkou, ale ve třetí generaci má francouzského Quick Star.

Jak je vidět, i tady, zdá se, dochází k posunu v chovu skokových koní, a to směrem k bastardům.

To vše je podpořeno také nástupem nové holštýnské globální plemenné knihy. Holštýni byli tradičně jednou z nejpřísnějších plemenných knih, kdy koně z ostatních PK čelili velmi striktním kritériím, než je vzali v potaz. Nová plemenná kniha umožnila zapuštění holštýnských klisen hřebci zapsanými mimo tradiční holštýnskou PK a klisnám z jiných PK být zapuštěny hřebci v majetku holštýnského svazu. Vzhledem k heslu „Vždy hledíme vpřed“ to vypadá na holštýnské prohlášení, že cesta kupředu již není plna tolika pravidel a omezení, a cílem je prostě chov špičkových sportovních koní než jen chov omezený na určitou skupinu.

A vypadá to, že v budoucnu uvidíme podobné iniciativy i od dalších významných plemenných knih.

To Leon Melchior, zakladatel PK Zangersheide, jak se zdá, předběhl čas. Hned od začátku chtěl co nejméně restrikcí: „Plemenná kniha Zangersheide má v plánu zavést co nejméně omezení. Vy jako chovatel a majitel klisny si svobodně volíte, jakého hřebce pro ni vyberete. Chápeme, že si přejete chovat skokové koně…, ale mnoho plemenných knih má příliš mnoho pravidel. Svazy mají skvělé plemenné knihy plné pravidel, které není moc příjemné číst. My chceme chovat koně pro zábavu, milujeme to jako koníček a nepotřebujeme legální knihu předtím, než začneme chovat.“ Melchior byl vždy fanouškem outcrossu.

V roce 2017 měl navíc shodný názor další významný člověk z oboru teplokrevného chovu, bývalý ředitel oldenburského svazu, Dr Roland Ramsauer: „Samozřejmě. Když jsem před třiceti lety začínal, každý se ptal ´jakého plemene je Hickstead White? Jakého plemene je Fürst Wilhelm?´ Na to se dnes nikdo neptá. Všichni se zajímají o to, co hřebci dělají, podívají se jen na původ a je jim absolutně jedno, zda je to bavorský teplokrevník, nizozemský, oldenburský nebo holštýnský kůň.“

Je jasné, že je s bastardy třeba počítat i v budoucnu!