Pokud se stane, že klisna přijde o hříbě po 42. dnu březosti, jedná se o abort (potrat, zmetání), v termínu porodu nebo po něm jde o porod mrtvého hříběte. Potrat vždy pro chovatele představuje těžkou ztrátu, jak emocionální, tak finanční. Přestože nelze zabránit všem potratům u klisen, získání poznatků může pomoci těmto nešťastným událostem předcházet, nebo alespoň v některých případech minimalizovat rizika.

Neinfekční faktory

Celkově lze říci, že neinfekční faktory, například problémy s pupeční šňůrou a březost dvojčat, představují v dané souvislosti největší riziko. Přehled různých celosvětových studií naznačuje, že neinfekční problémy stojí až za sedmdesáti procenty potratů mezi 40. až 300. dnem březosti v závislosti na regionu. Nejčastější příčinou neinfekčních potratů je zaškrcení pupeční šňůry, zneprůchodnění cév v pupečníku. Tento patologický stav podle dostupných studií způsobuje 39,3 % všech fetálních a neonatálních ztrát a 42,6 % ztrát, u kterých byla zjištěna příčina.

Stále ještě častou neinfekční příčinou potratů je březost dvojčat. Frekvence výskytu tohoto problému naštěstí klesá, především díky včasné detekci ultrazvukovým vyšetřením. Pokud veterinář objeví dvojčata dostatečně brzy, odstraní jedno z nich zamáčknutím a dá druhému embryu šanci na přežití. Jsou-li obě embrya ponechána vývoji, jedno zabere až 70 % prostoru jednoho ze dvou děložních rohů a děložního těla a druhé se bude snažit vyvíjet ve zbývajících 30 %. Avšak po většinu času placenta není schopna zajistit dostatečnou výživu pro udržení obou plodů, a ty jsou následně, v průměru 235. den březosti, obvykle potraceny.

Mezi další příčiny neinfekčních potratů patří bakteriální (nejčastěji bakterie rodu Streptococcus) a houbové (nejčastěji rodu Aspergillus sp., Mucor sp., nebo Absidia sp.) infekce, vrozené vady neslučitelné se životem (například poruchy centrálního nervového systému), intoxikace a předčasná separace placenty.

Předčasná separace placenty

Častou komplikací je placentitida, zánět placenty. Placentitida způsobuje předčasnou separaci placenty od dělohy a infekci plodu. Obvykle je způsobena bakteriemi a plísněmi procházejícími přes reprodukční ústrojí do dělohy, ovšem asi 10 % placentitid je zapříčiněno systémovou infekcí klisny či sníženým přenosem kyslíku a živin přes placentu, což způsobí potrat či předčasný porod. Typickým projevem placentitidy je předčasné zvětšování a nalévání vemínka (u zdravé březí klisny se vemínko začíná zvětšovat a plnit až 2–6 týdnů před porodem), onemocnění může doprovázet výtok z pochvy, ten ale nemusí být vždy přítomen. Je nutné, aby chovatel stav klisny pravidelně kontroloval, byl schopen příznaky placentitidy rozpoznat a zajistil časné vyšetření veterinárním lékařem (kontrola vitality plodu, vaginální vyšetření, transrektální ultrasonografické vyšetření – měření síly stěny dělohy a placenty, tzv. CTUP, Combined thickness of the uterus and placenta), protože díky adekvátní a časné léčbě lze často březost udržet.

Infekce a potraty

Mezi kontagiózní (přenosné) infekce, které způsobují potrat, patří infekce virového nebo bakteriálního (nejčastěji leptospiróza) původu.

Primární virovou hrozbu pro březí klisny představují herpesviry koní EHV-1 a EHV-4. Potraty v důsledku infekce EHV-4, který obvykle postihuje pouze dýchací soustavu koně, jsou vzácné. EHV-1 je DNA virus, který patří mezi nejběžnější koňské herpes viry a způsobuje respirační a neurologická onemocnění a u březích klisen aborty, ke kterým v důsledku infekce dochází zejména v posledních čtyřech měsících březosti a to často bez jakýchkoliv varovných příznaků. K abortu může dojít v období dva týdny až několik měsíců po kontaktu s virem. Při potratech, pokud infekce zasáhla i plod, lze EHV-1 izolovat ze vzorků plodu nebo dělohy klisny. U novorozených hříbat způsobuje EHV-1 žloutenku, respirační tíseň, zápal plic, až úmrtí. Pro ochranu proti zmetání by klisny měly být očkovány v pátém, sedmém a devátém měsíci březosti.

Equine Viral Arteritis (EVA) je další infekční onemocnění, které může značně poškodit či zcela devastovat proces zabřezávání a připouštění v nakažených chovech. V posledních letech je naštěstí ČR nákazy prostá. Proti onemocnění jsou v některých zemích dostupné atenuované vakcíny.

U nás se proti tomuto onemocnění neočkuje a aplikují se preventivní chovatelská opatření – testování chovných koní (serologie, vyšetření semene, připouštění negativních klisen negativními hřebci).

Preventivní opatření

K potratům či rané embryonální úmrtnosti může dojít vlivem mnoha vnějších i vnitřních příčin. Mezi vnitřní faktory lze řadit věk klisny (výzkum prokázal změny a morfologické anomálie na oocytech u starších klisen), stav děložní sliznice (výskyt zánětlivých a nezánětlivých onemocnění, endometritidy, endometriózy a endometriálních cyst), hormonální poruchy (zejména progesteronová nedostatečnost, primárně způsobená málo funkčním žlutým tělískem), laktace (počet selhání březosti u kojících klisen je větší, nejspíše v souvislosti s výdejem živin a energie v souvislosti s laktací), ale patří sem i chromozomální příčiny na straně plodu.

Mezi vnější faktory, které mohou vést k potratům či ovlivnit březost, patří podmínky chovu, zátěž (nadměrná zátěž má na průběh gravidity prokazatelně negativní vliv, protože ovlivňuje jak reprodukční endokrinologii, tak i orgánové soustavy), stres (glukokortikoidy mohou ovlivnit reprodukční funkce), výživa a kvalita výživy (suplementace vitaminů a minerálů), teplotní podmínky (z dostupných studií vyplývá citlivost a posléze zhoršení kvality embryí na přehřátí matky, například v zátěži) a etologické faktory.

Preventivní opatření představují pečlivý management, zahrnující kvalitní a odpovídající výživu a pravidelnou kontrolu celkového zdravotního stavu klisen, držení březích klisen odděleně od ostatních zvířat, dodržování hygienických zásad, zejména při manipulaci s reprodukčním traktem klisny a striktní dodržování očkovacího schématu určeného březím klisnám.

Na závěr ještě jedna praktická rada. Vybudujte si dobrý vztah se svým veterinárním lékařem a nebojte se s ním konzultovat, když zaznamenáte odchylku od normálního chování či stavu klisny. Nepodceňujte respirační problémy, nechutenství, průjmy, kolikové projevy, změny tělesné teploty, výtoky, stav a změny vemene. Na místě není hysterie, ale obezřetnost. Každá březí klisna alespoň minimální péči vyžaduje. Vystrčit připuštěnou klisnu na pastvinu, nestarat se a čekat, co přijde, je dnes sice celkem běžný model, zodpovědný chovatel by ho ale praktikovat neměl.