Nedalo jí to a natočila na kameru, co se děje ve stájích poté, co dokrmí, zavře a odejde. Záznam si musela přehrát několikrát, aby opravdu uvěřila tomu, co vidí. „Můj tehdy dvouletý Thabor si otevřel svoje dveře, a potom šel a postupně otevíral dveře všem ostatním, aby se k němu mohli v padoku připojit. Říkala jsem si, to není zlé, vlastně dělá práci za mě.“

Yolaine ale zjistila, že Thabor má smysl i pro černý humor. Občas počkal, až se některý z koní vrátil do svého boxu a zase ho tam zavřel, a udělal to dokonce několikrát! „Opakovaně jsem našla jednoho z koní zavřeného v boxu, zatímco jeho kamarádi spokojeně korzovali po maštali. Velice brzy jsme přišli na to to, čí je to práce!“ Thabor je zjevně velmi inteligentní, šikovný a hravý kůň.

Inteligentní a uvažující

Thabor rozhodně není jediný kůň na světě, kterého baví takové kousky. Na sociálních sítích je k vidění spousta videí, na kterých majitelé ukazují své miláčky-kouzelníky a jejich kousky. Tyto záznamy zaujaly i specialistku na behaviorální chování koní Konstanze Krueger z university v německém Řezně. Konstanze a její kolegové se věnovali sběru dat a celkem prozkoumali 408 případů v evropských zemích. Všichni koně byli schopni otvírat různé druhy dveří či branek, někteří z nich i takové, které byly zamčené na klíč. Někteří z nich byli schopni zvládnout i pět různých druhů zavírání na různých místech.

„Náš průzkum prokázal, že koně jsou schopni nad problémy uvažovat a řešit je, a dokonce vymýšlet i poměrně složitá řešení,“ říká Krueger. „Někteří dokázali vymyslet až deset souvisejících kroků, které bylo potřeba vykonat v určitém pořadí, aby dosáhli vytouženého výsledku. To svědčí nejen o jejich inteligenci, ale i o schopnosti nad problémy uvažovat.“

Zjevně je to i případ Thabora. Dnes je mu šestnáct let a má za sebou úspěšnou sportovní kariéru ve všestrannosti na amatérské úrovni, a to i s ohledem na svoji inteligenci. Podle Yolaine je až příliš chytrý na to, aby dělal sport na vysoké úrovni. „Thabor se naučil spoustu malých triků, jak se vyhnout práci a náročným úkolům,“ říká Yolaine a usmívá se.

Zábavné, ale nebezpečné

I když tyto důkazy koňské inteligence jsou úžasné, je potřeba uvažovat i nad případným nebezpečím, které mohou způsobit. „Kůň, který se dokáže vytratit, kdy se mu zachce, je poněkud riskantní element a může sám sebe přivést do nebezpečných situací. Je pak na nás, abychom mu v tom zabránili,“ upozorňuje Krueger. Takové chování koně většinou začne být pro majitele spíš obtíž než zábava. Když se kůň naučí otvírat všechny dveře bez ohledu na to, jak jsou zabezpečené, je to pro majitele nelehká situace. V případě Thabora majitelka problém vyřešila přidáním zábrany do horní poloviny dveří tak, aby nedosáhl na závoru.

Chtít víc?

Podle Krueger existují v zásadě dva typy motivace pro takové chování. Často se s ním setkáme u koní, kteří hledají chytré řešení v situaci, kdy jim něco chybí. Nedá se říct, že by šlo o týrané koně nebo o koně, se kterými se špatně zachází, většinou si jen chtějí v něčem přilepšit – trochu víc sena nebo granulí, víc volnosti nebo kontaktu s ostatními nebo konkrétním kamarádem ze stáda.

Konstanze Krueger doplňuje: „Pokud se u koně začne projevovat taková vynalézavost, je třeba ho trochu víc pozorovat a zjistit, jestli mu něco neschází, a problém vyřešit dřív, než se stane zvykem. Co třeba volný přístup k senu? Nebo společné ustájení s jiným koněm? Stálý přístup do padoku? To jsou faktory, které byste u takového vynalézavce neměli přehlížet. Řešením není jen to, že mu zabráníte v určitém chování, musíte řešit i příčinu. Svým chováním vám něco sděluje.“ 

Nedostatek podnětů?

Stejně jako mezi dalšími živými bytostmi jsou i mezi koňmi více či méně inteligentní jedinci. Zvířata, která stejně jako lidé zdědí po rodičích vyšší intelektuální vlohy a mají možnost se rozvíjet v bezpečném a podnětném prostředí, kdy nemusejí vynakládat příliš energie na zajištění běžných potřeb, často využívají svou inteligenci na méně běžné činnosti.

Ruku v ruce s vyšší inteligencí se projevuje větší zvědavost a touha objevovat nové podněty, pochopit, jak některé věci fungují a čelit výzvám. Takže i v případě, že váš kůň je šťastný (v tom smyslu, že všechny jeho základní potřeby včetně sociálních vazeb jsou saturovány), může začít doslova vymýšlet blbiny, protože hledá intelektuální výzvu.

Lze konstatovat, že koně, kteří prošli studií Konstanzina týmu, jsou tím kreativnější, čím lepší je jejich život. Někteří z nich byli schopni používat dřevěné násady, aby se poškrábali na zádech nebo si přisunuli kolečko se senem. „V ideálním případě je takovým koním dobré poskytnout dostatečné množství podnětů a zabavit je,“ vysvětluje Kontanze. „Přidávat nové úkoly do jejich tréninkového plánu, zabavit je učením triků na ruce či ve volnosti, klidně i zkusit základní počty nebo rozpoznávání různě barevných a tvarovaných předmětů, nebo je zabavit možností sledovat okolí a věci, které zaměstnají jejich mozek natolik, aby nechali na pokoji dveře!“

Chytří samouci 

Mohlo by vás napadnout, že může být hůř, když ostatní koně od těchto nezmarů otvírání dveří nebo jiné kousky okoukají. Vědci nicméně dospěli k závěru, že se nic takového obvykle nestává a že naprostá většina koní, jejichž videa měli k dispozici, byli jediní, kteří ve stáji dokázali dveře otvírat. Dospěli tak k závěru, že tyto triky jeden od druhého neokoukávají. 

„Skutečně to vypadá, že každý jednotlivec si luští své úkoly sám, řeší si své vlastní puzzle,“ potvrzuje Krueger. „Nicméně nedá se vyloučit, že svoje triky okoukají od lidí, respektive minimálně přijdou na to, co lze a nelze dělat, a to je inspiruje k tomu, že vymyslí, jak.“ Pokud by to tak opravdu bylo, je to jen další důkaz jejich velké inteligence – napodobit chování lidí a přizpůsobit ho vlastní tělesné stavbě a možnostem. Musejí si přeložit pohyby lidských rukou tak, aby je zvládli vlastním nosem. No nejsou úchvatní?