Hinduisté věří, že bůh Ganéša dal člověku slona, aby mu sloužil. Jediné, co musel člověk udělat, bylo přimět ho k poslušnosti. Sloni jsou mnohem nebezpečnější než koně a úmrtnost mahútů (ošetřovatelů a cvičitelů slonů) je mnohem vyšší než lidí od koní. Proto mahúti mladého slona různě svazují a pošťuchují klacky a oštěpy, dokud nepřestane bojovat. Omezují mu příjem potravy a někdy i vody, aby ho ještě více oslabili. Po několika dnech ho přivážou mezi dva velké slony. Jezdec na něj naskočí a dává mu signály, na které má slon reagovat. Nemyslí si, že ho trénuje, spíš slona nutí dělat to, o čem si myslí, že slon už umí. Protože nezkušený slon je doslova ve vleku velkých slonů, význam signálů se během několika dnů a týdnů vágně naučí. Například když jezdec zastaví tažné slony, mladý slon, kterého táhnou, se musí zastavit také. Tak se – nechtěně - všechny signály naučí, ale poněkud hrubým způsobem.

Zní to šíleně, že? Ale když se podíváte na kultivované a sofistikované jezdce/trenéry a jejich interakce s koňmi, někdy to nevypadá až tak odlišně. Lidé často věří, že kůň má vhled do svého chování, že ví, co právě udělal a že má představu o tom, co je správné a co ne.

Často si říkám, že největší problém majitelů koní je právě to, že jsou přesvědčeni, že kůň prostě ví, co má udělat. Myslím si, že to je velký omyl a pokud chcete být spravedliví, měli byste uplatnit princip prevence: pokud kůň něco nedělá, pak neví, co chcete, aby dělal. Jestliže budete jako trenéři důslední, to co po něm chcete, se kůň naučí a až to po něm budete chtít, udělá to. Můj největší trenérský mentor byl Tom Roberts. Byl první, kdo popsal učení a posilování a vyjádřil ho jednoduchými slovy. Cokoliv kůň dělá, mu buď přináší užitek nebo nepřináší užitek. Pokud budete pečlivě dbát na to, aby měl kůň užitek z toho, že zareaguje správně a budete důslední, chování se stane „starým dobrým zvykem“. Činy se mění v návyky – jak jednoduché. 

Mezi koňmi jsou velké rozdíly. Někteří budou vždy komplikovanější než jiní. Myslím, že proto všichni potřebují, aby se v raných fázích tréninku tlak a uvolnění používali opatrně. Věřím, že hlavní rozdíl mezi takzvaně "hodným" a "zlobivým" koněm je výsledek toho, co v rané fázi výcviku odměňujete. Hodný kůň má štěstí na správnou reakci a je za ni odměněn. Zlobivý nabízí špatnou odpověď a člověk to zhoršuje tím, že ho za ni odmění. Pokud kůň udělá něco, co nechcete, například si stoupne na zadní a vy uvolníte tlak, pak jeho vzpínání odměníte. Nebo když rychle couvá a vy uvolníte tlak, pak ho opět učíte dělat to, co nechcete, aby dělal. Musíte si být jisti, že odměňujete pouze takové chování, které chcete.

Například u takzvaného “špatného koně” to vše začíná tím, že se někdo dotkne poprvé hříběte na zadku, to vyhodí a uteče. Tak se hříbě naučí důležitou lekci: když se mě dotkne člověk, uteču a funguje to, zbavím se ho. Když se ten samý kůň učí vodění nebo chodit pod sedlem a reaguje špatně, vyhazuje nebo kope a jezdec uvolní tlak – opět znovu nechtěně naučíte koně špatnou věc. Z pohledu koně, on to dělá správně, učí se. Stejně jako ten “hodný kůň”, který náhodou vyrazil dopředu, když ho jezdec poprvé pobídl. To je kůň, který je na dobré cestě a všichni ho budou mít rádi, zatímco první kůň je ten, který získal nálepku zlobivý. Ale ve skutečnosti oba reagují stejně, je to jen náhoda, že je na jednoho pohlíženo jako na hodného a na druhého jako na zlobivého. 

Předpoklad, že kůň ví, co má dělat, a proto ho tedy můžete trestat za to, když to nedělá, je opravdu velký omyl. Přesto je to ale jedna z nejčastějších reakcí. Dobrý trenér si sedne a přemýšlí: Jaký je cíl tréninku a jak ho mohu nejlépe dosáhnout? Jak bych mohl použít nástroje operantního podmiňování – negativní posilování, pozitivní posilování nebo trest? I když použijete negativní posilování – což je jen tlak/uvolnění – v jakém okamžiku uvolníte a pro jaké chování a jak ho formujete tréninkem jedné proměnné po druhé? Myslím, že to je nejdůležitější aspekt raného výcviku a rozvoje koně, aby se z něj stal rozumný kůň.

Musíte se ujistit, že všechny interakce jsou jasné. Když se poprvé dotknete hříběte, co se učí, když trochu vyhodí a uteče? Záleží na tom? Jak formativní jsou první setkání? Jednou z mých největších výtek je, že knihy o výcviku a texty o drezuře z dob antiky se jen zřídka zmiňují o tom, jak trénovat reakci. Všechny se zaměřují na pozici jezdce, ne na skutečné nástroje výcviku. Sed je samozřejmě zásadní pro vysílání jasných signálů, ale netrénuje koně. Dokonce ani německá tréninková škála výcviku toho mnoho nenabízí. Začíná u rytmu/uvolnění. Na této úrovni se kůň už naučil reagovat, rytmus je jen zdokonalením a uvolnění je základní charakteristika. Vzpomeňte si na piafu. Co potřebujete umět, jak s ní začít, jak získat základní reakci, jak získat na pomůcku jeden krok a pak jak získat její plynulý průběh, což je rytmus?

Myslím, že nejdůležitější je uvědomit si, že kůň není zvíře s velmi výkonnými mentálními funkcemi. Na svůj živočišný druh je inteligentní dostatečně, ale nikdy nepotřeboval přelstít a zakousnout svou večeři, přemýšlet, jak oloupat banán nebo rozlousknout oříšek, či používat nástroje. Čtenáři mě mohou začít poučovat o chytrých koních, kteří otevírají branky nebo dokonce pouštějí ven jiné koně – ano, je to chytré, ale je to operantní podmiňování, ne uvažování. Bez ohledu na to, jak bude teorie a praxe výcviku upravována a vylepšována, koně prostě nedosahují úrovně psů, šimpanzů nebo delfínů. A pokud nepodléháte fantaskním představám nebo teorii kreacionistů, není ani zvíře, které je ochotné vyhovět, to by bylo příliš pohodlné. 

Jedna velká výjimka, a to jsem se naučil teprve nedávno je, když vedete koně, nenechte ho, aby se učil následovat vaše kroky. Vím, že je to ve velké části koňského světa standard, vypadá to docela hezky a působivě, když kůň skutečně následuje kroky vodiče, ale problém je, že pokud kůň vnímá vaše nohy jako signál a vy ho uvážete nebo naložíte do přepravníku a odejdete, bude kůň chtít jít v těchto situacích s vámi. To je častý původ neklidného hrabání koní, kteří mají problémy v přívěsu. Neplatí to pro všechny koně, někteří se umějí s výjimkami vyrovnat, ale i u těch, kteří to zvládají, to není tak, že by se výjimku naučili – prostě jen sníží práh své reakce na člověka ve všech oblastech nebo se mimoděk začnou chovat nespolehlivě.

Koně mají zásadně jasno v tom, jak se chovají jeden k druhému a myslím, že kdybychom si to vyjasnili, například tím, že bychom jim dávali velmi jasné vodící signály, věnovali by nám stejnou pozornost jako ostatním koním.

Učím lidi, aby předtím, než udělají krok vpřed, vyvinuli tlak na vodítku dopředu, pak mohou přidat další pokyn, například „jdeme“ nebo třeba zvednutí paže, jakýkoliv z těchto dalších signálů je dobrý nápad. Ujistěte se ale, že neuděláte první krok vy, nebo se naopak nezastavíte, jinak do zmatku koně vnesete malý, ale pevný bod. Když mají koně jasné vodící signály, které je nikdy nezklamou, včetně toho, že je učíme stát v klidu, jsou prostě mnohem klidnější. Nedělají si starosti s tím, co dělají vaše nohy. Mnoho nervózních koní jsem změnil jen tím, že jsem byl jednoznačný.

Vyzkoušel jsem tuto techniku i u slonů. Je opravdu cenná při proměně zmateného zvířete ve zvíře rozumné. To vše jsou opravdu důležité zásady, kterými je třeba začít při jakémkoliv systému výcviku, aby byl jasný a konzistentní a aby se signály nepřekrývaly. Jsou jednoznačné a neexistují žádné výjimky.

Jedno pravidlo, ze kterého opravdu neexistuje výjimka, je trestat koně ve vzteku. To je naprosto zakázané. 

Člověka násilí poměrně posiluje. Když použijete trochu násilí, máte určitým způsobem pocit, že problém řešíte. Když máte v ruce kladivo, všechny vaše problémy začnou vypadat jako hřebíky. A jedna z věcí, které jsou o trestech známé, je, že mohou vytvářet poměrně nejisté vztahy mezi trestajícím a trestaným, takže když si vzpomenete, jakou má kůň paměť, zvláště pro věci spojené se strachem, máte do budoucna problém. Při práci s koňmi byste se měli opravdu co nejvíce vyhýbat trestům a chování vyvolenému strachem. Trest snižuje tendenci zvířete zkoušet nové naučené odpovědi, takže v obtížných situacích, kdy trénujete něco složitějšího, je méně pravděpodobné, že se kůň bude snažit a spíš se bude stresovat. Stejně jako dítě ve třídě, které bylo dřív potrestáno nebo poníženo, se nebude hlásit, i když si myslí, že by mohlo znát správnou odpověď.

Rozdíl mezi trestem a negativním posilováním se může amatérskému behaviouristovi zdát nejasný. Rozdíl spočívá v tom, že negativní posilování chování podporuje, takže když dosáhnete požadovaného chování, tlak se uvolní. Snažíte se navodit správnou reakci. Oproti tomu trest má za cíl chování vymazat nebo odstranit, takže když kůň kopne, plácnete ho…a je snadné to přehnat. Raději bych zjistil, proč kope nebo kouše – téměř vždy je to spojeno se špatnou reakcí na otěž při zastavení (nedokáže přejít z klusu do zastavení na lehkou pomůcku během čtyř kroků nebo na lehkou pomůcku otěží zacouvat) a někdy se špatnou reakcí na pobídku dopředu…

Trenéři samozřejmě vždy věděli, že úroveň vzrušení a emocí mají na učení vliv. Nejzajímavější na výzkumu je to, že jsme velmi blízko toho, abychom mohli změřit a přesně předpovídat užitečnost určitého typu výcviku, jako je negativní posilování nebo trestání, které mají všechny limity v důsledku inhibice prostřednictvím vzrušení a afektivních stavů. Můj zájem se proto soustředí na oblast teorie attachmentu, která je dalším stavebním kamenem. Jde o pronikání do vazby mezi člověkem a koněm.

Nejdůležitější u koně, který má za sebou špatnou ranou zkušenost, je:

• vyjasnit si společně situaci ze země, abyste si nenarušili práci ze sedla
• ujistit se, že jste si vědomi signálů, které koně chcete naučit
• ujistit se, že všechny signály se od sebe navzájem liší, aby je kůň dokázal rozlišit 
• udělat vše proto, aby se signály nepřekrývaly, některé pomůcky k sobě mají blízko, například aby se kůň zakulatil na otěži nebo aby provedl one-rein stop (zastavení za jednu otěž) mohou kolidovat s nejranějšími reakcemi na zastavení, resp. zatočení, takže je znovu promyslete
• ujistit se, že neexistují výjimky z pravidla, protože nemůžete očekávat, že zvíře, které nemá vyšší mentální schopnosti, bude výjimky zvládat

Tento článek byl publikován v časopise The Horse Magazin.