Weihaiwej se narodila roku 1984 jako oldenburský teplokrevník po hřebci Westminster, matkou byla Andachtige (Grannus x plnokrevný Kronprinz) v chovu Otto Baumanna. Její „vybočující“ jméno Weihaiwej jí dal Uwe Heckmann, který k tomu prohlásil, že „zvláštní kůň potřebuje zvláštní jméno“. Weihaiwej je název nedobytného hradu v Číně, které nikdo nedokázal správně vyslovit, takže do legend vstoupila pod různými jmény. V Německu jako Faiaifai či ve Francii coby Uesciauei a podobně.

Weihaiwej byla jako tříletá prodána na elitní aukci ve Vechtě, kde ji zakoupil Hans-Jörg Böhner z Gestüt Neeritz a uvedl ji do sportovního světa. Dlouho ji nechtěl prodat, protože pro něj prostě byla speciálním zvířetem. Až roku 1993 se její stopa potkává s italským sponzorem Vincenzem Mucciolim, který vlastnil areál San Patrignano a byl sponzorem tehdejšího skvělého jezdce Franka Sloothaaka. Ten ji pro něj zakoupil, i když smlouva prý obsahovala některé neobvyklé klauzule (prostě pro speciální zvíře speciální smlouva).

Pan Muccioli chtěl jméno San Patrignano dostat do celého světa. Na vysvětlenou, San Patrignano byl a je italský komunitní projekt pro drogově závislé, kde se je snaží vrátit zpátky do normálního života díky „Programu lásky a nového života“. Rehabilitační program je velmi úspěšný, udává se 70 %, což je velmi vysoké číslo. Jistě je to i díky unikátnímu propojení zemědělství (pěstování kvalitního vína), péče o zvířata, řemesel a dalších dovedností. A Weihaiwej se Sloothaakem projekt i chov koní v San Patrignanu neuvěřitelně dobře zpropagovali.

Jejich společná kariéra byla bohatá na úspěchy, jak uvidíte ve stručném přehledu:

1993

• 1. místo Grand Prix ve Walldorfu
• 1. místo Pohár národů v Římě
• 1. místo Grand Prix CSIO v La Baule

1994

• 2. místo Mistrovství světa v Bois-le-Duc
• 2. místo Pohár národů v Římě
• 2. místo kvalifikace World Cup v Bruselu
• 1. místo Grand Prix d'Arnhem
• 1. místo WEG v Haagu v jednotlivcích i v týmech

1995

• 2. místo kvalifikace World Cup v Bologne
• 1. místo Pohár národů v Rotterdamu
• 1. místo World Cup kvalifikace v Bois-le-Duc

1996

• 2. místo World Cup kvalifikace v Dortmundu
• 2. místo Grand Prix ve Spagenbergu
• 1. místo Grand Prix v Hannoveru
• 3. místo Grand Prix v Paris Bercy
• 3. místo Grand Prix ve Wiesbadenu
• 2. místo CSIO v Modène
• 1. místo Pohár národů

Video z finále World Cupu 1994

Za vrchol kariéry Weihaiwej jsou považovány WEG roku 1994. Franke Sloothaak o ní řekl: „Pod sedlem byla velmi opatrná, jemná v hubě a vždy skvělá. Jen jí trvalo, než si zvykla na vícedenní soutěže, bez její ošetřovatelky by to nešlo.“

Do sportovního důchodu odcházela jako všemi obdivovaná princezna a stejně tak se s ní zacházelo po celou dobu jejího života, kdy neochvějně stála na piedestalu všech, kteří přišli do San Patrignano, ale nejen těch. Italové pro ni obecně měli zvláštní slabost. Prostě blondýnka s modrýma očima.

Co se týče využití v chovu, nikdy sama přímo hříbě nedala. U ní byla využita technika embryotransferu, kdy její vajíčka donosila jiná klisna. Takto vzniklo sedm hříbat: Tai di San Patrignano (Le Tot de Semilly), Veihaiwej di San Patrignano (Voltaire), Ai Lian di San Patrignano (Indoctro), Asha di San Patrignano (Indoctro), Banshi di San Patrignano (Dollar de la Pierre), Beijing di San Patrignano (Dollar de la Pierre) a Catai di San Patrignano (Nadir di San Patrignano). Všechna hříbata dostala jména s čínským motivem, aby zůstala zachována tradice. Z nich nejúspěšnější byla Asha, která dosáhla výkonnosti skoky 150 cm a Beijing, který chodil až do 140 cm, dobrá byla i Banshi (135 cm). Asha v chovu dala již dva koně, kteří došli na úroveň 150 cm skoky, a to klisny Deja vu di San Patrignano (Come On) a Dream di San Patrignano (Come On). Také jiná dcera Weihaiwej Banshi dala úspěšného sportovce Tianjin dei Folletti (Toulon), která se zaskvěla na skocích 145 cm.

Weihaiwej se dožila jako obdivovaná a opečovávaná princezna věku 35 let – nedávno byla oznámena její smrt. Jak řekl její jezdec Franke Sloothaak, který ji loni navštívil, „měla dlouhý a krásný život.“