Kdo se pohybuje i mimo český trh, jistě již narazil na tzv. domečky a zvony. Tedy nejrůznější provedení plastových celo-krmelců se stěnami + střechou, kam koně k senu musí prostrčit hlavu různě velkými (dle typu krmelce) otvory. Tato krmná zařízení se vyznačují jedním obrovským negativem: pozdržením prachových částeček v jednom prostoru s koňskými nozdrami. Některé typy jsou přeci jen otevřenější a rozptyl prachu bude rychleji vzdušným prouděním odnesen, jiné jsou opravdovou pastí pro koňské plíce.

Málo vzdušná varianta: domeček

Na českém trhu bohužel dominuje z této kategorie krmelců ten úplně nejhorší – zvon. Podle zkušeností krmivářů a veterinářů volaných k dýchacím obtížím venkovních koní není tento typ krmelců doporučeníhodný. I nemalá skupina uživatelů, poučených z vlastní praxe, říká zvonům „zadělávač na dušnost“. Až příliš případů používání tohoto typu příkrmiště končí kašlajícími koňmi, kteří neustálým dýcháním senného prachu, držícího se ve vnitřním prostoru zvonu více než v jiných krmelcích, dráždí dýchací cesty nadměrnou inhalací alergizujících částeček (nemusí jít pouze o seno s příměsí hlíny, prašné je i krásné seno – jemňounký odrol obsahuje každý balík, ať se nám to líbí nebo nelíbí).

Prosím, zamyslete se nad zdravím svých koní dřív, než dojdete k vlastní hořké zkušenosti! A protože si lidé často říkají „blbost, to někdy někdo napsal a už se to veze a traduje dál a dál“, poprosila jsem o vyjádření zkušenou nezávislou krmivářku ing. Moniku Mechovou, která nedávno na své stránky vyvěsila varování (založené na zkušenostech z terénní praxe) před používáním těchto krmišť:

„Zvony na seno se na první pohled zdají jako ideální řešení. Na seno neprší, tedy nehrozí plíseň a hniloba. Pokud na balík pod zvon dáte síť, koně se nepřejídají, nevytahají seno ven a sníží se vaše ztráty. Jenže to funguje pouze v momentě, kdy je balík sena plný. Jakmile obsah sena ve zvonu klesne, koně začnou strkat do zvonu celou hlavu. Málokteré seno je natolik bezprašné, abyste při delším používání zvonů nešli naproti dušnosti a zánětům očí. Pokud navíc seno není naprosto bezvadné hygienické kvality, máte komplikace prakticky zaručené. Zkuste do uzavřeného prostředí zvonu sami strčit hlavu, načechrat uvnitř seno a chvilku dýchat. Uvidíte sami.“

 

← Podstatně vzdušnější varianta – kruhový domeček (otvírací v pantech).

 

→ Kdepak má kůň asi hlavu…?

 

 

 

Varianta nejméně vhodná – zvon.

Jak sena ubývá, koně musí strkat hlavu dovnitř do krmelce – nejprve jen po oči, potom už jsou schované i uši a později už koňskou hlavu vůbec nevidíte… Nejen, že tedy zvířata dýchají zvířené částečky prachu, ale vyvstává i problém pro vyšší plemena, kterým se často vydírá hříva při kontaktu s horní hranou okénka. Zvon má totiž, na rozdíl od kruhového domečku otvíracího v pantech, hrany oken docela ostré.

 

 

← Použití zvonu bez sítě.

 

→ Některé typy plastů na slunci křehnou a lámou se – pozor na zranění krku, hlavy a očí koní!

 

 

 

Používání sítě přes seno zamezí částečně norování a omezí nadměrnou prašnost ve zvonu nebo v domečku, ale úplně ideálním krmelcem zvon ani tak není…Věnujte pozornost i zkušenostem letitých uživatelů: některé typy plastů na slunci křehnou a lámou se do ostrých hran. Potom samozřejmě hrozí úrazy…

A ještě jedna přímá zkušenost uživatelů zvonu: Někdy se stává, že ho najdete „přesazený“ jinde, než kam jste ho původně postavili. A ne vždy jen v případě, že je už vyžráno… :)

← Původní stanoviště balíku a zvonu bylo na paletě.

Velmi oblíbeným krmelcem je v současné době pozinkovaný kruh, nabízený v několika průměrech v obchodech s farmářskými potřebami, dá se objednat i u některých výrobců, pokud chcete průměr jiný.

Bývá využíván ve volném prostoru i pod přístřešky, případně si ho majitelé zastřeší, jak můžete vidět na fotografii. Myslete na fakt, že umístěním kruhu do rohu stavby snižujete počet krmných míst – vejde se vám k senu méně koní. Jelikož je kruh lehký, koně s ním po užrání sena snadno pohnou. Nechceme-li, aby cestoval po výběhu, stačí na třech čtyřech místech ukotvit k zemi např. kovovými účky, dostatečně dlouhými na to, aby je koně drbáním do kruhu nevyzvedli. Někdo kruh kotví mírným zapuštěním do země.

Někteří majitelé varují před popraskáním svárů a promáčknutím drátů, takto poničený kruh zraňuje plece koní. Jiným kůň dokulil prázdný neukotvený kruh do pásek a protrženou ohradou stádo uteklo na silnici. Ale tohle vše jsou věci, které si pozorný chovatel ošéfuje, že?

Pokud se nic nestane, je takovéto uvítání po ránu úsměvné...

Kruhy se používají buď úplně bez sítě, nebo tak, jak vidíte na fotkách výš, tedy se sítí pevně navázanou po obvodu krmiště, která se navléká na balík spolu s krmelcem, nesundává se.

Další možností je síť přetažená přes seno, nikoli upevněná ke krmelci – např. na obruči, která se přetáhne přes balík (foto →).

Samostatnou kapitolou jsou automatické krmelce. Asi se ptáte, co to je? V minulém díle jsem zmínila Aktivní stáje s čipy a krmením řízeným počítači. Dnes vám představím zautomatizovaný jen samotný krmelec. Bez návaznosti na koně coby individualitu (ta se bere v potaz v Aktivních stájích, kde má každý kůň nastaveno krmení speciálně na míru). U automatických krmelců to tak není – všechna zvířata mají k senu přístup ve stejný čas a na stejně dlouho – v tomto systému krmení senem nejde o odlišné porce, nejedná se tedy o tak vychytanou a „technickou“ celou stáj, jako je ta Aktivní (Aktivní stáj je patentované pojmenování celého systému ustájení, někdy příště si ho podrobně představíme).

U automatického krmelce je technikou políben pouze on sám – resp. jeho otvírání (aby koně žrali) a zavírání (aby si dali od sena pauzu a šli si třeba hrát). Jde samozřejmě o jeden z pokusů navýšit pohyb koní a ubrat přežírajícím se z krmné dávky nějakou tu kalorii – tedy jinak řečeno: automatický krmelec má přispět k redukci obezity.

Zavřené automatické krmelce pro dva rodinné koně (bedny jsou umístěné v přístřešku – vše domácí výroba).

Majitelé tlouštíků prostě vymýšlí stále nové a nové možnosti, kterak omezit příjem sena a koně donutit k pohybu v čase, kdy nestojí u krmelců. Jenže mnohým tam milí kulaťoučcí ořové stojí stále – ať je výběh velký a zajímavý, nebo malý a nudný, s kamarády mnoha nebo jen s jediným… Celý den jen jedním koncem dovnitř a druhým ven… Majitelé takovýchto Otesánků zoufale vymýšlí, kterak koně donutit méně si všímat sena a více popocházení po výběhu. A přesně proto, že automatický krmelec pauzy v příjmu sena řeší, začal mít tolik příznivců po celém světě. Na rovinu dodejme, že především z řad domo-chovatelů, neboť právě ti, nemaje pro koně ošetřovatele (jako v ustájeních), si to musí ošetřovat sami. :) Ovšem jak, když jsou celý den v práci a nemají možnost průběžně přes den kupičkovat nebo věšet porce v síťkách? Automatický krmelec jim problém s dávkováním sena hravě vyřeší!

K tomuto typu koupených krmelců si samovýrobci často dodělávají automatické stahovací rolety napojené na časovač.

Automatický krmelec profesionální výroby – tedy takový, jaký zakoupíte na zahraničním trhu. U tohoto konkrétního (na fotografii) jde vlastně o jesle, které jsou napojené na časovač, kde si navolíte přesné doby, ve které se má krmiště zavřít a kdy naopak otevřít. Zavírací panel sjíždí velmi pomalu, aby koně měli čas vytáhnout hlavy a poodejít.

 

← Otevřeno…

 

→ Zavřeno…

 

 

Samozřejmě, že lidová tvořivost funguje i na poli automatických příkrmišť naplno. A tak mnohá stáj nakupuje kovové krmelce, aby si na nich dodělala automatické zavírání pěkně po domácku, pomocí časovacích hodin, kladek a buď rolet, nebo sklápěcích panelů…

← Pozor na umístění elektrické skříňky – nikdy ne koním na dosah!

Jiné stáje staví zastřešené krmné bedny s roletami. A ještě jinde vymysleli šikovné (už i české!) ručičky skříň, ze které několikrát za den vypadne v přesně nastavené časy porce sena.

→ Stahovací rolety

Lidé prostě nad krmnou kondicí svých koní přemýšlí více než před pár lety, kdy byl venkovní chov ještě v plenkách. Podmínky měla zvířata spartánské, takže tloušťka hrozila málokdy, spíš naopak – výdej energie na život v bahně po břicha, s neustálými boji s dominantnějšími kolegy kolem jediné kupy zabláceného, pošlapaného sena, to organismus vyčerpávalo a vídali jsme tudíž až příliš často koně v žalostném stavu, kteří by mohli žrát a žrát a žrát, bez přestávky – a ještě by potřebovali třikrát denně kyblíček s energetickým příkrmem… Dnes je čím dál víc venkovních ustájek alespoň trochu, ne-li hodně vymakaných, pořešených, sem tam i skoro dokonalých – a koně si tam žijí až moc dobře a spokojeně. V kombinaci s majitelem, který nejezdí (nebo jen svátečně) to znamená čím dál častěji rozsudek obezity. Proto spatřuje světlo světa tolik vychytávek ke zpomalení a omezení příjmu sena.

Příště se podíváme na další…

 

Moniku Mechovou koně provázejí životem již 20 let a před pár lety se jí stali profesí. Je nezávislou poradkyní pro krmení koní, nepreferuje výrobky žádné značky a bere v úvahu i ekonomickou stránku věci. Věnuje se koním s metabolickými poruchami, jako je inzulinová rezistence, Cushing syndrom, PSSM a jiné. U těchto koní je správná technika krmení a vyvážená krmná dávka základem jejich léčby. Web Moniky Mechové http://krmeni-koni.cz.